autor: Bitter
Tom vstal. Slyšel, že v koupelně teče voda. Bill vyšel z koupelny, nenamalovanej a bylo na něm vidět, že je nervózní. Nevěděl, co bude dál, Tom mu slíbil, že dneska půjdou spolu za Andreasem a toho se bál nejvíc. Bál se toho, co mu je schopnej Andreas nakecat a bál se Tomovy reakce, co kdyby mu Andreas opravdu prozradil, že ho miluje? Co potom? Tom by se na něj určitě vykašlal a ať si s ním Andreas dělá, co chce. Na druhou stranu doufal, že Andreas bude mlčet. Vždyť co by tím získal…
„Brý ráno. Ty tady asi tužku na oči nemáš, viď.“ Zasmál se na Toma.
„Leda liháč.“
„Dík, nechci.“
„Hele, můžem si promluvit?“
„J-jo jasně…“ Bill kývl a dál se oblíkal.
„Víš, von včera Andreas říkal… no prostě něco v tom smyslu, že mě snad miluješ nebo co…“ Tom to říkal naprosto lhostejným tonem. Bill se zarazil uprostřed pohybu. „Vůbec nevim, co ho to napadlo za pitomost… nebo… koal, že jo?“
„Tome…“ Začal Bill váhavě, ale Tom ho utnul.
„Hlavně mi prosím tě neříkej, že je to pravda.“ Bill se na něj provinile zadíval. Co mu měl říct. Lhát jemu neuměl, u někoho jinýho mu to nedělalo problémy, Tomovi lhát neuměl.
„Já… omlouvám se…“
„Cože?! To jako že nekecal?“ Bill sklopil hlavu. „To si děláš srandu, né? To… Ježiši, Bille?! Co to do tebe vjelo? Zamyslel ses taky někdy nad tim? Co sis jako myslel? Vždyť to je… toe…“
„Tome… já…“ Bill mu chtěl alespoň něco říct na obhajobu, ale Tom mu nedal příležitost.
„Ne, mlč. To… nějak se to vyřeší… to není, nemůže bejt tak, že bys mě… prostě ne.“ Tom si dal hlavu do dlaní a zničeně si sedl na pohovku. „Bille… Nějak se to musí vyřešit, je přece blbost, abys mě…“ nějak mu to slovo nešlo na jazyk, „miloval… Určitě sis to jen vsugeroval… jinak to nevidím… Andreas tě jenom nemlátil, viď. No a tak to muselo nějak vzniknout, prostě jsi se na mě upnul. Nic víc to bejt nemůže… vždyť… “ Bill jen hypnotizoval zem pod sebou. Tak takhle to Tom viděl… Sedl si naproti němu do křesla a čekal, co Tom řekne. Věděl, že jestli se to Tom někdy dozví, nedopadne to dobře, ale doufal, že ho to nechá alespoň vysvětlit, jenže co vysvětlit… jak vysvětlit vlastnímu dvojčeti, že se do něj zamiloval. Jenže ať to probíral z jakékoli strany, všechno tomu nasvědčovalo.
„Zítra dojdem k nějakýmu psychologovi…“
„Ale Tome…“
„Ticho. Musíš si o tom, co se dělo s Andreasem, promluvit, protože sám vidíš, jak tě to vzalo.“
„Ty si myslíš, že jsem se zbláznil?“
„Ne, to ne, ale potřebuješ někoho, kdo ví, jak ti pomoct a já nevím jak. Chtěl bych… ale jiná možnost mě nenapadá. Promluvíte si a přijdou na to, kde se vzala ta chyba. Určitě to bude nejlepší řešení, neboj.“ Zvedl se a došel k Billovi. Prudce ho objal. „Neboj, nějak se to vysvětlí…“ Tom si nepřipouštěl nic jiného, než že je to nějaký zkrat. Bill se asi Andrease bál a tím se ke mně upnul. Tam si asi vsugeroval ten nesmysl. Přece se do mě nemohl zamilovat, to je blbost. Určitě to bylo takhle. Navíc, když to Andreas věděl, určitě to Billovi pořád předhazoval a tím ho v tom utvrdil…
Zatímco Tom si pořád dokola opakoval pro něj jediný přijatelný vysvětlení, Bill bojoval se slzami.
Má mě za blázna. Myslí si, že jsem se zbláznil z toho, jak se ke mě Andreas choval… To přece nemůže myslet vážně… A pak, že když jsme dvojčata, máme stejné pocity… Blbost. Co si myslí, že když ze mě nějakej blbej psycholog dostane přiznání, že mě Andreas znásilnil, a ne jednou, že to bude v pohodě? Že jsem si to všechno jen vsugeroval, protože… proč vlastně?
