autor: Janule
Tom
Tak se ukaž, milánku… rozsvítil jsem kumbál a odhrnul závěs. TOM tam stál bez hnutí, přesně tak, jak jsem ho tam včera nechal. Opatrně jsem ho vzal kolem pasu a nadzvedl. Sakra, ten je těžkej… asi váží víc než já, ale těžko to odhadnout. Odnesl jsem ho s funěním doprostřed obýváku a postavil ho tam. To je tak strašně divný, dívat se na někoho, kdo vypadá stejně jako já… děsivej pocit. Ale jednu výhodu to má. Můžu se konečně živě vidět i zezadu, což se mi normálně nepoštěstí. Schválně jsem si vzal na sebe to samý oblečení, abychom byli k nerozeznání, ani nevím proč. Žádnej zvláštní důvod to nemělo, ale možná, jestli se mi ho podaří rozpohybovat, lekne se mě. No jo… co když je naprogramovanej, aby spustil alarm, když ho zapne někdo jinej než Bill? V návodu se o tom nic nepsalo, ale člověk nikdy neví.
Sáhl jsem mu do kapsy a vytáhl dálkový ovládání. Chvilku jsem si s ním hrál, když se mi v ruce otočilo vzhůru nohama. Málem mi vypadly oči! Na zadní straně jsem uviděl pečlivě nalepenou cedulku s osmimístným číslem. To je přesně Bill. Puntíčkář až za hrob. Heslo prostě musí mít po ruce, přelepený průhlednou izolepou, aby se neušpinilo a neodlepilo… ach bráško, ani nevíš, jak moc jsi mi ulehčil situaci. Když jsem se na to číslo zadíval pozorněji, jasně jsem v něm identifikoval naše datum narození 01091989. No jistě… co taky jinýho by si mohl bráška vymyslet, aby si to snadno zapamatoval… ale ještě pro bezpečnost si to radši napsal. Truhlík… asi kdyby ztratil paměť, či co… Ovšem takhle pěkně riskuje, že mu toho jeho milence může kdokoliv znásilnit. Teda… ne, že bych se na to chystal, ale prubnout bych ho měl, když už jsem ho našel… jako jestli mi náhodou nedělá ostudu, ne?
Tak jdeme na to, TOME… Podle návodu zmáčknu hlavní tlačítko na ovládání, načež se na malém displeji ovladače objeví nápis: „Zadejte heslo“.
Fajn… tak jdem na to… Pomalu a opatrně nacvakám datum našeho narození, osmkrát ho zkontroluju, jestli jsem se fakt nesek, potvrdím tlačítkem OK a čekám, co se bude dít…
„Vítá vás TOM 001, váš osobní společník. Vyčkejte prosím, systém načítá poslední nastavení.
…
Poslední používané nastavení je: … „Uklízeč“ … „Hlasové ovládání“.
Chcete-li jej změnit, zmáčkněte tlačítko MENU na dálkovém ovladači.
…
Nezvolili jste změnu nastavení, vyčkejte prosím, systém se načítá.
…
TOM 001 je připraven splnit jakékoliv vaše přání z oblasti úklidu. Děkujeme za jeho používání.“
„Nemáte zač,“ vypadne ze mě potichu a jen tupě zírám na svého nehybného dvojníka. On mluvil mým vlastním hlasem! Nesnáším, když se musím někde poslouchat, za ty roky a stovky rozhovorů jsem si na svůj hlas sice dávno zvykl, ale tohle byl fakt šok! Stojím a čumím jako tvrdý y… ale on taky. Myslel jsem, že se bude alespoň trošku hýbat nebo že třeba zamrká, ale nic z toho se neděje… zřejmě čeká, co od něj budu chtít. Nesměle k němu popojdu, ale mám strachy staženej zadek. Co když po mně vyjede, až pozná, že nejsem Bill? No… musím to risknout.
Vtom se pohne a zabodne do mě svoje hnědý oči… teda moje hnědý oči. Je to směšný, když si uvědomím, že jsem to pro Billa vlastně já. Nepředstavitelný…
„Identifikace neznámé osoby, vyčkejte prosím,“ promluví zase mým hlasem. Už mě to sice tolik nešokuje, ale stejně strnule čekám a hlavou mi lítaj všechny možnosti, co udělá, až zjistí, že mě nezná… pomalu se začínám loučit se životem, když z něj vypadne:
„Tom Kaulitz, narozen 1.9.1989, Lipsko, bratr, status V.I.P, poslouchat příkazy.“
Uff! Tak velkej balvan, co mi právě spadl ze srdce, by snad prorazil i ten béžovej chlupatej koberec, na kterým právě stojím. Takže Bill mě zadal do systému jako V.I.P., kterýho tenhle chlápek musí poslouchat… to je hodnej. Už jsem se fakt bál, že mě vlastní dvojník prohodí oknem.
