autor: Samara
Devatenáctiletý Chlapec jménem Bill Kaulitz seděl na posteli a hluboce přemýšlel. Pohled mu padl na kalendář, který měl na stole. Za 5dnů to bude přesně rok, co ho začal Tom nenávidět. Bill to měl označené v kalendáři, i když na to tak nerad vzpomínal…
Před rokem a půl si totiž uvědomil, že miluje svého bratra. Před rokem mu to řekl. Od té doby na něj Tom promluvil, jen když opravdu musel. Už k němu nechodil pro radu ani si s ním jenom tak popovídat. Vlastně se mu vyhýbal. Když už s ním promluvil dobrovolně, tak ho pořádně seřval. Bill z toho byl strašně zničený. Věděl, že je sice jeho láska špatná, ale doufal, že to Tom pochopí. Vždyť ho vždycky pochopil.
Bill se kvůli tomu začal dokonce i řezat. Vždycky mu pak bylo líp. Po celých rukách měl dlouhé červené šrámy. Vtom se otevřely dveře do Billova pokoje. Byla to jeho mamka.
,,Billí, zlatíčko, jedeme k tetě Rose, vrátíme se brzy, ano?“ Bill přikývl.
,,Ahoj, mami,“ řekl a Simone zavřela dveře.
Bill se protáhl a vstal z postele. Šel k oknu a vyhlédl ven. Uslyšel startování auta. Jeho rodiče odjížděli. Bill nechal otevřené okno a šel do koupelny, aby se odlíčil. Namočil si vatový tamponek a začal si čistit oči. Když už byl u toho, tak si i odlakoval nehty. Chtěl se rovnou i osprchovat, ale zapomněl si vzít pyžámko, tak ještě utíkal nahoru. Když přišel do svého pokoje, přivítala ho tam pěkná zima. Papíry a vše lehkého mu lítalo po pokoji, jaký byl vítr. Bill utíkal k oknu a zavřel ho. Vyhlédl ven a ztuhl.
Venku byly černé mraky, které znamenaly jen jedno. Bouřku.
Bill se už odmala bál bouřky, ale po té události s Tomem se mu strach strašně zhoršil. Nesměl bouřku vidět ani slyšet, jinak by dostal záchvat. Vždycky si proto dal do uší sluchátka a pustil si mp5 na plný pecky a pustil si počítač a ještě rozsvítil světlo. Takže ji neviděl ani neslyšel. Jednou se stalo, že nemohl najít mp5 a uhodil blesk. Bill byl strašně vyděšený. Už to v životě nechtěl zažít.
Jenže když rychle šel k vypínači, aby rozsvítil, světlo bliklo a nic. Bill to zkusil znovu. Nic. Roztřeseně zapnul počítač. Obrazovka zůstala černá.
Penebože, oni vypli proud! pomyslel si Bill a vytáhl mp5. Netrpělivě ji zapnul. Sotva se ale displej rozzářil objevil se nápis: baterie je vybitá. Prosím nabijte ji. Jak ji mám doprdele nabít, když nejde elektrika? myslel si Bill vztekle. Klid, Bille, přikazoval si vzduchu. Je to jenom bouřka! Vždyť nikdo se jí tolik nebojí! Bill zadoufal že bouřka hned přestane.Nevěděl co má dělat.Byl tu sám a ještě k tomu úplně po tmě.
Vtom pokoj ozářil jasný blesk. Bill ztuhl. Zadíval se do okna. Ozvala se příšerná rána hromu. Bill padl na kolena. Roztřásl se. Znovu zahřmělo, tentokrát ještě silněji. Bill se už neudržel. Začal strašně křičet. Křičel hrůzou, jak nejhlasitěji mohl. Nešlo to přestat. Byl strachy bez sebe. Ležel na zemi a jenom ječel. Vtom na sobě ucítil něčí dlaně. Bill se strašně vylekal, protože byl doma sám.
,,Nééé!“ zaječel hrůzou a schoulil se do klubíčka.
Těsně u jejich domu zahřmělo a Bill vyjekl. Někdo ho zdvihl do náruče a položil na postel. Pak si lehl vedle něho a přitiskl ho k sobě. Bill začal tichounce plakat. Slyšel, jak osoba někde šmátrá. Vzápětí jeho pokoj zaplavilo jasné světlo baterky. Bill zvedl hlavu a nevěřil tomu, co spatřil.
,,T-Tome, co tu děláš?“ koktal vyděšeně, když uviděl své dvojčátko, jak si ho tiskne k sobě. Tom neodpověděl. Pokoj ozářila jasná zář blesku a znovu se zahřmělo. Bill zakřičel.
,,Psst, Bille, neboj se, jsem tady s tebou,“ zašeptal Tom. Pro Billa to byla velká změna, když slyšel Tomův hlas, jak ho utěšuje a ne jak mu nadává.
,,Co tu děláš?“ zeptal se Bill znovu. Tom se mu zadíval do očí.
,,Slyšel jsem tě, jak tu ječíš,“ řekl.
,,Já myslel, že jsi pryč,“ zašeptal Bill.
,,Byl jsem ale věděl jsem, že mamka jede pryč a došlo mi, že bys to tu sám nevydržel,“ vysvětloval Tom. Bill si povzdechl.
,,Děkuju,“ řekl. V dálce zase zahřmělo a Bill se roztřásl. Tom si dal jeho hlavu na hruď a začal ho hladit po vláscích. Bill se ale kupodivu odtáhl.
