autor: Áďa
Bill
Rychle jsem vedl Toma do stáje. Měl jsem totiž v hlavě záludný plán. Věděl jsem, že on koně nemá moc rád, že se o mě bojí a že ho stojí notnou dávku odvahy, aby se mnou posledního půl roku na dostihy vůbec jezdil. A já jsem mu to všechno nyní chtěl vynahradit. Chacha, ještěže nemá o mém plánu tušení, jinak by k těm velkým vratům táhl on mě.
Když se těžké dveře otevřely a my vstoupili dovnitř, skoro ze všech boxů vykoukly zvědavé hlavy, které nás s nastraženýma ušima pozorovaly. Rychle jsem Scarbyho odvedl do jeho stání. Sundal jsem mu sedlo i uzdu a začal jsem mu chomáčem slámy vytírat zpocenou srst. A to byl počátek mého plánu. Chtěl jsem bráškovi, který se tvářil poněkud znuděně, udělat malé divadélko.
„Podívej, jak se správně suší koníčci,“ zašeptal jsem výmluvným hlasem.
Zachytil jsem jeho nechápavý pohled. To mě ale nijak nezajímalo, však on brzy pochopí. Zatímco jsem pomalými tahy přejížděl po mokré zlatavé srsti, začal jsem si broukat a jemně, pokud možno svůdně jsem začal vlnit boky do rytmu melodie, která se mi linula z úst. Věděl jsem, jak moc Toma dokážou tyhle moje projevy rozvášnit, a také jsem si tím ověřoval, že i přes pár drobných neshod je naše láska pořád stejná jako před dvanácti lety, kdy mě bráška o svém citu přesvědčil. A taky jsem se nemýlil! Jeho oči se rozsvítily touhou a přistoupil ke mně blíže.
„Billí,“ vydechl a objal mě rukama kolem pasu.
Postřehl jsem jeho zrychlený dech.
„Copak, lásko?“ usmál jsem se na něj. „Snad tomu zvířeti nezávidíš?“
Jenom kývl hlavou, neschopen slova.
„Ale ale,“ zašeptal jsem. „Tak to snad, abych ti projevoval stejnou péči, aby sis nemyslel, že se ze mě stal zoofil, viď?“
Neodpověděl. Chvíli setrval na místě, načež mě prudce objal kolem krku a divoce se vpil svým jazykem do mých úst. Sakra! Tyhle jeho divoký přepadení, kdy už toho nechá? Ví, že mě tím vždycky spolehlivě poleká! Sebral jsem veškerou svou sílu, odtrhl se od něj a přitiskl jsem ho ke dřevěné stěně boxu.
„Opatrně, broučku,“ syknul jsem mu do tváře. „Tady jsem doma já, jasný?“
Na chvilku vykulil oči, když slyšel ten můj výhružný tón, pak jsme se ale oba rozesmáli. Nato jsem se k němu přitiskl a položil jsem mu ruce ke klíční kosti. Jemně jsem ho začal masírovat, napřed bříšky prstů, pak i dlaněmi. Úplně strnul, přestože to bylo přes tričko, a slastně vydechnul. Usmál jsem se, miloval jsem, když byl Tom absolutně v mé moci, neschopný jediného pohybu. Zpočátku našeho vztahu byl on vždycky ten silnější, který měl v našich hrátkách naprostou převahu, a mě tehdy stále ještě občas traumatizovaly vzpomínky na Davida. Nicméně jak roky plynuly, stával jsem se čím dál průbojnější, až se mi kolikrát podařilo Toma přivést téměř do kómatu, tak jako teď.
Sjížděl jsem rukama čím dál níž, a když jsem se dostal k lemu džín, stačilo, abych jenom vycvaknul přezku jeho opasku a kalhoty se sesunuly k jeho kotníkům. Klesl jsem na kolena, nechtěl jsem se k jeho bříšku tak moc ohýbat.
„Sakra!“ zanadával jsem, když se mi do cesty připletlo jeho velikánské triko. „Dej ten hadr někam, plete se mi!“
Tom poslušně stáhnul své triko a odhodil ho do slámy.
„Výborně,“ pochválil jsem ho.
Soustředěně jsem prsty masíroval to krásně vypracované bříško, sem tam jsem ho polaskal svými rty. Viděl jsem, že Tom už je vzrušený na nejvyšší možnou míru, dokonce mi pokládal ruce na hlavu a snažil se mě tlakem přimět k tomu, abych udělal to, co si v tuhle chvíli přeje ze všeho nejvíc. Já jsem se ale jen tak nedal. Miloval jsem, když jsem ho mohl takhle pomalinku mučit a pokaždé jsem si to s radostí vychutnával.
„Bi… Bille,“ vydechl Tom se zavřenýma očima. „Pro… prosím… už… už to udělej!“
Vzhlédl jsem k němu.
