autor: Áďa
„No taaak, už jenom chviličku!“ povzbuzoval Tom svou notně unavenou klisnu, kterou rychlý cval vyčerpával čím dál víc.
Už se blížili k městu, chybělo jen posledních pár set metrů. Zdálky bylo vidět, že tam je hodně moc lidí. To se Tomovi nelíbilo, věděl, že jinudy než přes město se do zámku nedostane, a ten dav mu bude komplikovat průjezd. Nechtěl se zdržovat ani minutu, věděl ale, že nemá na vybranou. Proto, když se přiblížil ještě trošku, zpomalil do klusu, a klisna o chvíli později na jeho povel vděčně přešla do kroku. Prodírala se s dmoucími se boky skrz hustý dav lidí. Tomovi se to nezdálo, vypadalo to, jakoby na něco čekali. Na nějakou velkolepou podívanou…
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Billian s tichým zasténáním, které bylo vzápětí utlumeno látkou, zamžourala očima. Napřed nevěděla, kde je a co se děje. Když však zjistila, že stojí na vyvýšené hranici, připravené k podpálení, okamžitě se rozpomněla. Přepadl ji nový záchvěv strachu. Proč ji chtějí upálit? Copak to nebyl jen nějaký nezdařený vtip? Určitě se jedná o omyl, který se vysvětlí! Jenže jak? Ona sama mluvit nemohla a rodiče byli daleko. Postřehla, že právě skončilo čtení obvinění z dlouhého pergamenu a viděla, jak se k hranici blíží dva muži, každý s jednou pochodní v ruce. Byli blíž a blíž…
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Ach jo, povzdychl si Tom, když slyšel katův hlas. Kterého chudáka tu zase viní z čarodějnictví? Jako by inkvizice nebyla už tak dost úspěšná v ukrádání mnoha nevinných životů… Jedná se o čarodějnictví, tak to s největší pravděpodobností bude nějaká žena… A lidi jsou jak šílení, místo, aby s tou chudinkou soucítili, tak se ještě hrnou co nejblíž k hranici, aby lépe viděli, jak umírá…
Kdyby byl kdekoliv jinde, neváhal by a oběti by pomohl. Tady, v hrabství monseigneura de Estélleho, se však neodvažoval, byl svou jizvou příliš proslulý a věděl, že kdyby ho de Estélle poznal, ihned by na něj poslal všechny své muže a zabil by jej. Ne, teď se do ortelu výjimečně vměšovat nebude, s touhle zemí si vyřídí účty, až bude připravený…
Přesto však, když míjel skrz hustý dav hranici, neodolal a smutně na tu nešťastnici pohlédl. V tu chvíli se mu ale zastavilo srdce. Spatřil totiž honosné bílé svatební šaty, halící jemné tělo, a dlouhé havraní vlasy sčesané do již značně rozcuchaného drdolu. Poznal ty sametově hnědé oči, ve kterých byla hrůza z blížící se smrti…
„Billian!“ vykřikl.
Prudce trhl otěžemi a zděšená klisna se bezhlavě vrhla tam, kam ji nasměroval, k hranici. Tom se nestaral, kdo mu stojí a nestojí v cestě. Byl však teprve v necelé půlce cesty, když viděl, jak dřevem praskavě prosvištěly první plamínky ohně…
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Billian z očí vytryskly slzy, když viděla, jak ze dřeva těsně před ní vyšlehává oheň. Ještě nebyl těsně u ní, ještě ji nepálil. Jenže se blížil čím dál víc, plameny se kolem ní svíraly v ohnivém kruhu, který se vteřinu od vteřiny zužoval. Navíc se ze dřeva valily oblaky hustého dýmu, který jí vnikal nosíkem do plic, kde ji štípal a dusil. Snažila se ze sevření provazů vyškubnout, ale byla ke kůlu připoutaná až příliš pevně. Mohla jenom bezmocně sledovat, jak si pro ni jde smrt.
Vypískla bolestí, když se jeden plamen náhle vzepjal tak blízko, že jí sežehl kůži na chodidle. Bylo to hrozné, zmítala se v šílené agónii, ale ničeho nedocílila. Jediné, co se jí povedlo divokými pohyby, bylo to, že zpod provazů uvolňovala zmuchlanou látku šatů, které hrozily, že se každou minutou rozevlají a vznítí se na ní. Pomalu se jí tmělo před očima, když už pro samý dým nemohla dýchat…
Náhle všichni kolem vyjekli. Vzduchem se mihla vysoká postava, která jako pekelný přízrak proletěla ohnivým kruhem. Nikdo z přítomných nedokázal nic udělat, to neznámé stvoření jim vyrazilo dech. Bez jediného hlesu, neschopni pohybu sledovali, jak rychle svou dýkou přeřezává provaz a dupe na plameny kolem, aby se bezvědomé dívce nevzňaly šaty… Teprve, když naskočil na svou klisnu, stojící těsně u hořící hranice, a Billian strhl s sebou, začali najednou všichni křičet.
„Chyťte ho!“ ozval se z hraběcí tribuny mocný pánův hlas. „Je to ďábel! Chyťte ho!!!“
Tom nepatrně zbledl. Viděl, jak se k němu hrnou lidé ze všech stran. Cestu k městské bráně mu zaplňovaly desítky lidí a on neměl kam se hnout, jak se kolem něj všichni shromažďovali. Zhluboka se nadechl, zavřel oči a vší silou, kterou v sobě našel, nakopl svou klisnu do slabin, pustil otěže z rukou, pevně objal bezvládnou Billian a schoval svůj obličej do jejích vlasů. Víc pro jejich obranu udělat nemohl. Věděl, že by v tomhle boji nemohl vyhrát, ani kdyby při něm stáli všichni andělé…
V tu chvíli cítil, jak se klisna postavila na zadní. Objal ji nohama co nejtěsněji kolem těla a modlil se, aby to chytré zvíře někudy vykličkovalo… Bylo okamžitě poznat, že jeho zvíře s ním prožilo hodně bitev a teď, když už pán nemohl, to zbylo jenom na něm. Přitisklo uši až ke krku, vykulilo oči, až mu zpod nich svítilo bělmo, a začalo kolem sebe kopat do všech stran. Tom stěží stíhal balancovat, když byla klisna v jednu chvíli na zadních a útočila předními kopyty, protože vzápětí nato už vykopávala dlouhýma zadníma nohama a chňapala kolem sebe zubama. Nevěděl, jak dlouho to trvalo. Najednou ale poznal, že kůň vyrazil divokým cvalem a po pár prudkých kličkách přešel rovnou do divokého trysku. Ozvěna kopyt se hlasitě rozléhávala na kamenné dlažbě a po nějaké době už bylo slyšet jenom zběsilé dusání trávy.
Teprve teď se Tom odvážil rozhlédnout se kolem sebe. Město už bylo za nimi a oni se rychle blížili k lesu. Tom však poznal, že z města vyjíždí několik jezdců jejich směrem. To nebylo dobré znamení. Jeho klisna už byla zcela vyčerpaná, a jedině hrozící nebezpečí jí znovu vlilo energii do žil. Věděl ale, že daleko nedojedou, oproti pronásledovatelům, jejichž koně jsou odpočatí a plní síly. Bude se muset uchýlit k nějaké lsti a doufat, že to vyjde…
Poté, co vecválali do stínu lesa, stočil Tom otěže a klisna poslušně vběhla do řeky. Chtěla se po vyčerpávající dlouhé cestě napít a zchladit si nohy, Tom jí to však nedovolil. Nutil ji cválat po proudu tak rychle, jak jen to šlo. Řeka byla široká a mělká, takže to nebyl zase takový problém. Doufal jenom, že zmizelé stopy zmatou jejich pronásledovatele natolik, že se vrátí zpět do zámku. Po nějaké době dovolil zvířeti zpomalit do kroku, ale držel ho pořád v řece.
Teprve když se jasné slunce měnilo v takové to unavené odpolední, konečně zastavil. Vyvedl klisnu na břeh, kde z ní sestoupil a nechal jí konečně volnost. Dychtivě sklonila svou hlavu a začala hltavě pít, zatímco Tom uchopil Billian do náruče. Byla lehká jako peříčko a i v bezvědomí jí to moc slušelo. Opatrně ji položil na trávu a vytáhl svou dýku. Pomalu, aby ji přitom neřízl do žil, jí postupně přeřezal provaz, který byl těsně stažený kolem útlých zápěstí, na nichž se rýsovaly červené šlince, jak ji tam provaz škrtil. Roztrhl i roubík a osvobodil tak její ústa, z nichž se vydral stěží slyšitelný sten. Setrvávala však bezvládně na zemi i nadále.
Tom se opatrně dotkl jejích vlasů, hebkých jako samet a sykl, když ho do ruky udeřila zlatavá ozdoba. V tu chvíli si uvědomil, jak moc ji ty ozdoby, zkrášlující drdol, musí tlačit. Lehce nadzvedl její hlavu a ujal se vytahování těch lesklých zbytečností. Když jí nakonec vyndal i zlatou obroučku, rozprostřely se vlasy kolem ní jako černý závoj. Ostře kontrastovaly s bělostnými šaty i se sinavou pletí, stejně jako dlouhé černé řasy.
Jemně, téměř neznatelně, se dotkl její tváře. Kdo jenom mohl chtít nechat tohle půvabné stvoření upálit? Vždyť je tak krásná… Tak bezbranná… Jak zrovna tuhle plachou dívku, která se umí radovat z každého nového poupátka, může někdo podezřívat z čarodějnictví? Ta by neublížila ani mouše, natož člověku!
Bylo mu jasné, že odpovědi se dříve nebo později dozví. Už teď byl ale pevně rozhodnutý. Billian je od dnešního dne jeho. Od jejich prvního setkání mu hořelo srdce jenom pro ni. Nebyl si jistý, zda ona to cítí stejně a pokud by mermomocí chtěla, tak se on postará o to, aby se bezpečně vrátila domů ke svým rodičům. Ale už nikdy na tenhle prokletý zámek! Tohle si se starým de Estéllem ještě vyřídí. Teď už se nebude zdržovat touláním po světě. Odvede Billian do bezpečí na svůj ostrov a vrátí se sem se svými muži. A pak ať se ten prohnaný starý lišák těší!
Podvědomě stiskl jílec svého kordu. Nechá své muže, aby pobili všechny. Ale starého monseigneura se nikdo nedotkne. Toho si Tom vychutná sám, svým kordem. Za to, že ten bezcitný ubožák dopustil, aby se Billian ublížilo. Za strach, který kvůli němu musela prožívat. Za slzy, které kvůli jeho nesmyslnému obvinění musela prolévat. Za jeho jedinou lásku, kterou mu už nikdo nevezme…
autor: Áďa
betaread: Janule
oo krása!!!! honem dále….miluju tuhle povídečku!!!
Ten kůn by mel byt opevovan! Tome, ses borec. Konecne mas brasku u sebe xDD
Uff, tak dneska ten díl byl teda pořádnej nervák. Ještěže to tak dobře dopadlo. Jsem moc zvědavá, jak to bude s Tomem a Billian pokračovat dál. Prostě nádhernej a nádherně napsaný díl!!! :-))
Teri.K: v týhle povídce to není jeho bráška 🙂 tady je každý z nich jedináček 🙂
jinak všem mocinky děkuju za komentíky :-*
Áďa: Acha 😀 No, to je jedno. Stejně je dobrej, že ho ukradnul. Jsem zvědavá až zjistějí, že je kluk xD Hezky jsi to napsala
🙂 uvidíš 🙂 buďto to nějak rozdejchají, nebo ne, nic jiného jim ani nezbyde :-)))
Ty tvoje písmenka ve mne vyvolávají negramotnost XD
Četla jsem "Nechá své muže, aby poblili všechny" XDD
Krásná povídka, akorát tu negramotnost co způsobuje ti teda nedaruju xP
MOJE písmenka? 😀 nene, já jsem jim nic nedělala…. prosím, nech mě žít :-)))
L. A. Whip … aneb Abby ^^ & Áďa: To není písmenkama, to je ta Twincesticída, že jo?D :D:D:D
😀 asik jo 😀
Ne asi, to je dokazano :D:D Ja jdu najit ten maill a pisnu ti, ju?
jejda, já se přikláním k holkám, taky tuhle povídku miluju. Je prostě úžasná,napínavá…galaktická.Nádherně píšeš, moc krásně se mi to čte, a vždycky po přečtení nemůžu zase dočkat na další díleček…jsem strašně zvědavá jak se s tím Tomi vyrovná 🙂 a pak …zase se nemůžu dočkat na další dílek 🙂
Lorett (L!lly): Ó,galaktická…To je krásnej obrat. 🙂
Království za koně! 😀
to bylo napínavý
naprosto úžasný…. x)) miluju tvoje povídky…. x)) sem tak ráda, že to Tom stihnul…. x)) Billa je mi strašně líto… x(( takovejhle život bych teda rozhodně nechtěla…. x(( těšim se na další dílek, je to hrozně zajímavý… x)) sem zvědavá, co bude Tom dělat až se dozví pravdu, ale to zase předbíhám… x))
krásné. je to tak jiné, uplně napínavé jsem to četla jedním dechem!…
Moc pěkna povídka.
To je strašne krásne. Hlavne to, že si Billian nenechala trápiť sa. Som rada, že sa Tom vrátil a zachránil ju:)