autor: Janule
Bill
„Tak, Tome, rád bych něco snědl,“ snažím se tvářit hladově, když mu to říkám, pizza leží spořádaně v mém žaludku a hezky hřeje. „Co takhle špagety?“ navrhnu, protože Tom se tváří tak zděšeně, že mu zase musím pomoct. Prostě ho miluju, no… nějak mu nemůžu schválně ubližovat, to mi nedá.
„Samozřejmě, Bille,“ vydechne na mě s úlevou bráška a dokonce se usměje. Asi mu hodně odlehlo, když slyšel, co chci uvařit. Dovedu si představit tu hrůzu, co prožíval cestou z ložnice sem. Hned se začne přehrabovat v lednici, otevře skříňku a hledá suroviny, který na to bude potřebovat. TOM už by se mě dávno vyptával, jakej druh špaget, jakou omáčku, na co mám chuť, ale to už bych po Tomíkovi chtěl moc, je rád, že je rád. Sednu si na židli a pozoruju, co dělá. Občas se na mě jen tak nenápadně ohlídne, aby si ověřil, jestli je sledovanej, ale pokračuje docela dobře.
Omáčka už se vaří v hrnci, voda na špagety hučí, takže za chvíli bude hotovo. Baví mě jen tak sedět a zírat na něj, i přes ty volný hadry vidím jeho krásný tělo… spíš si ho dokážu dobře představit, protože TOM ho má úplně stejný. Občas ho nechám chodit po bytě jen v trenkách, abych si užil pohledu na tělo svýho brášky, ale originál je originál. Už se nemůžu dočkat, až se ho po letech dotknu.
„Nech si chutnat, Bille,“ postaví přede mě talíř s lákavýma špagetama, ty jeho jsem měl vždycky rád. Sice nemám hlad, ale přece ho neurazím, když se s tím tak patlal. Pomalu začnu jíst a po očku sleduju, co dělá. Vrátil se ke kuchyňský lince a stejně jako TOM se začal starat o nádobí. Chvilku váhal, jestli to má radši umejt v dřezu, nebo nacpat do myčky, ale on doma myčku nemá, tak to vzal radši ručně. Šikovnej chlapec. Už se nebudu dál nacpávat, mohlo by mi být pak těžko, a to nemůžu potřebovat, tak odstrčím talíř a poděkuju.
„Bylo to výborný, TOME, ale už nemůžu. Udělal jsi mi toho dneska nějak moc,“ svedu to na něj. Co on ví, kolik já toho teď sním, třeba držím dietu, ne? Bráška nic neříká, jen sebere talíř ze stolu a odnese ho na linku. Chvilku váhá co s ním, ale pak ho vezme, sešoupne zbytek špaget do koše na odpadky a talíř umyje. No… můj starej dobrej android by to sice dal ještě do lednice, abych to dojedl později, má v sobě ekologickej šetřící mód, ale nedá se nic dělat. Ještě tam určitě zbylo, abychom si pak dali společnou večeři.
Tom
Bože můj, já mám hlad jako herec. Tohle je mučení nejvyššího kalibru, vařit tak dobrý jídlo a nemoct ani ochutnat. Po očku sleduju Billa, co dělá, ale sedí jak zařezanej u stolu, čumí mi na zadek a myslí si, že o tom nevím. Bože… snad se mi podaří zdrhnout dřív, než mě přepne. Pak už nebudu mít šanci a nejspíš ani nebudu chtít. Jednou se mě dotkne a je po všech mých předsevzetích, natolik se znám.
Když jsem mu to šoupnul pod nos, začal se soustředit na jídlo. Podařilo se mi nenápadně uzmout pár špaget, vymáchat je v omáčce a narvat si je rychle do pusy, ale víckrát už mi nedal šanci. Snědl toho strašně málo a tvrdil, že jsem mu nandal víc než obvykle. Pak nemá bejt hubenej, když jí jako vrabec. Sotva snědl deset lžic. Zbytek jsem vztekle vyhodil do koše. Jak rád bych to dojel po něm, ale copak můžu? Doufám, že nemám nikde na puse kečup, uvědomím si, rychle se otočím, aby mě neviděl, a nenápadně se umeju. Při tý příležitosti si loknu trošku vody… fuj, to je hnus, vodu už jsem nepil snad pět let, ale žízeň je žízeň. Flákám se u dřezu jak můžu, všechno leštím, jen aby se nudil a už konečně vypadl. Sakra, on tady bude snad sedět až do večera.
Tak… a je konec, už prostě nemám co dělat, budu muset podat hlášení, že jsem hotovej, jinak se prozradím. TOM nikdy nedělá nic zbytečně a moc dlouho.
„Budeš chtít ještě něco uvařit, Bille?“ s nadějí se zeptám, ale když si uvědomím, že by mohl třeba chtít upéct bábovku, rychle mi sklapne. No dobře… tak ať mě radši přepne na toho partnera, co se dá dělat. Asi se tomu fakt nevyhnu. Jenže Bill mě totálně dostane, když řekne: „Přepni se do režimu maséra, TOME, potřebuju napravit záda. Ve Španělsku měli hrozně blbou postel, jsem úplně rozlámanej a nemůžu se dočkat tvých úžasných prstíků,“ rozplývá se a mně nezbývá nic jinýho, než jen říct: „Samozřejmě, Bille. Funkce přepnuta na „Masér“… „Ovládání hlasem“.“
Tak to je můj pohřeb. Jestli z tohohle vyváznu živej, přežiju snad už i tornádo. Automaticky se otočím a zamířím do ložnice, teď už fakt strnule jako robot. Moc dobře vím, kde hledat masírovací lehátko a všechny ty serepetičky, kterýma mě masíroval TOM. Snad ho dokážu napodobit dobře, přece jen mi těch masáží dělal za ten tejden dost. Jen si musím vybavit, kde začínal, a jak to šlo po sobě. Snad si vzpomenu…
Bill
Udivený výraz v Tomových očích mi za to stál. Říkal jsem si, jestli ho rovnou zatáhnout do postele, nebo mu ještě dopřát malou předehru. Zvítězil ten mrňavej poťouchlej bráška ve mně, kterej si chce ještě užít jeho rozpaky. Trápil mě svým odmítáním šest let, tak si zaslouží trošku nervů, než ho královsky odměním. O to hezčí to bude, když si teď pěkně prostuduje moje tělo. Aspoň si všimne, jak jsem opálenej. Natrápil jsem se kvůli tomu v solárku dost, tak ať to někdo ocení. Na Tomovi bylo vidět, že přesně ví, kam míří, pro lehátko šel najisto. Rozložil ho v ložnici a čekal, až se svlíknu do boxerek. Trošku klopil oči, nejspíš mu to dělá malinko problémy, ale já se před svým androidem nemůžu stydět. Zná mě jako svý boty, tak co…
Natáhnu se jen v boxerkách na břicho, povystrčím zadek, aby měl brácha pokoukáníčko a čekám, co se mnou udělá. Doufám, že mi ty svaly nezmasíruje tak, že se zejtra nezvednu z postele. Nebudu to dlouho protahovat, stačí jen chvilku, než se pořádně rozhicuje, pak už to nebude nic těžkýho, vlákat ho k sobě do postele… krom toho stejně musí poslouchat, takže mu nic jinýho nezbyde.
Začal dobře… úplně stejně jako TOM, zřejmě má zkušenosti. Předpokládám, že tuhle jeho funkci využíval naplno, když mi ho čmajznul… sakra, kam toho mýho chudáčka umělýho strčil? Doufám, že mu nějak neublížil. Zavřu oči a užívám si jeho citlivých prstíků, opravdu se u TOMA asi přiučil, protože je to víc než příjemný. Pomalu, ale jistě se blíží k mýmu pozadí, tak ho ještě trošku povystrčím, a cítím, jak váhá, jestli má pokračovat i na bedrech, nebo se radši přesunout na stehna. Pomalu se nadzvednu, otočím se na něj a setkám se s jeho tázavým pohledem.
