autor: Janule
Bill
Akorát jsem za sebou zavřel dveře pokoje, když mi zazvonil telefon. Suzy Kramerová odjela od Toma asi za necelou hodinku, takže nejspíš proběhl klasickej sex, na kterej je Tom zvyklej a kterej potřebuje, ale stejně se mi otvírala kudla v kapse, když ta holka vyšla z baráku a nastoupila do Hondy k tomu hnusákovi. Mrcha malá… chci být na jejím místě. Ale já to dokážu…
Mrknu na displej a překvapeně ztuhnu. Tom… miláček Tomi mi volá. Má za sebou sex a volá mně? Že by mu to fyzický uspokojení nestačilo? Doufám…
„Tomi?“ ozvu se dychtivě a možná i roztouženě. Strašně rád bych mu teď v tuhle chvíli vyznal lásku, ale copak můžu? To nejde… už jsem to zkoušel a nikdy to nedopadlo dobře.
„Ahoj, Billí, jak se máš?“ zní Tom unaveně, jako by právě prožil něco smutnýho. Snad mu ta malá mrcha nějak neublížila… Takhle něžně už mi neřekl ani nepamatuju…
„Celkem fajn, ale už se nemůžu dočkat, až se vrátím domů,“ odpovím smutně. „Stýská se mi po tobě, bráško.“ Troufnu si něco, co bych ještě včera nebyl schopen říct, protože vím, že by mi vynadal. Proč mám teď pocit, že to neudělá?
„Mně taky, Billi, těším se, až se vrátíš, sejdeme se a pokecáme o životě, viď?“ pořád je takovej zaraženej, až mi ho začíná být líto. „Dneska byl fakt těžkej den,“ dodá ještě, asi abych věděl, proč zní tak zvláštně.
„Potřebuješ si odpočinout, měl jsi jet se mnou, bylo by nám tu spolu dobře,“ usmívám se při představě, že spolu ležíme někde na liduprázdný pláži, lehce se dotýkáme jeden druhého, líbáme se…
„Dobře, v létě spolu někam pojedeme, jo?“ slíbí a já nestačím kulit oči. Tohle že je ten Tom, kterej mi ještě před měsícem vyhrožoval, že už se mnou nebude jezdit ani na vystoupení, jestli po něm budu neustále házet ty zamilovaný pohledy? Co se mu proboha stalo? Že by za to mohl můj TOM? Ale jak by to dokázal, takhle ho změnit…
„Tak jo, Tomi, bude to skvělý, pojedem na nějakej skrytej ostrov, abychom tam měli klid a budem spolu odpočívat… ve vší počestnosti,“ dodám, aby si nemyslel, že hned plánuju sex. To by ho mohlo vyděsit, bůhví, proč je v takovýmhle stavu.
„Jasně, bráško, nechám to na tobě, určitě vybereš dobře,“ souhlasí Tom se vším a já už se pomalu bojím, aby mi za pár minut nevyznal lásku. Reaguje úplně jinak, než by reagoval ještě před týdnem. Zvláštní.
„Tak jo, až se v sobotu vrátím, odpoledne spolu něco najdeme, jo? Už se moc těším,“ skoro mu pošlu pusu po telefonu. Ještě chvilku se loučíme, než jsme schopni hovor ukončit, oba jsme takoví zvláštně něžný a pozorní. Miluju ho… už abych ho měl co nejblíž u sebe.
*-*-*
Tom
Včera jsem šel spát docela brzo. Ještě jsem zavolal Billímu, abych alespoň slyšel jeho hlas. Potom, co mi došlo, jak to se mnou vlastně je, jsem z toho byl špatnej. Seděl jsem na sedačce, zíral na dávno vypnutej notebook a přemýšlel, co s tím budu dělat. Šest let… šest dlouhých let jsem vydržel odolávat tomu svýmu černovlasýmu andílkovi s ďábelskýma rohama, ale bojím se, že dál už to prostě nevydržím. Stačí, aby mi jen jednou naznačil, že mě chce a budu schopen mu skočit do náruče. Už mi snad i bude jedno, že tím přijdu o svoji hrdost, vlastně se strašně shodím, budu za slabocha, ale budu mít to, po čem najednou tak strašně toužím.
