Plakáty 7.

autor: Adella Kaulitz

Billí seděl v kuchyni na stole a koketně houpal nožičkama.
Byl nekonečně rozkošný. Mrkal těma svýma dlouhýma řasama a usmíval se jak sluníčko.
Tak s tímhle tím bych se klidně mohl na doživotí jen mazlit a vůbec nic bych k tomu nepotřeboval.
Moje snídaně, oběd i večeře, by byl Bill. A to jeho pískání, kňučení, syčení, vrčení, vzdychání, sténání… ok atd. atd. atd.
Je toho hodně… Když se podíváte na mého brášku, jak se culí, pláče, směje, spinká… nebo se tváří vážně a ‚dospěle‘ při předávání cen, či při rozhovorech… je roztomilej? Je k sežrání? Je totálně k pomilování?! No jasně, že je! Tak mi není co vyčítat, tak se můžu v klidu věnovat Billímu.

,,Budeš už hodnej?“ Hodnej? No, jak v čem, protože sexy a roztomilej Bill? Nebezpečná kombinace. A ještě nebezpečnější, pokud se do toho zapletu já.

,,Bille, mám pro tebe novinku,“ chytnu ho za zadeček a přišoupnu hezky k sobě. Bill mi omotá nožky kolem pasu a vzápětí se z něj stane přenosný pytel roztomilostí.

,,Jakou?“ poulí na mě ta svoje čokoládová očka plná zvědavosti.

,,Máma odjíždí na dovolenou s Gordonem a… máme ji pohlídat Kazimíra.“

Jen co to dořeknu, za Billem se objeví ohnivá čára a už zmizí v pokoji.
S trochu nechápavým výrazem v obličeji jdu za ním.

,,Děje se něco?“ vešel jsem do Billova pokoje, nevšímaje si mých plakátů rozvěšených všude kolem.
Billí měl hlavu i ruce v akvárku a něco tam žvatlal s křečkem.
Chvíli jsem si myslel, že mu tam snad staví obrněný tank s veškerým vybavením proti všelijakým škůdcům. Nakonec mu jen sypal zrníčka do krmítka.

,,Tak proč si sem tak vystřelil?“ zeptal jsem se ještě jednou, když se Bill otočil ke mně.

,,Kazimír ho sežere…“ řekl smutně a přitulil se mi do náruče.

No to je přeci účel… chichichi… ,,Ale né. Vždyť je v akvárku, tam Kazimír nevleze.“ Povzbudivě jsem se na něj usmál, i když stejně vím, že Kazimír je inteligentní kočka, a dostane se tam, i kdyby ten pokoj byl rozbombardovaný. Pokud jde o jídlo, Kazimír se dostane kamkoli.
,,Máš pravdu,“ usměje se na mě Billí, jako by moje slovo bylo svatosvatou pravdou a vesele odcupital pryč.

*****

,,Du wirst für mich immer heilig sein
ich sterb für unsere Unsterblichkeit
Meine Hand von Anfang an über dir
Ich glaub an dich
Du wirst für mich immer heilig sein!“

,,Pšššt Billí, nebo utopíš kachničky…“

Bill seděl ve vaně se spoustou pěny a já mu jako hodný bráška myl záda. Jak bylo Billovým zvykem, už odmalinka si zpíval. Sice krásně… ale moc nahlas.

,,Aha, jó… tak pššt,“ zachichotal se a snažil se ponořit všechny gumové kachničky. Kachničky mu však dělaly naschvály a vynořily se dřív, než je stačil utopit do poslední.
Není se tedy čemu divit, že tím byla koupelna téměř zatopena.

,,No tak polez, ty lovče, ta voda je už skoro studená,“ popohnal sem brášku z vany a zabalil jsem jej do jeho růžového chlupatého župánku.

,,Tomííí! Tomííí! Mám nápad, co budeme dělat večer!“ vypískl Billí a málem uklouzl na kluzké podlaze.

,,No copak si zase vymyslel?“ zeptal jsem se ho a vytáhl špunt z vany.

,,Udělám ti to, co ty mně dneska ráno v koupelně,“ vypískl nadšeně a poskakoval po chodbě.

,,Cože?!“ šokem jsem se otočil na něj… na kluzké podlaze jsem však ztratil rovnováhu a…

autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule

11 thoughts on “Plakáty 7.

  1. z tohohle usekávání se fakt stal trend..každej to usekne v půlce věty….to je hrůza..jediná kompenzace na tom všem je, že sou ty povídky krásný!!!

  2. a.. aaa BUM xD jak se tak dívám (a souhlasím with Sauri) že poslední dobou je usekávání v nejnapínavější části v módě.. ale v dost velké módě, protože zjevně se to praktikuje skoro každý den. tohle si zaslouží pokračování a to HNED!! =)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics