autor: Bitter
Už držel kartu od pokoje, ale výkřik z vedlejšího pokoje ho zastavil: „Ne! Pusť! AU! Ne prosím! Áááá… dost!!!“
„Bill?…“ Tak dost, jedna věc je, že se hádaj, ale druhá, že ho Andreas bije. A ten monokl byl určitě taky jeho zásluha. Vyndal kartu od Billova pokoje a bez varování otevřel dveře pokoje. Pohled, který se mu naskytl, ho naprosto odzbrojil.
„Andreasi!“ Okamžitě Andrease od Billa odtrhl. Andreas zavrávoral, a když zaostřil Toma, pohrdavě se ušklíbl.
„Co to má jako bejt?!“
„Ty se do toho nepleť. Tohle je mezi mnou a Billem.“
„Tak hele, možná se mě to netýká, ale nenechám si mlátit bráchu! Co si jako o sobě myslíš?!“
„Tome… jdi pryč… my to s Andym vyřešíme… byla to moje vina…“ Bill se s obtížemi zvedal ze země. Tom se k němu nahnul a pomohl mu vstát. Chvilku ho musel přidržovat, než našel balanc.
„Jak tvoje vina? Jdi do mýho pokoje. Okamžitě.“ Nařídil mu Tom. Bill málem vyděšeně nadskočil z tónu, jakým Tom mluvil.
„Ale…“
„Jdi.“ Tón, jakým Tom mluvil, nepřipouštěl žádný odpor a Bill ho radši poslechl. Ve chvíli, kdy se za Billem zavřely dveře, Tom se otočil na Andrease. „Tak, teď mě laskavě řekni, co se tady dělo.“
„Do toho ti nic není.“
„Fajn, tak když mně to neřekneš, Bill mi to řekne. A jestli se dozvim, žes mu nějak ublížil, tak si mě nepřej… Už za tohle bych tě nejradši zřídil, že by tě nikdo nepoznal, moc dobře víš, jakej v tomhle směru sem!“
„No jistě… a rovnou se ho zeptej, koho tak neuvěřitelně miluje.“ Odsekl Andreas ironicky.
„Jestli se s tebou chtěl rozejít…“
„Rozejít? Na kolenou mě prosil, abych se s nim kvůli tomu nerozešel! Že je to jen nějakej zkrat…“
„Jo, to jsem viděl… jak tě prosil.“
„Nevěříš, nevěř… já jen, že se zamiloval do tebe. Ale to je jedno, vždyť to je úplně normální, zamilovat se do brášky.“ Dodal s notnou dávkou ironie. Tom jen zakroutil hlavou.
„Čekal jsem, že budeš lhát, ale že budeš plácat takový kraviny…“
„Tak se ho zeptej, zeptej se brášky. Bude těžký odolat… ty jeho uplakaný oči…“ Andreas schytal facku.
„Seš totální magor.“ Tom se otočil a odešel. Nezapomněl za sebou pořádně prásknout dveřma. Krev se v něm vařila, a kdyby mohl, něco by rozbil. Bill byl vždycky jeho nejcitlivější místo, už na škole se pral kvůli tomu, že se mu smáli, a teď, když viděl Andrease, nejradši by ho zabil. Ještě chvilku přecházel po chodbě, než se uklidnil. Potichu vklouznul do pokoje a zavřel. Už v obýváku slyšel vzlyky, které vycházely z ložnice. Potichu otevřel dveře. Bill byl na posteli schoulený do klubíčka, nekontrolovatelně se třásl a brečel.
„Bille…“ Oslovil ho tiše. Sedl si na postel a pohladil ho na zádech. „Bille, řekneš mi, co se stalo?“ Bill se posadil. Zavrtěl hlavou a okamžitě se schoval do Tomovy náruče. Cítil se naprosto v bezpečí. Teď na něj nikdo nemohl, Tom ho ochrání, nedovolí nikomu mu ublížit. „No tak…“ Tom k sobě Billa tisknul a jemně s ním kolíbal, aby se uklidnil, to mu dodávalo takový pocit bezpečí, že úplně zapomínal na to, že ho bolí prakticky celé tělo od Andreasevých ran a kopanců. Nechal téct slzy a tisknul se k Tomovi.
„Bille… neplač… co se stalo, prosím, chci to vědět.“
„Víš, dneska… to oko…“
„Udělal ti to Andreas?“ Bill kývl.
„Chtěl jsem se s ním rozejít, jenže jsme se pohádali a…“ Bill se znova roztřásl.
