autor: Froggy
Neděle 7.00
„Je to 67 hodin, co jsem to vzdal a políbil jej na rozloučenou.“
Po noční můře nemohl Tom usnout. Místo toho seděl na podlaze, opíral se o konec postele, slepě zíral na němou televizi a bezmyšlenkovitě přepínal programy. Georg s Gustavem se rozhodli jej střídavě sledovat, avšak Georg usnul v polovině své hlídky, zanechávaje Tomovi jeho soukromí. Vědomí samoty činilo pokušení udělat něco drastického lákavějším.
Když půjdeme, tak jedině spolu.
Ta slova rezonovala jeho myslí a Tom najednou pochopil další jejich význam. I když byl Bill tím, kdo tato slova zpíval, Tom je myslel smrtelně vážně. Jediné, co jej drželo zpátky, bylo nevědomí, zdali je Bill ještě mezi živými. Stále tu byla ta malá naděje, že se Bill k němu vrátí. Ta malá jiskřička naděje byla to jediné, co drželo Toma od pokračování a vyplnění dalších řádků textu, jenž jeho bratr zpíval během koncertů.
Tom pokračoval v přepínání programů, v tuto hodinu dávali většinou samé dětské pořady a ranní talk show. Zastavil, když se na obrazovce objevila tvář jeho bratra. Nebylo to neobvyklé, avšak co přišlo Tomovi divné, bylo, že ještě nenastal čas pro ranní zprávy. Slovo „Live“ blesklo skrz obrazovku a najednou Billova fotka byla pryč, nahrazena záznamem policejních důstojníků s vytasenými pistolemi. Tom opatrně zesílil zvuk, nechtěl vzbudit Gustava s Georgem, a vzdát se svého vzácného momentu soukromí.
Jsme tu živě v Salinas, v místě policejního zásahu na muže, jenž může být únoscem německé rockové hvězdy Billa Kaulitze.
Tom zatajil dech, když viděl třesoucí se záběry kamery, ukazující cíl namířených policejních pistolí. Poprvé za celou dobu Tom zřetelně viděl muže, který unesl jeho bratra. Byl šokovaný, když postava na obrazovce nebyla žádné monstrum, jak si představoval. Zrnitý záznam neposkytoval čistou podobu člověka, jenž unesl jeho bratra, což mu umožňovalo vytvářet ve své mysli monstrózní karikatury. Tom si vyčaroval představy o bestii s ďábelskou duší, zračící se i v obličeji. Místo toho Tom viděl mladého muže, ne o moc staršího než byl on sám, šlachovité postavy, špinavých blond vlasů, s bojácným pohledem v očích a zbraní v třesoucí se ruce. Nebyl monstrum, ale muž, muž, kterého Tom nenáviděl každou buňkou svého bytí.
Podezřelý únosce, jenž během posledních dvaceti minut udržoval policii v defenzivě, prohlašoval, že pokud jeho požadavky nebudou splněny, zpěvák nepřežije.
Třesoucí se kamera pokračovala ve sledování scény, ukazujíce policejní důstojníky skrčené za dveřmi jejich strážních aut a únosce ve stejné pozici za dveřmi jeho Toyoty, která naneštěstí zastavovala všechny kulky vypálené jeho směrem. Reportér ve studiu pokračoval v podávání informací.
Zpěvák Bill Kaulitz byl unesen z Whitefieldského centra před třemi dny. Bezpečnostní záznam ukázal pronásledování zpěváka a jeho zmizení. Později se na internetu objevily fotografie ukazující zpěváka zraněného a připoutaného k posteli v místnosti, připomínající sklep. Z kriminálního psychologického profilu vyplývá, že únosce je obsesivní fanoušek a že jeho motivy jsou sexuální povahy.
Nic, co novinář řekl, nebylo pro Toma novinkou, avšak slyšet to takhle všechno shrnuté obvyklým novinářským způsobem mu způsobovalo nevolnost. Opět ztlumil zvuk televize, takže se mohl soustředit jen na obrázky, avšak nechtěl propásnout cokoliv důležitého.
Najednou slyšel ostrý zvuk, který Tom nedokázal okamžitě identifikovat. Obraz v televizi se třásl a Tomův hrudník se stáhnul. „Dolů!“ křičel hlas v televizi. Kamera se třásla a obraz ukazoval jen štěrk, jak se kameraman snažil plnit vykřikované rozkazy. Byl slyšet zvuk výstřelů a křik policistů, avšak žádný obraz, který by poskytl Tomovi nějakou představu toho, co se dělo. Jeho prsty sevřely dálkové ovládání, až mu zbělely klouby. Dokonce i reportér ve studiu ztichl, dokud výstřely neustaly. Několik minut nebylo slyšet nic jiného, než tiché výkřiky a obraz štěrku a písku. Reportér ve studiu začal opět mluvit, avšak k Tomovu zděšení se vrátili zpět do studia, přestali ukazovat záběry ze scény policejního zásahu.
