autor: Angel + Tajemná Neznámá
Bill
Kdo by řekl, že mi tak neuvěřitelně vyhládne pouze z návštěvy kadeřníka. Ukecal jsem Toma, abychom ještě jeli do nějaké restaurace. Nejlépe pizzerie. Nejradši bych samou láskou sežral Toma, ale… Opravdu mám hlad a je to slyšet. Pohazuju v autě svými novými vlasy a Tom jen tiše nadává na hustý provoz, který bohužel musíme překousnout. Konečně se před našima očima objeví ona známá restaurace a já si nadšeně zatleskám. Tom se jen usměje. Musí si myslet něco o infantilnosti, ale o těhle mých povahových rysech mi vyprávěl už tolikrát… Nepřekvapuje ho, že se takhle chovám.
„Vystupujeme, panstvo,“ zvolá Tom a vytrhne mě z přemýšlení. Složitě vytáhne z auta vozík a rozloží ho před dveře auta, těsně vedle mě. Vezme mě do náruče, námahou zafuní a posadí mě do kolečkového křesla. Díky bohu prý tady nejsou schody. To si myslím, to by asi Tom nesouhlasil. Nebo možná jo a jen mi chtěl udělat radost. Nechci do toho moc rýpat, jsem prostě jen rád, že jsem s ním. Je tak milý a pozorný… Ale mám pocit, že se chová trochu divně…
Schody tu opravdu nejsou, Tom mě akorát tlačí přes práh k jednomu stolu, který je prý už odjakživa náš. Je tu hodně příjemné prostředí, líbí se mi tady. U stolu je jen jedna židle, já zajedu do volného prostoru. Objednáme si pití a dostaneme jídelní lístky. Najednou Tom znervózní. K našemu stolu totiž přistoupí David s Anisem…
„Ahojky, tak co, užíváte si?“ řekne s úšklebkem Anis. Nenápadně na mě mrkne a Tom se tváří, jako by mu chtěl šlápnout do úsměvu. Vypadá hodně podrážděně. Anis má v očích takovou zvláštní jiskru. Bezděčně si olíznu rty a Anis akorát přivře oči a dál mě pozoruje.
„Odejděte,“ sykne podrážděně Tom. Uskrne si ze své citronové limonády a výhružně zírá na ty dva, kteří se k nám přisomrovali. Z Davida nemám dobrý pocit, už podle toho, co mi o něm Tom říkal, ale snažím se na to tolik nemyslet, zkouším si na něj utvořit vlastní názor. Je to sice těžké, ale Tom mi vyprávěl, že jsem si svůj vlastní názor vždycky utvořil sám a na všechny kašlal. Udělám to tedy i teď.
„A pročpak, vadíme ti snad? Potřebuju s tebou mluvit,“ řekl David směrem k Tomovi a ten se jen otráveně zvedl a zmizel s Davidem někam pryč. Nervózně jsem si hrál s ubrusem a bál jsem se Anisovi podívat do očí. Uhýbal jsem pohledem. Bál jsem se, že v jeho očích najdu něco, co by mohlo totálně změnit můj pohled na tohle všechno. Opravdu mám strach. Není to fér vůči Tomovi…
„Chvěješ se, zlatíčko… Není ti zima?“ praví Anis a něžně mě pohladí po ruce, která doposud ležela na stole vedle mojí skleničky s Fantou. Nasucho polknu a konečně se odvážím zvednout k Anisovi pohled. Otevřu pusu, chci něco říct, ale rty se mi chvějí. Anis zvedne jednu ze svých rukou a jemně mě pohladí po mých chvějících se rtech. Než stačím cokoliv říct, ruku zase odtáhne.
„Ty se mě snad bojíš?“ řekne Anis, když mu dlouho neodpovídám. Opravdu nevím, co říct. Jen se podívám vedle sebe na lidi procházející okolo mě. Pak se konečně odvážím podívat Anisovi do očí. Škubne ve mně. Něco se mnou dokonale zatřese a já mám pocit, že v dané chvíli se opravdu neovládnu a udělám něco, čeho budu hodně litovat ještě hodně dlouho.