„To stačí, TOME, bylo to fajn, už je mi o hodně líp. Jdi si do koupelny umýt ruce a vrať se, už se tě nemůžu dočkat,“ naznačím mu, co od něj očekávám, a sleduju, jak pomalu zavírá tuby s mentolovými krémy a ukládá je na místo. Zvolna se otočím na bok a pak na záda, aby viděl, co mi svou masáží způsobil. Jsem totiž připravený… na něj, na jeho dokonalý štíhlý prsty a možná i přepychový rtíky.
Zahlídnu v jeho očích touhu, když se náhodou podívá do mého rozkroku a zaznamená, co se mnou jeho masáž udělala. Ležím, házím na něj svůdný pohledy, a když bezpečně vím, že se dívá, pomalu se pohladím po vyboulenině na boxerkách. Tohle ho přece muselo dostat, ne? Není ze dřeva.
Tom
Docela jsem si to masírování Billa užil, nebylo to tak strašně těžký, jak jsem se bál, dost jsem si toho od TOMA pamatoval. Zato teď jsem vyděšenej jako králík. Je mi jasný, že už se mu nevyhnu a vzhledem k tomu, co právě cítím ve svým vlastním rozkroku, už snad ani nechci. Chci tohle tělo, co se tu přede mnou na lehátku tak nestydatě rozvaluje a tu ruku, co hladí jeho zakrytou chloubu, chci cítit, jak mě uspokojuje a hladí. Pane bože… mám se jít prej umejt a vrátit se zpátky. Jo… vím, že je teď šance zdrhnout, ale koupelna je přímo naproti ložnici… to by si všimnul, že jsem šel jinam. Hypnotizuje mě a svádí, je jasný, že kdybych se dlouho nevracel, půjde se podívat, kde jsem a nejspíš mu vletím rovnou do náruče. To nemá cenu, časově bych to nezvládl. Asi mi nezbyde nic jinýho, než se prostě sebrat, umejt si ruce a jít na to…
„Samozřejmě Bille, jak si přeješ,“ odpovím na jeho rozkaz, uklidím všechny ty mastičky na svý místa a loudám se do koupelny. Cítím jeho oči, jak propalujou moje záda, netroufnu si zahnout do kuchyně, vlítnout na balkon, sebrat klíče, mobil a prostě utéct. Asi už před ním neuteču… už nikdy. Lapil mě do svý sítě, vím to moc dobře. Ani ne tak dneska, ale spíš ve chvíli, kdy jsem pozoroval nás dva, jak to spolu děláme, i když to byly jen naše imitace. Tehdy jsem konečně pochopil, že se tomu nedá ubránit, že to nemá cenu a jednou do toho stejně spadnu. Nejspíš to bude právě teď. Sám jsem si to zavařil, všechno mohlo bejt úplně jinak, ale protože jsem zvědavej vůl, budu teď spát s vlastním bráchou. Bráchou, kterýho bezmezně miluju a po kterým toužím už dlouhých šest let.
