autor: Rachel
Ahoj zlatíčka,
v první řadě bych vám chtěla všem, co tuhle povídku čtete, poděkovat za to, že ji po tolika dílech ještě čtete xD Ale mám malou připomínku, která se sice netýká vás všech, ale myslím, že většiny ano. Jde o komentáře a o klikání v anketách. Víte, já jsem citlivej člověk a tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste nemohli komentovat víc. Každý, kdo tuhle povídku čte a je autor, mi dá za pravdu s tím, že čím víc komentů, tím víc to autora potěší a dodá energii na další psaní. Děkuju vám za ty komentáře, které jste doteď psali a já doufám, že jich od tohohle dílu přibude. Udělali byste mi mnohem větší radost, kdyby bylo víc komentů, než kliknutí. Budu moc ráda, když se to zlepší. Možná si to neuvědomujete, ale tím počtem komentů ovlivňujete i ten děj. Jinak vám děkuju za dosavadní podporu a komenty ať letí nahoru:-D Papa Vaše Rachel xD
v první řadě bych vám chtěla všem, co tuhle povídku čtete, poděkovat za to, že ji po tolika dílech ještě čtete xD Ale mám malou připomínku, která se sice netýká vás všech, ale myslím, že většiny ano. Jde o komentáře a o klikání v anketách. Víte, já jsem citlivej člověk a tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste nemohli komentovat víc. Každý, kdo tuhle povídku čte a je autor, mi dá za pravdu s tím, že čím víc komentů, tím víc to autora potěší a dodá energii na další psaní. Děkuju vám za ty komentáře, které jste doteď psali a já doufám, že jich od tohohle dílu přibude. Udělali byste mi mnohem větší radost, kdyby bylo víc komentů, než kliknutí. Budu moc ráda, když se to zlepší. Možná si to neuvědomujete, ale tím počtem komentů ovlivňujete i ten děj. Jinak vám děkuju za dosavadní podporu a komenty ať letí nahoru:-D Papa Vaše Rachel xD
Celým domem se rozlehlo hlasité zazvonění zvonku, až Simone málem spadla láhev se šlehačkou.
„Tome, prosím, zajdi tam otevřít. Určitě to je ten náš ťula, zase si zapomněl klíče doma,“ zalamentovala a znova se sehnula ke skoro hotovému dortu.
„Jasně, mami,“ Tom vstal a tím ze sebe tak trochu setřásl Kazimíra. Zvíře se však na něj nepodívalo se zlobou, ale se zvláštní úctou. Dnes se totiž ten malý užárlený kocourek přesvědčil o tom, že Tom není žádný vetřelec, ale jeho nový páníček, který se k němu hned napoprvé zachoval velmi přátelsky. Simone totiž Kazimíra chtěla zavřít v domě tak, aby nelítal celé dny po venku. Neuniklo jí, jak neustále chodí za tou kočičí slečnou od vedle a rozhodla se udělat tomu rázný konec. Nebyla zvědavá na to, aby za ní za pár týdnů přišel soused, že mají další čtyři koťata navíc, protože si evidentně Kazimíra dost nehlídají. Jenže to by zrovna nesměl přijít Tom. Ochotně Kazimíra pustil a na matčin nechápavý pohled reagoval tím, že asi to nebohé zvířátko potřebuje vykonat svou potřebu. Kazimír na něj jen děkovně mrknul a než by Simone řekla švec, už za křovím tiše vyčkával na svou milou. Proto se teď rozvaloval na Tomově bříšku a tiše předl. Dokonce i když Tom vstal a zamířil ke dveřím, celou cestu se mu pletl pod nohy a loudil o pohlazení.
Černá střapatá hříva Tomovi prozradila, kdo právě přichází. Odemknul zámek a s úsměvem dveře otevřel.
„Ahoj, Tomi a….Kazimírku, miláčku,“ Bill obdařil úsměvem Kazimíra, který se mu lísavě otíral o nohu a pozvedl oči k Tomovi.
„Ahoj, lásko,“ šeptnul Tom, protože mamka byla jen vedle v kuchyni. Přitáhl si Billa za pas k sobě a neuvěřitelně něžně jej políbil. Bill malinko pootevřel rty a vychutnával si Tomův vášnivý jazyk.
„Tomi, podívej se,“ špitl a nedočkavě Tomovi vrazil do rukou své letošní vysvědčení. Tom nejdříve očima pečlivě prozkoumal všechny kolonky a různá hodnocení a potom se na Billa krásně usmál.
