autor: illyrias
Bill
Další den se proberu až po dvanácté odpoledne, no jo, to mám z toho ponocování, protáhnu se a zívnu.
Možná Tom s Bellou už odjeli a možná taky ne.
Vstanu a jdu rovnou do koupelny, kouknu se do zrcadla a zděsím se, bože to je ksicht, takhle mě někdo vidět, tak se lekne a uteče.
Napustím si vanu, vyleju tam trošku pěny, no trošku, půlku lahve, na to si potrpím.
Svlíknu ze sebe boxerky a naložím se do vany, takhle po ránu je to příjemný.
Škoda, že tu nemám svou gumovou kachničku, měl jsem si jí sem vzít, tuším že naposledy jsem jí měl v bezénu, doufám že jsem jí nenechal někde odloženou na zahradě.
To by mi jí Scotty rozkousal a já bych jí neměl a kupovat novou se mi fakt nechce, abych šel do hračkárny a kupoval kachničku. Bych byl za debila.
Tuhle jsem měl odmalička, všude se mnou cestovala, byla mé druhé já a ta představa, že už není u mně, mě ničí.
Sakra! O čem to zas přemýšlím? Nejdřív kopretina a teď gumová kachnička, já si fakt asi zajdu k psychiatrovi, se mnou to není už normální.
Když o něčem přemýšlím, pořád o tom mluvím jak o Tomovi, nebo se mi vybaví.
Když už je voda studená, rozhodnu se vylézt, spláchnu se ještě sprchou, zabalím se do ručníku, rozčešu vlasy a načešu si svoji hřívu.
Přejdu k sobě do pokoje, natáhnu na sebe čistý věci, ještě jsem je neměl na sobě, koupil jsem si je před týdnem, tak dlouho jsem si ty džíny a tričko šetřil, ani nevím na co.
Skvěle spolu ladí, namaluju se a sejdu dolů s účelem se nasnídat a pak vypadnout z domů.
„Dobré ráno, nebo spíš odpoledne.“ Pozdraví mě mamka s úsměvem, když sejdu dolů.
„Dobré.“ Sednu si ke stolu, ale teď si všimnu, že tam nejsem sám, ale je tam i Tom, Bella, Georg, Gustav a i fotr.
„Ahoj všichni.“ Pozdravím je radši všechny najednou, teď jsem si vzpomněl, ten koncert.
Dál nemluvím a pustím se do jídla, co mám před sebou, na Toma se ani nepodívám, nemám ani odvahu, nevím jak se k němu chovat.
Ostatní tlachaj o tom koncertu, je to poslední a pak si razíme na chvíli oddech, tak půl roku, domlouvali jsme se na tom a každýmu to prospěje.
A já zrovna nestojím o to, abych musel být teď pořád s kapelou, kde je Tom, takže mně to vyhovuje.
Když dojím, odevzdám jako jediný svůj talíř do dřezu, chci už jít, ale David mě jaksi pozdrží.
„Bille, máš už sbaleno?“ Optá se mě David.
„Jo mám to nahoře, v kolik přesně začíná koncert?“ Zeptám se né moc slavně.
„Kolem šestý, takže tak za hodinku jedem, abys to věděl, a víš co?“
„Vím, abych vás nezdržoval jako vždycky, to mi jde, jsem brzda.“ Odseknu a vydupu schody nahoru do svého pokoje.
Tom
Když přijde Bill ke stolu a pozdraví, kouká, jako by mu uletěly včely, asi na to zapomněl, na dnešní koncert.
Povídám si s klukama o tom koncertě, samozřejmě, že se přidá i David a nebýt to táta, kdyby si nepřihodil poznámky.
Za celou dobu, co Bill jedl, se na mě nekoukl, no já to tak nějak chápu, že se na mě nechce teď moc koukat.
Odloží svůj talíř do dřezu, pak chce už jít, když ho ještě David zdrží otázkou.