„Neudělám,“ odpověděl jsem tiše a záškodnicky jsem na něj zamrkal. „Ještě nepřišel ten správný čas.“
Přitulil jsem se k jeho bříšku a začal se o něj otírat tvářemi. Ouuu… To bylo něco tak úžasného… Kam se na tohle vypracované tělo hrabou nejhebčí plyšáci! Miluju tohle nádherné stvoření… Je to nejenom moje láska, ale i můj hrdina. Dodnes mám živě před očima, jak vrazil do pokoje, zatímco mě David drtil pod sebou. Jak našeho bývalého manažera srazil k zemi, jak mě potom svíral v náručí, zatímco jsem se chvěl hrůzou a brečel mu na rameni, a ujišťoval mě, že už je zase dobře, že už mi nikdy nikdo neublíží… Přestože bylo krásných pětadvacet stupňů, jak se na konec srpna sluší a patří, projela mnou zimnice a na okamžik jsem začal prudce dýchat. Ten zážitek byl příliš silný na to, aby někdy vymizel z mé paměti…
Moje vzpomínání však bylo přerušeno, ucítil jsem, jak se Tomovo nedočkavé přirození zoufale hlásí o pozornost. Už jsem to nemohl odkládat, nemůžu už déle trápit toho, kdo mě tehdy zachránil. Lehce jsem z něj stáhnul boxerky a zaslechl jsem Tomův přidušený sten.
„Nazdááár, caparte,“ zaculil jsem se na naběhlý penis a pohladil jsem jej po celé jeho délce.
„Bi… Bille! Já to slyšel!“ ozvalo se nade mnou.
Zvesela jsem se na něj zašklebil.
„Já vím, lásko. Proto jsem to taky řekl tak nahlas, abys to slyšel.“
„Tyyy… ty seš takovej zmetek, Bille!“ prskl naoko rozzlobeně Tom. „Máš takovou kliku, že bych za tebe dýchal – aáááááh!“
Vykřikl, když jsem mu začal palci mnout třísla a letmo jsem přitom zasypával toho jeho caparta droboučkými polibky. Byl jsem zvědavý, jak dlouho to bráška ještě vydrží, takhle se nechat trápit. Jenomže když jsem viděl, jak se začíná třást po celém těle a slyšel, že jsou jeho steny čím dál hlasitější, nakonec jsem se nad ním smiloval a konečně jsem uchopil jeho penis do svých úst.
Tommy nezklamal. Ihned začal nedočkavě přirážet, ve snaze zbavit se toho šíleně velikého tlaku a rukama se mi vnořil do vlasů. Pevně je stiskl a tlačil mou hlavu co nejblíž k sobě. Absolutně se přestal ovládat, třásl se po celém těle a křičel přitom jako smyslů zbavený. Jeho stisky ve vlasech mě už bolely, ale držel jsem, nechtěl jsem mu kazit tu euforii. Zapojoval jsem do akce svůj jazyk, jak jenom to šlo a schválně jsem se snažil co nejvíce ho dráždit kuličkou mého piercingu, věděl jsem, jak moc to miluje…
Trošku jsem se zakuckal, když se naposledy zazmítal a obdaroval má ústa divokým přílivem své teplé tekutiny. Rychle jsem polknul, načež jsem musel pěkně rychle zareagovat, Tom totiž ztratil svou rovnováhu, a kdybych ho nepřidržel, tak by nejspíše skončil pod Scarbyho kopyty.
„No tak, mucí,“ culil jsem se na něj, zatímco mi vyčerpaně ležel v náruči.
Tiskl jsem jeho třesoucí se tělo, které pokrýval pot. V tu chvíli se mi do očí vrátila moje kamarádka škodolibost.
„Vstávej, broučku! Nebo tě budu opečovávat úplně stejně, jako své koníčky!“
„Ano,“ vydechl sotva slyšitelně. „Opečovávej mě jako své koníčky…“
„Jak chceš,“ zazubil jsem se.
Chňapnul jsem po slámě, kterou byl box vystlaný a volnou rukou jsem ji smotal. Pak jsem dal ruku k Tomově tělu. Lehce, aby ho to moc neškrábalo, jsem přejel jeho rychle se zvedající a klesající hrudník.
„JAUUU!“ Ve vteřině vyletěl skoro až do sedu. „Seš blbej, nebo navedenej?“
Nevinně jsem na něj zamrkal.
„Ani jedno,“ odpověděl jsem. „To tys chtěl, abych tě opečovával stejně, jako své koníčky.“
„Pako jedno střelený,“ zabručel a začal se oblékat.
Po chvíli trucování se na mě ale usmál.
„Ale bylo to dokonalý, Billí,“ přitulil se ke mně. „Asi sem s tebou budu chodit ještě častěji.“
Rozesmál jsem se.
„Jenže to by nesměla být taková náhoda jako dneska, že by všichni odjeli už před námi!“
Položil mi ukazováček na rty, z nichž tak nenápadně setřel bělavou kapičku.