„Nebylo to poprvý, že ne… to, že tě uhodil. Že ne.“ Bill neodpovídal. Tom měl pravdu. Andreas ho už pěkně dlouho bil permanentně. A kdyby jen to. Ale s tím se Tomovi svěřit nechtěl. „Proč jsi mi nic neřek…“
„Bál jsem se… a… slíbil, že už to neudělá…“
„A ty jsi mu věřil? Měl jsi mi to říct, sice jak jsi řek, už nejsme ve škole, ale já bych ti pomohl. Nemůže tě mlátit kvůli takový blbosti…“
Bill zůstal u Toma asi hodinu, Tom se z něj snažil dostat víc, ale Bill mlčel, zvedl se.
„Kam jdeš?“
„Spát…“
„Bille, zůstaň tady. Zítra si s Andreasem promluvím, ale teď tam nechoď. Akorát ti zas něco udělá. Vyspíš se u mě, ano?“ Bill na chvilku zaváhal. Tom měl pravdu, takhle by docílil maximálně toho, že by ho Andreas zbil ještě jednou. Nakonec kývl.
„Tak já se pudu umejt a pak si pudu lehnout na gauč.“
„Ne, to je v pohodě, můžeš klidně spát tady. Mně to vadit nebude.“ Bill jen pokrčil rameny a odešel do koupelny. Osprchoval se, odlíčil a jen v boxerkách zamířil do ložnice. Nečekal, že tam Tom ještě bude. Jenže Tom tam byl a Billovy modřiny a škrábance nemohl přehlédnout. Na jeho porcelánové kůži se přímo vyjímaly jako kapky krve na sněhu. Bál se domyslet, jak k nim Bill přišel. Potlačil v sobě nutkání se Billa zeptat, jestli ho Andreas „jen“ bil. Bill se o tom nechtěl bavit a Tom ho k tomu nutit nemohl. Počká, až sám přijde, teď si hlavně potřeboval odpočinout.
Bill si zalezl pod peřinu a stočil se do klubíčka. Viděl na Tomovi, jak bojuje sám se sebou, aby nevyzvídal a doufal, že se na nic nezeptá, momentálně neměl nato, aby se o tom bavil a už vůbec ne s ním. Tom se zvednul.
„Tak dobrou.“
„Dobrou.“ Odpověděl Bill plačtivým tonem.
„Nemám – nemám tady zůstat?“ Zeptal se Tom opatrně. Bill vykoukl zpod peřiny a kývl. Tom se jen usmál. Připomínal mu malý dítě, co se bojí strašidla a chce, aby s ním maminka byla, dokud neusne. Jenže Bill se nebál strašidla, ale Andrease. Nevěděl, o čem se bavili s Tomem a bál se toho, že by mu mohl Andreas něco říct, ale podle Tomova chování usoudil, že mu Andreas nic neřekl.
Tom si lehl vedle Billa a ten se mu stulil do náručí. Připomnělo mu to dobu, kdy se jejich sláva teprve rozjížděla. Vždycky si lehli vedle sebe a zapáleně diskutovali o všem, co se ten den dělo, dokud neusnuli vyčerpáním.
Bill usnul a Tom začal přemýšlet o všem, co se stalo s Andreasem a jak to začalo.
Začalo to asi před třema měsícema. Bill se začal chovat divně a pořád někde coural. Jednou v noci za Tomem přišel, prý jestli si nemůžou promluvit.
Flashback
Celý dům spal a jen seshora se ozývala tichá melodie. Tom seděl na posteli opřený o stěnu a jen tak z nudy si brnkal. Z ničeho nic se otevřely dveře a do pokoje nakoukl Bill.
„Jé promiň, já tě vzbudil, co? Už toho nechám, promiň, ale vůbec jsem si to neuvědomil.“
„Ne, nevzbudil… já před chvilkou přišel. Můžu?“
„No jo jasně.“ Bill kývl a vklouzl do pokoje. Potichu zavřel a sundal si bundu. Sednul si vedle Toma a opřel si bradu o kolena. Natočil se na Toma a usmál se.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Povídej.“
„Co bys dělal, kdybych ti řek, že s někym chodim?“
„No byl bych rád, tak povídej, kdo to je?“ Tom si lehnul na břicho naproti Billovi a podepřel se oběma rukama.
„No to je právě to… já nechodim s holkou, ale s klukem…“ Kníknul Bill a Tom jen vytřeštil oči.