Tome, poboha, jak tě tohle mohlo napadnout…
Bill vystoupil z auta. Neochotně se vydal za Tomem, který ho vedl do kanceláře jednoho psychologa. Snažil se to včera Tomovi vymluvit snad stokrát, ale Tom si nenechal nic namluvit. Rozhodl a domluvil se s doktorem, že Bill tam pár dní zůstane, aby si odpočinul.
„Tome… „
„Ne.“ Tom podal Billovi jeho tašku. „Já se stavim. Domluvim se s doktorem. Doma jsem nic neřek, nikdo to neví, takže se neboj, že by se to dostalo ven. Zatim čau.“
Tom se s Billem rozloučil a ani se neohlédl. Pořád ho sžíral pocit, že udělal něco blbě.
Ale co měl dělat jinýho? Nic, udělal to nejlepší. Přece – přece je blbost, aby k Billovi cítil to samý… to je hloupost… Ano, Bill pro něj byla ta nejdůležitější osoba v životě a neuměl si představit život bez něj. Na něj se mohl ve všem spolehnout, se vším se mu může svěřit, vždycky mu poradí a vždycky ho rozesmál, když mu bylo zle. Tom si byl téměř jistý, že kdyby musel, zabil by pro něj. S hrůzou si uvědomoval, že od tohohle je jen krůček k tomu, aby se zamiloval, ale on ho neudělá, nesmí… jenže co když ten krůček udělal?
Týden uplynul jako voda. Týden co byl Bill zavřený mezi čtyřmi stěnami pokoje a podrobován výslechům, které mu měly údajně pomoct. Jenže jemu nepomohly, naopak.
Srazily ho na úplný dno. Musel mluvit o Andreasovi o jejich hádkách o tom, jak ho bil, i o tom, že ho znásilňoval. To bylo pro něj nejhorší, protože když se to stalo, vždycky byl druhý den nějaký koncert nebo nějaká fotosession a on se tím nemohl zabývat, nepřipouštěl si to a večer se pak Andreas k němu vždycky choval tak krásně, že pokaždé uvěřil, že je to už konečně naposled, a teď? Teď to na něj dolehlo všechno najednou. V noci se s křikem probouzel z nočních můr nebo je celé probrečel a všechno dával za vinu Tomovi. To on ho sem přivezl, a ani ho nenavštívil. Slíbil, že se ukáže a nic. Kašlal na něj a jeho slib, že ho v tom nenechá, se rozplynul do prázna. Ještě nikdy nebyl tak sám. Tom s ním vždycky byl, ať se dělo cokoli, a teď když ho nejvíc potřeboval, opustil ho. Tom je určitě doma a v duchu si gratuluje, jak se mě pěkně zbavil. Udělal ze mě blázna…
Nenávidím ho… Nenávidím!!!!!!!!!!!!!!!!
Tom zaklepal na kancelář doktora Vernera. Nečekal na vyzvání dále, nečekal na nic. Šel sem s jediným cílem – odvést odtud Billa pryč a to okamžitě. Za celou dobu, co tam byl, mu nedovolili jedinou návštěvu s odůvodněním, že Bill je na tom opravdu zle.
„Jdu si pro bratra. Už tady nebude.“
„Ale to nepřipadá v úvahu…“
„Mně je fuk, co připadá nebo nepřipadá v úvahu, děláte z něj trosku! Sledujete ho tady jak pokusnýho králíka! Byla chyba ho sem víst, to vy ho zničíte. Jdu pro něj a nechci nic slyšet.“
„Je mi líto, pane Kaulitzi, ale vašeho bratra pustit nemůžeme.“
„Tak jinak.“ Tom vytáhl šekovou knížku. „Kolik?“
„Co prosím?“
„No kolik. Neříkejte, že by se vám peníze nehodily. Na ty vaše „zázračný“ prášky… nebo snad chcete nový auto…“
„To nepřipadá v úvahu.“
„Kolik.“ Zopakoval znovu Tom tvrdě. Potřeboval odsud Billa dostat a bylo mu putna jak, i kdyby mu měl dát všechny peníze, co měl na kontě, hlavně, že Bill bude venku, odveze ho do jejich společnýho domku, a už ho nikam nepustí samotnýho.
