autor: Rachel
Hvězdičky pomalu odcházely do svých postýlek a zanechávaly za sebou poslední noční odlesky. Blížila se šestá ranní hodina, a proto musely oblohu zanechat sluníčku, které už o sobě dávalo znát prvními zlatými paprsky. Nabíralo síly, protože mu bylo jasné, že dnes bude mít s probuzením všech těch spáčů mnohem více práce. Přeci jen byl začátek víkendu a všichni měli ještě víčka semknuta tvrdým spánkem. Všichni, až na jednoho. Tom rozespale otevřel zalepené oči, které si ihned protřel. Pomalu otočil svou hlavu na stranu, aby se setkal s příjemně hřejícími slunečními paprsky. Vůbec si nevyčítal skutečnost, že včera zapomněl zatáhnout žaluzie. Sledoval blankytně modrou oblohu a stromy, s jejichž listy si pohrával teplý letní vánek. Málem by znova usnul, ale vyrušilo jej čísi zamlaskání a Tom najednou ucítil, jak se na něm něco zavrtělo. Sklopil pohled a na tváři se mu rozlil nádherný úsměv. Jeho láska nerušeně dřímala na jeho nahé hrudi a Tom pocítil jemné dýchání, které vycházelo z Billových pootevřených úst. Pomalu vztáhl ruku, aby se mohl dotknout sametově hebkých vlásků. Stvořeníčko se jen mírně ošilo a klidně spalo dál. Tom však ruku nespustil. Dál cuchal černé pramínky a skoro vůbec si nevšiml, že se Bill začíná probouzet. Ve své činnosti přestal, až když Bill pozdvihl hlavinku a upřel na něj svá rozespalá očka.
„Dobré ráno, Tomíííííí,“ nepotlačil hlasité zívnutí, ale i přesto se na Toma zářivě usmíval.
„Dobré ráno,“ oplatil mu Tom a brnknul mu po nosíku. Bill se k němu nahnul a spojil jejich rty v krásném ranním polibku.
„Jakpak ses vyspinkal?“ optal se Tom mile.
„Krásně,“ špitl Bill do polibku a svým jazýčkem nedočkavě zaplnil Tomova ústa. Po chvíli se od Toma odtrhl a překulil se na bříško, aby měl na něj lepší výhled. Tom si zálibně prohlížel jeho tvář. Byla tak jiná, když ji nepokrýval žádný make-up, nebo líčidla. Na své jemnosti však neubrala. Bill se mile usmál. Neuniklo mu, jak se na něj Tom dívá. Sklopil hlavinku a až teď mu došlo, že není namalovaný.
„Vypadám strašně, že?“ pípl tiše a vůbec si nevšiml Tomova úsměvu.
Tom mu prsty něžně nadzvedl tvář. „Jsi ten nejkrásnější medvídek,“ přiznal a musel se usmát, když v Billových očích spatřil ty známé jiskřičky štěstí a radosti. Bill si na něj obkročmo sedl a pomalu z Tomova těla strhával přikrývku. Když jeho bystrá očka konečně spatřila Tomovu opálenou kůži na bříšku, blaženě zavrněl.
„A ty jsi ten nejsladší plyšáček,“ pošeptal mu do ouška, které začal jemně skousávat. Dnes měl chuť jen ležet a mazlit se. Slyšel, jak Tom čím dál častěji opakuje jeho jméno a to jej moc těšilo. Z ušního lalůčku se přesunul až na Tomův krk, aby se po chviličce laskání jazykem mohl vrátit zpátky k jeho rtům. Tom si užíval tu chvilku vášně a jeho ruce se ocitly někde na Billových bocích. Bill se pousmál. Popaměti vyhledal Tomovu pravou ruku a položil si ji na svůj zadeček. Tom se od něj na pár milimetrů odtrhl.
„Ale copak?“ optal se a hladil saténovou látku Billova pyžámka. Bill se jen nevinně usmál a pokrčil ramínky.
„Bolí tě to?“ Tom se zadíval na Billovu bolístku, ale Bill mu lehce položil ukazováček na rty.
„Ššš, už o tom nechci mluvit. Dnes se chci jen smát. S tebou, Tomi,“ dodal a než se nadál, ocitnul se někde pod Tomem, který jej začal lechtat.
„Ale… T-Tomi, už ne, to… hihihi, to lech-hihihihihi,“ zvonivě se chichotal a když Tom přestal, znova si jej stáhnul k sobě.
Po nekonečném líbání a mazlení ležel Tomovi v náručí a jemně jej hladil po vypracovaném bříšku.
„Jsi dokonalej, víš to?“ pozdvihl hlavinku a setkal se s Tomovými naběhlými rty.
„Jasně, že vím,“ usmál se Tom frajersky, ale vzápětí zvážněl. Do dlaně si vzal Billovu ručku a propletl si s ním prsty.
„Moc tě miluju, Bille. A jsem v tom až po uši,“ přiznal s úsměvem a prsty mapoval Billovu tvář. Bill se zamyslel.
„A lituješ toho?“ špitnul, zatímco Tomovi prstem kreslil na hrudník různá srdíčka a sluníčka. Tom jej líbnul do vlásků.
„Ne, Billí. Několikrát v životě jsem si myslel, že jsem zamilovaný. Jenže to, co jsem cítil tenkrát, se vůbec nedá srovnávat s tím, co cítím teď. To, co k tobě cítím, není jen chvilkové pobláznění a já to vím. Miluji tě,“ vyznával mu lásku a pomalu si na něj lehal. Bill se nebránil. Po tak krásném vyznání už vůbec o ničem nepochyboval. Ale ještě se Tomovi nechtěl odevzdat. Cítil, že je ještě brzy. Své poprvé si představoval jako něco velkolepého, jako něco, co se nestane v nějaký obyčejný den a tak to chtěl také prožít. Když mu však Tom začal rozepínat knoflíčky od kabátku u pyžámka, vůbec se nebránil pomalému mazlení. Tom věděl, kde je Billova hranice. Jemně jej políbil na cíp vykukující hvězdičky a nato se vrátil přes pupík a krk zpátky k Billovi.
„Děkuju, lásko,“ Bill jej líbnul na nos a přitulil si jej k sobě.
„Tome, slib mi, že to tak bude napořád. Že mě neopustíš,“ šeptal Tomovi do ouška.
Tom se od něj odtáhl. „Slibuju,“ svůj slib ztvrdil krásným, dlouhým polibkem, který vyvolal další nekonečné líbání.
Celé odpoledne jen lenošili v pelíšku a mazlili se. Bill Tomovi povídal o Erikovi, který měl od září přestoupit jinam. A právě v té chvíli napadl Toma ten nejbáječnější nápad. Zatímco Bill prováděl v koupelně svou zkrášlovací proceduru, otevřel jeho kabelku a narychlo v ní vyhledal Billův školní průkaz. Rychle si na papírek načmáral číslo ředitelky školy a se šibalským úsměvem vrátil sešitek na své místo.
No počkej, Billí, ty se budeš divit.
Bill si zatím naposled balzámem přejel rty a v hlavě už si sumíroval další plán dnešního dne. Říkal si, že by k nim Tom mohl v předvečer přijít a třeba by ho seznámil s mamkou. Přišlo mu hloupé, že u Toma už dvakrát spal a prakticky byl u něj denně a Tom u něj doma byl jen jednou a to ještě čekal, než se Bill sbalí k němu na noc. A Bill nechtěl, aby tu byl Tom pořád sám. Zapnul zip své kosmetické taštičky a vycapkal za Tomem do obýváku.
„Lásko, víš, co mě napadlo? Kdybys chtěl, mohl bys dneska přijít ke mně domů. Seznámil bych tě s mámou,“ nabídnul mu Bill a mile na Toma zamrkal.
Tom se celý rozzářil. „Tak to je báječný nápad, Billí,“ políbil jej na ouško a pak i na rtíky. Pomalu se s Billem v náruči posadil na gauč a čechral mu vlásky.
Bill byl nadšený. „Tak já ti ukážu svůj pokoj a taky postýlku,“ vypískl nadšeně a brnknul Tomovi po nosíku. Tom se zatvářil malinko nechápavě.
„A na co postýlku?“ optal se naoko nevinně a byl velmi zvědavý, co mu Bill odpoví. Bill rošťácky vycenil své přední zoubky a začal si hrát s konečky Tomových dredů tak, jak to dělal vždycky, když chtěl vyzradit nějaké velké tajemství.
„No… pomazlit se,“ pípl tichounce a vzápětí byl Tomem svalen na gauč.
„Tak tohle bys chtěl, ty potvůrko,“ Tom se vesele usmál, když Bill pokýval hlavinkou. Už už mu začal vyhrnovat tričko, ale Bill jej zadržel.
„Tomi, počkej, já už musím jít. V pět hodin přijď, ano? Trefíš vůbec?“ zeptal se jej raději pro jistotu, ale Tom jej pohladil.
„K tobě vždycky,“ naposled jej políbil a se slibem, že určitě přijde, se s Billem rozloučil. Zavřel za ním dveře a výsknul si. Moc se těšil. A Bill si cestou také vesele prozpěvoval. Kdyby jen věděl, co tímto pozváním způsobí….
Celá cesta mu poměrně rychle utekla a Bill byl doma asi za dvacet minut. Odemykal zámek u dveří a doufal, že mamka ještě nebude doma. Pomalu vyšel schody nahoru a šel se převléci k sobě do pokoje. Ráno se u Toma vykoupal, takže teď se jen převlékl do letního oblečení a upravil se. Zrovna, když udělal poslední tah řasenkou, ozval se zespodu matčin hlas.
„Ano, mamííí,“ zavolal Bill a za pár vteřinek už se dole vítal se Simone, která mu jako vždy dovezla spoustu sladkostí a taky spoustu jiných věcí.
„Mami, chci ti něco říct,“ začal Bill opatrně, když si Simone konečně sedla a na klín si posadila Kazimíra. „Dneska jsem k nám pozval mého kamaráda a chtěl bych ti ho představit,“ oznámil Bill mamce a nervózně prsty bubnoval do desky stolu.
Simone se na něj podívala. „Ten, co tě doučoval matematiku?“ zeptala se a Bill přikývl. Nechtěl na sobě nechat znát, že je šťastný, že jeho láska přijde.
„Tak to je super, stejně nevím, co bych dneska dělala. Moc ráda ho poznám,“ usmála se na Billa a už se hrnula do kuchyně, aby nachystala alespoň malé občerstvení.
Bill vycupital do svého pokojíčku a sednul si k oknu tak, aby dobře uviděl blížícího se Toma. Nedočkavě poposedával a hladil Kazimíra po hebké černé srsti.
„Kazimírku, on dneska přijde,“ vykníknul nadšeně a tváří se otřel o kocourkův hebký kožíšek. Zvířátko se na něj jen podívalo a znova se stulilo do jeho klína. Bill se usmál.
„A co ty? Kdy mi představíš tu svou kočičí slečnu?“ optal se jej a neuniklo mu, jak kocourek začal spokojeně vrnět. Bill s úsměvem odvrátil hlavu k oknu a znova svůj pohled upřel na jejich chodník. Zahlédl postavičku se známou chůzí a nato z pokojíku vyrazil jako střela ven.
„Mami, už je tady!“ zapištěl na celé kolo a tím donutil Simone ustat ve své dosavadní činnosti. Rychle otevřel dveře a setkal se s Tomovým milým úsměvem.
„Ahoj,“ pozdravil jej Tom a zavřel za sebou dveře.
„Ahoj, lásko,“ oplatil mu Bill a využil toho, že mamka dodělává ještě pohoštění v kuchyni a rychle spojil jejich rty. Když se od sebe konečně odtrhli, vešli do obýváku.
Simone se na Toma zářivě usmála. „Tak ty jsi ten učitel?“ optala se s úsměvem a podala Tomovi ruku, avšak následující slova jí vyrazila dech.
„Těší mě, já jsem Tom. Tom Kaulitz.“
autor: Rachel
betaread: Janule
Hmm…se musím pochválit, omlouvám se, ale teď jsem si to znovu četla a….jsem dobrá:-D Moc se těším na komenty:-D
hmm řekla bych že to s ní spíš sekne…..a se mnou taky jestli tady brzo nebude další díl téhle povídečky!
tak s tou to na miste hned sekne jak to vidim 😀
krásná povídka i když na mě až moc přeslazená,ale i tak pěkná…snad to nebudou bráchové?.-)
Tušila jsem, že to přijde. Bylo to všechno moc idylický… Přesto jsem doufala, že se to nestane. Teď to se Simone sekne a se mnou hned po ní… Rychle další díleček x)
Úžasnééé jako vždy :))
Fakt kráásný <3
Rychle dál xD x))
BILL's girlie:Souhlasím s ní.Sekne to se Simone pak s ní a nakonec se mnou.Také jsem doufala,že to nepřijde,ale přišlo.Ale stejnak hezký hezký hezký.
náádherný. tak já nemám WuBeC nic vytknout .. =) je to nádherné, gramatika, styl psaní..a celkově všechno.. miluju tvoje povídky, konečně to dostává grády. nechci urážet, ale tady tohle je fakt nejlepší díl téhle povídky.. božské. honem dále.
BTW: chudák Simone =P
Ano,Rachel,moc se ti to povedlo. 😀
Ale né,to přišlo nějak moc brzo!A já se tak těšila na ten jejich společnej víkend….. 🙁
a teď se to všechno podělá :'(
a je to v kopru…. x(( jinak naprosto dokonalý….x)) těšim se na další dílek, je to hrozně zajímavý… x))