„Nemám proč se bát, ani mi není zima. Co… Co po mně vlastně chceš, Anisi?“ zašeptám. Nechci, aby nás kdokoliv slyšel, a už vůbec ne Tom. Bojím se, že by si to mohl vyložit jinak. Mám hodně hříšné myšlenky, které se týkají už nejen Toma, ale on se o tom nesmí dozvědět. Kdyby to zůstalo třeba jen mezi mnou a Anisem, nezlobil bych se. Marně přemýšlím, jak si mě vlastně dneska našel, ale o tom se nebavíme…
„Dobře… Jen chci vědět, jak na tom spolu jsme. Chci vědět, co cítíš, co si myslíš, co chceš… Nemusíš mi to říkat, ale toužím po tom, abys mi to řekl, aby ses svěřil. Tuším totiž, že je něco, co se snažíš před tvým bráchou utajit. A mně můžeš věřit. Kdysi jsme byli nejen důvěrní přátelé, Bille,“ řekl s ledovým klidem Anis. Dál hladil mou ruku, volně položenou na stole. Zvedl jsem k němu pohled a stále jsem nějak netušil, co po mně vlastně chce.
„Proč to chceš vědět?“ zašeptám. Je tak hrozně blízko. Tak divně se na mě dívá. Musím zavřít oči a zahnat myšlenky, které mi kolují v hlavě. Jsou poněkud neslušné. Asi nemusím říkat, že v nich vidím tohohle nechutně nemravného člověka. Napadají mě miliony věcí, nemůžu se soustředit. Jen zírám do skleničky stojící přede mnou a čekám na odpovědi, kterých se mi stále nedostává.
„Chci jen… Však uvidíš,“ odpoví. Pohladí mě po tváři a jemně mě pohladí po vlasech. Přivřu oči a opřu se do jeho doteku. Jeden dotaz mě ale pořád pálí na jazyku a nenechává mě klidným.
„Jak jsi mě vlastně našel? Jak víš, kde jsem?“ zeptám se. Zamrká a na chvíli pro změnu pohledem uhne on. Mám pocit, že tohle nebude jen tak. Že on má vlastně něco za lubem a jen tak se nehodlá pustit. Na jednu stranu mi to nahání strach, na tu druhou mě to až neuvěřitelným způsobem přitahuje.
„Teď se tím nezabývej, máme ještě spoustu času si všechno připomenout…“ řekne Anis. Už se mě nedotýká. Začnu hrozně rychle dýchat, najednou nemám slov. Vím, co má na mysli. Nejsem takovej tupec, na jakýho vypadám. Jen se nemůžu dívat na něj. Nemůžu. Jinak vím, že bych asi nějak ublížil Tomovi a to bych jen velice nerad udělal…
„Tak… Dobře… Kdykoliv jindy, ne teď,“ pravím. Anis se na mě opět otočí, doposud se díval tak trochu okolo kolem a nevšímal si mě.
„Proč? Bojíš se snad Toma? Nebo snad sám sebe? Já ti neublížím, zlatíčko,“ odpoví mi. Otvírám pusu a snažím se něco říct, jenže v tu chvíli dorazí Tom i s Davidem.
„Půjdeme, Bille, hned,“ řekne Tom a už tlačí na madla od vozíku. Nechápu proč.
„Ale Tome, co pizza?“ odpovím. Ne, že by mě ten slaný koláč po italsku až tolik lákal, ale nedostal jsem několik svých odpovědí od Anise. Zřejmě dostane, co chce. Budeme se muset sejít jinde a jindy, abychom na sebe měli víc času a on aby mi všechno řekl.
„Nechal jsem jí zabalit, dovezou nám jí pak domů. Teď se tady nemůžeme zdržovat, musíme pryč. Neptej se mě. Musíme odejít, hned,“ řekne ještě razantněji Tom a už mě tlačí přes práh. Jen se dívám za nás, na Anise a Davida.
