autor: Angel + Tajemná Neznámá
ahoj, sluníčka twincestní… moc bych se vám chtěl omluvit, že jsme vás tak nechali čekat. Tenhle díl dát dohromady byla pořádná makačka. Ani nevíte, jak mi dal zabrat, ale konečně je dopsaný a na světě. Je tak trochu divnej, ale na to jste od nás snad zvyklí. :o) Nebudu vás už prudit, mám nějaké zdravotní problémy. Ale nebojte, psát budu, dokud vám tu neexnu. :o) Mějte se krásně, srdíčka, děkuju moc za krásný ohlasy. :o) S nefalšovanou twincestní láskou, váš Andílek ♥
******
Bill
Kdo by to řekl… Nepamatuju si nic ze svého života, přitom mi stačí jedna jediná noc na to, abych poznal, kdo mi za to všechno opravdu stojí… Včerejší noc byla víc než nádherná a já se úplně v Tomovi utopil. Musím říct, že všechen ten strach, který jsem z tohohle vztahu měl, je rázem pryč. Nebojím se nikoho a ničeho, chci se odevzdat Tomovi. A vím, že ten mě určitě neodmítne. Určitě mě moc dobře zná a já mám celý život na to, abych si vzpomněl, jak to všechno mezi námi bylo.
Jsou to neurčité útržky mých myšlenek, které neustále šrotují v mojí hlavě. Neustále chtějí vysvětlení toho všeho a já každým dnem cítím víc, že sem patřím. Že patřím k těm báječným lidem, kteří jsou ochotní se o mě postarat. A Tom je jedním z nich. Nevím, kdo byli ti dva chlápci včera, ale chci si o tom s Tomim promluvit. Chci znát veškerou pravdu. Anis mě zaujal hned na první pohled. Vypadal úžasně. Ty snědé paže, vypracované tělo, tetování…
Napadlo mě spoustu věcí. Ten člověk je hodně zvláštní, něčím mě neuvěřitelně přitahuje. Něco mi říká, že by možná mohl mít pravdu. Že by možná opravdu mohl být mým milencem. Když se podívám vedle sebe na totálně tuhého Toma, nějak mě přešla chuť. Spinká moc krásně. S pusinkou otevřenou dokořán, hlasitě oddechuje. Stejně je to zlatíčko… Včera to bylo naprosto úžasný a nechci si to kazit. Přece jen cítím, že by to byla velká chyba.
Už se tím dál nezabývám. Tom mi slíbil, že mě dneska vezme ke kadeřníkovi a tam mi konečně udělají vlasy. Potřebuju to. Přece jen vypadám dost divně s tím, co mám na hlavě. Chci, aby mi to slušelo, už hlavně kvůli němu. Je to úžasnej klučina, potřebuju ho. Mám čím dál větší pocit, že ho vysávám, ale to, co pro mě udělal… Je vidět, že on to tak nebere, že chce být se mnou. Je to zlatý kluk se vším všudy. A ještě lepší je, že je můj…
Tom
Byla to náročná noc. Náročná noc a náročný den. Ale stálo to za to. Trvalo hrozně dlouho, než jsem to překvapení pro Billa dal dohromady. Ale vidím, že to stálo za to, měl radost. Dneska budu spát snad celý den v kuse. Pár neslušných snů o něm to určitě spraví. Nebo se snad pletu?! Určitě ne, že… Myslím, že v mysli docela dost lidí figuruje můj miláček. A já se tomu vůbec nedivím. Dneska musím Billa odvézt ke kadeřníkovi. Trhá mi srdce, že ho tam budu muset nechat samotného, ale jeden z dárků na přivítanou byl taky nový mobil. Může mi kdykoliv zavolat. Kdy jen bude chtít, jsem mu k ruce. Nemůžu ho jen tak ztratit. Sice vím, že ten ďáblík toho náležitě zneužije, ale co se dá dělat. Potom si třeba zlomím něco já a bude se muset starat on o mě. Co vy víte? Taky nejsem svatej…
Potřebuju dneska Billa dostat odsud. Potřebuju mít dům pro sebe. Musím se podívat, co vlastně na tom CD od Josta je. Jost byl odjakživa svině a my to poznali až moc pozdě. Ale důležitý je, že to vůbec vyšlo najevo. Jinak bychom byli takříkajíc ještě víc v háji, tedy pokud to vůbec jde. Bill se na posteli tak zvláštně vrtí, cítím, jak se vedle mě různě prohýbá matrace, ale otevřít oči je pro mě nadlidský výkon. Ve chvíli, kdy do mě dloubne loktem, se ale proberu během pár vteřin. Má sakra pořád tak ostré kosti…
„Tome… Já nechtěl,“ zašeptá. Ten jeho dokonale nevinný úsměv miluju. Je rozkošný, naprosto neodolatelný. Spasitelský komplex pracuje na plné obrátky. Kdo by nechtěl někomu tak sladkému pomoci, nebo mu třeba jen prominout nějakou prkotinu?