Ale tohle přece nejsem já… já se jen tak nevzdávám. Měl bych ještě zkusit odolávat, i když mě ten včerejší večer tak zdrtil. Třeba to za pár dní přejde a já se zase vrátím do původní kondice… každopádně to zkusím. Bill se vrátí v sobotu, dneska je úterý, to musí přejít. Od rána už jsem zase v práci, tak snad na něj zapomenu. Jen přežít…
*-*-*
Bohužel, ty dny, ve kterých jsem si naplánoval, že zapomenu na Billa, utekly strašně rychle. Zítra je tu bráška jako na koni, přiletí letadlem těsně po poledni a já mám pocit, že je to se mnou ještě horší než v úterý. Tak strašně se na něj těším… Nejsem schopen se soustředit na práci, pořád mi utíkaj myšlenky k němu. Toho jeho TOMA 001 mi byl čert dlužen. Sice je to jenom stroj, ale mně stejně připadá jako živá bytost. Vaří mi večeře, uklízí po mně binec, vypere, vyžehlí, dokonce mi každej den udělá parádní masáž, ale už z něj nejsem tak nadšenej jako na začátku. Způsobil to celý on. To on za to může… Kdybych ho nenašel a nebyl tak zatraceně zvědavej, nestalo by se to všechno a já bych si dál klidně žil a nemyslel na takový blbosti, jako je láska k vlastnímu dvojčeti. Sice ve mně někde byla skrytá celou tu dobu, to jsem věděl, ale dokázal jsem jí potlačovat… teď si prorazila cestu na povrch a já každou chvíli bezdůvodně slzím jako malá holka. Nechápu se… vážně ne. Jak se mi tohle mohlo stát? Jen proto, že jsem se díval, jak bychom spolu vypadali ve skutečnosti? Vždyť to byl jen mechanickej sex androida a šlapky… i když ne tak docela… oni dva se líbali, mazlili se a příliš to připomínalo láskyplnej sex… ne to, co se Suzy provozuju já. Ach jo… doufám, že Billův návrat přežiju ve zdraví. Neuváženě jsem mu ve slabý chvilce slíbil společnou dovolenou, a to jsem si teda pěkně zavařil. Jestli mě nedostane, dokud jsme doma, tam se mu to povede určitě, to jsem si jistej.
Dneska jsem si ráno všiml, že na displeji TOMOVA dálkovýho ovládání svítí oranžová kontrolka. Docházej mu baterky, to je jasný, už je pryč z Billova bytu skoro týden. Jenže já netuším, kam ho Bill dává dobíjet. V návodu jsem si přečetl, že nabíječka byla součástí dodávky, jenže kde může bejt? U něj v bytě jsem nic takovýho neviděl, v návodu není obrázek, jak by to mělo vypadat, tak se budu muset s TOMEM vypravit k bráchovi a začít hledat. Snad najde svou nabíječku, ne? To by měl vědět, kde čerpá novou energii. Nějakou dobu ještě vydrží, tak snad to spolu zvládnem. Až dneska přijdu z práce, naložím ho a pojedeme k Billovi. Vrátím ho a bude klid… Sice zase zůstanu ve svým bytě sám a teplou stravu vyměním za čínský polívky a mraženou pizzu, ale musím to nějak přežít… ach jo… nebude to lehký, ale vydržím to, jsem snad chlap, ne? Prostě musím…
*-*-*
„Tak pojď, krasavče,“ řeknu si pro sebe, když zapínám TOMA naposledy u mě doma. Ještě ho nechám trošku poklidit, naházet prádlo do pračky, možná si nechám udělat poslední uvolňující masáž a pojedem. U Billa ho šoupnu do nabíječky, zejtra ho vrátím zpátky do kumbálu a bude po ptákách. Bude se mi stejskat, to jo, tak nějak jsme se spolu sžili, já si zvykl, že čumím sám sobě do obličeje a on mi rád se vším pomohl. Možná bych mohl nenápadně zjistit, odkud vlastně tenhle zázrak pochází a nechat si vyrobit vlastního. Sice netuším, co taková sranda stojí, ale když na to měl Bill, musím na to mít i já. Jenže jak to z něj dostat? Možná si udělám výlet do Dortmundu, snad ještě trefím do tý fingovaný lékařský laboratoře, kde si mě tak hezky ofotili, aby mohli vyrobit mojí kopii. Tam by mi mohli poradit…
*-*-*
„Tak jedem,“ zabouchnu smutně dveře kufru, Billův koberec zase poslouží na zpáteční cestu, nerad bych, aby si někdo všiml, co to vlastně převážím. Je pátek večer, skoro tma, za pět minut bude deset, ale co já vím, jestli se cestou něco nesemele… poldové jsou šťouraví. Zvlášť ke známým lidem, jako jsem já… kolikrát já už foukal do balónku jen pro pobavení pánů policajtů, ale nikdy mě nedostali. Nejsem idiot, vím, co od nich můžu čekat. David nás cepoval odmala, abychom neriskovali, bulvár zajímalo odjakživa každý naše uprdnutí…
„Kreténe blbej!“ zařvu, když mi ňákej debil hodí myšku přímo před čumák. Ty idioti vůbec neuměj řídit, jednou mě z nich picne. „No ještě si zablikej, hovado!“ zařvu na něj, když mi dává znamení, buď provokuje, nebo se omlouvá, ale to je mi fuk. Jsem parádně nasranej. Nesnáším tyhle piráty silnic. Auto to má jak z plechovek od coly, stačí do něj drcnout a má díru v boku, ale hlavně, že si dovoluje, idiot. Fujtajbl… tohle mě dokáže vždycky tak vytočit. Ještěže už jsme skoro tam. V práci byla honička, jsem utahanej jako kůň. Mám fakt dost.
Zaparkuju co nejblíž vchodu do domu, abych toho těžkýho robota nemusel tahat moc daleko. Nejdřív vylezu sám a vysonduju, jestli je čistej vzduch.
„Hafíkůůůůůůůůůůů, stůůůůůůůůj,“ slyším na ulici šílenej ječák, zrovna když začnu otvírat dveře auta.
BUM! Rána jak z děla. „JAU!“ Zařvu. Dveře mě praštily vší silou do nohy, jak se zase zabouchly zpátky. Ježišmarjá, co se to venku děje? Opatrně znovu zatlačím na dveře a nevěřícně zírám na obrázek před sebou.
Panebože! Já tu babu zabil! Leží těsně vedle mejch dveří na chodníku, nejspíš jsem jí s nima napálil, když jsem otvíral. Bože, co tady blbne, bába pitomá, že mi vlítne rovnou do dveří!?! Fuj, to jsem se lek! Zrzavej chlupatej pes se najednou zjevil vedle ní a kňučí jak pominutej. To bude nejspíš ten Hafik, na kterýho tak řvala, až si nevšimla, že vystupuju.
Ježíš, co s babou teď budu dělat? Rychle vyskočím a zavřu auto. Kleknu si k ní, ale zase se musím vrátit a dveře otevřít, protože v tý tmě už vidím prdlačku. Bože, doufám, že není tuhá, to bych šel sedět… kristepane, co s ní budu dělat? Asi to dostala do hlavy. Kleknu si k babce, snažím se zjistit, jestli je někde vidět zranění, ale copak se v tom vyznám? V životě jsem nic takovýho nedělal… vtom mi bleskne hlavou spásná myšlenka. TOM! Vždyť on má v sobě funkci záchranáře!
Rychle se zvednu a letím ho vybalit z koberce. Ovládáním ho nastartuju, zvolím funkci a oddechnu si. Hned se hrne k babě a já radši zalezu do auta, aby nikdo neviděl, že na ulici jsou najednou dva Tomové Kaulitzové. Stáhnu si okýnko, abych sledoval, co TOM dělá, nejspíš jí dává umělý dejchání, v tý tmě je fakt prd vidět. Pes se neustále plete záchranáři do cesty, ale TOM je prostě všeuměl. Nechápu, jak to dokázal, jestli mu prásknul elektrickej šok, ale pes najednou sedí jak zařezanej a ani nedutá. TOM mezitím zavolal záchranku, vůbec jsem netušil, že má v sobě integrovanej i mobil. Je fakt zázrak, tenhle chlápek. Babka už vypadá zdravějc, rozhodně už aspoň dejchá. Rozhlídnu se kolem, a když nikoho nevidím, seskočím za TOMEM.