„Dobrý den, Tome,“ usměje se na mě mou tváří a dodá: „Těší mě, že vás poznávám.“
„Dobrý den, taky mě těší,“ slušně odpovím, nějak je mi blbý mu tykat, když je takovej formální. Co je na tom, že vypadá jako já… je to cizí člov-… vlastně android… Mluví trošičku trhaně, není to přesně ono, má takovej zvláštní přízvuk, ale jinak slušný. Napodobuje mě to celkem věrně. Sakra, nejsem zvyklej se bavit sám se sebou…
„Potřebujete ode mě uklidit ten nepořádek?“ ukáže za mě na koberec a spiklenecky mrkne.
„Jo, to budete hodnej,“ urychleně přikyvuju a jen sleduju, jak odchází někam pro lux. Nedá mi to a jdu za ním, jsem zvědavej jak chodí a co všechno umí. On se klátí skoro úplně stejně jako já… moje dredy se mu houpaj na zádech, jak v culíku vykukujou z čepice… to je srandovní… Neomylně otevře kumbál, ve kterým byl předtím schovanej a sáhne pro tu správnou krabici. Asi to tu zná, pochybuju, že Bill hne prstem, když má takovýho pomocníka. Vyndá lux, v pohodě a s úsměvem ho odnese do obýváku, vyluxuje a zase ho vrátí na místo. No to je teda servis… ani necekne, jen si hledí svojí práce, dokonalá hračka. Já bych na to i s nadávkami potřeboval tak dvakrát tolik času…
„Budete chtít uklidit ještě něco, Tome?“ zase se na mě tak strojeně usměje a vycení na mě přátelsky moje zuby.
„Ne, děkuju, to bude asi všechno,“ odpovím a vycením na něj na oplátku ty pravý. Bůhví z čeho je má, asi z porcelánu… „Nemohli bychom si tykat, když jsme oba Tomové?“ vypadne ze mě, aniž bych si to nějak zvlášť rozmýšlel.
„Samozřejmě, Tome. Bude mi ctí. Pokud už mě nepotřebuješ, přepni mě prosím do spánkového režimu nebo zvol jinou funkci. Jako uklízeč už nemám co dělat,“ požádá mě. „Stačí vyslovit název funkce, není to nic složitého,“ dodá, když vidí, jak blbě čumím a nevím co dál. Jemně mi očima naznačí, že se mám podívat na stole do papírů.
„Aha, tak jo… tak třeba…“ mrknu rychle do návodu, abych si vybral jednu z možností, „třeba masér,“ vyhrknu nadšeně. To bude perfektní, už jsem nebyl na masáži ani nepamatuju…
„Systém přepíná nastavení, čekejte prosím. Funkce „masér“ nastavena, ovládání hlasem,“ referuje mi spolehlivě, pomalu si na něj začínám zvykat. Hlavní je, že se ho snad nemusím bát, nejspíš mi nesmí ublížit, když jsem ta very important person.
„Jaký druh masáže si budeš přát, Tome?“ usmějí se na mě moje rty a oči.
„Já nevím, jaký druhy tam máš?“ zeptám se, protože v tomhle se fakt nevyznám.
„Nabízím relaxační masáž, která tělo celkově uvolní a naladí do nového dne; zdravotní masáž najde problémy a odstraní případné bolesti svalů; čínská masáž odstraní bolesti kloubů a páteře; thajská masáž příjemně eroticky naladí. Upozorňuji, že čínská masáž je dost bolestivá,“ zamrká na mě TOM a čeká, co z nabídky si vyberu. Nechci se pouštět moc do experimentů, tak zvolím to nejjednodušší. Ještě aby tu po mně skákal, to bych taky nemusel přežít… myslím, že jsem někde viděl thajskou masáž a jestli si to dobře pamatuju, ty mrňavý žlutý holky dupaly lidem přímo po těle. To radši ne…
„Tak asi tu první. Relaxační…“ požádám a sleduju, co se bude dít.