„Neměl by ses s ním bavit,“ řekne Tom, když vidí, kam se zrovna dívám.
„Proč?“ zeptám se. Tom zastaví těsně u auta a otočí mě čelem k němu.
„Protože ten chlápek ti chce akorát ublížit. A teď už fakt jdeme,“ odpoví mi Tom a otvírá auto. Naloží mě dovnitř a já jen spokojeně vrním. Přesto mi v hlavě rezonuje tolik otázek a nikdo není schopný mi na ně odpovědět.
Když Tom startuje, vidím ještě dvě postavy, stojící u vchodu restaurace. Položím ruku na sklo a zadívám se na ně. Tom mi akorát stáhne ruku zpátky a zapne mi pás. Podívá se na mě se zoufalým výrazem a na ty dva se podívá s hlubokým opovržením. Přesto mi ale nikdo pořád ještě neřekl, co ti dva mají za lubem a co tím vším Tom myslí. Co se vlastně děje a proč do toho někdo tahá mě? Proč? A co mi vlastně chce Anis říct? Kdo je ta dívka v časopise? Musím se to dozvědět, stůj co stůj. Pravdu přede mnou přece tajit nemůžou!
Tom
Myslel jsem si, že si s Billem uděláme hezký den. Že ho strávíme nerušeně spolu a nikdo nám do toho nebude rýpat. Ale už tak jsem byl příliš rozrušený z toho videa a telefonátu od Josta. Já vím, že mu nepodlehnu. Vím, že tohle je jen další hra, kterou se na nás snaží vydělat, jako už tolikrát. On má moc nás zničit i vynést na vrchol a toho se bojím. Už jsem obvolal spousty schopných manažerů, kteří jsou ochotní nám pomáhat, ale vím, že Josta se prostě jen tak nezbavím.
Jeho je těžké se zbavit, jak jsem mohl vidět před chvilkou. Už už jsme si s Billem dělali pohodlí, když se k nám přiblížili ti dva. Z Davidova výrazu tuším, že něco chce. Už se třesu, nejradši bych mu pár vrazil. Ale prozatím zkusím hrát taky jeho hru. Odeberu se s ním na WC a Billa nechávám napospas tomu praseti, které si na něj dělá nárok. Nedovolí si mu ublížit, to vím jistě. Když jsem tak blízko, nedovolí si na něj jen sáhnout…
„Tak co mi chceš, Davide? Vydírání ti jde… Jak jsi nás vlastně našel?“ řeknu bojovným hlasem. Ta svině se mi nepokrytě směje do očí.
„To všechno je teď vedlejší, teď se musíš postarat o dobro svoje a o dobro Billa. Přece nechceš, aby ti Bill utekl, nebo se snad pletu?“ odpoví uštěpačně. Svírám ruku v pěst, ale tak, aby to David neviděl. Ani bych nenapočítal do tří a hned mu jednu vrazil. On ví, že jsem toho schopnej.
„Ale já se tě na něco zeptal první, jen povídej, zajímá mě, proč se na nás lepíš jako pijavice… Ty to neděláš pro naše dobro, tomu já nevěřím. Až zase přijde krize, odkopneš nás, my tě nepotřebujeme. Je spousta schopných manažerů a věz, že na ně mám kontakty. Nejsi ten nejlepší pod sluncem, tolik by sis fandit nemusel. Jen chci vědět, co z toho vlastně budeš mít,“ řeknu. Jost se zarazil. Jen pokýval hlavou a uhnul mi pohledem. Lidi na záchodech do nás vráželi, ale mně to momentálně bylo úplně ukradený. Neodejdu odsud, dokud nenajdu svoje odpovědi a potřebuju je najít hned.
„Jenže nezapomínej, kdo vás dostal na vrchol. Mám nad vámi pořád ještě určitou moc a byla by škoda zahodit nadějnou spolupráci. Pokud se potopím, vy se mnou,“ řekl David.
