autor: LoFinQa*TWC
ahooj… tak mě napadlo napsat další jednodílku… bude se jmenovat Žárlivost, a je taková… no… však uvidíte a posoudíte sami v komentářích (doufám)… v ostatních rozepsaných povídkách (City, Nezákonný vztah) budu pokračovat už zítra…=) příjemné počtení…
„Já za to nemůžu!“ stěžoval si Tom zničenému Billovi. „To ona mě svedla! Já ji nechtěl!!“ bránil se. Ovšem Bill věděl, že to tak není. Přece on sám viděl, jak se k ní přiblížil a začal ji líbat. Tady tomuhle neuvěří. Bill byl tolerantní člověk. Nevadilo mu, když si Tom vodil domů ty své povedené kamarádíčky a dokonce dokázal překousnout i nasprejované zdi. Ale tohle už bylo moc. Jestliže si Tom chce udržet tenhle ,,vztah“, dá-li se tomu tak říkat, nebude si domů vodit žádné holky. O to se Bill postará – s radostí.
„Tome… Na tady tohle ti já neskočím! Jsem ochotný ustát všechno ostatní, ale podvádět mě nebudeš. Tady tohle se prostě nehodí, Tome!! Copak já už ti nestačím? Nebo jak si to mám vysvětlit?“ Bill složil hlavu do dlaní, ale neplakal. Kvůli Tomovi už nebude brečet. Už se ho natrápil dost. A s tím bude krátký proces – rozchod!
Bill už už chtěl svou myšlenku vyslovit nahlas, avšak Tom jej umlčel hladovým polibkem. Jazykem se dobýval do jeho úst, prozkoumal všechna zákoutí… Najednou se dočkal prudkého odtrhnutí…
„NE! Nemůžu ti pořád odpouštět, tohle už přestává všechno!“ rozkřikl se Bill a vztekle dupal. Byl spíš rozhněvaný než rozesmutnělý. Nenáviděl sám sebe, jak se mohl zamilovat do tohohle děvkaře – který nikdy děvkařem být nepřestane… Ale nejvíce nenáviděl Toma. Jak jej mohl už nejméně posté takhle zradit? Všechny hádky, které následovaly po tomto Tomovu činu, v Billovi zůstávaly a nyní vyplouvaly na povrch.
*„Bille! Prosím tě, uklidni se! Vždyť se vůbec nic nestalo, já – ,“ nedořekl Tom. Bill mu totiž nasupeně skočil do řeči. Prudkým a tvrdým hlasem začal odporovat. „Jasně… Takže se nic nestalo! Kromě toho, že sis OPĚTOVNĚ domů pozval nějakou… holku… a já jsem celou noc musel poslouchat ty vaše skřeky. Já už tohle nestrpím. Vadilo mi to jako bratrovi, vadí mi to i teď!“ … *PLESK* Tom vrazil Billovi facku.*
„Tomi… proč jsi teď takový?“ vzlykl nešťastně Bill. Už ten nápor prostě nevydržel – rozbrečel se. Slzné kanálky mu pracovaly naplno a hořké slzy smáčely jeho nenalíčenou, alabastrově bílou pleť… Čekal alespoň utěšení… Že Tom jej pochová v náručí, a – sice nepravdivě – mu slíbí, že už to nikdy neudělá. Tohoto se teď ovšem nedočkal. Tom odkráčel nahoru do svého pokoje a silně bouchl dveřmi. Bill se sesunul na podlahu, schoulil se do klubíčka a srdceryvně vzlykal. Jeho srdíčko bylo rozpadlé na tisíc kousků a jen jediný člověk je dokázal slepit zase dohromady – Tom.
Po půl hodině se slabě zvedl ze studené podlahy, odhodlaně si otřel oči a vykročil vpřed. Ušel jen tři kroky ke schodům, když za sebou ucítil prudký pohyb a hned poté drsné dlaně na svých bocích. No jasně, kdo jiný než Tom by to mohl být… Bill se znaveně otočil a málem vypískl zděšením, když za sebou uviděl nějaké… individuum. Mělo to upnuté kalhoty, ještě útlejší tričko, černé vlasy s bílými pramínky a… make-up. „Bože…Vždyť to jsem já…“ nervoval se překvapený Bill a se zděšením v očích sledoval ´sám sebe´.
