autor: Froggy
Neděle 12:00
„Je to 72 hodin, co mi ho unesli.“
„Tome, počkej! Musíme…“
Bylo to zbytečné. Tom neslyšel ani slovo z toho, co Georg říkal, když utíkal sterilně bílou chodbou, vyhýbajíc se sestřičkám a návštěvníkům. Dokonce ani Saki jej nebyl schopen chytit předtím, než začal utíkat směrem, jenž mu gestem naznačila recepční. Nepotřeboval znát číslo pokoje. Najde si ho sám. Policejní důstojníci, stojící před pokojem, byli dostatečné vodítko, našel, co potřeboval. Avšak Tom neměl čas si uvědomit, že zkoušet proběhnout skrz policisty nebyl zase až tak dobrý nápad.
Byl tváří k zemi ještě předtím, než stačil vůbec zaregistrovat, co se děje. Jeden ze strážníků jej chytil, ještě než se dostal ke dveřím. Jeho nesouvislé výkřiky a vzpírání se, mu také příliš nepomohly v téhle situaci, navíc, když ani jeden ze strážníků nemluvil německy. Tomův doprovod se objevil právě ve chvíli, kdy se jeden z policistů skláněl, aby mu nasadil pouta.
Tom přestal bojovat, když uslyšel Sakiho hlas. Nevnímal ho, bylo mu jedno, o čem mluví. Jediné, co jej zajímalo, bylo dostat se do té místnosti. A jak bylo zřejmé, ať už řekl Saki cokoliv, fungovalo to. Důstojníci pomohli Tomovi zpět na nohy, avšak stále jej pevně drželi za paže, zabraňujíc mu ve vstupu do místnosti.
„Co se to tu – oh.“ Bruneta středního věku v bílém laboratorním plášti nedokončila svůj dotaz, když viděla obličej chlapce v policejním sevření. Vešla do chodby, zavíraje za sebou dveře od Billova pokoje. „Tom?“ zeptala se. Tom trhavě přikývnul a výraz na ženině tváři trošku zjemněl. „Já jsem doktorka Joslinová. Potřebuju, aby ses uklidnil, okey? Bill potřebuje, abys byl klidný. Rozumíš mi?“
„Budu klidný,“ odpověděl Tom strnulou hrubou angličtinou. Nevěděl, jestli bude schopen dodržet svůj slib ve chvíli, kdy vejde do místnosti, bylo mu jedno, jestli musí lhát, jen aby se dostal do té místnosti.
„Nechám tě tam jít samotného, pokud si myslíš, že to zvládneš. Vypadá to, že snáší lépe, když je v místnosti jen pár lidí,“ vysvětlila doktorka, když otevírala dveře do malé místnosti. Na malou chvíli zaváhala, dodávajíc ještě poslední věc, než jej nechá vstoupit. „Tome, může to chvíli trvat. Je velmi zmatený z prožitého traumatu a léků. Věřím, že mu někdo známý pomůže se zorientovat. Stačí, když jen budeš s ním. Myslím, že to pomůže.“
Tom opět trhavě přikývl, příliš omráčený, než aby cokoliv řekl. Věděl, že se k němu Bill nevrátí v pořádku. Věděl to od té doby, co viděl to video, věděl, že Bill bude potřebovat čas na uzdravení, pokud se k němu vůbec vrátí. Byl na to připravený. Avšak nebyl připraven na možnost, že by jej Bill ani nepoznal. Můžou tři dny zničit člověka tak moc?
Policisté, kteří strážili vchod do Billova pokoje, jej konečně propustili. Tomova kolena téměř neunesla jeho váhu, když už necítil jejich podporu, jež jej držela na nohou. Skoro tucet paží se napřáhlo, aby mu pomohly, avšak Tom je setřásl a opatrně vstoupil do místnosti. Nebyl si jistý, jestli dokáže splnit svůj slib a zůstat klidný. Nevěděl, do čeho jde. Řekli mu, aby byl připraven na nejhorší, avšak on věděl, že to nejhorší se nestalo. Billovo srdce stále bilo. Slabé pípání monitoru vedle postele mu to řeklo.
Malá postava skrčena na posteli, skryta pod bílými pokrývkami. Pohled na pokrývky způsobil Tomovi zástavu dechu, avšak malý pohyb pod nimi jej přinutil přijít blíž. Tom skoro pochyboval, že osoba skrytá pod bílou peřinou, je jeho dvojče. Vypadal tak malý; podstatně menší, než jak si to Tom pamatoval. Bill byl schoulen do klubíčka, pevně tisknul kolena k hrudi.
„Bille?“ zašeptal Tom, jako by příliš hlasitá mluva mohla rozbít tu křehkou, skrytou postavu.
Žádná odpověď, jen vystrašené zakňučení a malý pohyb, jak se postava schoulila ještě více a začala se třást.
Tomovy oči štípaly slzami a hruď bolela zadržovaným vzlykem. Nemyslel si, že to může dokázat. Nedokáže zůstat klidným. Věděl, že nedokáže přežít, pokud Bill bude tak zlomený, jak říkali, že může být.
***
Neděle
12:00
„Je to 72 hodin, co jsem byl unesen.“
„Je to 72 hodin a já stále nemůžu najít cestu zpět.“
Prosím anglicky, díky. :o)
autor: Froggy
translate: Dania
betaread: Janule
chudáček Bill…doufám, že to dopadne dobře!!! It´s amazing great story!!!!
Ooh my gott! At last Bill! Billi, i want you! Tom is dab! Cool ff.
Proc nemuzu psat nemecky?xDD
It's amazing…..sooooo sad….I love it…please next part….
He´s alive… xD I´m so glad. Hope Bill will be ok… Tom MUST hepl him! It´s his responsibility… I hope this story will be sooooooooo long… For example 100 parts?? xD I´m kidding you…
Well done, Froggy…
Let´s continue…
amazing…4ever
Oh…finally is Bill away from him! Leastways one good notice! I was terrified all the time this story! But know, when I don´t know what is with Bill, so i am nervous and I am curiosity if Tom prove "break of" Bill. I am looking rorward to next part!
I love this story!!!! **
Anda I´m sorry for my English 😉
:'(
promiňte ale anglicky fakt nic nesplodím..
S ájinou u mě nepochodíte-jo,takhle němčina,to by bylo něco jinýho… Tak konečně je Bill zpátky…ale v jakým stavu?… Pořád ještě platí,že umírám u každého pokračování…..
já tu normálně brečím.Celou povídku jen brečím necheš už tam dát něco veselejšího?
Beautiful, wonderful…My gad 🙂 <3
ou my Jeffree…O_x
wic toho anglicky nedam..xD ae jako…dal!
spadl mi kámen ze srdce, sice už včera když jsem to prostě nevydržela a přeložila si to na google, ale tenhle překlad je tisíckrát lepší samozřejmě. Budu hodná holčička a nebudu si překládat poslední díl a počkám si 😀
What can I say? perhaps only, beautiful
Dáááál!
Oh my gott!!!!!:-oWe want next!!!)
this is so beautiful story, Bill, he is..omg and Tom, I hope in happyend
Please,I´ll be very happy,when this amazing story has got happy end…:-) it ´s very good !!!