autor: Froggy
Epilog
Čtvrtek 13:14
„Je to 2191 hodin, co jsme našli jeden druhého.“
Bill seděl na podlaze jejich hamburského bytu, tiše se probíral poštou od fanoušků, kterou Saki přivezl to ráno.
Tom vzhlédl ze své obvyklé pozice na posteli, s kytarou v klíně a prsty naprázdno drnkajícími melodii, která mu v hlavě strašila už delší dobu. S obavami sledoval Billa, vždy pozorujíc náznaky toho, že mu není příliš dobře. Nyní bylo více dobrých dnů, než těch špatných, avšak Tom byl vždycky ve střehu, vždycky sledoval, jestli Bill nepanikaří, jestli se znovu nenoří zpět do své mysli.
Billova tvář byla bez makeupu, nehty krátké, nenalakované a jeho blond kořínky byly viditelné více, než Tom pamatoval za poslední roky. Stejně na tom nezáleželo. Neopustili dům od té doby, co se vrátili do Hamburgu a pravděpodobně jej ještě dlouho neopustí. Ne, dokud Bill nebude připravený. Ne, dokud psycholožka, jež přichází každý týden, neřekne, že jsou připraveni. Vypadalo to, že si myslí, že také Tom potřebuje čas na uzdravení. Nezanedbávala jeho duševní zdraví, protože i Toma tato událost traumatizovala. Tom nad tím vždycky jen mávnul rukou. Věděl, že bude v pohodě, když bude i Bill.
Tomova ruka se zastavila na kytaře, když pozoroval Billovo napětí. Jeho bratr zvedl hlavu a podíval se na budík na nočním stolku. 13:14. Přesný čas jeho únosu. Bylo to až děsivé, Bill to dělal téměř každý den. Nezáleželo na tom, co zrovna dělali, jeho oči dokázaly vždy najít cestu k hodinám přesně v tu samou chvíli. Tomovi to nedávalo smysl, zvláště když byli na jiném kontinentu a v jiném časovém pásmu, když se to stalo. Podíval se na budík – 22:14. Byli právě v Německu, a přesto Bill vnímal čas, který byl v Kalifornii. Tom vždycky litoval, že mu ukázal to video z obchoďáku, kde byl jasně zřetelný čas, avšak nikdy by mu neukázal ta ostatní videa. Když je špatný den, pohled na hodiny u Billa spustí paniku. V dobrých dech mu pohled na hodiny na chvíli způsobí jen prázdný pohled v očích. Tom byl připravený vypořádat se s oběma možnostmi.
Dnešek byl však jiný. Bill položil dopis, jenž držel, a vylezl na postel. Tom odložil kytaru a Bill okamžitě zaplnil uvolněné místo. Tomovy paže jej reflexivně objaly a Bill nechal hlavu klesnout na bratrovo rameno. Chvíli byl zticha a Tom jen poslouchal pravidelné výdechy, jež dopadaly na jeho ucho. „Tomi, zavoláš mi Davida?“
Tom na chvíli zaváhal. Tohle byl ten okamžik, na který všichni čekali. Management, nahrávací společnost, a dokonce i fanoušci se snažili netlačit na Billa, nevystavovat jej tlaku návratu ke kariéře. Všichni byli neočekávaně chápaví a trpěliví, avšak tajně se obávali, že jednoho dne Bill konečně najde smíření a přemění jejich dočasnou přestávku na trvalou.
„Co chceš, abych mu řekl?“ zeptal se Tom. Nedokázal se přimět doufat ani v jednu z možností. Jedna jeho část si přála to vzdát, Bill by byl v bezpečí a mimo světla reflektorů. Jiná část věděla, že Bill nebude plně uzdraven, dokud opět nezíská takový život, jaký vedl před tím. Ať už si Bill zvolí jakoukoliv cestu, Tom nebude protestovat. Udělá všechno, co Bill bude chtít.
„Potřebujeme jít do nahrávacího studia. V hlavě mám song. Hraješ to celý týden a já konečně našel slova. Můžeš to zahrát a já ti je zazpívám.“
„Nemůžu hrát na kytaru s tebou v klíně.“
„Já vím.“
„Chceš se posunout, abych to mohl zahrát?“
„Za chvilku. Může to počkat. Máme čas.“
THE END
Tak naposledy u téhle povídky… komenty anglicky, díky. :o) J.
autor: Froggy
translate: Dania
betaread: Janule
wow…amazing..
ou beuitfull….I love this story….
ohhhhh 🙂 That's so wonderful 🙂 Thank you so much 🙂 I love it 🙂
Fabulous!
It made me happy… one short moment 🙂
Amazing … I was afraid that it not fail other part of me … This story is seized, has been unforgettable.Forever will be among my beloved.
omg…it´s so beautiful and with happyend..:)) it´s nice..:)) this story is realy fabulous..
Wonderful…..more FF from you….It's amazing….;)))))))))
perfect!!!
amazing!Beautiful end!
Och, it so beautiful! i love this story and I am saddy, that this is end, but I am happy,that end was so beautiful!
No! The End no! :'( This ff was so cool. I like it! Se very nice! Bill is good and with Tom! 😉
This story was really original and breathtaking and I was so impatient, that I had to read it in English, after I saw the beginning here on twincest blog. Thank you for happy ending:o) and I am looking forward for another story :o)
wonderful, wonderful, wonderful
I love this fanfic
This is my favorite fanfic
I'm cryin' 🙂
amazing:-)
oh.. it was magic.. i haven't got a breath!!! this story was gloomy, set but perfect.
i haven't hope to heppy end..
you are best !!! i hope you have a next storu!!
and sorry my bad english..
Oh … It was magic. I haven´t got a breath !! This story was gloomy, set but perfect.
(Myslela sem že to nebude mít šťastný konec – I don´t knew haw to say in english 🙁 )
You are best !! I hope you have a next story !
Very beautiful 🙂 One of the best stories I ever read
I hope that this sentence is a correct
Oh my…! I feel kinda frozen now. It's awesome how you use the words in such a way nobody is able to explain where the difference from "normal" is but it just… is. Love the whole hours thingy… love the way you feel their feelings and treat them. Amazing. Thank you.
It is exactly 22:14 when I finished reading it a coincidence, gorgeous FF
Je přesně 22:14 kdy jsem to dočetla to je náhoda,nádherná FF
wow it was just perfect <3
this FF was from beginning great, amazing and beautiful. I love it. Sometimes, i thought this really happends.
I have no words … absolutely amazing .. beautiful poem, novel, and simply brilliant … I thank you so much for time with this novel…:-)
Wow, this was… awesome! Amazing, beutiful… I haven´t words, it´s… oh my god, it´s perfect! I hadn´t breath, I was crying… But it´s awesome, i love it!
(I´m sorry, I can´t english very well… =))
It was amazing! Thank you for happy ending! 🙂
It's amazing … :))
Can I ask why do you want the comments to be in english and not czech?
Krasna kratucka poviedka, dufam vsak, ze sa nikdy neodohra v skutocnosti. Dakujem Fanii za preklad a autorke za zaujimavy namet 🙂
*Danii…pardon,pisem z mobilu
Commentary in English? uh … sorry, Google translation. When I first came across this story, I did not want to read it. I do not like sad stories. When I came across it on the second time, I resolved to read it … and I did well. What happened to Bill was terrible! Fortunately, the story was written very lightly and legibly. No horror. And fortunately everything ended well. So thank you.