Rychle si mydlím ruce, nesmí mi na nich ulpět ani trošku toho pálivýho krému, to by nejspíš nebylo dobrý. Potřeboval bych se vysprchovat, od včerejška jsem se nemyl, tak aspoň rychle umyju toho svýho nedočkavýho kámoše, co trčí připravenej a čeká, až se ho dotknou Billovy krásný dlouhý prstíky… ach bože, jenom to pomyšlení mě donutí ztvrdnout ještě víc… musím bejt perfektní android, ten nejlepší ze všech… Bill potřebuje něžný zacházení a já mu ho poskytnu. Budu jako jeho TOM, a doufám, že až ho utahám a on usne, já budu moct v klidu odejít. Nechci, aby se dozvěděl, že jsem to byl já. Bude prostě normálně spát se svým androidem jako vždycky. Udělám pro to všechno, co umím a že toho není málo. Jen já pak budu vědět, co se mezi námi stalo, kdo byl ten, co mu způsobil tu nejkrásnější rozkoš a slast. Vlastně mu teď můžu splatit konečně ten dluh. Jo… jdu ho vyrovnat a dám si záležet, aby to stálo za to, je to naposled v životě…
Bill
Než se Tom vrátí, složím masírovací lehátko a přemístím se na postel. Naaranžuju se do polohy na zádech, za sebe si dám polštář, abych měl pěknej výhled, zaujmu co nejsvůdnější pozici a čekám na svou lásku. Tak kde je? Doufám, že se nesnaží utéct… nevypadal na to, když odcházel. Viděl jsem, jak hypnotizuje můj klín… No… a už je tady, láska moje. Tak teď se konečně splní můj sen…
„Budeš chtít ještě namasírovat, Bille?“ vzpomene si, že má říct TOMOVU frázi, abych ho mohl přepnout jinam.
„Ne, TOME, to stačilo. Přepni se do režimu „Sexuální partner“,“ řeknu potichu, sotva mě slyší. Stojí před postelí a snaží se působit klidným dojmem, ale vidím na něm, že ho to stejně rozhodilo, i když to čekal. Chvilku váhá, pak přesně podle TOMA nahlásí: „Funkce přepnuta na „Sexuální partner“ … „Ovládání hlasem“. Poslušně stojí a čeká, co já na to. Než se ale stačím nadechnout, pronese se svým nejerotičtějším úsměvem: „Dneska ti to moc sluší, Bille.“
Malinko mi zacukají koutky, vzpomněl jsem si, že přesně takhle to říkal TOM, když jsem ho zkoušel… takže Tom moc dobře ví, jak to má fungovat. Zajímalo by mě, jak se to dozvěděl… že by to s ním zkusil sám? No potěš… ale teď to nebudu řešit, musím si ho užít.
„Děkuju, tobě, taky,“ vrátím mu lichotku.
„Fajn, Billí, tak copak budeme dneska spolu dělat? Jsem ti plně k dispozici,“ pokračuje Tom ve své roli. Ten to teda má naučený, to se musí nechat. Bůhví, kolikrát TOMA zkoušel, to si s ním potom vyřídím. Ale teď mu musím sdělit instrukce, aby věděl, jak dál… tak jdeme na to, tohle v životě nezapomene.
„Dneska bych se s tebou nejdřív rád pomazlil, Tomi,“ svůdně přimhouřím oči a přejedu znovu rukou po svým vztyčeným penisu. Je sice pořád ještě schovanej pod černou látkou, ale obrysy jsou dokonalý. Však ty Tomovy taky, i když se to snaží stydlivě krýt sepjatýma rukama. Na mě si nepřijde, vím, co s ním dělám. Ale musím pokračovat. „Až budu těsně před vrcholem, chci tě v sobě, tvrdě a nesmlouvavě, jak to umíš jenom ty, Tomi,“ pokračuju a vidím, jak mu malinko zrůžověly tváře. Není zvyklej, abych na něj mluvil tímhle tónem a už vůbec mě nikdy neslyšel říkat něco tak perverzního…
„Tak fajn, Billí, jdeme na to. „Funkce „Gay sex“ zapnuta,“ odpoví a udělá další ze svých svůdných ksichtíků. Hergot, má to dobře naučený, ví, jak sbalit kteroukoliv kočku, co kolem něj projde a funguje to i na mě. Dobře, tak jdeme na to…
„Sundej si čepici, TOME,“ zaševelím potichu, snažím se, aby to nebral jako rozkaz, ale jako žádost. Pomalu zvedne ruku, stáhne z culíku baseballku a hodí ji na zem. Musí trpět, chudáček, vím, jak miluje svoje čepice… takhle s ní zacházet, no fuj. Nenechám ho ani nic říct a hned ho diriguju dál. „Teď tričko,“ přidám a sleduju, jak ho pomalu loví dole u kolen, aby zachytil lem a přetáhl si ho přes hlavu. Chvilinku se v něm motá, asi je hodně nervózní, ale nakonec ho úspěšně hodí vedle čepice. Je úžasnej… krásnější, než TOM… za poslední dobu má svaly ještě o něco větší, než když jsem ho nechal skenovat. Sluší mu to… jsem z něj úplně paf. Trošku se mi zadrhne hlas, ale musím pokračovat, jinak tam bude stát jako tvrdý y. „Sundej si kalhoty a boty, Tomi,“ oslovím ho něžně, aby viděl, že k němu něco cítím. Ať si klidně myslí, že takhle oslovuju androida, ale já si nemůžu pomoct. Mám rád, když mu můžu říkat Tomi. Je to tak důvěrný. Když vidím jeho nádherný tělo, nedá mi to, abych se nepohladil tam dole… jeho oči sledujou mou ruku, to vím jistě.
Bráška pomalu rozepne opasek, knoflík a zip, nechá kalhoty dopadnout na zem, a když z nich vystoupí, odkopne je stranou. Sundá boty a ponožky letěj hned za nima, nějak zapomněl, že o nich nebyla řeč a udělal něco navíc. „Rozpusť si dready, miláčku,“ dodám ještě poslední požadavek. Váhavě stáhne gumičku z vlasů a zatřepe hlavou, aby se mu dready rozprostřely po ramenou. Stojí tu přede mnou jako krásná antická socha, mohl bych se na něj dívat klidně půl hodiny. Do dokonalosti už zbývá jen jeden jedinej kousek hadříku a budu tady mít svýho prince v celé své kráse, jak ho pánbůh stvořil. Doufám, že se neprobudím a nebude to jen krásnej sen…
autor: Janule
betaread: Áďa
no tak a jde se na to 😀 aaah..uz se nemuzu dockat na dalsi dile :)))
wooow….no jen pokračujte….teď už Tom fakt nemá čas na únik..xd
Uplně naprosto supr! :-)) To snad ani není možný, co jsi tam dneska zase všechno natěsnala, aby jsi zase oddálila to, na co všichni čekáme. xD Jsi fakt šikovná! xD A Bill si to mrška pěkně užívá, no chci vidět, kde Tomin vezme ten lubrikant, když vezmeme v potaz, odkud ho vzal android Tom. xDxDXDxD
aaaaa… to je upa..UŽASNÝ!!!! sem napjata jak guma na gatich :DD toje … waaau!! nemam slov…snad jen že se NEMUŽU DOČKAT DALŠÍHO DÍLU!
Sakra, zrovna v tom nejlepším… ale ne, nebudu si stěžovat:D Dneska jsem měla dvojitou dávku, takže jsem spokojená:D Tenhle díl byl úžasný, dobře že ho Bill moc netrápil:) Jsem ráda, že Tom neutekl, přestože kdyby se snažil, asi by to zvládl… ale on nechtěl, to je to podstatné:D Jsem ráda, že Billovi plán vyšel, přestože některé ''podrobnosti'' asi nevyšly tak úplně podle jeho původních propočtů… Ale když se udělají dvě chyby v matematickém příkladu, může se stát, že se vzájemně vyruší a výsledek je správný:D Možná je to tenhle případ:D Není podstatné, jak se do té postele dostali, hlavně že už tam jsou:D:D Zdá se mi to, nebo je ten čtvrtek fakt tak hrozně daleko?
Ja uplne vykrikla radosti, kdyz jsem to tady uvidela! ;D
Ja to rikala, ze bude delat spagety! xDD To bylo jasny… mozna xD Scenka v kuchyni mne pobavila.