„Jsi šikulka, víš to? Jsem na tebe móóóc pyšnej,“ pochválil ho a políbil nejdříve na spánek a potom do uhlově černých vlásků. Odpovědí mu byl Billův úsměv a ruka na jeho zadečku, která ho nesměle pohladila.
„Tak, kluci, kde jste, oběd už je na stole a taky něco sladkýho,“ volala Simone na celý dům a právě na stůl pokládala mísu, ze které se kouřilo. Jako první do kuchyně docupital Kazimír a poslušně poskakoval všude, kam se jen Simone pohnula. A také se mu to vyplatilo. Za chviličku už si pochutnával na své oblíbené whiskas konzervě.
„Úžasný, zlatíčko, no vidíš, že to jde,“ chválila Billa Simone a mrkla na dort, který byl nazdobený kakaovým krémem a šlehačkou a přímo vybízel k nakousnutí. Všem třem už se na něj sbíhaly sliny.
„Tom má pro tebe taky překvapení,“ Simone odložila svůj talíř a napila se ze své sklenice. Bill udiveně vykulil očka a setkal se s Tomovým tajemným úsměvem. K Tomovu překvapení se na nic nevyptával, ale Tom moc dobře viděl tu změnu. Bill na židličce nedočkavě poposedl a s vervou začal opravdu jíst, na tváři radostný úsměv.
A toho chtěl Tom docílit. Celé dopoledne běhal po městě, aby bylo všechno podle jeho představ. A taky že bude. Celý večer a noc bude patřit jenom jim dvěma. A Tom se na ni moc těšil. Znova si představil Billův rozzářený obličej, až uvidí, co pro něj přichystal. Zatím mu všechno perfektně vycházelo tak, jak si to přál.
Ubrouskem si otřel rty a pochválil mamku za výborný oběd. Na Billa jen hodil očko a pelášil nahoru do jejich pokoje. Bill hořel zvědavostí. Co pro mě může Tom mít?
Rychle do sebe nacpal poslední zbytečky na talíři a s tím, že dort ochutná později, odešel nahoru za Tomem. Simone to nepřišlo divné. Vytočila číslo jedné ze svých kamarádek a po ujištění, že smí přijít, se trochu upravila a vyšla ven.
„Tomi, můžu dál?“ optal se Bill tichým hláskem a na Tomovo vyzvání opatrně stisknul kliku u dveří a vešel dovnitř. Tom ležel na posteli v jakémsi polosedu a ledabyle si pohrával s lemem trička. Byl si jistý, že Bill se k němu teď bude lísat a bude se snažit zjistit, co pro něj má za překvapení.
A opravdu. Bill chvilku jen tak netrpělivě postával, potom se však odhodlal a pomalu si lehl na postel vedle Toma. Chviličku si pohrával s jeho prsty, ale stejně mu to nedalo. Nechtěl se Toma hned ptát, ale jeho zvědavost byla daleko větší.
„Tomi, ty máš pro mě překvapení?“ optal se Bill a přitulil se trošku blíž k Tomovi. Tomovu tvář rozjasnil úsměv a dredáček se na Billa mile zaculil. Věděl, že se bude ptát. Proto si jej položil do náruče a začal laskat jeho hebké vlásky.
„Mám,“ špitl tajemně a stisknul mu packu. V tu ránu se Bill vymrštil do kleku, očka rozzářená, ale zároveň také zvědavě vykulená, pusinka v mírném pootevření. Už už se nadechoval, chtěl něco říct, ale Tomův prst ho umlčel.
„V půl šesté… někam půjdeme. Víc ti neprozradím,“ zašeptal Tom a něžně přejel po Billově tvářičce palcem. Bill byl zvědavější ještě víc, než před tím. Ale věděl, že i přes naléhání by z Toma už nic víc nedostal. Tom si jej ochranitelsky stulil do náruče a nechal se unášet Billovými jemnými malými pusinkami.
Bylo asi půl čtvrté odpoledne, když se na sebe Bill podíval do zrcadla a řekl si, že ze sebe musí udělat toho nejkouzelnějšího a neodolatelného kluka pod sluncem. Bylo mu jasné, že to dnes bude významný večer. I když mu Tom neřekl, co zamýšlí, něco tušil. A také byl pěkně nervózní. Snad půlhodinu si vybíral vhodné oblečení, potom zaplul do koupelny a velké přípravy mohly začít. Bill si dal opravdu záležet víc, než kdy jindy. Dvakrát se sprchoval, umýval si vlasy, sušil, žehlil, lakoval. Malování nezvolil příliš výrazné, ba právě naopak. Na černé linky a stíny se vůbec nepodíval. Ručky se mu třásly, když si zapínal pásek u kalhot a nakonec se na sebe podíval do zrcadla. Ani s doplňky to moc nepřeháněl. Jeden tenký stříbrný řetízek mu dnes úplně postačil.
