Salvation 2.

autor: illyrias

Bill se zrovna vracel domů z jeho večerní procházky, vyzul se z bot, šel do kuchyně, kde nakoukl do ledničky a hned s ní nasraně práskl.

,,Tome, já tě zabiju, jestli v té ledničce nebudeš zhasínat to světlo!“ Zařval do tichého domu. Chudáček nikdy nepochopil, proč v té ledničce nezhasíná xD

Tom k němu přiběhl dolů.

,,No to je dost, že si se uráčil taky vrátit.“ Ušklíbl se na své dvojčátko.

,,Si snad můžu přijít, kdy chci, ne?“ Zeptal se nechápavě.

,,No jasně, ani mi neříkáš, kam chodíš, nebo spíš za kým?“ Kouknul Tom na Billa podezíravě.

,,Tak jo, jmenuje se Jay, vysoký, hubený, blonďatý s modrýma očima je mu 20, děsně milý, laskavý, umí krásně líbat a milujem se.“ Odpověděl mu ironicky.

,,Hele, Bille, nedělej si srandu! To tvoje chování mě děsně štve!“ Tom už začínal zuřit.

,,Tak proč se mnou ještě pořád jsi?“ Pozvedl obočí a koukal na Toma a jeho vyjevenou tvář.

,,Cože, co? Bille, tě teď nechápu.“ Řekl Tom zmateně.

,,Víš co? Nech to koňovi, ten má větší hlavu, dobrou, Tomi.“ Zasmál se a šel nahoru do svého pokoje.

,,Jakýmu koňovi?“ Dumlal si Tom sám pro sebe, nedávalo mu to smysl, tady se holt pozná demence xD

Rozhodl se dnes to už neřešit a šel si lehnout k sobě do pokoje, ráno moudřejší večera, zítra si s ním musí znovu promluvit.

Ale taky co můžeš udělat teď, neodkládej na zítřek. To je taky pravda. Tak co z toho si mám vybrat?? Mám za ním jít a navázat s ním konverzaci o jeho chování?

Vyberu druhou možnost. Kuj železo, dokud je žhavý.

Tom vyšlapal schody do Billova pokoje a vzal potichu za kliku, nakoukl dovnitř. Bylo ticho a tma, na posteli ležel Bill a tiše oddechoval.

Že by tak rychle usnul?? To je nenormální, jen to předstírá, aby se se mnou nemusel bavit. Napadlo Toma.

,,Fájn, nechám to radši na to ráno.“ Zase zavřel dveře a šel k sobě do postele, kde si lehl a jen tak blbě čuměl do stropu.

Nakonec po dlouhém převalování usnul.

*****

Jelikož jejich rodiče nebyli doma, musel se Tom ujmout vaření. Protože Bill to neuměl nebo spíše nechtěl. Zrovna dělal snídani, když Bill přišel do kuchyně, nalíčený, oblečený, usadil se ke stolu.

,,Co bude k snídani?“ Zeptal se znuděně Bill Toma.

,,Udělal jsem lívance, jakou na to chceš marmeládu?“ Ani se na Billa nepodíval.

,,To je fůk, hlavně aby byla bez jedu.“ Ušklíbl se na Toma.

,,Tak to máš smůlu, ale taková tu není.“ Položil před Billa talíř s lívancema a přišoupl mu nějakou marmeládu.

Bill se koukl na marmeládu. ,,Chtěl jsem jahodovou! A né borufkovou!“

,,Ne, nechtěl, bylo ti to fůk, takže jez, nebo si snad chceš povídat? Já bych téma měl! O tom, jak si poslední dobou hnusnej!“ Odsekl Tom.

,,Tome, nedělej s toho zase drama, jo?“ Namazal si marmeládu na jeden lívanec a zakousl se do něj.

Tom se koukal na Billa. ,,Bille, miluješ mě ještě?“

,,Tome! Nekaž mi chuť! Chci se v klidu nasnídat!“ Odsekl Bill.

,,Aha, tak to mi je úplně jasný! Miluješ jen sám sebe, že? Si sobec! Divím se sám sobě, jak jsem mohl být tak dlouhou dobu tak slepej a blbej!“ Třísknul s nádobím do dřezu.

,,No to by mě taky zajímalo.“ Přikývnul Bill.

,,Ok, s tím je, Bille, konec! Ode dneška už mezi námi nic víc není! Jen zase bratři!“ Tom se musel přemáhat, aby to řekl, ale neviděl jinej výběr, jak Billa napravit.

,,To si děláš prdel?“ Zasmál se. ,,Dobře víš, že beze mě nevydržíš!“

,,Mýlíš se, Bille, já ano, já vydržím, ale co ty? Jo vlastně, už mě nemiluješ, takže ty beze všeho.“ Vkladl do toho trochu ironie a odkráčel z kuchyně.

Bill se koukal do talíře a uslyšel prásknutí hlavních dveří, až z toho poskočil. ,,A nádobí bude mýt jako kdo??!!!“ Ještě křiknul.

„Já ne, ať si to pak sám Tom umeje, přeci si nebudu ničit nehty, voprýskal by se mi lak.“ Usednul na gauč a zapnul si bednu.

*******

Tentokrát to byl Tom, kdo se vracel pozdě v noci domů. Bill na něj čekal snad věčnost.

,,Tome, kdes byl?“ Přihnal se hned Bill s otázkou na Toma.

Ten si jen odfrknul. ,,Záleží na tom?“

,,Ano!“

,,Užívat si s holkama jako za starých časů, málem bych zapomněl, jaké to vlastně je, jen tak nezávazně si užívat s holkama.“Zalhal.

,,A proč sis nějakou nepřivedl domů?“ Bill věděl, že Tom lhal. Na to by neměl. Nikdy by mu tak neublížil, nebo si to aspoň myslel.

,,No tak nebyl, no, ale mohl bych! Chodil jsem celý den po městě a přemýšlel, víš, mrzí mě to, to všechno.“ Přiznal po pravdě.

,,To mě taky,“ Přiblížil se blíž k Tomovi a začal ho hladově líbat. Tom ho prostě nedokázal nikdy odmítnout, Bill si toho byl zcela vědom a hodně toho využíval.

Najednou udělal Tom to, co Bill nečekal, odstrčil Billa od sebe.

,,To, že mě to mrzí neznamená, že ruším to, co jsem ráno řekl!“ Zasyčel.

Bill na něj vykuleně zíral. ,,Tome, zapomenem na to.“ Znovu se chtěl vrhnout na Tomovy rty, když ho Tom znovu zarazil.

,,Zapomenout na co? Na to, že mě už nemiluješ?! Proč mě líbáš, proč? Tomu nerozumím, ale jedno vím, já ti sexuálního otroka dělat nebudu! To si jdi jinam! Když nejsi ochoten opětovat moje city, nejsi hoden bližšího kontaktu se mnou!“ Bill na něj zíral z otevřenou pusou, přemítal si, co mu řekl, on ho vážně odmítl???? Jak si to jen mohl dovolit?!

Tom se jen smutně usmál a šel zapadnout do svého pokoje. ,,Ách, Bille, kde se to pokazilo?“ Trpce sevřel víčka aby zabránil slzám.

autor: illyrias

betaread: Janule