„Však my si nějak poradíme,“ odpověděl mi. „Ale musím ti říct, že jsem ještě nikdy neměl koňský prostředí tak rád, jako dneska.“
„Fakt?“ mrknul jsem na něj. „Ale to tu nesmíme příliš často pobývat! Jinak se to tady zvrátí v ještě větší akci a já bych byl fakt nerad, kdybych nacházel ve svých spodkách slámu, nepotřebuju, aby mě tam pak píchala.“
V tu chvíli se Tom zhroutil na stěnu boxu v neovladatelné křeči smíchu.
„No vždyť je to pravda!“ namítl jsem. „Co je na tom tak špatného, že nechci, aby mě sláma píchala do…“
Zasekl jsem se. Teprve teď mi došlo, jak dvojsmyslně moje věta pravděpodobně vyzněla, a který z těch dvou významů si Tom přebral do svého mozkového systému.
„Bože,“ odfrkl jsem si. „Ty fakt neumíš myslet na nic jinýho, co?“
Drcl jsem ho do žeber, aby se zklidnil.
„Tak když máš tolik elánu, běž Scarbymu pro vodu,“ vrazil jsem mu do ruky kýbl a nasměroval ho k vodovodnímu kohoutku.
Sice v prvních chvilkách mručel, ale tu vodu přinesl. Nato jsme zavřeli box a v uličce jsme se objali a dlouze, nekonečně jsme se políbili. Vnímal jsem jenom jeho dokonale plné rty a už jsem se moc těšil na večer, až mi moje dnešní opečovávání vrátí…
Náhle se Tom ode mě odtrhnul a poplašeně se rozhlédl kolem sebe. Nic evidentně neviděl, tak se otočil na druhou stranu…
„AAAAA, ty dobytku jeden!“
Nechápal jsem, co se stalo. Pak mi to ale došlo a měl jsem co dělat, abych udržel vážnou tvář. Z boxu totiž koukala rezatá zvědavá hlava a mokrá huba, z níž crčely kapičky vody, svědčila o tom, že se právě napil, načež se podíval, co se děje. A Tom pravděpodobně dostal spršku, soudě podle pár kapek v jeho dredech a na tváři, blízko na to byl dost…
„No vidíš, prej se máš umýt,“ neodpustil jsem si rejpavou poznámku, zatímco Tom se znechuceně otíral do svého plandavého trika.
„Tak, a už s tebou na žádnej trénink nejdu, abys věděl, když si tu obludu neumíš ani uhlídat, aby mi neslintala do obličeje!“
„Ale ale,“ udělal jsem výmluvný obličej. „Snad ses mi neurazil, broučku?“
„Jo, urazil, abys věděl! Nepotřebuju mít v ksichtě koňský kemry!“
„Nene, neurazil ses. To bys mi neudělal.“
„Jojo!“
„Nene!“
„Jojo!“
„Ne.“
S výbuchem smíchu jsme opustili stáj, načež jsme zamířili sluncem zalitým dvorkem k našemu autu…
autor: Áďa
betaread: Janule
perfektní!!! uplně si Toma představuju jak je takhle poslintanej…hmmm to je představa…bych se asi válela smíchy…
překrásný…. x)) úplně živě vidim jak se Tom vzteká, kvůli tomu, že ho ten kůň poslintal…xD chudáček nemá to s Billem lehký… takovýhle střeštěný nápady, jako s tou slámou…. xD nezabila bych ho…. xD hrozně se těšim na další dílek,je to skvělý…. x))
Tomuš,ty seš ale citlivka! 😀 Když ti vaděj obyčejný koňský sliny,co bys říkal,kdybys měl vykydat stání? xD A nevadí ti,že tohle tvůj Bill běžně dělá? Neštítíš se ho,ty fajnovko??? xD
no tak kdyby to měl Tom vykydat úplně sám, tak by mu jeblo 😀 takhle to může brát jako bonus, kdo nosí v dredech tpřytivé perličky a ještě k tomu od miláčka jeho lásky? 🙂
bože po billovu "nazdáááár caparte" jsem vybuchla smíchy xD xD mazec
Aduska: to víš…. inspirace Dori z Hledá se Nemo, jak potkala tu malou medůzku a "nazdááár, caparteeee!" 🙂
Áďa:Ježiš,Doris! xD Tu jsem milovala… 😀
Aby tak Tom začal na Billova koníka žárlit…
caparte xD válím se pod stolem
Já se už začala usmívat, když Bill podotknul: "Jinak by k vratům táhl on mě…" Bylo mi jasné, co má Bill v plánu. A TY ty krásné chvilky umíš ještě líp popsat…
Vidím, že se Tommymu podařilo ten Billův strach zahnat, tedy téměř. Já se pořád bojím, že se objeví na scéně David a Bill se začne znovu bát… i když, vím, že jsi psala, že trpět bude hlavně Tommy. Já jsem celá zmatená, Ádinko… Honem jdu číst dál! A ještě mě tak napadá – proč jsi připomněla, jaký je Tommy hrdina… To bude mít určitě taky svůj smysl.