„Billí, miláčku, budeme muset jít. Je za pět minut půl šesté,“ zavolal Tom zdola a Bill prozřel. Ještě jednou se v duchu ohodnotil, popadl kabelku, ve které měl to nejnutnější a konečně vyšel z koupelny ven.
Viděl, jak Tom stojí dole pod schodama, zády k němu. Pomalu scházel dolů, a když byl asi na čtvrtém schodu od země, zastavil se.
„Můžeme jít,“ ozval se za Tomem tichý hlásek a Tom se otočil. Infarkt. Tak by se dalo popsat to, co teď Tom pocítil. Bříškem mu projel zvláštní rozechvělý pocit, srdíčko začalo tlouci více a hlasitěji než obvykle a Tom stál, neschopen slova. Před ním stál naprosto dokonalý Bill. Úzké černé kalhoty obepínaly štíhlé boky a pas, který poodhalovala černobílá pruhovaná košile, kterou spolu včera koupili. Hebké černé vlasy byly volně spuštěny podél obličeje a splývaly až na ramena. Jejich uhlově černá barva krásně kontrastovala s jemnou bílou pletí. Ale nejkrásnější byly Billovy oči. Byly čokoládově hnědé, podmanivě hluboké a vášnivě smyslné. Dlouhé řasy byly naneseny pouhou řasenkou, ale i ta je zkrášlila a prodloužila. Tom nemohl popadnout dech. Vztáhnul k té nádheře ruku, a když mu Bill podal tu svou, jemně ji stisknul.
„Jsi nádhernej, dokonalej, krásnej, Bille, já… úplně jsi mi vyrazil dech. Jsi úžasný,“ přiznal Tom a s úsměvem zaznamenal, jak Bill sešel až k němu dolů. Pohladil ho prstíkem po tváři a políbil na čelo.
„Na co máš tu tašku?“ Billovi sjel pohled na velkou sportovní tašku, kterou měl Tom přes rameno.
„Tajemství. Ale už opravdu musíme jít,“ usmál se Tom a tak společně ruku v ruce vyšli ven.
Po chvilce chůze Bill poznal, že nejspíš pojedou tramvají. Zvědavostí přímo hořel, když nastoupili a pořád vyhlížel z okýnka. Tom mu stisknul ručku a občas se k němu nahnul pro polibek. Už byli skoro na místě, když tramvaj zastavila.
„Jsme tu,“ oznámil Tom Billovi a pomohl mu na chodník. Přitom nenápadně vytáhl z kapsy černý šátek.
„Zavři očka, Billí,“ zaprosil a když to černovlasé stvořeníčko opravdu zavřelo kukadla, zavázal mu šátek kolem očí. „Nemusíš se bát, lásko,“ zašeptal Billovi do ouška a pohladil po vláscích. Bill se usmál. Tom jej jemně chytnul jednou rukou kolem pasu a druhou mu stisknul packu. Bill nejistě našlapoval, a proto šli pomalu. Ale Tomovi to vůbec nevadilo. Vždyť mají před sebou celý večer. Pomalu s Billem stoupal do schodů a přidržel mu dveře, aby mohl vejít dovnitř. Bill ucítil teplejší závan vzduchu. Bylo znát, že už nejsou venku, ale někde vevnitř.
„Tomi,“ špitl trošku hlasitěji, aby se ujistil, že tu není sám. Nato ucítil Tomův parfém a jeho ruce, které jej znova vedly.
„Ššš, jsem tady. Tady s tebou,“ ujišťoval jej Tom a vedl jej dlouhou chodbou někam k šatnám. Myslel si, že Bill už určitě dávno poznal, kde jsou. Šumění a šplouchání vody šlo slyšet čím dál hlasitěji a leccos napovídalo. Ale Bill nevěděl. Vůbec ho nenapadalo, kde by mohli být. Když otevřel oči, viděl jen černou látku šátku. Ale cítil, že je tu Tom s ním, cítil jeho ruce, které jej vedly pořád dál a dál. Konečně se zastavili. Tom Billa pustil, sundal si tašku z ramene a začal se převlékat. Netrvalo mu to dlouho, a když byl hotový, přešel blíž k Billovi. Opatrným trhnutím rozepnul první knoflíček na košili a pomalu začal postupovat dolů. Košili z Billa svléknul a jemně se dotknul toho dokonalého těla. Bill stál jako solný sloup. Netušil, co chce Tom udělat a když ucítil, že vršek jeho oblečení je někde v neznámu, malinko nejistě se zachvěl. Sice Tomovi věřil, ale když mu Tom svléknul i kalhoty a prsty zahákl za lem jeho boxerek, strachy se roztřásl.