Bill ležel na posteli a nevnímal nic kolem sebe. K čemu by to taky bylo, když je to tady všechno stejný? Nevšiml si ani toho, že kamera se vypla. Po tvářích mu němě tekly slzy a v duchu proklínal jediného člověka. Ne Toma, ne Andrease, sebe. Proklínal se za svoji naivitu, za to, že to tenkrát Andreasovi říkal, za to, že to Tomovi nevymluvil… Tom… zase Tom. Už na něj nechtěl myslet, tolik ho to bolelo, ale jeho myšlenky se k němu vždycky stočily. Měl pocit, že se z toho zblázní. I když on už blázen je. Může se blázen zbláznit ještě víc? Přesně věděl, co všechno Tomovi řekne. Co všechno mu vyčte. Skončí s muzikou. Jistě, byl to jeho život, ale on už na něj nemá sílu. Tyhle čtyři stěny ho o všechnu připravily. Nechtěl slávu, chtěl být sám. Už nikdy nechtěl mít s Tomem nic společnýho. Nikdy. Tak moc mu tímhle ublížil. A Andreas? Chvíli si pohrával s myšlenkou, že by za ním šel, všechno by si vysvětlili a všechno by bylo jako dřív. Ne. Andrease už taky nechtěl nikdy vidět. Začne nový život. Zapomene na tohle všechno a bude doufat, že svět zapomene na něj. Na slavného Billa Kaulitze a dovolí mu normálně žít…
Z přemýšlení ho vytrhl až zvuk otevírajících se dveří.
„Pane Kaulitzi, jdete domů.“ Oznámil mu doktor. Bill jako by ho nevnímal. Dál ležel zády k němu a tiše plakal. Tomovi, který stál za doktorem, ten pohled vyrazil dech. Jak jen mohl tohle dopustit? Doktorovi gestem naznačil, aby místnost opustil. Doktor sice nerad, ale přeci jen odešel. Tom zabouchl dveře a přiklekl k Billovi, který k němu ležel zády.
„Bille…“ Oslovil ho tiše a položil mu ruku na chvějící se rameno. Bill sebou cukl.
„Bille, jedeme domů…“
„A proč bych tam jezdil? Jsem přece blázen, né? Patřím do ústavu, tak jsem tady. Nebo tě žere svědomí?“
„Já ti to vysvětlím, ale teď pojď, pojedeme domů, tam si odpočineš…“
„Nepojedeme. Když už tak pojedu. Ne s tebou, sám.“
„Sakra, Bille, pojď, dokud si to ten doktor nerozmyslí.“ Bill se konečně posadil a otočil na Toma. Ve tváři byl naprosto bledý a líčidla, která měla jeho vyčerpanost krýt, byla rozteklá po celém obličeji.
Ne Andreas, ne ten doktor… to já, já ho srazil na dno… Proběhlo Tomovi hlavou.
„Jak myslíš, dokud si to nerozmyslí.“
„Bille, já ti to všechno vysvětlím pak, teď pojď.“ Podal mu ruku. Bill od něj odvrátil pohled a zadíval se z okna.
„Sakra, Bille, já vim, všechno jsem posral, ale teď jsem tady, abych to napravil, tak netrucuj, nebo si to ten doktor fakt rozmyslí. Víš jakou mně dalo práci ho uplatit?“ Bill se na něj nevěřícně podíval.
„Tys ho uplácel?“
„Jo, jinak by tě tady nechal ještě dýl.“ Bill se chytil Tomovy nabídnuté ruky a Tom mu pomohl vstát. Jen co Bill stál, Tom si přes rameno přehodil tašku s jeho věcmi, která už týden stála nedotčená na tom samém místě a vyvedl ho pryč. Ani se nerozloučil s doktorem, který stál přede dveřmi. Tom se na chvilku zarazil u dveří. Vytáhl z kapsy kapesník a otřel Billovi tváře a dal mu sluneční brýle. Billa to trochu zarazilo, ale potěšilo.
Celou cestu domů nepromluvil ani jeden z nich jediné slovo. Bill čekal, že pojedou domů do Magdeburgu, ale jeli do jejich bytu v Hamburku.
Tom položil Billovu tašku na gauč. Posadil Billa do křesla a sám si sedl na zem naproti němu. Ticho, které zavládlo, porušil Bill.
„Proč jsi nepřišel?“
„Nedovolili mi to. Bille, to že jsem tě tam odvezl, byla ta největší chyba. Já nevím, co mě to napadlo, ale byl jsem tak v šoku, že jsem si ani neuvědomil jednu věc. A to že…“ Vzal Billovu dlaň do své. „Já… nechtěl jsem si to přiznat, ale… pokud ty patříš do blázince proto, že mě miluješ, měl bych mít pokoj vedle tebe, protože já jsem na tom stejně…“ Bill se na něj překvapeně podíval.