Nastala výměna výstřelů. V tuto chvíli není jasné, co se stalo, avšak reportéři z terénu věří, že podezřelý mohl být zastřelen. Nejméně jeden důstojník byl zraněn. Zdravotníci jsou na scéně, našemu týmu bylo doporučeno, aby zůstali vzadu, dokud si policie nebude jistá, že je místo zabezpečeno.
Bez videa z místa zásahu byl Tom schopen se konečně pořádně nadechnout. Bylo to právě tehdy, kdy zpozoroval Georga s Gustavem po obou jeho stranách, jejichž oči byly fixovány na obrazovku stejně tak, jako ty jeho. Gustav se natáhnul a stiskl mu rameno, nebylo co říct. Zadržovali dech při čekání na další „live“ obrázky z místa přestřelky.
Po chvíli se opět objevil třesoucí se obraz. Policejní důstojníci a zdravotníci horečně pobíhali po scéně, avšak reportér byl podivně zticha. Vypadalo to, že měli stejně málo informací o tom, co se dělo, jako diváci. „Kufr!“ vykřikl hlas. Další třas kamery, jak se kameraman snažil doběhnout k vozidlu. Byl zastaven policistou, nabízeje divákům jen částečný výhled na auto, blokován policisty a zdravotníky, kteří obstoupili zadní část vozu. Na chvilku se rozprostřelo ticho, potom zvuk otevíraného kufru. Nastal chaos, zdravotníci začali křičet. Nic z medicínského žargonu nedávalo smysl, zvláště ne třem strnulým mladým mužům, sedícím na konci postele, sledujícím dění na obrazovce. Právě k vozu přibíhali zdravotníci s nosítky.
Ztratili pohled na scénu, když se v záběru objevila dlaň překrývající čočku kamery. „Vypni tu proklatou věc a prokaž nějaký respekt!“ vyštěkl rozčilený hlas.
***
Neděle
7:00
. . .
Anglicky, prosím, díky. :o)
autor: Froggy
translate: Dania
betaread: Janule
úúúúúúúúžáááááááááááááááássssssssssnnnnnnnnnnýýýýýýýý
…???!!!
:´-(
I´am dead…..
Perfect! Next part please!
Omg, co je s Billim?!
og, gosh! thats really really…good! i hope, everything will be better, please, dont let him die…i love this fanfic!
wooow amazing! next part please
A sakra. Nechci vědět, co znamenají ty tři tečky na konci. Prosím, prosím ne…
I když – zase u téhle povídky by mi ani tolik nevadil smutnej konec, docela by se i hodil. Mám docela ráda smutný konce ^^ Ale prostě…je to hrozně napínavý, sem zvědavá, jak to dopadne <333
…
No happy ending, maybe? It will be cruel but…I will like it. Amazing sad end <3
No…He must live…I prefer happyends!…Amazing story…please next part…
*stopped breath again*
Oh god, tell me, that Bill is okay, tell me, that he'll be okay, cause if he won't be, I'll die with him. Don't try to tell, that he's… I can't say it.
My meaning? This fanfic is the best, what is on this site.
já povídky miluju ale toto snad ani není povídka…je to všechno tak skutečné!Slzy mi furt tečou a jenom se třesu..mamka chodí kolem mě a ptá se proč brečím..ale já fakt nemůžu ani odpovídat:'-(
I´m very scared for Bill!!! Please, next part!!!
jenom mi neřikejte, že Bill umře! O_o
Bill can´t be dead… Hope Bill´s ok. Just tell me… why is your parts sooo short?
I´m so scared… And now I wanna cry, ´cause I´m leaving to some f**king swimming training and I´ll hove no time to read next parts…
God!!!
What is with Bill? I hope, that he isn´t dead 🙁
Next part!!!!
Bill to přežije, musí..:*
Proc jsou tam ty tečky? Vzdycky tam je neco, co rika Bill!
Where is Bill? Good
I think that bill isn't okay.
no? :'( Bill is death? no :'(
Very good story….I´m very sad…Good and next part please
Ou my gad! Wonderful 🙂
I can say only… perfect