„Tome, prosím… ne,“ vydechl ztěžkle a z očí se mu vyronila slzička, která se ihned vpila do černé látky šátku. Tom si jej přivinul k sobě a něžně líbnul do vlásků.
„Ššš, důvěřuj mi, prosím,“ zašeptal klidně do Billova ouška a jeho ruka znova sjela k Billovým boxerkám. Bill jen roztřeseně pokýval hlavou a po chvíli zaznamenal, že je úplně nahý. Znervózněl, ale zároveň věděl, že mu Tom neublíží. Věřil mu. Cítil, jak ho Tom do něčeho obléknul a nato jej znova někam vedl.
Tom se usmál a porozhlédnul se kolem. Bylo tu to přichystáno přesně tak, jak si představoval a jak si to přál. Pomalu se přesunul za stojícího Billa a šátek mu odvázal.
„Můžeš, Billí,“ vybídl ho a políbil jej na růžové rtíky. Bill se do polibku usmál, otevřel oči a konečně spatřil tu nádheru před sebou. Byli v jakési místnosti, která byla dobře osvětlená a byla dosti prostorná. Uprostřed byl velký bazén, v němž po okraji plavaly svíčky ve tvaru červených srdíček. Bylo to zvláštní, ale navzdory šplouchajícím vlnkám všechny hořely. Billova tvář se rozzářila a Bill se otočil na Toma, který stál vedle něj a blaženě se usmíval. Oba měli na sobě jenom plavky, které vypadaly jako šortky. Bill měl tmavěmodré a Tom světlemodré. Bylo to pravdu všechno až příliš krásné na to, aby to byla pravda. Bill jen stál a nevěděl, co má říct. Byl úplně vyvedený z míry, čekal všechno, ale tohle opravdu ne. Tímhle ho Tom dokonale odzbrojil. Tohle všechno Tomi nachystal… pro mě?
Díval se do jeho oříškových očí, a konečně si všiml, že Tom nemá kšiltovku a z dredů si udělal drdol. Přešel k němu a něžně mu prsty nadzvedl tvář.
„Tohle… tohle je p-pro mě?“ vykoktal překvapeně a hladil Toma po dredech.
Tom se zářivě usmál. „To je pro nás,“ odvětil a než se nadál, měl Billa kolem krku.
„Tomííí,“ Bill mu vesele pištěl do ucha, zvonivě se chichotal, ale Tomovi to vůbec nevadilo. Byl šťastný, neuvěřitelně moc šťastný, že může být se svou láskou. Tisknul si jej k sobě a smál se s ním. Najednou se však od něj odtrhl a s hlasitým vřískotem skočil rovnou doprostřed vyhřátého bazénu. Voda byla příjemně teploučká a přímo vybízela k vodním hrátkám. Tom se vynořil na hladinu a zadíval se na Billa, který malinko nervózně postával u bazénu a nejistě přešlapoval.
„Billí, pojď, vůbec není studená,“ vybídl ho Tom a připlaval blíž ke schodkům, u kterých Bill stál. Tohle Billa ale vůbec netrápilo. Nebyl si jistý něčím jiným.
„A-ale… není tam velká hloubka?“ optal se s obavami, ale Tomův zářivý úsměv ho uklidnil.
„Vůbec ne, Billí. Pojď, lásko, neboj se, já si tě chytnu, ano?“ Tom mu nastavil svou náruč a sledoval, jak Bill nejistě stoupnul na první schůdek a pomalu scházel níž a níž do vody. Konečně se pustil železného zábradlí a rychle přeplul do náruče k Tomovi. Obmotal nohy kolem jeho boků a rukama jej obejmul kolem krku. Přitom se mile usmál a sklopil hlavinku. Tom se také usmál a vztáhnul ruku, aby mohl pohladit hebké černé vlásky.
„Moc ti to sluší,“ zašeptal a ucítil, jak mu Bill stahuje gumičku z dredů.
„Tobě také, broučku,“ pípl Bill a líbal Tomovi celou tvář. Moc se mu líbil, když měl dredy jen tak volně rozpuštěné, vypadal dospěleji. Nepotřebovali mezi sebou mluvit. Stáli uprostřed bazénu a něžně se líbali. Snad ani nebylo šťastnějších lidí, než byli oni dva. Po chvíli spolu ruku v ruce plavali kolem srdíčkových svíček a vzájemně si vyznávali lásku. Pro oba to bylo něco nadpozemsky krásného a oba už tušili, že dnes se stane něco víc.
