autor: Bajik
Jůůů… jsem tu zasee…
Tákže dík za komenty, jinak s Babu jsme to vyřešily bez jakékoliv kastrace 😀 omluvila se mi, já její omluvu přijala a považujem to za definitííívo uzavřené…
Jinak… Neviděli jstee mojii nejlepšší kamaráádku Múzu a jejíí povedenou sestřičku Inspiraciii a bratříčka Perverzááčka (tentokrát nemyslíím svýho vlastního brááchu, kterej taky není svatej a to mu jee teprvvee 13… nakazilla jseem hoo twincestem, ale pššt před máámou xD)??? Když… oni se někam poděěli a já je nemůůžu najíít…*smutnáá*
Mnoo… jdu po nich vyhláásit celosvětový pátráání, pokud je neodnesli Ufouni…:)
So bye
Bajik
„Mohl bys být trošku jemnější? Ono to totiž bolí. Trošku víc bolí.“
„Bille, už nedokážu být jemnější. Mimo to, já ti tu bolest nezpůsobuju. To si musíš vyřídit s mámou.“ Jakmile se ho dotkla další kapička, ošil se.
„Doufám, že to už bude. Je to příšerný.“ Do pokoje vešla Simone.
„Mám tu mastičku. Ale budeš to muset zase udělat ty, Tomí. Volali mi z nemocnice, že byla nějaká velká bouračka, tak bych tam měla být.“
„Dobře.“
„Mami, a nebude to bolet jako ta dezinfekce, že ne?“ zeptal se Bill infantilně, až se z toho Tom usmál. A to si pište, že jeho nálada už nebyla tak sluníčková jako předtím.
„Neboj, možná to bude trošku štípat, ale nic hroznýho to nebude,“ slibovala Simone Billovi hory doly, ale on na to stejně neskočil. Avšak bylo pěkné vidět, jak se ho máma snaží uklidnit. Věnovala jim ještě úsměv a odešla.
„Velice přesvědčující,“ pronesl Bill pološeptem. Tom se uchechtl.
„Chvilku to musíme nechat vyšumět a pak to půjdeme zase umýt.“ Bill si povzdechl.
Tom si lehnul vedle Billa a šeptl: „Nezvládnu to.“
„To víš, že zvládneš,“ pohladilo jej dvojče po tváři a vlídně se na něj usmálo. „Alespoň se ukáže, kolik jseš schopnej kvůli mně vydržet.“
„Zblázním se z tebe, ani netušíš, jak jsi mě mučil ve škole. Stáls tam a vypadals… Byl jsi nádhernej, Bille. K sežrání. A když jsi pak předvedl to s colou, myslel jsem, že tě někam zatáhnu a…“
„A?“
„Ty víš co.“
„Co když nevím? Mohl jsi chtít tolik věcí.“
„Udělat to, co v neděli.“
„V neděli jsme dělali spoustu věcí… Tomí, proč prostě neřekneš, žes mi to chtěl udělat?“
„Já nevím. Nevěděl jsem, jak to říct.“
„Pravidlo první – Uváděj věci pod správným názvem. Pojď, už by se to mělo umýt. A taky bych chtěl něco zkusit…“
Když vešli do koupelny, Bill se uchichtl. „Vypadáš roztomile, když nevíš, do čeho jdeš,“ oznámil svému dredatému bráškovi a zamknul. „Každopádně se bát nemusíš, nehodlám ti nic ukousnout.“
„To mě velice uklidnilo,“ řekl Tom ironicky a následoval Billa do sprchy. Neměl náladu na jeho vtípky, když ho vlastně uvrhl do celibátu na dobu neurčitou. A to, jak se Bill přímo ďábelsky usmívá, ho přímo znervózňovalo. A kdyby jen to…
„Bože, upsal jsem se čertu!“ zaklel Tom, když Bill zaháknul palce za stále mokré boxerky a ladným pohybem je sundal.