„Možná jo. Možná máš pravdu, ale já nepotřebuju žádný dny na rozmyšlenou, říkám ti to rovnou – NE. Ty Billovi vůbec nic neřekneš, necháš ho na pokoji. Já nejsem blbej, mám svoje cestičky. Na mě jsi krátkej. Odkopl jsi ty nás a ne my tebe. Pokud se potopíš, bude to jen a jen tvoje vina, Davide. Ty jsi kdysi rozhodl za nás a odešel jsi. Nech nás na pokoji, jdi se napakovat zase někam jinam. Vsadil bych se, že o mém vztahu s Billem jsi novinám řekl ty, bylo by ti to podobný. Ale ještě pořád jsi mi neřekl, jak vlastně jsi nás našel, tak povídej, času dost, máš šanci,“ pravil jsem. Nenávidím ten jeho úsměv, nejradši bych mu do něj šlápl. Je to jen zasraná svině, nic víc. Odporný prase, který nesnáším stejně, jako toho opálenýho rapera, kterej valí kódy na mýho miláčka, kterej si stejnak nic nepamatuje.
„Nezapomínej, že Bill si stejnak vzpomene a jestli mu to připomenu já nebo kdokoliv jiný, to se teprve uvidí. O tomhle teď mluvit nebudu. Řekněme, že znám každý tvůj a Billův krok. Máte všechno skvěle naplánováno, to ano. Opravdu máte skvělý tým lidí. A opět ho můžu organizovat já. Zaprvé si nenechám utéct příležitost a za druhé – potřebujete někoho schopného. Vím, že si někoho takového můžete sami najít, ale proč zbytečně hledat? Když máte mě,“ řekne. Tentokrát se nafouknu. Tohle vážně přehnal, to tak nesmím nechat, nebo na nás ještě nasadí tajnou službu!
„Takže ty nás necháváš sledovat? No skvělý… Davide, já taky umím tahat za nitky, budeš se ještě divit. Nejsi jedinej, kdo umí být svině. Nepotřebuju se rozmýšlet, a proto ti to říkám hned – NE. Máme svoje lidi a tebe nechci už ani vidět. A ještě jednou se přiblížíte jen jeden z vás k Billovi, jen jednou se na něj cokoliv pokusíte, zabiju vás. Vlastnoručně. A to myslím smrtelně vážně!“ zašeptám Davidovi. Natlačil jsem ho na stěnu, držím ho pod krkem.
„Jen klid, Tome, já rozuměl, zařídím se podle toho. Je to dojemný, jak se o toho svýho drobečka staráš, ale pamatuj, že všechno má svoje meze,“ řekne klidně David. Kyslík mu ještě mírně přidusím, než ho konečně pustím.
„Správně, má to svoje meze, tak se do nás už laskavě neser, nebo nahlásím, že nás vydíráš, ty sráči,“ odpovím mu. Pustím ho a vracíme se ke stolu, kde sedí Anis nebezpečně blízko Billa. Musíme okamžitě vypadnout.
Billovy otázky jsou nepříjemně vlezlý a vadí mi. Na druhou stranu se mu vůbec nedivím, že se tak vyptává. Bůh ví, co mu Anis dělal. Jestli tohle moje rozhodnutí je správné nebo ne, se uvidí časem. Dejme tomu, že zrovna teď cítím velký pocit zadostiučinění. Konečně se vykotíme a jsme doma. Vysadím Billa na verandě a ještě zaparkuju auto. Dokonce tu na nás už čeká poslíček s pizzou. Zaplatím mu a konečně se uvelebíme doma. Super!
Bill
Tom celou cestu zarytě mlčel. Vypadal roztěkaně, skoro jsem měl z něj strach. Až když jsme dojeli domů, měl o něco spokojenější výraz. Pořád jsem musel myslet na tu restauraci. Představoval jsem si, co asi mohl David Tomovi říct, že se tváří takhle. Bál jsem se Toma zeptat, vypadal nebezpečně. Tom mě vysadil na sedačce v obýváku a začal si hrát s DVD. Vyndal jeden z disků a vkládal ho do obálky. Nevím proč, ale udělal to. Pak zase přišel ke mně s láhví vína.
