autor: Froggy
Sobota 18:00
„Je to 54 hodin, co jsem naposledy viděl jeho smích.“
Gustav s Georgem strávili den vedle Toma, opouštěje jej jen ve chvílích, kdy byli voláni policií k výslechu. Při té příležitosti se vždy zeptali na pár otázek a vraceli se za Tomem se vším, co zjistili.
„Myslí si, že to video nebylo zveřejněno. Je tu dobrá šance, že nikdo další to nikdy neuvidí, ale neví, komu dalšímu to mohl ještě poslat,“ řekl Gustav, když si sedal vedle Toma.
Georg se svalil na gauč z druhé strany a vzdychnul. Nic z toho nebyly skutečně dobré zprávy, avšak snažili se to všechno posunout do pozitivní roviny. „Takže se nemusíme bát, co tomu řeknou fanoušci a novináři.“
Tom mírně kývnul na souhlas. Reakce fanoušků bylo to poslední, na co myslel, avšak přinášelo mu úlevu vědomí, že novináři nebudou mít šanci všechno překroutit. Nebyl si jistý, jak by mohli hodit vinu na Billa po shlédnutí toho videa, avšak oni by si cestu určitě našli. Přesná slova, která řekla ta blonďatá reportérka na tiskové konferenci, zjistil až při odposlechu telefonického rozhovoru mezi Davidem a jejich právníkem. Podle všeho časopis, pro který pracovala, uváděl, že Bill odešel dobrovolně a že utekl se svým milencem. Novinářka byla obviněna z maření vyšetřování kvůli zadržování bezpečnostního záznamu, avšak ostatní plátky pokračovaly v divokých spekulacích o tajných milencích a reklamních tazích. Přinejmenším, skutečná zpravodajská média informovala o faktech.
Existovala pouze jediná věc v Tomově mysli. „Vystopovali to?“ zeptal se. Byla to jedna z mála vět, které řekl od doby, kdy viděl to video. Byla to jeho jediná naděje. Když to dokážou vystopovat, potom najdou i Billa.
Georg položil ruku na Tomovo rameno a jemně jej stiskl, odpovídaje na otázku beze slov. Ne, nevystopovali.
„Stále to zkoušejí,“ dodal Gustav. „Řekli, že ten chlápek zveřejňoval přes proxy… eh… to znamená, že schovává svoji skutečnou adresu. Policie si myslí, že je dost dobrý přes počítače. Pravděpodobně docela slušný hacker. Avšak ve videu je pár stop. Neřekli mi jaké, ale prý to pomůže.“
Tom opět mírně kývnul a zkontroloval hodiny na stěně. Pár vteřin po šesté. Padesát čtyři hodiny, co spolu naposledy mluvili. Padesát tři hodin, co byl unesen. Čas pro večerní zprávy. Čas mučit se.
„Zprávy,“ zamumlal Tom, ukazuje na televizi.
„Tome… Nemyslím si, že to je dobrý náp-“ Ledový pohled od Toma přerušil Gustavova slova. Nepřipadaly v úvahu žádné dohady s Tomem o tomto tématu. Bylo to zbytečné. „Dobře,“ ustoupil. Gustav sáhl po dálkovém ovladači a přepnul na zpravodajský kanál, jenž podával informace nejpodobnější skutečnosti.
„Tome, vážně, neměli bysme se na to dívat. Policie nám říká všechno. Není to potřeba,“ řekl Georg prosícím tónem. Vždycky to vypadalo, že zprávy dělají věci ještě horší, dokonce i když Tom nerozuměl všemu, co bylo řečeno. Byl zručný v zapamatování si slov a vyhledání i jejich významu později.
„No tak, Tome, netrap sám sebe,“ prosil Gustav.
„Ššš!“ Tom zíral na obrazovku.
„Novinky v případu únosu Billa Kaulitze.“
Georg s Gustavem si vyměnili zděšený pohled. Podle toho, co věděli, jedinou novinkou bylo to video, které se nemělo dostat na veřejnost, jak bylo přislíbeno.
„Nové fotky, ukazující mladou hvězdu zraněnou a svázanou, byly zveřejněny na populární internetové obrázkové databázi dnes brzy ráno. Podle anonymního uživatele, jehož zpráva se na stránce objevila dnes časně ráno, drží Billa Kaulitze v zajetí ve svém sklepě. Uživatel se ptal ostatních anketou: „Co bych měl tomuhle rozkošnýmu ‚klukovi‘ udělat?“. Poté, co ostatní uživatelé požadovali důkaz, fotky Billa Kaulitze byly nahrány na stránku. Fotografie byly již odstraněny a majitel webu se zavázal ke spolupráci na vyšetřování. Vyšetřovatelé odmítli celou věc komentovat.“
Během zpráv se Tom nepohnul, ani neřekl jediné slovo. Byl zamrzlý na místě, zapustil kořeny do křesla, ve kterém seděl, když se snažil zpracovat to, co právě slyšel. Velmi málo z toho dávalo smysl, avšak jméno jeho bratra a známá slova jako „photos“ a „Internet“ vyčnívala nad ostatními.
Tom se otočil na Gustava, nemusel říct ani slovo a bubeník již odmítavě vrtěl hlavou. „Tome, ne. Tentokrát ne. Nemusíš to vidět,“ protestoval Gustav. „Já… pravděpodobně bych je ani nenašel. Řekli, že byly odstraněny,“ dodal Gustav, i když každý z nich věděl, že to nebyla pravda. Jakmile bylo cokoliv online, nikdy to skutečně nezmizí; ne úplně. Tuhle lekci se naučili tou nejtěžší cestou.