Masazka taky a pak ten konec… Tom je proste skvely, ja ho zeru ;D Ja bych ho chtela za kamose, fakt ze jo xDD Nemohla jsem z toho, jak mel dokonale nacviceny ty kecy 😀 Samozrejme nezapomenul na hygienu xD A jak sledoval Billa. No, Bill ho
Cast 2.: pekne svadel xD Ale je na nej hodny, ze mu ulehcuje praci TOMA.
Bylo zase dojemne roztomily, jak si Tom vsechno uvedomil a uvedomuje 😉 Krasny!
A to nevadi, ze k tomu nedoslo v tomhle dilku. Bylo v nem spousta kouzelnych veci a to si zaslouzi obdiv taky 😉
Janulko, nadherny ;D
Ten Tom je cvok xDDD
Perfektní díl…rychle pls dál x)
Já být Tomem tak už to dávnozabalím.A já byt Billem tak už toho chudáka netrápím.
Nemožný…
Krása!
Čtvrtek! Čtvrtek! Čtvrteeeek! 😀
Aneb přijde jedna z mých oblíbených scén… *vrrr*
aaach…jooo už chcu čtvrtek…miluju tuhle ffku ♥
dááál dááál dááál
dOoobřé xD dááál!!<3 xD
juhuuuu dokonalý dílek….rychlo dál…..;o)
o ne tak nemilosrdně to utrhnout… ja už mám vypadaný všechny vlasy jak si s nima napětím hraju a nakonec konec xD
to není fééér
Achjo Jani.. =) ty seš jako vždycky tak neuvěřitelná.. a taky trošku zlomyslná (nic ve zlým) xD no- koneckonců, jen tebe může napadnout useknout to v takové části kde… ehm… se to prostě nehodí =D
od Yeah.Lily jsem si povšimla, že další díl bude až ve čtvrtek *předem umírám* .. sice se to nezdá, ale mě ty dny vůbec neubíhají. =D chci čtvrtek, a to hned! xD
povídka jako vždycky krásná a nehorázně vtipná… a těším se na pořádnou scénu s androidem – Tomem. hraje to všechno skvěle a Bill by možná nic nepoznal (tedy.. až na to špatně roztříděné prádlo z minulého dílu a ´nenabídku´ více druhů špaget =D) , jenže on ví, že TOM je vlastně pravý Tom a ne nějaký – mimochodem, dle tvých představ, určitě dokonale vypracovaný – robůtek =D
jsem ale taky hrozně zvědavá, až Bill nalezne na balkoně svého pravého androídka v neslušné poloze a´la zadek vystrčený přes celé město!! =D honem pokračuj dál, já se fakt nedočkám popozítřka.. =D
no, takhle to useknout, teda! xD
Tak já chcípám Jani. To je naprosto nejvíc. Já tu umírám. Mučíš mě. Zas budu muset asi 3 dny čekat na nový díl… *dance* To je jeden z nejpovedenějších dílů…. zbožňuju… ♥
Ja tiež dúfam x) Ale je to jasná realita , moje sny sú … ako to definovať … úplne čudné s ešte čudnejšou pointou .
To je dokonalé , ako Bill obkecáva každý Tomov pohyb a porovnáva ho s TOMOVYM pohybom a Tom si myslí ako Bill nevie , že je to on 😀 😀
6 rokov .. to je veľmi dlho , Bill si zaslúži odmenu .. i keď ju dostal už predtým 😀 takže chce dvojitú odmenu 😀 Ja som zvedavá , čo bude keď sa to Tom dozvie 😀
Dokonalost.Umírám smíchy.A tak strašně se těšiiiiiiiiim na další díl! Jak malý dítě na Ježíška. Ve čtvrtek budu mít druhý Vánoce. 😀
Billdu žeru úplně nejvíc. xD
Jůů to je tak galaktický! ! ! Opravdu ohromný! ! ! Jen….že nebude 15 poslední díl…?
Nádhera, nádhera a ještě jednou nádhera!!! Celých 14 dílů jsem čekala na okamžik, kdy si Bill Toma takhle podá a je to tady!! Je to úžasný, asi se opakuju, ale nemůžu si pomoct. Ta povídka je sama o sobě tak dobrá, že by tohle nikdo jinej nenapsal ani nevymyslel. Jenom mě trochu mrzí, že příští díl bude poslední:-( Ale taky zároveň obohacený o to nejdůležitější…Billí je jedinečnej a Tomi taky:-D
aaach…..a zrovna v tom nejlepším to Jaňulko usekneš…..tak ale honem:) Nejlepšíííí
Wooow, tak to je něco !!!! SUNDEJ SI TU ČEPICI TOME – hmmm, tak to je úžasný začátek, o pokračování ani nemluvím … Ale to si prostě budeme muset počkat … Už ty rozpuštěné dredy mi stačí … Janulko – krásné :))))
Oni dva k sobě prostě patří, s tím nic nenadělá ani Tomův pokus chránit brášku před sebou samotným. Pasují k sobě tak dokonale, že ani šest let Tomova odmítání nemůže Billa udolat. Tvoří spolu úžasný pár a mohu jen doufat, že se naplní titul povídky a Tom opravdu bude Billův 🙂
Trošičku mě znepokojují Tomovy myšlenky na splacení dluhu, ale věřím, že Bill nakonec bratra přesvědčí a pak si mohou své dluhy vzájemně splácet do konce života 🙂
Teď kdyby mu musel Bill říkat dopodrobna každý rozkaz… Dostala jsem strašnej výtlem,když sem si představila Billa jak řiká TOMovi:přiraž teď,přiraž teď,teď,teď 😀 😀 😀
Jenom jsem se chtěla zeptat, jestli se náhodou autorka neinspirovala doramou Zettai Kareshi (Absolute boyfriend):D
Q. A. Nathanielle: :o) vzhledem k tomu, že vůbec netuším, na co se to ptáš, co je to dorama a kdo je to Zettai Kareshi, pokud je to teda autor, tak musím říct, že ne. Byl to čistě můj vlastní úchylnej nápad. :o) Anglicky neumím a podle názvu to nejspíš bude v angličtině. Ale pokud je to povídka, na co se ptáš, tak by mě docela zajímala. Hoď mi sem prosím nějakej odkaz, zkusím si to přeluštit pomocí překladače. Díky, J.:o)
PS: teda jestli to není něco mimo twincest, což podle jména autora vypadá… jestli je to něco japonskýho, tak to nečtu, nic mi to neříká.
Tak jsem si to dneska ráno našla vyhledávačem, a zjistila, že je to snad film, jestli jsem to dobře pochopila… fakt jsem to viděla prvně v životě, ale je jasný, že tohle téma už muselo v souvislosti s japončíkama někoho napadnout, nejlíp samotný Japonce. :o) Když jsem vymejšlela téma, ani mě nikdo jinej jako výrobce androida nemohl napadnout, než Japonci, jsou proslulí tím, že jsou hraví. :o)Ale jinak opravdu ne… nebyla to moje inspirace a musím říct, že kdybych věděla, že něco takovýho existuje, možná by mě to i odradilo od toho tuhle povídku psát.. jsem ráda, že jsem to nevěděla. :o)J.
To je úplne krásne, len by som už chcela aby ho Bill prestal trápiť, ale asi sa nemôže celkom priznať, lebo by mu Tomi ešte utiekol. Ach, ale aj tak je to nádherné.
A je to tu! 😀 Bože, to není možné, že už bude jenom jeden díl! Snad se nic nepokazí! Vážně mám strach aby se něco nestalo, Tom se nakonec nestáhnoul a vlastně bylo všechno tak jako dřív. No uvidíme 🙂
Každopádně díl to byl jako vždycky skvělý 🙂 Líbí se mi, že i Bill nechce moc Toma trápit a tak mu to všechno hezky usnadňuje a přehlíží Tomovy chyby, které by android Tom neudělal 🙂