O pět minut později měl chuť Toma vlastnoručně uškrtit . Upnuté oblečení se volně válelo na zemi a pod ním šlo vidět další oblečení, tentokrát volné, až padalo na zem.. Paruka s černými vlasy nakroucenými do tvaru dikobraza protkaná bílými pramínky ležela v koutě místnosti a ten černovlasý, nasupený, se slzama na tváři, ďáblík, právě honil po celé kuchyni dalšího ´andílka´, který si z něj udělal setsakramentsky povedenou srandu!!
Za chvilinku už nemohl běžet dále. Lehce se zachytil kuchyňské linky, zakymácel se a dopadl přímo na měkkou židli. Naproti něj dopadl jeho nevěrnej, dredatej Tom.
„Co – co tohle mě – mělo být?“ Bill popadal dech a čuřil se na Toma, který měl na tváři posměšný úšklebek a v očích mu hrály divoké plamínky. „A co chceš tímhle dokázat? Opravdu si naivně myslíš, že mě dostaneš jen tak? Smůla,“ zašklebil se pro změnu on a propaloval Toma pohledem.
Jak si ovšem s nelibostí všiml, Tomovi ten protivnej škleb z tváře nezmizel. To Billa popudilo k nepříčetnosti. „Víš co? Když tě takhle baví chodit za barovýma holkama a neustále mi znepříjemňovat život, tak si posluž! Ale tobě se to jednou taky vymstí, však počkej!!“ zvedl se z pohodlné židle a vypochodoval do svého pokoje. Spokojeného Toma nechal za sebou.
Bill si poslední dobou myslel, že s Tomem vůbec nevycházejí. Dredáč mu připadal odtažitý, a to nejen proto, že mu i zahýbal. Billovo křehké srdíčko to trhalo na malinké kousky, když jej viděl s nějakou holkou a ne s ním. Všechno byl schopen tolerovat, ale nevěru ne. Tohle bylo i na trpělivého člověka dost velké sousto, které nedokázal ukousnout. Chtěl nad tím ještě přemýšlet, ale uvědomil si, že zítra mají náročný koncert a potom afterparty, a Bill chtěl být fit. Ještě před tím, než zavřel víčka, si pomyslel ´Jsem zvědav, s kým Tom zase skončí v posteli. Vím ale jistě, že já to nebudu´. Poté už nemyslel vůbec na nic, jen se nechal lehkým deštěm ukolébat ke klidnému spánku.
.::DALŠÍ DEN::.
Ráno se Bill vzbudil hodně brzy. Nemusel ještě vstávat, ale když už byl jednou vzhůru, už neusnul. Rozespale se rozhlédl po pokoji a vyhrabal se z peřin, načež kolébavě docapkal do koupelny opláchnout si obličej, namalovat se, vyčistit si zuby a upravit si vlasy. ´Aspoň nebudu zase pozadu´, spokojeně si pomyslel a už věnoval pozornost svému vzhledu.
Za hodinku už spokojeně seděl u kuchyňského stolu s bagetou v ruce. Před sebou měl rozloženy noviny a četl si novinky ve světě. Samozřejmě se tam našly i nějaké drby o nich, ty ale radši obloukem přeskočil. Nenáviděl narážky na svůj vzhled, na svou váhu a celkově na jeho styl. Každý se může oblíkat jak chce a to je jeho názor a… – nedomyslel, protože za sebou uslyšel prásknutí dveří a potom už dupání bosých nohou, samozřejmě Tomových.
„Ahoj, Billí,“ ušklíbal se posměšně a z lednice si vytáhl hamburger. Bill jej tvrdě ignoroval. Dělal, že se hrozně začetl do článku o Angelině Jolie, a přitom si ani nevšiml, že má noviny naopak.
Ještě do oběda pohodlně seděl na své židli v kuchyni a četl opačně noviny. Vlastně jej to začalo docela bavit. Zjistil, že má nový talent – umí číst naopak. Někdy, až skončí se zpíváním, mohl by se dát na čtení opačně. Lidé by mu rádi platili, i když každý si umí svůj časopis obrátit zase tak, aby se dal lépe číst. Při této představě se lehce zahihňal a rozhodně neunikl Tomovu zkoumavému pohledu.
„Volal David,“ oznámil Bill Tomovi prostě a začal se oblékat. „O půl jedné máme být před ČEZ Arenou, bude nás tam čekat.“ Nazul si boty, hodil přes sebe kabelu a zavřel Tomovi dveře přímo před nosem.
