autor: illyrias
Ještě bych chtěla říct, že nevím, jak teď budu často psát, psát to jo, to budu, ale horší to bude se zasíláním, asi budu bez internetu, tak nebudu mít možnost zaslat další díl co napíšu.
Takže to může lidičky dlouho trvat další díl, možná i přes půl roku x((
S tím nic nenadělám, taky chci teda poprosit, aby se tato povídka nesmazala, protože až zas se budou vybírat povídky, který nejsou dokončený a nepíšou se další díly, nebudu se moc ozvat.
Ale já povídky dokončuju na 100%, takže věřte, že i tuhle, jen prosím nemazat x(
Budu se snažit psát rychle, dokavaď mám net, ale je to velký boj z časem, takže nwm nwm.
Taky dochází inspirace x((
A vy málo komentujete… čeče, to se pak špatně píše x( opravdu no …
Ještě se omlouvám za kratší dílek, ale přestalo mi to myslet ,chtělo by to něčím nakopnout xD
Určitě to mnozí znáte, ty záseky xD
Ale já se zas rozjedu a příště bude delší, snad xD
tak prozatím páčko 🙂
Bill
Zrovna se převlíkám, když do pokoje vrazí Tom, až se leknu.
„Fůj, neumíš klepat nebo co?!“ Řeknu podrážděně a navlíknu si tričko.
„Chci si promluvit.“ Odpoví nervózně. Nervózní? Že by ze mě?
„Co tak najednou?“Ani na něj nekouknu a sednu si na postel, zapnu televizi a zrovna tam dávaj nějakou kriminálku, dělám, že mi je volnej, o čem chce mluvit.
„O nás.“ Koukne se na televizi. „Nemohl bys to prosím tě vypnout?“
„To jsem chtěl já minule ,před tím než si mě přetáhl.“ Odseknu mu.
„Ne! Ses nabídl!“
„A tak sis jen prostě vzal no, co taky jiného.“ Řeknu s povrchní ironií.
„Mrzí mě to.“
„To brzo.“ Koukám na televizi a dělám, že mě to zajímá, Tom přejde před televizi a vypne mi jí.
„Co děláš?!“
„Nezajímá tě to stejně, chci si promluvit.“
„Jo, tak začni, ale zkrať to, jo? Chtěl bych se dál dívat na tu kriminálku, než skončí.“ Musím na něj být prostě hnusnej.
„No já, víš, přemýšlel jsem.“ Začne.
„O, to radši nedělej.“ Se ušklíbnu.
„Ne, myslím to vážně, tak poslouchej.“
„Ok, pokračuj.“
„Přemýšlel jsem včera večer.“
„A to si stihl mezi souloží s Bellou?“
„Bille! Do toho ti nic není! A neskákej mi do řeči!“
„No jasně, když mi do toho nic není, tak proč si tu budem povídat?“
„To je zas něco jiného.“
„Není, kdyby jste si to nechali aspoň na dnešek, bylo by to lepší.“
„A to proč?“
„Protože hned potom, cos to dělal se mnou, dělal si to s ní, blbý pocit.“
„Pocit? Žárlíš.“ Zasměje se.
„Mně to vtipné rozhodně nepřijde.“
„Promiň.“ Omluví se.
„Z toho mi nic nepřijde, hele mluv, jo? Zdržuješ mě.“ Znuděně.
„Jo tak já… chci se k tobě vrátit.“ Vyvalím na něj oči.
„Cože? Si děláš prdel?“
„Myslím to vážně.“
„Nekecej, máš Bellu.“
„Ta mi je volná.“
„Najednou? Vždyť jí miluješ!“
„Ne, nemiluju.“
„Tak proč si to řekl?“
„Neřekl!“
„Řekl!“
„Tak jo, řekl, chtěl jsem ti… ublížit.“ Koukne se jinam.
„Gratuluju, to se povedlo.“ Tss, je to hajzl.
„No tak začnem?“ Zase na mě koukne.
„S čím?“
„Znovu, my, spolu.“
„Co když řeknu, že nechci?“ Pozvednu obočí.
„Já se tě neptám na to,stejně vím, že chceš!“ Přijde ke mně a sedne si těsně ke mně.
Koukám na něj, jak zvedne ruku ke mně a pohladí mě po tváři.
Nevím proč, ale nějak mu nevěřím, přijde mi to ujetý za vlasy, že by jí odkopl, když se tak krásně k sobě maj.
„Proč jí chceš opustit, když se máte tak rádi?“
„Protože miluju tebe.“ Dá mi ruku na vnitřní stehno. Naklání se ke mně, aby mě mohl políbit, ale ruku mu dám pryč a odtáhnu se. Kouká na mě překvapeně.
„Co je?“
„Nechci, abys mě líbal nebo se mě jakkoliv dotýkal, nevěřím ti.“
„Nevěříš? Mně?“
„Jo, tobě, chceš si zase užít a pak odejdeš za ní, pořád mě budeš za to mučit a nikdy mi to neodpustíš, jaký jsem dříve byl, budeš s ní.“ Postavím se.
„Ne, tak to není, né teď.“
Víš co? Dobrý by bylo, kdyby ses s ní aspoň nejdříve rozešel a pak přišel za mnou.“ Odejdu ze svého pokoje a nechám tam Toma samotnýho.
On si se mnou hrát nebude! Potřebuju jistotu! Že to myslí vážně, nemůžu mu jen tak věřit, vím, čeho je schopen.
Sejdu dolů, kde sedí u stolu Bella, chci zase nepozorovaně odejít, ale ona mě zastaví.
„Bille, sedni si ke mně, vůbec si nepovídáme.“ Usměje se mile, tak si k ní sednu.
„Jak se vůbec máš? Máš už nějakou slečnu?“
„Co tobě je do toho?“ Odseknu jí.
„Promiň, jen se snažím navázat konverzaci, nechci, abychom vycházeli špatně, vždyť brzo budem rodina.“ Chichotá se tak nepříjemně.
„Cože?“
„No jo, chystáme s Tomem zásnuby a pak, no víš co, svatba a doufám, že taky přijdeš.“
„Ehm já nevím, jestli třeba nebudu mít něco jiného.“ Tak o tom se mi nějak zapomněl Tom zmínit, já to věděl.
„Ale no ták, na to si musíš přece udělat čas.“ Usmívá se.
„Jo, zkusím to.“ Nuceně se usměju, zvednu se od stolu a vypadnu ven na čerstvý vzduch.
autor: illyrias
betaread: Janule
Hezký, mám tuhle povídku ráda 🙂 doufám, že ty zásnuby jsou jen výmysly Belly…
Potvora jedna to by se jí líbilo…ae me nee XD
pche :-/
vůůůbeeec!!!žádný nebudou…sni dáál!!!xD
tak buď je Tom svině…nebo si to teď Bella vymyslela…
Třeba mu to přišo jako dobrej nápad.. a pak, když to jednou vyslovil, začalo ho to děsit… ale špatně se to bere zpět. 🙂
Ja taky doufám že to vymyslela ta čůza.