„To je v pohodě, zlatíčko… Hajej…“ řeknu a pohladím Billa po těch jeho zbývajících vláskách. Našpulí rty a přivine se ke mně. Přibral. Leží na mě celou svojí vahou. Ale přece ho teď neshodím, no ne?!
„Ale já hajat nechci…“ opáčí Bill a zvedne směrem ke mně hlavu. Svěsí koutky dolů a zatváří se jako opuštěný pejsek. Je ohromně sladký, tomuhle nejde odolat. Je rozkošný.
„A copak?“ zeptám se. Bill ukáže rukou na dveře koupelny. Asi chápu, co chce.
Vezmu Billa do náruče a pomalu s ním vstávám z postele. Už se mě zdaleka nedrží tak křečovitě, jako předtím kdysi. Už ve mně získal důvěru. Musím se pořád opakovat, ale ta jeho slabost a bezmoc je naprosto sladká, skoro mi to vyráží dech. Posadím Billa na pračku a zadívám se na něj. Chvíli na něj bezcílně čučím a pak si vlastně uvědomím, proč jsme vůbec tady.
„Takže… Jak…“ zeptám se. Bill se mě chytí a společně nějak doklopýtáme k záchodu. Ta pozice, ve které jsme, je opravdu velice zajímavá. Poté, co Billovi pomůžu, se mi sesype s všeříkajícím úsměvem zpátky do náruče. Budu si ho muset obléknout, miláčka. On mě ale zadrží.
„Chci se vykoupat,“ zašeptá Bill. Zavázal jsem se splnit mu jakékoliv přání, takže tedy splním mu i toto. Opět ho vysadím na pračku, jdu k vaně a začnu napouštět vodu. Jdu se obléknout, chvilku snad Billa nechat o samotě můžu.
Za pár vteřin se vrátím. Zastavím vodu a pořád očima hypnotizuju zkřehlé tělíčko sedící na pračce. Když vidí, že se blížím k němu, instiktivně už natahuje ruce. Ten je tak vyčůranej… Po kom to má? Po mně určitě ne. Zvednu ho tedy do náruče a položím do teplé vody…
Bill
Je to všechno tak hrozně zvláštní. Tom je na mě tak hrozně hodný. Někdy mám pocit, že ho tím úplně otravuju. Musím se sice naučit všechny jeho reakce, všechno, co kdy dělal, ale mám pocit, že tohle ho docela těší. Že mu to ani nevadí. Když o tom tak přemýšlím, mě by neotravovalo starat se o Toma. Já bych ho na rukou nosil… Stejně, jako on mě.
Bylo to docela vtipný, s tím záchodem. Ale Tom to zatím zvládá perfektně. První den doma. Za tři dny se mě zřejmě bude chtít zbavit. Nedivil bych se, kdyby to byla pravda. Mám pocit, že tolik toho jsem za celý svůj život neudělal, abych si zasloužil takový servis. Ale když už to všechno mám, proč bych se tomu měl bránit? Nebudu tady sýčkovat a dělat drahoty. Budu rád, že mám tolik pozornosti od tohohle úžasnýho človíčka.
Položí mě do horké vody, kterou mi předtím napustil. Poručil jsem si ještě ručník, abych si mohl stáhnout vlasy. Nebo to, co z nich ještě zbylo… Dneska opět budu mít všechny vlasy tak, jak mají být.
„Pojď ke mně,“ zašeptám na Toma a lákám ho k sobě. On se jen usměje a posadí se na okraj vany. Do rukou vezme mycí houbu a vymáčkne na ní velkou dávku sprchového šamponu. Je to úžasný, když mi oběma rukama začne něžně jezdit po těle…
„Tohle děláme často?“ zeptám se škádlivě. Tom jen povytáhne nechápavě obočí a dál pokračuje v mytí.
„Jako co myslíš?“ odpoví otázkou. Ted‘ už nepokračuje.
„No já… To, co jsme dělali večer, děláme to často?“ řeknu nevinným hláskem. Tom vyprskne smíchy. Tohle jsem teda nečekal. Cokoliv jsem čekal, ale tohle prostě ne.
„Jo… Často… Chceš to pořád…“ zasměje se. Tentokrát se zatvářím maximálně uraženě. Tohle říkat neměl, tohle si slízne.
„Fajn… A jakej v tom jsem?“ pravím uštěpačným hlasem. Pořád se na Toma dívám takovým tím uraženým pohledem a doufám, že se dočkám smysluplný odpovědi.
„Jsi fantastickej… Hlasitej… Nenasytnej… Jsi prostě úžasnej… A můj,“ špitne. Tohle jsem chtěl slyšet. Nějak mi dělá dobře, že jsem podle něj takový zvíře. Nakloní se ke mně pro polibek, ale já ho pomalu stahuju k sobě. Než se stačí vzpamatovat, leží ve vaně u mě. S totálně polekaným výrazem a mokrým oblečením. Chvilku po sobě cákáme, než se Tom zvedne z vany.