„Pacientka je ve stabilizovaném stavu, tlak a teplota v normě, záchranná služba přijede během pěti minut,“ hlásí mi android. „Zásoba elektrické energie se snížila na 5%, prosím, zapojte svého androida do nabíječky, hrozí selhání systému.“ Řekne ještě a zůstane stát. No jo, já vím… tohle ho muselo úplně vycucnout. Sakra. Rychle ho vypnu, nacpu ho zpátky do kufru, než přijede záchranka. Ještěže je tma, snad si nikdo ničeho nevšiml.
*-*-*
„Uff,“ hlasitě si oddechnu, když zůstanu na chodníku před domem sám. Sanitka s babkou odfrčela do špitálu už dávno a pár zvědavců, co kolem zevlovalo, se rozešlo, když se poldové ptali, kdo si k sobě zatím vezme jejího psa. Nakonec se přihlásil nějakej ochotnej soused od Billa z baráku. Bylo to s babou prej o fous. Doktor říkal, že nebýt mýho včasnýho odbornýho zásahu, bylo by po ní. TOM mi zachránil kůži, to mu nikdy v životě nezapomenu, za to mu budu do smrti vděčnej. Je to poklad, vážně, že jo. Policajti už taky odjeli, předvolali mě na pondělí k výslechu, abych jim povyprávěl, jak to s babou přesně bylo, a odfrčeli. To jsem zvědav, co jim tam budu vyprávět… byla to prostě nehoda… za to jsem nemohl, nekoukala na cestu, babča jedna bláznivá. Ještěže se poldové nešli podívat do kufru auta, to bylo fakt štěstí.
*-*-*
„Tak TOME, jsi zase doma,“ hlásím svýmu umělýmu kámošovi, když ho vybalím z koberce a postavím doprostřed obýváku. Sotva dejchám, už fakt melu z posledního, nejspíš usnu vestoje. Jenže to teď nejde… Musíme najít tu nabíječku, to je prvořadá věc. Zapnu TOMA, přepnu jeho funkci na uklízeče, protože mě nic lepšího nenapadlo, ještě by mě toužil zachraňovat, kdybych nechal tu původní funkci. TOM se hned začne shánět po nějakým nepořádku, kterej by uklidil a nějak s ním o nabíječce není řeč. Vůbec na moje otázky nereaguje, jako když neslyší… sakra… myslel jsem, že mi poradí, kde ji hledat, ale vypadá to, že tuhle informaci z něj nedostanu. Nechám ho, ať si hledá ten svůj „nepořádek“ a jdu se porozhlídnout po bytě.
No konečně! Našel jsem ji… jsem vůl, mohlo mě to napadnout hned, že bude v tom kumbále. TOM v ní stál a nabíjel se, když jsem ho tu před týdnem našel ukrytýho v růžku za závěsem, jenže jsem si toho nevšiml. V tu chvíli mě to ani nezajímalo… Stačí ho jen nasadit na kolíčky do šlapek na zemi, zatáhnout za ním závěs a už se vesele dobíjí. Tak… všechno je vyřešeno, odnesu ho tam a pojedu domů.
„TOME?“ rozhlížím se po bytě a hledám, kam zalezl. „TOME!“ zavolám, snad se mi ozve. Ale nic… to je divný, většinou reaguje hned. Nakouknu do ložnice a zírám na postavu, klečící na zemi, jak se snaží natáhnout zpátky koberec, ve kterým jsem ho přinesl. Zřejmě se mu nelíbilo, že není na svým místě. „TOME, proč se neozýváš, když tě volám?“
Nic… ticho. Popojdu k němu a skloním se do úrovně jeho hlavy. Doprčic! On je tuhej… takže baterka došla. No nic… odnesu ho do kumbálu a připojím… Popadnu ho kolem pasu, je těžkej jak pytel brambor, když ho musím táhnout takhle skrčenýho.
A ouha… sakra práce… v týhle poloze na všech čtyřech ho do nabíječky prostě nepostavím… je to přibitý k zemi, zřejmě někde napojený na proud… TOM musí stát absolutně rovně, aby se na ty kolíčky mohl napíchnout, ale je tuhej jak rampouch. Tak to je v háji… jsem… v prdeli… a to doslova.
autor: Janule
betaread: Áďa
dobřeeee
To je moc!:D:D:D..Já to žeru!:D…Bože, už zase musím čekat tři dny:D:D…
Naprostý luxus…^^ Já tu z toho Toma zemírám… jen tak dál, Jáni ♥
No… tak to si Tom asi pěkně zavařil:D Bill bude mít fakt radost, že má zablokovanýho androida:D Nejsem si jistá, jestli o tom byla řeč, co se stane, když zatuhne… ale budu předpokládat, že je to průšvih:D
Tom měl štěstí, že měl TOMA, když přizabil tu babku. Ačkoliv, když už jim to trvá šest let, tak rok sem rok tam nehraje až takovou roli:D:D Ne, jasně že teď hraje roli každý den:D Nemůžu se dočkat konfrontace:)) Jestlipak se přiznají ke svým prohřeškům?:D To jsem zvědavá:D Ale Tomí nám taje jako zmrzlina, což je velmi dobře:) Ten telefonát s Billem to dokazuje, stejně jako jeho nálada:)) Utlačovaná láska vyplavala na povrch a už se nenechá zatlačit zpátky, i kdyby Tom sebevíc chtěl:)
Prostě perfekt jako vždycky, jen to čekání na další díly mě ničí:)
😀 😀 😀 Tak teď sem teda fakt zvědavá, jak si s ním to pako poradí, ale to snad nějak jít musí, ne? Tak je to přibitý, no. Tak se to odšroubuje a na ty hnáty nějak nasadí a bude… No asi to vidím moc jednoduše, ale to bude tím, že chytám paniku z toho, aby TOMOVO působení a existence neskončila na nemožnosti ho znovu nabít. To bych asi oplakala. 😀
No ale vraťme se k Tomovi. Ten mi v začátku kapitoly udělal vyloženě radost. Tím telefonátem, rozpoložením, uvažováním a tak dál. Už jsem si chtěla začít mnou ruce, že je noha v nohávě a pak buch, zase mu tou palicí proletí nějaká taková debilita v podobě snahy odolávat a odolávat a odmítat a odmítat. Ty brďo, ten by potřeboval proplesknout, a nebo nějakej ten elektrickej šok od TOMA. Každopádně nakonec z něj vypadlo, že se na něj strašně těší, tak snad to s tím jeho psí čumákovstvím nebude tak hrozný… :o)
PS.: Už mám doma noťas. Chachá, jupíííí, asi půl hodiny. Hurááá! Teď se akorát aklimatizuje na pokojovou teplotu. :o)
Naprosto skvělý!!! xD Billís by měl asi z Toma radost, že mu málemvodkrágloval jeho milovanou sousedku. xDD Jsem moc zvědavá, jak si Tomíšek s androidem skrčencem poradí. xDD
Ten Tom je tak rozkošně nahlodanej. Teď kdyby měl jet pro Billa na letiště, tak se tam na něj přede všema vrhne, tomu pevně věřím. Jo, jo, tihle odpírači… šest let je holt dlouhá doba 🙂 A taky se mu pěkně vymstilo, že se nedržel božího přikázání. Nepokradeš, Tome!!! I když v tomhle případě se nejednalo o krádež, ale pouze o zapůjčení studijního materiálu, já vím. Takže jestli Tom do zítřka nepříjde na to, jak TOMA nabít, bude si to s ním asi fakt muset prohodit 🙂
Mimochodem, ten dvojčecí telefonickej rozhovor byl naprosto úžasnej, já se tak rozněžněle usmívala na monitor a říkala si, že se snad konečně začnou lámat ledy 🙂
tak to jsem zvědavá jako to ten Tom vyřeší s TOMEM
JÁJ UMŘU..DÁL
ooo dobře ty 😀 úžasná povídka…jo Tomane seš na sv. místě 😀
ale dál jakooo :DDD
bulvár zajímalo odjakživa každý naše uprdnutí…- 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 To je fajnéé veta 😀 som tuhá smiechom .