„Ty – ty mě miluješ? Ale… já… já tebe ne. Měl jsi pravdu… bylo to jen vsugerovaný kvůli Andreasovi. Nic víc.“
„Ale říkal jsi…“
„Promiň.“ Bill vstal, nechal Toma, ať klečí před křeslem, on odešel do své ložnice. Lehl si na postel a nevěděl, co má dělat dřív, jestli se smát nad tím jak je šťastnej nebo brečet nad tím, že je tak paličatej a umíněnej, že chce, aby se v tom Tom naprosto vykoupal a chce, aby když on trpěl, tak aby trpěl taky. Aby si to zažil jaký to je, odmítnout někoho, kdo pro něj tak znamená. Sedl si na postel a rozhlédl se kolem. Ze stolku vzal mobil. Měl plno hovorů a zpráv. Přečetl první a začal se vyděšeně klepat. Po druhé už mu tekly slzy… Andreas…
Tom se za Billem otočil. Na okamžik mu to divadýlko i věřil. Ale jsou přece dvojčata, navíc Tom zná Billa celý život. Pozná, když lže. Pochopil to. Kvůli němu Bill trpěl a on teď chtěl, aby si to taky zažil… Znal Billa, takže věděl, že to stejně vydrží pár hodin, maximálně den. Udělal to samé co Bill, zalezl do své ložnice a čekal, jestli za ním Bill přijde sám, nebo to bude muset zkusit znova. Holt jeho bráška byl neuvěřitelně paličatý. Najednou uslyšel vrznutí dveří Billovy ložnice. Bill vyšel z ložnice. Rozhlédl se kolem. Rychle na telefonu vytočil číslo. Tom nerozuměl tomu, co Bill říká, i když se snažil poslouchat a rozumět co nejvíc, ale z tónu jeho hlasu neměl dobrý pocit. Počkal, až Bill znova zaleze, a pak šel zkontrolovat, komu Bill volal. Zmáčkl příslušnou klávesu na opakování hovoru.
V duchu věděl, jen si to chtěl potvrdit… Andreas.
autor: Bitter
betaread: Janule
nééé Andrease už néééé x(…..co mu chtěl?
hey co Billovi hrabe? zase bolat Andymu?.. tsse ten má buď silné nervy nebo je fakt debil xD…
naprostá dokonalost!Nedýchám…jejda ať jsou hlavně oba spolu!!!§
ale ne…on mu bude zase slibovat hory doly a hovno z toho…
Chudák Bill…aspoň že ho Tom odtama dostal! A proč volá Andymu? Se zbláznil, že? Asi fakt..doufám že to dobře dopadne a Bill bude s Tomem! Těším se na další díl x))
Hele chtěli jste zápletku tag tady je…Si ted' na Andrease neztěžujte…holt je Billem tag trochu posedlej mno…to se stává i w lepčejších rodinách ako…
Zlomovej díl…Zírám jak tele na nový vrata! xD
Ale děvčata,nevztekejte se.To by jste chtěly,aby hned ve třetím díle dvojčata skončila spolu? Já se ještě ráda nechám překvapit,co se stane dál… Ale né,že by mě to taky neštvalo. 😀
páni, tohle je fakt dobře napsaný. Jako kdyby to psal profesionální spisovatel…poklona autorce
Jezis maira dekuju moc!!wsem!lidi ja was mijuju!:-*
Jezis maira dekuju moc!!oberone!lidi ja was mijuju!:-*
To sú ale trdlá. Obaja 🙂 ale roztomilé trdlá. Bill volal tomu hulvátovi Andymu? zbláznil sa alebo je masochista.
Oh, tak dej me strhnul uz uplne:D Nejakej cas, v jakym je to psany-uz jsi to hodila od druhyho dilu do casu minulyho, asi to bylo jen v prvnim, takze nemam namitky!:D
To bych nerekla, ze si ho tam budou chtit nechat, bala jsem se! A ja si fakt nejak domyslela, ze se do nej zamiloval i Tom uz minule, ale ono to bylo az ted!:D Pekny, jak mu to Tom podal, ze jestli patri do blazince taky, tak by meli mit pokoj vedle sebe:D. A lihovka me rozsekala, Bille nestacila by misto sminek? :'D
Hey ale nedivim se, ze mysli i na Andrease, je to uplne pochopitelny, pac chce zacit odznova a to na to spatny zamerne nemysli – dava si nadeji, ze by se to s nim mohlo zlepsit, aby nebyl vystavenej tlaku, ze miluje nekoho, koho nemuze. Ma to na rozumovym zakladu postaveny a predstava je zp chvalyhodna, ovsem sami vime, jak to v zivote bejva, ze pokud je nekdo nasilni, nezustane u jedny facky a Billova vize je utopie… Tefa ja si nemyslim, ze by se Andreas lusknutim prstu zmenil. A ani si nemyslim, ze by Bill dlouhodobe dokazal potlacit, co citi k Tomovi. Jeho vztah k Andymu by byl pak uz jen ze setrvacnosti a to nikdy nedopadne dobre.
Zapletka je prijemne napinava, necekala jsem, ze Bill bude lasku popirat a jsem zvedava, co chce Tom Andreasovi… Napada me, vycinit mu, ale to by nebyla Bitter, aby nevymyslela neco necekanyho!;D Tesivost na dalsi dil!