„Ale Tome… Je přece teprve odpoledne a není ještě tak pozdě,“ opáčím. Nechci protestovat, nevím, co do Toma najednou vjelo. Je mi to příjemný.
„A není to jedno?“ usměje se. Jen pokývám. Otevře lahev, posadí se ke mně a nalije do připravených skleniček. Jednu z nich mi nabídne. Opřu si hlavu o jeho rameno a nechám se unášet příjemnou hudbou, kterou Tom pustil. Interpreta ani název písničky neznám, ale dál to neřeším…
V klidu ukusujem kousky pizzy, jsme přitulení k sobě a nic nám nechybí. Na pár chvil dokonce zapomenu na to, co se dnes stalo. Úplně zapomenu na Anise i všechno ostatní. Vnímám jen příjemnou Tomovu vůni, kterou nasávám plnými doušky. Pořádně se nadechnu, zas a znova. Jemně Toma líbnu na krku. On mě k sobě přitiskne ještě blíž, ale to je tak všechno. Na doteky nereaguje, je nějaký divný. Tuším, že ho něco trápí, ale i tak se bojím co se vlastně děje.
Tom
Najednou zase idylka. Po dnešku se potřebuju uklidnit, napít se něčeho a být v klidu. Být s Billem a všechno si promyslet. Absolutně nevím, co si o dnešku myslet. Vím jen, že Jost je svině, jakou jsem snad za celej svůj život ještě neviděl. Tisknu Billa k sobě, skoro ani nevnímám jeho doteky. Jen se snažím tomu všemu přijít na kloub. Začnu tím, že zítra zkusím dát dohromady pár dalších lidí, kteří mě a kapelu podpoří, abychom se zase dostali na vrchol. Zkusím přes mého kamaráda a advokáta Sebastiana zjistit, jak vlastně na Josta, jak se ho nějakým legálním způsobem zbavit. Ještě zítra pojedu do jedné firmy, kde přezkoumají to DVD. Něco mi na něm nesedělo a oni možná moje obavy potvrdí. Dál se tulím k Billovi a v hlavě spřádám plán, jak tohle všechno rozseknout a neztratit při tom Billa, o kterého jsem bojoval a díky kterému se tahle špinavá hra rozjela.
Ale moje přemýšlení nevydrží dlouho, když ucítím něčí neposednou ručku, jak si razí cestu přes můj pásek… Teď se potřebuju uvolnit a pak určitě přijdu na to, co dál. Bude to složitý, ale pro tohohle broučka udělám cokoliv, jen aby byl šťastný… A pokud možno jedině se mnou…
autor: Angel + Tajemná Neznámá
betaread: Janule
tyy jooo co si na ty dva chudáky ještě nevymyslíš…..hm….
tak tohle byl krásně dlouhý díl 🙂 super, jen tak dál 🙂
Krásný! Chudák Bill, hlavně ať si ho Tom pořádně hlídá, protože kdoví, co mají ti dva za lubem. Skvělej konec 🙂 těším se na další dílek a na to, jestli se potvrdí Tomovi doměnky.
Ehm,Tome,a zeptal ses taky Billa,jestli chce kapelu zpátky? A jak si to jako představuješ,s invalidním zpěvákem? Neměl by ses spíš starat o to,aby se postavil na nohy?A taky koukej změnit přístup,protože Billovi bude vadit nevědomost a to,že mu nic nevysvětlíš a o to radši se sejde s Anisem,aby dostal odpovědi na svý otázky…
Skvělý,Andílku,začíná to gradovat. 🙂
Nádherný, dlouhý, napínavý, skvělý díl. Ale toho Josta bych vážně nejradši zardousila. To je taková svině!