Skvelé , čo sa ešte Tomovi nestane 😀 ? Fakt smoliar , to sa mu nebesá odplácajú za Billa x) Ale je snáď chlap , nie 😀 ? A správny chlap by mal uniesť svoju váhu , číže TOMA 001 😀 I keď taký Bill …. 😀
Ja sa horzne teším až sa Bill vráti x) to bude super x)
Heeh, Kattys nahlodlc neco – co kdyz Tom bude muset delat TOMA a Bill z nej nejak vyciti fakt Toma (ne asi) a schvalne zapne poprvy funkci milenec nebo jak se to jmenuje a Tom bude muset to milovani chte nechte udelat. To je jasny, ze by chtel. Jen by si rikal jaky je vul a debil, ze se nechal, ale pritom by skakal radosti a roztekl se jak poleva xDD Vzil by se do toho a prislo by se na vsechno.
Ja se tesim na Billa :-* Ten telefonat me dostal. Oni jsou tak niedlich 😀
Jo a jak se TOM zaseknul a Tom ho sel hledat do loznice, tak me jen tak napadlo, ze jak je TOM vyflusnutej, ze mu trosku hrabne a preskoci mu funkce omylem a cekal by na Toma treba v nejaky lustovni sexy poze xDD
Parada, hezky
Nemelo chybu:-D konečně to Tomovy ''došlo'':-D
Tak to je v řiti! 😀
Tome, makej! Makaj na tom brouku! 😀
Janule, piš, piš, piš! 😀
Suprový, vážně, sice začátek tohohle dílu byl takovej…..no, nevím jakej, řekla bych, že takovej procítěnej, na to, že v každým díle byla sranda. Ale hned se to vylepšilo s tou babkou….njn, důchodci, co bys Tome chtěl, žj..:-D:-D Jinak jsem teda zvědavá, jak to vyřeší s tím TOMEM, no. Ty vole, i když teď mě napadá, co když se TOM fakt pokazí a Tom už ho neoživí, doprdele…No fakt zajímavý, ale je to super povídka, Jaňulko, moc už se těším, až ti dva skončí spolu. Jseš fakt borka, tohleto sepsat, mě by to fakt nenapadlo:-D:-D
Tak to je konec xD xD xD
On ji sejmul xD xD xD
Ne z toho dílu fakt nemůžu xD super!!!
to sem zvědavá jak to vyřeší..xD
To sem zvědavá,co vymyslí…
A ta babka…lol..nemá chybu 😀
Hafikůůůůůůůůů :DDDD
tak to jsem na chlapce zvědavá, jak se s nastalou situací vypořádá, nicméně mu věřím a fandím. Kdyby to měl Bill 'objevit' tímhle způsobem, možná by se Tom necítil zrovna v pohodě. Jen ať má pocit, jak je šíleně nenápadný :o)
Tak tomu sa hovorí smola 😀 najprv prizabije susedu a teraz ešte aj baterky v ťahu. 😀
Já jsem měla strach, aby ta policie na něco nepřišla. Vím, že by asi neslídili, prč taky. Ale náhoda je blbec! Tak jsem si oddechla, že se nic nestalo a nikdo na androida nepřišel 🙂 A Android Tom je vážně poklad! Mít ho tak doma… 😀
Hmm…a ten konec 😀 To teda nevím, jak to Tom hodlá teďkom provést 😀 Jestli se mu nepodaří něco udělat a Bill uvidí svého androidka v téhle poloze, tak neuvěří, že s ním Tom nic neprováděl 😀
A už se těším, jak se Bill vrátí domů! Prosíím, doufám, že Tom zas nebude dělat ledovou královnu, ale že se konečně věci rozhýbou k lepšímu 🙂