Asi po hodince opravdu vylezli z vody a přehodili přes sebe osušky, které Tom vzal z domu. Chytnul Billa za ruku a vedl jej někam kousek od bazénu. Bill překvapeně zamrkal a podíval se. Před nimi byla široká matrace, přehozená dekou. Vedle ní byla položená miska čerstvých jahod. Hned vedle deky stála váza a v ní se skvěly ty nejkrásnější rudé růže, které Bill kdy viděl.
Teď už vůbec o ničem nepochyboval. Lehl si s Tomem na deku a jemně se položil do jeho náruče. Spokojeně zavrněl, když jej Tom políbil do vlásků a propletl si s ním prsty na ruce. Nahnul se k němu.
„Miluji tě, Tomi,“ špitl rozněžněle a spojil své rty s těmi Tomovými.
autor: Rachel
betaread: Janule
jejej…. jak se Billí bál, to bylo roztomilýýýý 🙂
wow..dokonalý 🙂 strašně krásně napsaný 🙂
naprosto dokonalý…. x)) Bill je tak strašně sladkej, jak se bál tý vody….. x)) a Tomi je úžasnej… x)) ta jeho pozornost mě dojímá…. x)) těšim se na další dílek, sem zvědavá, co se mezi nima přihodí… x))
Jujdý, to by byl cute dílek:) moc se mi to líbilo, už se nemůžu dočkat dalšího dílku<333
Děkuju vám holky….pokud máte nějaké dotazy, ptejte se..xD
užasnéé chtělo by to dááL!xD
OMG, udělala jsem chybu, že jsem tuhle fftku teď nějakou dobu nečetla. Je to naprosto úžasné, miluji ji!:-* Ten vztah, který mají..ach..<333
to je sladky… jak já bych šla do bazenu jéé
"Tome, prosím… ne,"
Ten Billův strach.Asio bych taky měla strach.
Jinak hezký hezký.
to je tak nádherné…tak moooc krásnéééé…nemám slov…
juhuuuuu už na to hupnou????? xD…..no rychlo dáááááál….
kráásnýý.. =) ode mně můžeš komentář čekat vždycky, páč já ráda ocením práci ostatních… i tu nádhernou práci.. tahle povídka čím dál více nabírá ty správné grády. jen je trochu (víc) neslušné ukončit to přímo teď xDDD
jako vždycky – děsně cute a děsně fajné =DD a taky stydlivé, ale to nevadí xD doufám, že v příštím díle se dočkáme pořádného sexu xD a ať to trochu bolí xDD miluju násilí…
BTW: opovaž se tam nedat TO příští díl, to bys opravdu nepřežila!! úúža!! honem dále, Rejčl! xPP
Rachelko, moc se omlouvám, že jsem ti tak dlouho nenapsala žádnej komentík.Jenže většinou čtu povídky v tuhle dobu, mám toho teď moc a jaksi vůůůbec nic nestíhám:( A vzhledem k týhle době už mozek nějak moc nepracuje.. Dneska to napravím xD Ty sama moc dobře víš, že tu povídku mám moc moc moc ráda. Ty jsi pstě zárukou povídek plných citů, něžnosti, jemnosti, romantiky apod. Vždycky, když čtu novej dílek, tvářím se u toho jak blbec a jsem celá rozněžněná. Nevím, jestli závidět Billovi jeho dokonalýho prince jako z pohádky nebo Tomovi to úžasně stydlivé a citlivé stvořeníčko… Jsem fakticky ráda, že jejich pohádka pokračuje i nadále a napjatě očekávám další dílek;) Pokud už v příštím dílku dojde na sex, jakože nejspíš jo už je načase xD, přimlouvám se za něžnosti, přece neuděláš z prince Tomíška nějakýho násilníka, ne? A na Billího jsem mrtě nejvíc zvědavá xD Jen někoho delší dobu postrádám… Hádej koho? Můžeš třikrát xD
Moc moc vám všem děkuju a odpovídám:
LoFinQa*TWC: Já si všímám, kdo píše a kdo ne, neboj se xD Já už další díl bohužel ovlivnit nemůžu, jsem o tři díly napřed, ale doufám, že jsem to tak nějak dobře napsala. Sama se sebou jsem spokojená:-D
Bill´s girlie: Já vím, že ty to čteš, já zase miluju See who I am a poctivě to čtu a komenty taky píšu:-D A taky vím, že se ti tahle povídka líbí. Vím, koho postrádáš..Má mašličku na ocásku, nemám pravdu??:-D
Děkuju ještě jednou za tolik komentů. Pokud to tak půjde i dál, tak to bude super. Děkuju moc:-D