„S… s klukem?“
„Jo. Vadí ti to?“
„Ne ne, to ne, ale já myslel…“
„Já se bál to říct, sám jsem si tim nebyl jistej, no a pak mě na tý tvý pařbě An…“ Bill si rychle dal ruku před pusu. Ta jeho užvaněná povaha… poví i co neví. Tom se rychle posadil. Správně zaslechl dvě písmenka a jen jedno jméno jejich kamaráda tak začínalo.
„Andreas?“ Bill sklopil pohled a čekal, co z Toma vyleze. Ten však mlčel, a když se na něj Bill podíval, jen zakroutil hlavou. „Takže ty a Andy spolu chodíte?“
„Jo.“
Hned druhý den se pak všichni tři sešli a Tom nemohl přehlídnout to, jak je Bill šťastnej. Přál mu to, ale asi po měsíci to začalo skřípat. Bill začal být zamlklý a všiml si, že i Andreas se k němu nechová tak jako předtím. Myslel si, že to je tím, že spolu nemůžou bejt na veřejnosti. David to totiž Billovi zakázal, Bill si stejně usmyslel, že až bude nějaká velká předávačka, Andrease tam veme a -v duchu citoval Billa- Ať se klidně posere. Holt se bude muset smířit s tim, že jeho superstár má kluka. Nevadí to klukům, tobě, tak proč by to mělo vadit Davidovi a půlce Evropy…
V duchu mu ale zněla i jiná věta – já jen, že se zamiloval do tebe. Ale to je jedno, vždyť to je úplně normální, zamilovat se do brášky.
I když si říkal, že mu to nevěří, stejně nad tím musel přemýšlet. Podíval se na Billa, který mu spal v náručí a najednou mu to ani trošku nepřišlo normální. Začal se cítit nesvůj.
Vždyť to je blbost, aby se zamiloval do mě… nesmysl, vždyť jsme bráchové… Zítra si o tom s Billem promluvím.
Řekl si a během chvilky taky usnul. Podvědomě si Billa přitáhnul k sobě. Bill se vzbudil.
Nadzvedl se na loktech a zadíval se do Tomovy tváře, kterou osvětlovalo bílé světlo měsíce.
Na chvilinku zaváhal. Potom se přeci jen malinko nahnul a líbnul Toma na tvář.
Lehce se usmál nad tím, že Tom tiše zavrněl.
autor: Bitter
betaread: Janule
Anooo,moc se mi to líbí!Ale jen je škoda,že Bill chodí právě s Andym a Tom bude muset brášku bránit před svým nejepším kámošem.Hmmm,ale kdyby to zas byl někdo jinej,než Andreas,tak by to nebylo tak zajímavý…
No,tak koukám,že jsem svou úvahou zas nikam nedošla,takže končím. 😀
Bravo bravo vyborne a bravurne:D
krásnééééé…moc, moc
Skvělýý! Dobrej díl! Andy hajzl, Bil chudák, Tom bezradný.Takové shrnutí, toho si nevšímej xD tahle ff je skvělá, těším se na další díl!
jako nádhera..dál
sladkéé.. ale jestli Andy Billa nepřestane šikanovat tak.. mu Bill ublíží xDDDD….
Adell,Bill a nekomu ublizit?ja nepisu scfi XD nee,ae fakt dik za komenty!!
chudak Bill….
Jako ten Andy je fakt sviňa!!!
ach ach ach, to je ndáhera!! teda jako myslim, to s tomem a tak, to s tim andreasem je hrozný, jakej na něj je a jak se ho bill bojí, chudinka 🙁
je to krásný, těšim se na další díl!! 🙂
Dooost povedený x) Takže co nejdřív dál, ať víme, co se z toho vyklube ;))
Doufám, že tam bude nějaká zajímavá zápletka, třeba s tím Andreasem…prostě fakt dobře rozjetý ^^ Jen tak dál 😀
Tomi Billa nenechá mlátiť 🙂 to bolo roztomilučké. Hlavne pusinka. Som zvedavá čo bude keď Tom zistí, že Andy neklamal 🙂
Doufám že se Bill nevráti k Andremu.
Moc peknej dil. Takze Tom se do nej taky zamiloval!:D Hodne se mi libilo, jak se ho zastal a divim se, ze hned Anďousovi jednu nevypalil taky.
Ten jazyk je tak vernej ty mlady dobe, kolik jim tehdy bylo, takovy ty zacatky a vsechno novy. Dost jsem se do toho vzila. Honem daaaaal 😀