Za chvíli už oba stáli u Arény tak, jak jim nařídil jejich manažer. Avšak čekali ještě dlouho, protože přišli dříve než měli. Mrzly jim ruce a celí se klepali. Foukali si do dlaní, třeli si je o sebe a po půlhodině urputného čekání uviděli v dálce bílé auto s Gugim, Geem a samozřejmě i Davidem. Auto zastavilo u Arény na parkovišti a z něj vystoupili tři již zmiňovaní cestující. „Čekali jste dlouho?“ zeptal se ustaraně Gustav. Celý on. „Néé, vůbec ne. Jenom půl hodiny a celí jsme mrzli,“ odsekl podrážděně Tom a vešel do budovy zároveň s Billem. Za nimi se držel Jost a Géčka.
„Takže… Dneska ten výkon musí být perfektní, je vám to jasné? Žádné výkyvy v rytmu, soustřeďte se jen na hudbu a Tome, nepokukuj na ty lolity vepředu, je ti to jasný?“ pohrozil Tomovi naoko a potom už je vedl na podium.
Hráli hodně písniček, mezi nima i Rette Mich, Spring Nicht, Monsoon, Ready, Set, Go a ostatní. U písničky Rette Mich si Bill vyzpíval svoje srdíčko. Tajně pokukoval po Tomovi, ale nechodil k němu jako vždy. Když zpíval Spring Nicht, dával do toho úplně všechno. Lehce zpíval Tomovi do ucha a měl co dělat, aby mu slaná slza nevyklouzla z oka. Monsoon byl úplně normální jako vždy. Taková oddechovka. Z Billa spadly všechny nervy a pořádně se vyždímal. Po Ready, Set Go byl celý zpocený a unavený z neustálého běhání po podiu avšak čekaly je ještě další písničky.
Nakonec museli ještě nějakou tu písničku přidat, protože fanynky by jim nedaly pokoj.
Do šatny vešli, sotva se plazili. Tedy hlavně Bill. Uvědomoval si, že snad poprvé dal do svého zpěvu úplně vše, čeho byl schopen. Jen nevěděl proč. Možná, že do České Republiky příliš nejezdí a tak chtěl, aby fanynky měly co nejlepší zážitek. Tohle bylo ovšem nepravděpodobné.
Za chvíli za nima přišel David. Na všechny se přívětivě usmíval, hlavně na Billa. „Moc tě chválím Bille. Vás ostatní také, ale zdálo se mi, že dneska ses cítil nějak dobře, nebo ne?“ mluvil k Billovi, který se lehce zapýřil studem, ale po chvíli souhlasně kývl.
„Afterparty začíná za půl hodiny. Oddechněte si a klidně zajděte do nějakého místního butiku. Ještě to stihnete,“ mrkl na ně Jost a odešel zamluvit nějaký klub. Bill se na žádnou afterparty necítil. Byl hrozně zesláblý, ale nedal na sobě nic znát. Nechtěl, aby si o něm mysleli, že je srabába. Možná měli pocit, že Bill je ta bába už teď, ale černovlasý ďáblík je o tom rozhodně nemínil přesvědčovat.
Párty, na kterou přišli přesně včas, vypadala slibně. Zejména pro Georga a Toma. Stejně jako Bill, tak i Gustav byl radši někde v rohu sám a nenabaloval kdekoho, kdo mu přijde do cesty. Chudák Bill, musel trpět Tomovy balící manévry a zanechat chladnou tvář, aby to nebylo moc nápadné.
.::NA CHVÍLI Z POHLEDU TOMA::.
Mám v plánu Billa pořádně naštvat. On mě taky dokázal pořádně namíchnout včera večer, tak mu to snad můžu oplatit, ne? Škodolibě jsem se zasmál a obrátil jsem se na nejbližší kost, která stála přímo u baru. Chtěl jsem, aby Bill žárlil, aby hořel touhou popadnout tu blbku za vlasy a odtáhnout ji ode mě pryč. Doufal jsem, že se to povede…
.::OPĚT BILL::.
Co to ten Tom dělá? No to snad ne!! On balí tam tu d****!! Neřeknu kdyby jen to, ale on se na ni ještě usmívá a hladí ji!! Tak to už přestává všechno!