„Ale noták…“ řekne, když vidí můj zklamaný výraz. Čekal jsem od té vany mnohem víc. Mnohem víc než jen to, co udělal Tom. Ale tak co, nevadí. Co mi zbývá. Vezme mě do náruče a odnese zpátky do ložnice, zabalí mě do ručníku a sám se jde převléknout… Je mi s ním nádherně… Počkat, vana? Co mi to jenom připomíná…
Tom
Jak vidím, tak ani ztráta paměti Billovi nezabránila, aby se dál choval jako předtím. Jako malý, vyděšený chlapeček, o kterého se musíte starat. Jen štěstí, že se už nechová tak klackovitě jako kdysi. Chová se skvěle. Musím se převléknout do suchýho. Bill je asi fakt ještě děcko. Kdybych na sobě neměl ty hadry, tak… Já jsem Billovu hru sice pochopil, ale ve vaně se mi ty hadry nepříjemně lepily na tělo a nešlo to. Navíc jsem věděl, že zřejmě nestihneme toho kadeřníka, Bill by asi zešílel…
Obléknu ho a připravím snídani, kterou mu přinesu až do postele. Rozzáří se mu očka. Vzájemně se krmíme marmeládou, burákovou pomazánkou a úžasně lahodnýma topinkama. Bill měl vždycky rád takovýhle nesmyslný věci splácaný dohromady. Ale co, měl bych mu snad bránit a odpírat mu to, co má rád? Zase tak zlej nejsem… I když, zrovna mám pocit, že jsem děsnej hajzl, ale možná jsem Billovi ušetřil spoustu bolesti a trápení. Nevěděl nic o té cizí holce, Bushidovi, Jostovi… Prostě vůbec nic. A toho jsem se snažil držet. Sice bude těžký si to ohlídat, ale budiž…
Beze slov Billovi pomůžu do auta a vydáme se směr kadeřnictví. Miluju ten jeho úsměv plný lásky, který už patří jenom mně…
Bill
Tom je prostě jedním slovem naprosto neuvěřitelný. Posadí mě do auta, vozík sbalí s sebou a konečně přijde to, na co se tolik těším. Konečně ten kadeřník! Když dorazíme, Tom mě prostě jen svěří do rukou krásné blondýnky, která už předtím dostala pokyny, aby věděla, co vlastně chci a o co go. Nevím proč, ale zase rychlostí blesku zmizí…
Víc se tím nezabývám. Slečna mě jemně masíruje. Je to hrozně příjemný. Na chvíli někam odejde. Na židli s kolečky, na které právě sedím, se odstrkávám směrem ke stolku s časopisy. Po jednom z nich hrábnu a namátkou otevřu na jedné straně. Žena, která na mě zírá z fotky, mi hrozně někoho připomíná… Sakra, ale koho?! Časopis položím zpátky na stůl a slečna kadeřnice mě znova přistrčí ke stolku a já, připraven na všechno, odevzdaně sklopím hlavu. Ale pořád v ní mám obraz dívky, která mi zrovna v hlavě udělala obrovský bordel… Mám pocit, že odněkud jí prostě znám…
Hlavou mi probíhají neurčité vzpomínky na ženu, která je na obrázku. Cítím, že se mnou má nějakou souvislost. Ale jakou, sakra, jakou?!
Tom
Nechtěl jsem tam Billa takhle nechávat, ale musím se podívat na to CD, prostě musím! Vrtá mi to hlavou celý den a celou noc. Bill zavolá, až bude chtít vyzvednout. Natáhnu se na místo, kam jsem onen disk schoval a zapnu DVD přehrávač… Vložím CD a čekám, než se konečně načte.
To, co vidím, se mi ale nelíbí… Vůbec se mi to nelíbí…
autor: Angel + Tajemná Neznámá
betaread: Janule
co tam vidí? co tam vidí? já to chci taky vědět! xD
neomlouvej se, hlavně, že je pokráčko 🙂 no sakra…. po tomhle díle ani nevím, jestli mě to víc táhne k Unfaithful nebo ke Krvácení, obojí je mocinky super :-)))
hlásni pls tady pro Aliannu:
http://zirafka12.blog.cz/0901/3-kolo-sons
Předem díky za hlas!!
Sakra,Bill si začíná vzpomínat nějak rychle!A zrovna na ty nesprávný věci… 🙁 Ale je opravdu nenapravitelnej a už v jednom z prvních odstavců ho napadá,jak je ten Anis sexy,bla bla bla…Štve mě! 😀
ježiši nemám Davida ráda, proč mu to dvdčko dal? hajzlík!
ale Bill je dokonale roztomilej:-)
krásný pokráčko, těšim se na další dílek:-)
Dnes jsem si přečetla poprvé kousek tvojí povídky a hrozně mě zaujala, okamžitě jsem si jí začala číst od prvního dílu…ta povídka je nádherná, je v ní tolik smíšených pocitů a emocí, je prostě nádherná! Stejně tak, jako tenhle dílek, moc se těším na další pokračování. už aby tady byl novej dííílek! :-)) Tak hodně inspirace pro psaní této ff-ky ať se můžeme těšit z dalších skvělých dílů! :-))
Joo, co tam vidí!!? xD Jestli tam je to, že Bill se Bushidovi ani nebránil, tak je to beztak podvrh!! 😀 Nádherný…