„Bille, máš už sbaleno?“
„Jo mám to nahoře, v kolik přesně začíná koncert?“ Moc nadšeně se nekouká, spíš jako by nechtěl, nebo s nezájmem.
„Kolem šestý, takže tak za hodinku jedem, abys to věděl, a víš co?“
„Vím, abych vás nezdržoval jako vždycky, to mi jde, jsem brzda.“ Odsekne Davidovi a odejde do svého pokoje.
„Co mu je?“ Zeptá se mě David.
„Já nevím, asi mu zas něco přeletělo přes nos.“
„Tak to ale muselo být velký.“ Zasměje se.
Jo, to bylo, hodně velký.
Po hodině tlachání se všichni seberem a jdem nasednout do auta, pro Billa ještě zajde Gustav.
Sednu si dozadu, když přijde Bill, jediné místo je vedle mě, tak mu nic jiného nezbude a sedne si ke mně.
Auto se rozjede, Bill sedí spíš přilepený na dveřích, je hodně odtáhlý.
„Se sem nevejdeš?“ Zeptám se ho.
„Ne.“ Sykne po mně.
„No, já bych řekl, že místa je tu dost.“
„Ale miláčku, když nechce, nechce.“ Přeruší nás Bella.
„Máš pravdu, lásko, kdoví, kvůli čemu zas trucuje.“ Políbím jí a ona mi polibek oplatí, zvrtne se to v líbání.
Bill
Když přijdu k autu, jediné volné místo je vedle Toma, no potěš koště, kdo se o to prosil? Já tedy ne, aspoň né teď.
Nic jiného mi nezbude a sednu si k němu, ale spíš se namáčknu na dveře.
„Se sem nevejdeš?“ Promluví na mě Tom, což mě překvapí.
„Ne.“ Syknu po něm, rozhodně se k němu nebudu chovat mile, on o to nestojí a já už vlastně taky ne.
„No, já bych řekl, že místa je tu dost.“ To je jako provokace??? Chci ještě něco říct, ale ta mrcha Bella nás přeruší.
„Ale miláčku, když nechce, nechce.“
„Máš pravdu, lásko, kdoví, kvůli čemu zas trucuje.“ Normálně on jí teď políbil! A ona mu to oplatila! Ne, oni se líbaj.
Tak to vidět nemusím, otočím se a koukám z okýnka, dělám, že mě to velice zajímá, to pole je fakt krásný, jak po něm jede traktor a hnojí ho.
Bože, co tam bude ale Bella dělat?! Nikdo o ní nestál a nacpala se sem! No tedy až na Toma, ten o ní stojí.
Přijedeme na místo a jak blesk vystoupím, to jejich cvrdlikání se nedalo už víc poslouchat, mohli by si to aspoň nechat, až budou někde sami a necpat to druhým.
Jdu se připravit do šatny, zatím jen na zkoušku.
Když přijdu na podium, Bella je pořád nalepená u Toma.
„Můžem už?“ Kouknu po všech ostatních členech kapely. Tom si vezme kytaru a každej se chopí svého, začnou hrát ale Bella tu pořád je, to nás bude tak pronásledovat? Tedy né nás, Toma?
To je klíště, bože.
Zkouška dopadne dobře, následující koncert je taky v pohodě, sice jsme dali už 6x přídavek, ale nevadilo nám to, zase dlouho hrát nebudem a ruce nám neupadnou, ani huba mně.
Chovali jsme se na podiu s bratrem jako obvykle, to jen, aby se neřeklo, jak jinak, nebo by pak lidi řešili, že se spolu nebavíme a o to nestojíme, šlo nám hlavně o šou.
Ta byla skvělá. Celý to sledovala i Bella, která měla první místo v řadě a dokonalý výhled na celé podium.
Vůbec jsem se na ní nekoukl, ale cítil jsem její pohled.
Teď zas razíme domů, Tom by měl už zas odjet, bych byl docela rád.
autor: illyrias
betaread: Janule
chudák Bill….. no i když…xD
no…
Bella je na ranu xD