autor: Saša
Ahoj lidičky, konečně jsem napsala twc povídku a tak doufám, že bude mít aspoň trochu úspěch. Ale kritizujte, ať vím, co příště zlepšit. Děkuju těm, co si to přečtou…
Stéká mi slza po tváři, když přemýšlím nad tím, co se dneska stalo.
Chová se jako bych byl ta největší špína na světě, jako bych mu něco provedl, a to jsem řekl jen ty dvě blbý slova.
Dvě proklatý slova „Miluji tě“. Zhnuseně a pohrdavě se na mě podíval a odešel někam pryč.
„Ach lásko, jak moc tě miluji, a ty mě takhle ničíš“! povzdychnu si a z očí se mi line další vlna slz.
Zabořím hlavu do polštáře a hlasitým funěním se snažím uklidnit. Ale nepomáhá to. Nejde to! Tak moc to bolí…
O PÁR DNÍ POZDĚJI
Už týden jsem nevylezl z pokoje. Nemůžu! Bojím se Toma, bojím se jeho chování.
„Bille? Vylez z toho pokoje už,“ ozve se za dveřma Tom. Sevře se mi žaludek strachem.
„Nechci,“ odseknu jen.
„Bille, no tak, zapomeneme na to.“
Cože? Jak jen může, jak jen může tohle vyslovit „zapomeneme na to“!
„Vypadni!“ zakřičím hystericky a hodím mobilem o dveře.
TOM
Ach jo tak moc to bolí, když vidím, jak se trápí, ale prostě jsem jiný, jsem jiný než on.
Přijde mi to nechutné. Ono to je nechutné, když si představím, že líbám kluka.
Ale je to můj bratr a já ho respektuji. Ovšem tímhle mě tak zaskočil, že se mu ani do očí nemůžu podívat.
BILL
Konečně jsem vylezl z pokoje, ale rychle zalezu do koupelny, potřebuju se jen osprchovat.
Můj obraz v zrcadle mě vyděsí. Černou tužku mám po celém obličeji. Opuchlé očí od pláče a jsem bílý jako stěna.
Jsem jako smrt. Zapnu si vodu, opláchnu si obličej a koukám se na sebe do zrcadla. Po chvíli zoufale hlavu sklopím a opět mi slzí oči. Křečovitě se je snažím zadržet, ale marně. Tečou proudem.
Nechám je volně téct a podívám se zpět do zrcadla.
Ve dveřích stojí Tom a pozoruje mě. Kouká na mě vystrašeným a plachým pohledem.
„Bille co to děláš?“ zeptá se tichým hlasem
Nic neříkám, jen ho dál pozoruji v zrcadle
„Jen tě miluji!“ řeknu po nějaké době a sesunu se na zem. Zabořím hlavu do dlaní a jen zoufale vzlykám.
„Bille, jestli mě opravdu miluješ, tak se prosím takhle nenič! Vždyť ty ničíš sám sebe. Bille, ničíš mě. “
Já že ho ničím? Ne, tohle ne. On se mi klidně odváží říct, že ho ničím.
„Ale nejvíc ničíš sebe,“ dokončí a dál na mě civí.
Prudce se zvednu a jdu k němu. „Skončil jsi?“ prsknu po něm. Jen kouká. „Ok, tak vypadni, chci se osprchovat,“ křiknu a zabouchnu mu před nosem.
Pomalu se vysvléknu a vlezu si do sprchy. Po pár minutách vylezu a odeberu se zpět do svého pokoje.
Natáhnu na sebe boxerky a tričko a chystám se lehnout do postele. Jenže ucítím ruku na svém rameni.
Se strachem se otočím. Teď hledím do těch nejkrásnějších očí, které znám.
„Bille, tak moc mě to ničí,“ šeptne a přiloží své rty na ty mé. Proletí mnou vlna vzrušení.
„Tome,“ vydechnu a odtrhnu se od něj.
„Bille, chci, aby ses zase smál, byl zase šťastný a udělám pro to cokoliv! Cokoliv!“ Zopakuje ještě jednou a hladově se mi vpije do rtů.
autor: Saša
betaread: Janule
Je to zajímavý, konec je trochu uspěchaný, ale jinak je to moc pěkný. 🙂 Tak pěkně písej dál. 🙂
chtělo by to trochu víc rozepsat jinak je to pěkny
krásné!!!!!
trochu to nechápu ale dobrý
Možná by to chtělo trošku prodloužit, ale jinak je to úžasný!
cože, kritizovat? já nevím, je to dokonalý!!! ten tom, ty brdo, je úžasnej, co pro billa udělá, i když mu to přijde nechutný…ta poslední jeho věta je úžasná!!!
ano, mohlo to být víc rozepsaný…ale je to moc krásné
možná by to mohlo být delší nebo na pokračování, ale to je jedno… x)) je to moc hezký… x)) ukazuje se tady ta bratrská láska…. od Toma to bylo moc hezký…. x))
kritizovat?? tady prosimtě ani není co.. snad jen že konec byl trochu uspěchaný a povídka celkově krátká, ale jako neříkej mi že tohle je první povídka!! je to krásné, fakt jak nějaký profesionální pisatelka.. alespoň je tahle povídka prakticky jiná, že se tady nerespektuje jen ta pravá, ale i ta bratrská láska, jak už říkala meygan.. hezké, opravdu povedené. měla bys psát dál =)
úžasný:)krása:)nádherná povídka:)
Jůůů… pěkné
nadhera woooow
Dobrá pointa. To by chtělo rozpracovat do vícedílky