„Ne, neupsal. Jestli to vydržíš teď, vydržíš to pořád.“
„Bál jsem se, že řekneš navždycky.“
„Co není, může být,“ řekl Bill tajemně. Chvíli tam jen proti sobě mlčky stáli. „Zlato, pohled na moje tělo tě tak moc vzrušuje?“ zeptal se Bill a na tvářích se mu usadil úsměv. Tom se podíval dolů na svýho kamaráda, kterej si zase dělal, co chtěl, a tak raději rezignovaně vyšel ven se slovy: „Tohle nedám, Bille.“ ¨
„A kdo mi umyje ty rány?“
„Máš tu sprchu.“
„Voda je moc prudká a to by mě bolelo.“
„Bille, kolikrát ti budu opakovat, že to prostě nevydržím?!“
„Tome, jestli ti na mně aspoň trošičku záleží, tak to vydržíš. O to lepší to pak bude…“
„Co bude lepší?“
„Všechno,“ řekl sladce a pustil na něj ledovou vodu. Tom vykřiknul úlekem, udělal asi dva kroky dozadu a svalil se na zem jak dlouhý, tak široký. Podlaha byla mokrá a kluzká, takže se nebylo čemu divit. Chvíli tam ještě uraženě ležel a poslouchal smích svého dvojčete smíchaný se zvukem tekoucí vody.
Nakonec Bill zavřel kohoutek a obmotal si okolo pasu ručník. Raději… Kleknul si vedle Toma a zeptal se: „Jseš v pořádku?“
„Kdybys už nebyl přizabitej, udělal bych to sám. S tebou se vůbec nedá spolupracovat. Můžeš být rád, že jsem ti na to kývnul, a ty mi ještě budeš dělat naschvály? Tohle jsme si nedomluvili, pokud se dobře pamatuju,“ oznámil mu Tom načuřeně a vstal. Bill rozzlobeně svraštil čelo a našpulil rtíky.
„Já jsem to ale takhle nemyslel… Chtěl jsem tě jen trochu namočit… Nemohl jsem vědět, že se tu rozplácneš jak žába přes silnici.“ Tom namočil houbičku ve vlažné vodě. „Tomíííí! Nebuď na mě naštvanej…“
Tom se na něj ani neotočil. Ani si ho nevšimnul. A tak mu Bill naštvaně vytrhnul houbičku z ruky a pustil si na záda vodu. Obličej zkroutil v bolestnou grimasu a snažil se, si sám umýt ty záda. Dokud mu Tom nevytrhl houbičku z ruky. Jemně jí přejížděl po ranách. A dlouho nikdo z nich nepromluvil.
„Promiň za tu vodu…“ prolomil Bill ticho svou omluvou. Tomovy ruce ho chytly za boky a přitáhly si ho k sobě. Bill zasyčel bolestí, když se jeho záda dotkla Toma. Rychle se vyvlíknul z objetí a otočil se. Podíval se na něj všeříkajícím pohledem – Dávej pozor. Jeho oči ale nebyly přísné…
„Zapomněl jsem, promiň,“ omlouval se Tom s pohledem stočeným jinam. Bill zesmutněl; přece toho po něm nechtěl tolik…
Nebo snad ano?
„Co je, Billí?“ zeptal se ho Tom, když dlouho nic neříkal a vypadal smutně.
„Nic,“ zněla jeho odpověď a dlaní ho pohladil po hrudi směrem od bříška po rameno. Tom se na něj upřeně díval. Přece se muselo něco dít.
„Jestli tě můžu poprosit, tak mi aspoň nelži,“ řekl klidným hlasem. Bill se mu krátce podíval do očí.