,,Nech toto, Tome,“ řekl důrazně. ,,Nedělej mi to ještě horší, než to je.“
,,Tebe to ještě nepřešlo, co, Billí?“ zeptal se Tom. Bill mlčel. Nechtěl nic říkat, aby Tom neodešel. Tom to asi vytušil, protože mu zašeptal do ucha: ,,Neboj se, já už neodejdu.“ Bill ale otočil hlavu, protože nechtěl, aby Tom viděl slzy, které mu tekly s očí. Tom ale slzy stejně zaregistroval. ,,Neplakej, Bille,“ zašeptal a setřel mu slzy. Přitáhl si Billa k sobě a pevně ho obejmul.
,,Tome,“ vzdychl Bill. ,,Proč to děláš? Ty víš, že mi všechno děláš ještě horší než to je.“ Tom se jenom usmál a chytl ho za drobnou ručku. Bill ale sykl bolestí a ruku stáhl zpátky. Tom mu ji ale vzal a posvítil na ni baterkou. Když uviděl všechny ty šrámy od žiletky, zamračil se.
,,To nemyslíš vážně, Bille,“ řekl tiše, ale rozzlobeně. Bill se prudce posadil.
,,To je všechno kvůli tobě! Celý rok ses na mě ani nepodíval a vyhýbal se mi! A když už jsi na mě promluvil, jenom si mě seřval!“ Billovi se třásl hlas vztekem a smutkem. Když se ale podíval na Toma, zjistil, že Tom pláče!
Bill se zarazil. Svého brášku viděl naposledy brečet, když mu bylo 8, když ztratil medvídka. Tomovi se slzy neovladatelně řinuly po tvářích.
,,To všechno jenom kvůli mně?“ vzlykl.
,,Jo,“ řekl Bill. Byl pořád hrozně naštvaný, že musel kvůli Tomovi tak trpět.Tom zabořil hlavu do polštáře a rozplakal se. Bill se už nemohl na to dívat. Lehl si vedle Toma a obejmul ho. ,,Nebreč, prosím, Tomi, nebreč,“ prosil ho. Tom k němu zvedl uslzené oči.
,,Já tě miluju, Bille,“ řekl najednou. Bill se na něj nevěřícně podíval. Nedokázal uvěřit Tomu, co jeho bratr řekl.
,,Tome, to myslíš vážně?“ zeptal se. Tom přikývl. Pak chytl Billa za bradu, přitáhl si jeho obličej těsně ke svému a políbil ho. S Billem se zatočil svět. Nedokázal uvěřit Tomu, že se to líbá se svým dvojčátkem. Když se Tom začal dobývat jazykem mezi jeho rty, vůbec se nebránil. Bylo to
tak krásné! Tom mu po chvilce začal hladit bříško. Bill se roztřásl vzrušením. Pořád tomu nedokázal nějak uvěřit. ,,Tome,“ vzdychl, když se Tom dotkl jeho bradavek. Tom se usmíval a něžně Billa hladil. Chtěl mu vynahradit ten rok, ten dlouhý rok, co nebyli jeho vinou spolu…
Bill jenom sykl vzrušením, když mu Tom zajel rukou do klína. Do pěti minut byli oba dva nazí. Tom se začal usmívat.
Začal Billa líbat na hrudi a jel pořád níž a níž…
,,Toméé!“ vyjekl vzrušeně Bill, když ucítil Tomův jazyk na svém vzrušení. Byl úplně bez sebe. Netrvalo dlouho a Tom měl plnou pusinku. 🙂
Bill chvilku ležel a oddechoval. Viděl Tomův mlsný pohled, který směřoval na jeho zadeček. Bill neváhal. Klekl si na čtyři a podíval se na Toma.
,,Bille, jestli nechceš, tak nemusíš…“ začal Tom, ale Bill ho přerušil.
,,Chci, lásko, chci mooooc!“ Tom tedy neváhal a pomalu a něžně do Billa pronikl.
Bill zasténal vzrušením. Tom se jenom zeptal: ,,Nebolí tě to, Bille?“ Bill zavrtěl hlavou a začal pomalu přirážet proti Tomovi…
Po deseti minutách leželi dvojčátka Kaulitzovi vedle sebe, nazí, unavení, ale šťastní. Bill se naklonil nad Toma a zase ho začal líbat. Tom se ale odtáhl a zvedl se. Bill se nechápavě zamračil.
,,Kam jdeš?“ řekl trochu vyděšeně. Tom se na něj podíval.
,,Bouřka už skončila,“ řekl a ukázal k oknu. Bill vyskočil.
,,To mi ale vůbec nevadí,“ zašeptal a kousl Toma do ušního lalůčku. Ten vzal Billa do náruče a začal ho vášnivě líbat a Bill jenom vzdychl: ,,Miluji tě, Tome…“
Od té doby, když je bouřka, sebere se Bill a jde do vedlejšího pokoje, kde na něj už čeká jeho dvojčátko Tom a miluje se sním tak dlouho, až Bill docela zapomene na nějakou stupidní bouřku…
autor: Samara
betaread: Janule
Hezké x)
yeah
Heh, hustý xD
hezůů XD fakt pěkné XD
oni se milují jen když je bouřka? xD
poslední věta byla dobráááá……a jinak celá povídka hezká..x)
moooc děkuju za komentíky:-)ty mě vždycky mooc povzbudí
Adusko néé oni se milují každý den a to je pak bouřka u nich v pokoji xD
nádherná povídka 🙂 ještě jak to celý provázela ta bouřka…. já bouřky miluju 🙂 super, moc povedené 🙂
Krása! Skvěle napsané, dokonalost!!!
Supeer 😀 Odteďka vždycky když bude bouřka tak si vzpomenu na tuhle povídku a následně – co si tak dvojčátka dělaj …. xDD
No nejlepsi je mp5 😀