„Gustave, prosím. Potřebuju ho vidět,“ řekl Tom s chladným klidem. Nikdo by neměl být takhle klidný v tak strašlivé situaci.
„Možná bysme… nemůže to být horší, než to video, že?“ dodal Georg. Hádky s Tomem byly vyčerpávající a Georg věděl, že kytarista stejně nakonec vždycky vyhraje.
Gustavovi netrvalo ani půl hodiny najít ty fotky. Jen jeden klik bylo zapotřebí, aby zjistil, že se Georg může velmi, velmi mýlit. Tentokrát dokonce i Gustav nedokázal zadržet slzy.
„Bože, Bille,“ zamumlal bubeník, jeho hlas poznamenán vzlykem, jenž se snažil potlačit. Podíval se jinam, odsunujíc notebook pryč od sebe .
Tom se natahoval po přístroji, ještě než jej stihl Georg zastavit a Gustav byl příliš vyveden z rovnováhy, aby dokázal nějak reagovat. Kytarista mohl vidět obrazovku dokonce ještě předtím, než na notebook dosáhl, a to, co viděl, bylo dost na to, aby mu podklesly nohy. Tom padl na kolena, držíce ruku před ústy a divoce se třásl.
Na obrazovce byl obrázek Billa, připoutaného k posteli, jak to viděli ve videu. Oči měl zavřené, ve tváři vepsánu bolest. Tělo vysvlečené stejně jako předtím, akorát tentokrát byl vidět od hlavy k palcům u nohou. Vzkaz a datum byly jasně viditelné, ne na kousku papíru, avšak napsané přímo na jeho kůži jasně rudým inkoustem; stejným inkoustem, který souhlasil s krví na špinavém povlečení pod ním a s tou, jež byla rozmazána po jeho porcelánové pleti.
Hluboko uvnitř Tom věděl, proč tohle monstrum uneslo jeho bratra. Podezíral jej hned od začátku, a video poskytovalo dostatečný důkaz pro potvrzení jeho podezření, avšak vidět to takhle přímo před sebou, bylo daleko více zdrcující, než jen pouhé vědění. Důsledky bratrova znásilnění byly přímo tady, před jeho očima. Tom získal další obavu. Nebál se jen toho, že jeho bratr se možná už nikdy nevrátí živý, ale i toho, že se vrátí naprosto emocionálně zlomený a neschopný se uzdravit. Trochu sobecky Tom na chvíli zapochyboval, jestli mu jeho malý bráška někdy dovolí se jej znovu dotknout po takovém násilí.
„Tome! Dýchej!“ vykřikl Georg, klekl si před něj, popadl jej za ramena a zatřásl. Tom zalapal po dechu jen proto, aby jej v následující vteřině vypustil v úzkostném vzlyku.
***
Sobota
18:00
„Je to 54 hodin, co jsem se na něj naposledy usmál.“
„Je to 11 hodin, co mi On řekl, abych se usmál do kamery.“
Komentáře prosím opět anglicky, díky J. :o)
autor: Froggy
translate: Dania
betaread: Janule
Oh no! I want Bill again next to Tom!!!!! Next part please!!!!
oh-my-got
T_T
OH MY GOT…
oh my got ,my billy! next part please..who is the man?i think..maybe..bushido?
It's soooo amazing,but sad too….next part please…:o)
Ou no! Bill…oh my gott… Next part, please!
Ou no! Bill…oh my gott… Next part, please!
Proč tu v poslední době přibývá tak málo montáží a obrázků??? A taky je tu méně článků než bývalo obvyklé… Děje se něco, admiky?
That´s dreadful… No, it´s amazing u know, but the story is dreadful. I´m so scare about Billy… Why HE did this to him..? I hate HIM.. I don´t know who is he, but I know he´s incredible masochistic horny cock! Sry…for c**k… but I can´t control myself…
Don´t leave us waiting a long time, please…
Vanity Blair…
Whats about Bill…whats about unknow man???? awesome…next part x) please
Oh ,no…I am very scared about Bill…Whats with him? Please, please happyend..
Oh my gott
this is saddish :'(
s pomocí slovníku to dycky nějak zvladnu… kdybych to měla blbě opravtemě prosím učím se jen rusky a německy….
no, no, no….oh my god! next part!
Ooh, Bill! No! Its so saddish! I want Bill, its so sad. My gott! Bill!
oh… oh my god, i am very scared, poor Bill… very good fanfic, but sad story…dont know what to say, its breathtaking..
:'(
nemam slov…beha mi mraz po zadech
I'm crying. First. I hope, that I'm crying at last. It's too realistic, realistic, realistic! The only one twincest, which is so fucking realistic! It's killing me. And my soul. No story, which was too short like this, wasn't able to make me crying. I'm not breathing.
one word…. WOW…. it´s very good… it´s horrible… how can someone hurt Bill? i know.. that it´s only story, but it´s.. depressive
Well … so that comment three years later as I hit it up now 😉 … I just do not have a story for that word, it just … Oh, God … this is the first story that got me to my knees … I do not really read more courage to grin and bear it and everything but this is really a force beyond my understanding how someone can have such an amazing imagination … if put in the price so this story has a certain … I'm really sorry for the long comment but this film deserves it just … I really do not have the stomach to read more … well možníá you think I'm embarrassing or so but this is beyond my options … and again sorry for the delay of three years …
Zdrcující, srdcervoucí, nervy drásající…