„Pojď za mnou, prosím, do ložnice,“ vydá rozkaz android a ve mně to hrkne. Tohle slovo mi nahání trošku husí kůži… hlavně v tomhle bytě. S Billem bych tam nikdy dobrovolně nešel, ale co s TOMEM? Proč zrovna do ložnice?
„Nešlo by to tady?“ zeptám se nesměle. Co když si umí sám změnit funkce a ještě se tam na mě vrhne? Znásilněn sám sebou… to nemám zapotřebí. Co já vím, jestli on taky nepotřebuje pravidelnej sex… přece jen, Bill už je tejden pryč, třeba musí trénovat… radši neriskovat.
„Samozřejmě, přinesu si masážní potřeby a lehátko sem,“ kývne TOM a odkráčí. Musím přiznat, že se mi ulevilo. Asi neměl žádný postranní úmysly. Je to fakt jen stroj…
Bill
S úlevou si oddychnu, když se probudím a zjistím, že Tomovo auto tu pořád ještě stojí. Nudou se mi tu podařilo usnout. Mrknu na palubní budík, je skoro poledne.
Tom doufám našel heslo bez problémů, tak hezky jsem ho na to ovládání narafičil, že ho nemohl přehlídnout ani slepej. Kluci si teď nejspíš hezky povídaj, nebo spolu vařej oběd. Těžko říct, co z TOMOVÝCH funkcí bude mého brášku nejvíc zajímat, i když asi tuším… snad nebude mít tolik odvahy, aby se vrhnul do sexu sám se sebou… jenže u něj člověk nikdy neví, co ho v tý jeho kebuli napadne. Spíš ho tak tipuju na jednu příjemnou masáž, na to je můj TOM vážně borec. Hned jak se vrátím, svěřím se jeho úžasným rukám. I kdybych ho měl mít až do konce života jen jako osobního maséra, kuchaře a uklízeče, investice do něj se mi vyplatila. A jestli mi hodí do náruče i Toma, nikdy mu nebudu moct bejt dostatečně vděčnej.
Tom
To byla tak úžasná masáž… ještě jsem tak skvělou nezažil, fakt ne, a to jsem chodil k vyhlášený masérce v Berlíně, když jsem měl chvíli potíže s páteří. Tohle byl teda excelentní výkon. Já ho snad Billovi ukradnu. Že bych tady nafingoval vykradenej byt a odvezl si ho k sobě? Měl bych doma uklizeno, jako má Bill, navařeno, pravidelný masáže, všechno by mi opravil… a nakonec by mi mohl i třeba nahradit Suzy… no to ne… to by už bylo moc. Tak nějak zvrhlý, nechat si to dělat robotem a ještě k tomu svým dvojníkem. To ne… ale na to ostatní bych ho využil bezezbytku.
Zatímco TOM uklízí lehátko zpátky do ložnice, přemýšlím, co s ním dál. Je vidět, že funguje perfektně. Jen mi pořád vrtá hlavou ta jeho poslední funkce. Jak to dělá? Strašně rád bych ho viděl v akci. Jenže sám s ním spát nemůžu, to bych si připadal jako šílenej úchyl. Jemu by to asi bylo jedno, je to stroj, ale já bych to nepřežil.
Něco mě napadlo… No jasně! Suzy! To je nápad. Je na mě zvyklá, udělá pro mě za prachy všechno… mohla by ho prubnout. Když připlatím, třeba jí to nebude ani moc vadit a já aspoň zjistím, jak to funguje. Doufám, že bude brzo zdravá. Snad ta její nemoc nebude trvat dlouho… vždycky byla na prachy jak divá, s její vyzáblou postavou a všema těma Billovýma znakama po těle, co jí zbyly z dob fanatický lásky k mému bratrovi, moc zákazníků nemá. Dokonce bych řekl, že má už jenom mě a kvůli tomu si jí ještě držej v escortservisu. Tudíž, když jí nabídnu dvojnásobek, připlazí se klidně po čtyřech. Natolik už svojí osobní šlápotu znám. Jenže jak TOMA dostanu k sobě?
„Budeš si přát ještě další masáž, Tome?“ ozve se za mnou můj hlas. Trhnul jsem sebou, jak jsem byl zamyšlenej, div mě nekleplo.
„Ne, tohle stačilo. Bylo to skvělý, děkuju,“ odpovím a přemýšlím, jak tohohle chlápka dostanu do auta.