„Neměl jsem říkat, že bysme měli začít znova… Nelíbí se mi to ticho mezi náma. Předtím… bylo to lepší…“
Teprve v tuhle chvíli si Tom vlastně uvědomil, že začít od začátku neznamená, že musí být ticho a nuda. Připadal si teď jako naprostý blbeček. Vždyť Bill chtěl jenom, aby byl něžný a až postupem času aby se děly nepřístojnosti v jejich pokoji…
„Ne, nebylo to lepší. Všechno se točilo jen kolem sexu, tak jak jsem byl zvyklej. A všechno nemůže být tak, jak chci já. Nauč mě milovat, Bille.“
Když se na něj Bill už pěknou chvíli díval s pootevřenou pusou, zamával mu rukou před obličejem: „Billí, spíš?“
„Ne… Já jsem jen… v šoku,“ odpověděl mu s úsměvem.
„V šoku?“ zeptal se Tom lišácky a namočil houbu, kterou ještě pořád držel v ruce. Bill jen souhlasně zamručel. Tom se mu dlouho díval do očí, aby ho zmátl, a pak mu vodu z houby vymáčkl na hlavu.
Bill se rozmrkal a otevřel papulu, do níž mu byla následně puštěna voda ze sprchy. Rychle se otočil a párkrát vyfrkl jako velryba a hbitě skočil Tomovi na záda. Vzal mu sprchu a našplíchal vodu do obličeje jemu.
Koupelnou se rozléhal smích a zvuk tekoucí vody. Voda byla na kachličkách na zdi, celá zem byla mokrá. A o našich dvou vodnících škoda mluvit.
Tom sebral Billovi z boků ručník, který tam vydržel uctihodně dlouhou dobu. Zamotal ho a práskl Billa po zadečku. Ten vykřiknul, nechal sprchu sprchou a snažil se mu vyrvat ručník z ruky.
Dovádění přerušilo klepání na dveře.
„Kdo tam je?“ ozval se hlas zpoza dveří. Tom Billovi naznačil ústy, že Beáta.
„A kdo je tam?“ zeptal se zase Bill a Tom se uchechtnul, protože tohle Beáta nesnášela. Nesnášela, když si s ní někdo takhle hrál.
„Bille? Tome? Co děláte vy dva v jedný koupelně?!“ zhrozila se a zalomcovala s klikou. „Otevřete, sakra!“
Zalomcovala s ní ještě párkrát, pak se otevřely dveře. „Co jste tam dělali?!“ Bill, který měl ručník přehozený přes ramena tak, aby zakrýval jeho škaredá záda, se na ni jen usmál a řekl: „To si musíš vyřídit s mámou…“ A rychlostí blesku oba dva zalezli do pokoje a raději zamkli.
Tom si ještě mokrý lehl do postele na záda a jen čekal, kdy se vedle něj objeví mladší dvojče. Bill si vedle něj lehnul na bříško, podepřel si hlavu a podíval se na Toma. Když se z koupelny ozval výkřik, oba dva se rozesmáli.
Po opakovaných záchvatech smíchu, který přišel s každou Beátinou hlasitou nadávkou, se přece jen pustili na namazání Billových zad. Bill měl ruce pod polštářem, na kterém měl položenou hlavu a odpočíval.
Kdežto Tom seděl na Billově zadečku a pročítal si příbalový leták. Nakonec jej ale hodil za hlavu a odšrouboval tubičku. Trošku mastičky vymáčknul na Billova záda. Ten sebou zavrtěl a pípnul: „Studííí…“
„Aspoň že to nebolí,“ odvětil mu pobaveně Tom. Stačilo se však dotknout rány a Bill zaječel bolestí. „Tak to bolí…“ šeptl si Tom pro sebe a snažil se Billa uklidnit. „Billí, musíš to vydržet. Co si pomyslí sousedi, když ty tady řveš, jak kdybych ti dělal kdovíco… Až na tom budou stroupky, nebude to už tolik bolet. Uvidíš. Raději mysli na něco hezkýho, než na ty záda, ju?“
„Tobě se to řekne „na něco pěknýho“, ale když mě nic pěknýho nenapadá.“ Tom se zamyslel a nakonec z něj vypadlo: „Představ si třeba louku…“
„A na ní spoustu kytek,“ dodal Bill zasněně a se zavřenýma očima.