Musím se ale ovládat. Jak by to vypadalo, kdybych k nim vtrhnul, pěkně Toma seřval a té holce řekl dost nepěkná slova. Ach bože, co já jsem to za člověka?
Radši jsem se od nich otočil a navázal řeč s Gusťou. „Dneska jsi byl fakt dobrý,“ začal téma Bill a přívětivě se na bubeníka usmál. Ten mu jeho úsměv oplatil a pochválil mu výkon jako Bill jemu. Kecali spolu ještě dlouho, ale to se Tomovi zjevně nelíbilo. Začal se totiž k té blondýně mít ještě víc a víc spolu flirtovali.
Nevydržel jsem to. Hystericky jsem se rozvzlykal a utekl jsem z toho klubu pryč. Vyběhl jsem ven na silnici a vůbec mě nezajímal fakt, že mě málem zajelo auto. Vnímal jsem jen svůj pláč, svoje city a srdíčko zlomené ještě na menší kousky než předtím. Nečekal jsem, že se Tom bude takhle mstít. Co jsem mu udělal? Vzlyky se stávaly ještě trhanějšími a zoufalejšími a já jsem se cítil čím dál tím víc zesláblý. Domů jsem se dopotácel jen tak tak. Plácnul jsem sebou na postel a plakal ještě více.
.::Z POHLEDU TOMA::.
Kam Bill utekl? Byl jsem tak ponořen do těch naschválů, že mi jaksi uniklo, že Bill už v klubu není. Blondýna teď šla stranou, Bill byl přednější. Nemohl jsem ale jen tak vyjít ven, protože by tam taky nemusel být. Rychle jsem se dopotácel k překvapenému Gustavovi a zasypával ho otázkami. „Kde je Bill? Kam šel? Co se mu stalo?“ I přesto, že mi bylo víc než jasné, proč odešel, nemohl jsem dát na sobě nic znát. Gustavovi by to určitě bylo podezřelé.
Přesvědčil jsem se. Někam utekl kvůli mně. Jak jinak. Kdo by taky vydržel pohled na… na svého milence s někým jiným?
Venku bylo příjemně chladno. Vítr palčivě fučel do tváří a díky němu vlály moje kalhoty (trochu divné spojení, ale to je jedno 😀 ). To mi ale bylo v tu chvíli úplně putna. Hlavní bylo najít Billa. Asi bude doma. Rychlým krokem jsem se rozešel k našemu baráku. „Bille, tak sakra, kde seš?“ mumlal jsem si rozčíleně sám pro sebe, když jsem zakopl na schodech o sousedčinu bačkoru s medvědíma očima. Konečně jsem vyšel až nahoru, kde s Billem ´bydlíme´ na hotelu. Tiše jsem otevřel. S botama jsem si nelámal hlavu, nechal jsem je jen tak pohozené u dveří a kráčel jsem k Billovu pokoji. Už 20 metrů od dveří se ozývaly zoufalé, přerývané vzlyky. Ach né, tohle jsem přeci nechtěl. Měl jsem v úmyslu si jen trochu pohrát a naštvat jej jako on mně včera večer, ale rozhodně jsem ho nechtěl rozbrečet. Chudáček malinkej. Po špičkách jsem došel až ke dveřím, na které jsem vzápětí lehounce zaťukal. Neslyšel mně. Zaťukal jsem ještě jednou a silněji. Po chvíli se otevřely dřevěné a docela poškrábané („Tome!! TOME!! Sundej toho zatracenýho kocoura z těch dveří!!“) dveře, ve kterých Tom uviděl matnou bledou postavu s lesklou tváří od slz. Na nic jsem nečekal, opatrně jsem vzal to křehké tělíčko do náruče a položil jej na postel. „Billí… promiň, omlouvám se ti… Za všechno…Za mé hloupé chování i ty nadávky… A za to, že jsem tě bil,“ zahanbeně jsem sklopil hlavu a z očí mi ukápla jediná zbloudilá slza, ve které byly ukryty všechny mé pocity. Lítost, zahanbení, smutek a trapnost.
.:Z POHLEDU BILLA:.