„Pokud už nebudeš požadovat mou společnost, přepni mě prosím do spánkového režimu, nebo zvol jinou funkci,“ oznámí mi android s klidem a čeká, co s ním provedu. Chvilku koukám na dálkový ovládání, až si všimnu tlačítka „sleep“. Zmáčknu ho a TOM ztuhne.
autor: Janule
betaread: Áďa
Chacha..:-D To je… Skvělý! 🙂
*buchec* tyjo…tuhle povídku žeru 😀 kácím se smíchy a zároveň to úplně vidím před očima 😀
no jej…má ho vyzkoušet na sobě..aspoň se pobavíme..xD
Tak Tom se seznámil s TOMEM a vyzkoušel několik jeho funkcí:D Zatím Billův plán očividně vychází, doufám, že to tak hladce půjde i nadále:)
Řekla bych, že jsi tady přesně vystihla Tomovu povahu… byl z toho dvojníka celkem vyděšenej, bál se, že mu TOM ublíží… to mi hrozně připomnělo, jak se občas nějaká holka pokusí ho obejmout nebo mu dát pusu, a on se v té chvíli chová jako vyplašené zvířátko a vysokým hláskem volá nejbližšího bodyguarda:D:D Hlavně že mu všichni věříme, jakej je to machr:D
Tu masáž bych si taky dala líbit… vlastně by mi stačilo, kdyby můj android uměl masírovat, vařit a uklízet:D To by byl ráj:D
Ale ten Tomův nápad, že ho chce vidět při akci a pozve si na to Suzy… myslím, že budeme mít o zábavu postaráno:D A Tom taky:D
to e dokonalý:-) ale ještě furt mi nedochází jak Bill chce, aby mu TOM pomohl k Tomovi:-)
ale prostě dokonalost
Hahá.. on ho ukradne? toe vůůl xD .. a nevím .. co na to bude jeho prostitutka říkat, když po ní bude chtít sex s nějakou napodobeninou Toma.. třeba to nepozná, kdyby jí to neřekl… a jako já taky chci, aby ho zkusil sám se sebou .. to može být upe drsné .. ta představa… Ooh, Janičko, já už chci tvoje popisky sexuu O:-)
Jaj…ja z téhle Ff nemůžu…x))….Sqelí! 🙂
Zajímalo by mě, jestli Tom udělá něco, co nebude Bill předpokládat :o)
Taky by mě zajímalo, jestli bude Suzy zdravá, to je zrovna věc, kterou by náš malý manipulátor předpokládat nemusel, ne? Rozhodně by to byla veselá scéna, kterak Tom pozoruje, jak si to jeho kopie rozdává se Suzy a přitom si on sám v klídku sedí v křesle, otázkou je, jestli by se zvládl jen koukat:o)
Tu masáž mu závidím, zcela otevřeně, přiznejme si, kdo by si podobného maséra nepřál, když ještě navíc uklidí. Dneska jsem si inteligentně podvrtla kotník, tak bych taky potřebovala opečovávat, ale můžu to křičet z okna a odezva žádná 😀
bože ty seš fakt nejlepší .. fakt borec na tydle povídky =D umírám z tebe =D hustýý .. kácím se smíchy ze židle =D chudák Tom =P
Jeeeej…nejlepší xD z tehle povídky chcípám xD ….prej osobní šlápota xD
Hej, tak to je krutýxD Prej: "Strašně rád bych ho viděl v akci." xD To mě div nepoložilo a pak tomu dodal korunu osobní šlápotou xD Tohle bude ještě zajímavý… Myslím, že máme o zábavu díky zvědavosti Kaulitze staršího postaráno xD
Když je to jejich datum narození tak napsaný tak tam je nějak moc devítek xD xD
Ale jako…. Mě by TOM sral… s tím svým "pokud nic nechcete přepněte mě do spánkového režimu" Ale jako nebylo by to špatny mít něco takovyho… jéé to bych si nemusela uklízet a masaž by taky bodla 🙂 super…