„A spoustu poletujících motýlků,“ navrhl Tom ironicky. „Tome, nebuď hnusnej… Spousta kytek a motýlků. Ale žádnej otravnej hmyz.“
„A široko daleko ani noha…“
„Na modrém nebi jen pár sněhobílých obláčků. Krásný letní den. Uprostřed louky je rozprostřená deka.“
„Deka?“ divil se Tom.
„Sám jsi řekl, abych myslel na něco pěknýho,“ odvětil mu Bill.
„No jo, ale kde se tam z ničeho nic vzala deka?“
„Protože jsme si ju tam donesli.“
„A co MY děláme na louce?“
„Prostě tam jsme! Nech mě snít… No, teď nevím, kde jsem skončil…“
„U deky.“
„Díky. Takže… A deku uprostřed louky, na které ležíme my dva a užíváme si klidu a nasáváme sluníčko do kůže.“
„Billí, neměl bys psát knihu? Asi máš nějaký básnický střevo.“
„Ty jseš taky střevo!“ řekl už dost rozzlobeně Bill, protože mu Tom pořád skákal do řeči. „Sám řekneš, abych si něco představoval, a pak mi furt skáčeš do řeči.“
„Promiň, nevěděl jsem, že teď to je už jen tvoje představa,“ pronesl zlostně Tom.
„Můžeš mi do toho skákat, ale ne s takovýma blbýma poznámkama!“ upozornil ho jemně Bill, aby si ho zase trošku naklonil.
„Pokračuj…“
„Dobře. Jen tak tam ležíme a mazlíme se. Občas prolítne nějaká ta pusa. Nikam nespěcháme… Vedle nás je proutěný koš s ovocem. Jen jahody a hrozny. Posadíš se a já se o tebe zády opřu. Natáhneš se do košíku pro misku s hrozny a krmíš mě. Krmíme se navzájem. Když dojdou hrozny, pokračujeme s jahodama.“
„A co třešně?“
„Přemýšlej, pecky nejsou romantický. Leda že by rostly bez pecek.“
„Tak jsme si je vypeckovali.“
„To už není ono. Vypeckovaná třešnička není třešnička. Zůstanem jen u jahod.“
„A co broskve?“ Bill se na chvíli zamyslel.
„Někam je tam třeba dám… Položíš mě a rozepneš mi koflíčky mý černý košile, co mám na sobě. Lehneš si na bok vedle mě a natáhneš se pro misku s jahodama. Vezmeš jahůdku a přejíždíš s ní po mém světlém těle až do pusy. Občas ti nějakou jahodu dám já, někdy ty mně… Poslední si vložíš do rtů a rozdělíš se. Tvoje rty krásně chutnají po jahodách. Sotva polkneme poslední kousek, už na mně ležíš a něžně mě líbáš. Z něžných polibků se stávají vroucnější a vášnivější; naše jazyky se vzájemně proplétají jako dva jedovatí hadi. Bojíš se, že jsi moc těžký, takže se obrátíš a já jsem na tobě. Zanedlouho jsem na zádech zase já a tak se to několikrát opakuje. Vzájemně se dotýkáme, líbáme se všude, kde už není oblečení… Sedneš si a posadíš si mě do klína. Díváš se mi do očí a několikrát mě ujistíš, že mě miluješ. Pak začneme tam, kde jsme skončili, a sundáme ze sebe i ty poslední kousky oblečení…“
Tom každopádně netušil, že se jeho nevinný nápad takhle obrátí. Sám byl zvědavý, jak to skončí, a na druhou stranu to raději ani vědět nechtěl. Nemohlo to dopadnout dobře.