Tom za chvíli otevřel dveře – přišel se mi omluvit. Nešlo mu odolat. Tomuhle medvídkovi se prostě dá odpustit i sebevětší hřích. Je to můj miláček. Sám pro sebe jsem se usmál na peřinu a zvedl k němu pohled. Co – cože? Tomi pláče? Ach bože. Jemně jsem s ním zatřásl. „Tomí…Tomí? Neplakej…Já jsem se ti chtěl taky vlastně za všechno moc omluvit. Neměl jsem hned na tebe být takový. Promiň,“ roztřásl jsem se a něžně uchopil Toma za ruku.
PO VZÁJEMNÉM USMIŘOVÁNÍ SE DVOJČÁTKA ODEBRALA DO LOŽNICE, KDE PROMAZLILA CELOU NOC. =) CO SE DĚLO POTOM, O TOM VÁM UŽ VYPRÁVĚT NEMUSÍM, PROTOŽE JE TO VÍCEMÉNĚ JASNÉ. OD TÉ DOBY SE BRATŘI BILL A TOM KAULITZOVI SCHOVÁVALI PŘED SVĚTEM, TEDY SPÍŠE CHTĚLI UTAJIT SVŮJ INCESTNÍ VZTAH.
MŮŽEME JIM S POTĚŠENÍM GRATULOVAT, NEBOŤ SE JIM TO DOKONALE POVEDLO. KAPELA SE ROZPADLA AŽ PO DESETI LETECH – DO TÉ DOBY KLUCI VYDALI ALESPOŇ 30 CÉDÉČEK. GUSTAV ZEMŘEL NA RAKOVINU A BILL S TOMEM SE ODSTĚHOVALI NĚKDE NA JIH.
BŮHVÍ, TŘEBA TAM ŽIJÍ JEŠTĚ DODNES. =)
autor: LoFinQa*TWC
betaread: Janule
No teda ten konec…chudinka Gugí… Ale jinak moc pěkná povídka!
tak takovejhle konec přeješ Gustíkovi jo? xD
krásná povídka…. ale chudák Gusťa, všichni se do něj obouvají 😀
hezký, ale docela jsi to posrala tím, že Gustav zemře na rakovinu. Co kdyby si na tu rakovinu zemřela ty??!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
hej!Gugí neumřel to teda ne!
bože.. no samozřejmě že mu to nepřeju, ale už dlouho jsem nezažila povídku, že by na rakovinu zemřel někdo jiný než naši dva ďáblíci, takže jsem musela vymyslet něco nového. pro Kiu : uklidni se, je to JENOM POVÍDKU, já tady tohle nikomu nepřeju, natož někomu z mé oblíbené kapely.. kolik je povídek , kde umře Bill nebo Tom a tam si nestěžoval absolutně nikdo, co jsem to četla =) takže nebojte, taková mrcha nejsem. =)
samozřejmě že neumřel, jenom mě to prostě napadlo…Georga mi bylo blbý tam cpát, vypadalo by to divně, on takovej playboy (neznám ho osobně, samozřejmě jen na veřejnosti).. a Billů a Tomů mrtvých na tuhle nemoc už bylo.. =)
jinak děkuju moc všem za krásné a pochvalné komentáře, fakt to dokáže hodně potěšit a inspirace pro další dílek jiné povídky je na světě.. =) takže ještě jednou DANKE!! =)
Chudák Gustí,Rakovina.Už jsem vám řekla jak naprosto nesnáším rakovinynu?:
..xD ten konec..xD prej Gustav umřel po 10-ti letech na rakovinu..xD to se teda moc nedožil..xD
jo, tak ale chápeš to… celá povídka je o Billovi a Tomovi a ty tam nakonec šoupneš Gusťu s rakovinou… kdyby si tam třeba napsala že dvojčata zemřeli na aids, tak bych se tomu aji zasmála… ale jinak nic ve zlým xD
Adrianka:)) – to byl účel xD
Bajly : jojo rakovina je mrcha
Kia: jasaan, je to takové divné ae už jsem to chtěla mít za sebou xD
tak ten konec byl drsnej 😀 .. Gustav zemřel na rakovinu… stručně a jasně 😀 sem se musela zasmat .. jinak bezva povidka x)
teď když si to po nějaké době po sobě čtu tak se musím děsně gebit tomu Gustovi xD ono to původně nemělo být vůbec vtipný, jenže to prostě nejde se nesmát. celou dobu řeč o Billovi a Tomovi a najednou Gustav zemřel na rakovinu xD
Já umrem:D:D:D ale pekné 🙂