U prvního dílu se mi pálily palačinky, dneska to odnesly lívance. Asi budu muset přizpůsobit jídelníček, na pátek by to chtělo něco jednoduchýho, třeba chleba s máslem 🙂 No ale když já se od té povídky prostě nemůžu odtrhnout, každý dílek si musím přečíst několikrát. Tedy… nerada bych, aby snad vznikly nějaké pochybnosti, to ne, to já číst umím, ale čistě pro potěchu ducha to musím vzít párkrát za sebou. Zkrátka si chci dostatečně užít všechny ty zábavné, milé, dojemné a vtipné momenty. Kdybych měla vybrat, co se mi na dnešním díle nejvíc líbilo, nemohla bych se rozhodnout mezi Tomem, který se chce vidět zezadu a na první schůzku s androidem si vezme stejné oblečení, Billem, který nudou usne v autě, Tomem, co po úžasné masáži uvažuje o krádeži, Billem, který tak rafinovaně zajistí, aby jeho bráška rozhodně nepřehlédl heslo, Tomem, který se bojí jít do ložnice s robotem… no vlastně bych mohla opsat celý tenhle úžasný díleček 🙂 Ale přece jenom, kdyby nebylo zbytí a já musela volit, pak bych vybrala: "Tom Kaulitz, narozen 1.9.1989, Lipsko, bratr, status V.I.P, poslouchat příkazy." Jak to má Bill dokonale promyšlený, to je prostě paráda. Já miluju lidi, kteří vědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou :))))))
Ja jsem taky takova, ze furt rejpu, stouram, premlouvam,dokud to nemam!xDD
Me se libilo,jak Tom rikal,ze je srandovni,jak se mu kejvaj dredy xD
Zeru Toma! Billa! A i TOMA
uzasny!!! fakt k pobavení xDxD hej tohle bych taky chtela doma ale v Billove provedeni xDxD
ÁÁÁÁÁ..miluju tuhle povídku čím dál tím víc….jsi moc šikovná, Jaňulko a navíc je to perfektně promyšlený..a hádám, že to bude ještě zajímavější…Ale něco přiznat musím: Takového androida bych doma taky potřebovala, akorát v Billové podobě:-D
uz se tesim na dalsi pokracko!!Vazne uzas!
Masáž , to znie … suprovo 😀 Ja by som sa cítila divne … ja masírujem samu seba .. 😀
Je to krásne x) čítala som si to už včera , som lemra , ale vždy ti sem napíšem ,aby si vedela že sa mi to páči x) a moc x)
Rachel: Mně by bylo jedno, stli bych doma měla androida v Tomově nebo Billově podobě. Bill by byl sice o trošku lepší, ale ani za Tomíka bych se nezlobila xD I když bych řekla, že originál je stejně nejlepší…
Boží, vážně boží! Mimochodem, tohle slovo jsem nepoužila už dlouho, ale teď ho vytahuju záměrně. Pamatuješ si heště na dobu, kdy jsme si teprve začínaly psát. Proběhly tam nějaké konverzace o tobě jako o bohu či polobohu. Polobůh si bejt nechtěla, jelikož ten je takovej nedodělanej, tak tedy budeš bůh. Tenkrát jsem tě ještě vůbec neznala, ale teď o tobě už vím o malinko víc, takže si dovolím ti tenhle titul přiřknout. Jsi jeden z mých oblíbených bohů humoru a twincestních povídek :))
Tomi byl s TOMEM ohromně sladkej. Jak nevěděl, chudák 😀 Ale mohl by to zkusit sám, nemusel by volat hned Suzy. Tak trochu doufám, že bude pořád nemocná 😛 Jako, nemuseli by hned "to", ale třeba se jen trochu pomazlit, jako Bill 😀 *potichu dusí smích rukávem a podivuje se nad tím, jak je perverzní 😀 *
Teraz neviem či mal Bill na mysli práve to aby ho skúšala Suzan 🙁 radšej by mohli spolu VIP Tomi a Tomi 001 skúsiť nejaké experimenty to by bol riadny úlet. 😀
Tohle je naprosto skvělý :-DDDDDD hodně originální nápad :-DDD
To snad ne! 😀 Takže Tom ho opravdu chce prubnout po sexuální stránce, jo? 😀 😀 Ale dobře to vymyslel, chlapec. Mě by ani nenapadlo, že by do toho mohl natáhnou i Suzy 😀 Já čekala, že se nakonec rozhoupe anroida vyzkoušet na sobě a ono nic 😀 😀 Ale nedivím se mu, že by ho Billovi ukradl. Taky by si mi hodil nějaký osobní masér. No Tom musí Billovi pěkně závidět 😀
Moc se těším na další díly, tohle je opravdu skvělá povídka! 🙂