„Otíráme se o sebe celými těly a tlumeně vzdycháme. Ani jeden už to nemůžeme vydržet a tak na nic nečekáme a…“ Bill se odmlčel. Po dlouhé chvíli povídání přestal, což bylo velice divné. Ne tak divné, jako spíš podezřelé… A Tom byl zvědavý, jako když malému dítěti čtete pohádku. „A?“
„A opatrně do mě vnikneš…“
Tom mlčky rozetřel poslední kapky mastičky a slezl z něj. To, co slyšel, nebylo tak hrozné po tom, co následovalo. Bill totiž ještě neskončil… „Pomalu se ve mně budeš pohybovat a budeš mi pomáhat rukou, abych nebyl o nic ošizený. Budeš přirážet rychleji a půjdeš hlouběji a hlouběji.“ Ne, tomuhle prostě nemohl uvěřit. Kde se v jeho bratříčkovi bere tolik představivosti? Tomovi by to bylo putna, kdyby to neviděl přímo před očima jako film a… Kdyby ho ta samotná myšlenka nevzrušovala. „A s výkřikem prvního nočního ptáka vyvrcholíš a já jen pár vteřin po tobě. Pak budeme vedle sebe ležet do soumraku a… pak se všechno rozplyne,“ s posledními slovy otevřel oči a lehnul si na bok.
„To že bys chtěl?“ zeptal se Tom opatrně. Viděl, jak Bill zaváhal a jak si promýšlí odpověď. „Časem asi ano… Až bude správný čas. Až oba budeme chtít… Nechci být dokonce života panic, Tome.“
„Já nic neříkám, ale… Všimnul sis, jak jsi změnil čas z přítomnýho na budoucí?“
autor: Bajik
betaread: Janule
heh super len tak dalej…to s tymi časmi ako nechápem..:( juj to ako čo myslel????Hm BiLL má naozaj bujnu fantáziu…:DDD juj a kto by ju nemal???:DDDDD
žjůů to je ale krásná představa co Bille? hmmm každopádně se to musí někdy uskutečnit!
jéééééééééééé jak jsem se těšila na další dílek a dočkala jsem se ho.
Je to nádhera.
Bill má opravdu bůjnou fantazii.
Jsem zvědavá jestli se jim to stane.
A s těma zbičovanejma zádama jsem se rozbrečela.
17 ran a ještě nesmím vydat ani hlásku to bych fakt nevydržela.
Jinak už se těším na dlaší dílek.
Tohle až si přečtu celé,až to bude hotové bude mi to znít jako nějaká pohádka na dobrou noc.
překrásný… x)) tuhle povídku naprosto miluju je dokonalá…. x)) Billa je mi líto, ale naštěstí má Toma, kterej je tam vždycky pro něj… jinak sem zírala nad jeho otevřeností a bujnou fantazií… xO ale ty Tomovy otázky neměly chybu…. xD takový blbý dotazy…. xD hrozně se těšim na další dílek, je to zajímavý… x))
Je skvělý, že to nakonec dopadlo dobře a tahle skvělá povídka neskončila. 🙂 Nádhernej dílek. Billís je teda zlobidlo, dává Tomovi pěkně zabrat, nejdřív ta jeho "akce" v koupelně, pak ty jeho myšlenky. XdXDXD Billís se teda nezdá. xDxD Super!
Hustý, dááál!! xD
ty jo s takovou fantazii by mohl psat užasný povídky xD
Och…ten Bill je ale děsná potvora 😀 Řekne Tomovi, že jako nic nebude, ale pak ho takhle provokuje, se divím, že to ten Toman vydržel 😀 rychle další dílečeeeek!!! 🙂
WeWuSh: no, že prostě oni tam leží, a Tom Billa ošetřuje tou mastičkou… a Bill mu tam vypráví o tom jejich milování. a Tom myslí změnu času tak, jakože se to stane – ten sex xD chápeš? 😀
jinak krásný xD chudák Tom 😀
no to bolo mile.. kks.. jak to rozpraval..heh.. chudacik Tom..urcite sa uz tesil..no..