autor: Fabiana
-Tom-
Zazvonilo, vrátil jsem se do třídy. Učitel zrovna odcházel, málem jsme se ve dveřích srazili. „Tome! Byl jste tam docela dlouho, není vám špatně?“ Polilo mě horko.
„Tak nějak mě… trošku… bolí břicho, ale jinak dobrý…“
„Nechcete jít radši domů?“ Pohlédl jsem do jeho hlubokých čokoládových očí.
„To bych právě nerad… tedy vlastně… děkuji, zvládnu to.“ Usmál se.
„To jsem rád.“ Řekl a odešel. Já z něho umřu. Tohle je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Ani jsem si nevšiml, že ke mně přistoupil Andreas. Až když mi zamával rukou před očima, začal jsem vnímat jeho slova.
„Jdeš do bufetu?“ Přikývl jsem a společně jsme vyšli ze třídy. „Není ti něco?“ Zeptal se mě Andy ve frontě.
„Ne, proč?“
„No, já jen, že jsi dneska nějaký divný…“
„Hele, napadlo mě, nechtěl by sis sednout do první lavice?“
„Ani náhodou! Tam si sedni sám.“
„Dobře.“ Souhlasil jsem. Překvapeně se na mě podíval.
„A na pořád nebo jen na matiku a chemii?“
„Jen na matiku a chemii.“
„Okay. Jdu do toho s tebou.“
„Díky.“ Usmál jsem se na něj. Opětoval můj úsměv a pak se podíval na prodavače. „Snickers.“ Řekl pomalu a zřetelně.
„Jakže?“ Zasípal stařík.
„Snickers.“
„Ach taak…“ Pomalu se otočil a podal Andymu tyčinku.
„Prosím Snickers, ne 3bit…“ Zamumlal Andreas a stařičký prodavač se plácl do čela.
„Jistě… to jsou ty hnědé, viďte…“ S malým zpožděním podal Andymu – teď už správnou – tyčinku. Ten zaplatil a sedli jsme si na lavičku na chodbě.
„Hele, Tome,“ začal Andy pomalu, „přiznej se. Že se ti líbí?“
„Cože? Kdo?“
„No ten učitel.“
„Možná… možná trochu.“ Zase jsem byl úplně rudý. Andreas se ušklíbl.
„Já jsem si to myslel.“
„Ale, a proč si o mě myslíš takové věci?“
„To by si totiž odvodil každý z toho, jak jsi na něj zíral.“ Sakra.
„Vážně jsem byl až tak nápadný?“
„Tomu věř! Nakláněl ses přes lavici, visel jsi na něm očima a slintal jsi…“ Mírně jsem se zhrozil.
„Já že jsem slintal?“
„Mno… dobře, neslintal, ale skoro jo. Ale řekni mi… co se ti na něm tak líbí?“ Pokrčil jsem rameny.
„Já ti ani nevím… všechno.“
„Tolik jsi toho z něj neviděl, ne?“
„Ještě ne. Dej mi hryza!“ Napřáhl ke mně ruku se Snickerskou a já jsem si zuby urval půlku. „Hej! Co si myslíš!?“ Ohradil se Andy rádoby dotčeně, koneckonců mě přece zná, dělám to vždycky. Hryzání Snickersky je tak… výmluvné. „Díval ses včera na fotbal?“ Zeptal se Andy.
„Vždyť víš že to nemám rád.“
„Škoda.“ Pronesl a kousl si Snickersky. „Vyhráli jsme.“ Vtom zazvonilo. Ošil jsem se. Andy se při pohledu na mě zasmál. „Tak pojď, ty zamilovaný, abys ho neprošvih!“
Vrátili jsme se do třídy a přesunuli jsme se do první lavice. Za chvíli vešel učitel. Stoupli jsme si. Položil si tašku vedle katedry a zkoumavě se na mě zahleděl. Pak se usmál. Nic k tomu neřekl. Naštěstí.
„Sedněte si.“ Vyzval nás a sám se posadil za katedru. „Tak co kdybyste mi každý řekli něco o sobě? Nebo ne… napište to. Myslím, že se vám asi moc nechce mluvit, že?“ Ze třídy se ozvalo souhlasné zamručení. Bill… tedy učitel, vytáhl z tašky (nápadně připomínala kabelku, budiž) stoh papírů a se slovy: „Rozdejte je, prosím,“ je podal Andymu, který poslušně vstal. Naklonil jsem se nad lavici a zahleděl se na učitele. Docela mě překvapilo, že zaujal stejnou pózu jako já a propaloval mě pohledem. Hltal jsem jeho oči. Tak krásný… usmál jsem se na něj a on můj úsměv opětoval. Andy dorozdával papíry a posadil se.
„Výborně, dejte se do toho.“ Řekl učitel, nespouštěje ze mě přitom oči. Chopil jsem se propisky. „Nezapomeňte se podepsat!“ Usmál jsem se na prázdný papír a do hlavičky jsem napsal Tom Kaulitz. Napsal jsem, že je mi dvacet, že mám rád hip hop, něco málo o svých rodičích, o sobě… ale nic zásadního. Každopádně… tohohle učitele bych rád poznal blíž. Moc rád…
Zazvonilo. „Tak co, máte hotovo? Jestli ne, můžeme pokračovat další hodinu, máme spolu ještě jednu a pak půjdete domů…“ Třída ho mumlavě ujistila o skutečnosti, že jim tenhle čas opravdu stačil. „Dobře. Tome, mohl byste to posbírat, prosím?“ Přikývl jsem a vstal. Prošel jsem třídu, každý mi podal svůj papír. Pak jsem pomalu přistoupil k učiteli a papíry mu podal. Když si je bral, jeho prsty mě pohladily po ruce. Zamrazilo mě v zádech. Umřu. Posadil jsem se. „Máte přestávku.“ Usmál se na nás učitel a odešel. Dokud nezmizel ve dveřích, pozoroval jsem jeho zadek. Andreas se rozesmál.
„Chlapče, chlapče, neměl by ses tolik projevovat!“
„Tss…“ Zasyčel jsem, ale moc jsem ho nevnímal.
autor: Fabiana
betaread: Janule
ta jejich vzájemná hypnotizace pohledem….. super povídka, dál, dál, dál 🙂 ale stejně bude sranda, až to ti dva dají dohromady, vztah mezi žákem a učitelem :-)))
Bože, bože, honem dál. Naprosto skvělý…uch…už se těším na další díl týjo..<333
Mám to ráda, takže koukej rychle napsat další díl. Líbí se mi to.
Hey to je upe nejwíc!už se nemůžu dočkat pokráčka. Fakt dokonalý :-*
awww miluju tudle povídku aaaaaaaaaaaa
Ooo…nádherný! Moc se mi tahle povídka zamlouvá! Je jiná, originální a krásná!
Sem zvědavá,jak se to bude dál vyvíjet…x)
Moc moc se těším na pokráčko! x)
hej u týhle se pořát jen gebim.To není fér.Je to hustý.A neříkala jsi,že se to v třetím díle vyjasní?takhle to vypadá,že se to nevijasní nikdy.Ale věřím ti.rychle dááááááááááááááááááááááááááááááááál
To je úžasně galaktický, miluju povídky ze školy. Na tom obrázku má Bill brýle, které, úplně stejné, mám zrovna na sobě :)) :)) Hodně moc jsem zvědavá na další díl, nechceš psát rochu delší dílky? Je to opravdu fantastický :))
takovej pruhlednej xD
ten je nenápadnej chlapec… x)) vlastně oni oba jsou nenápadný… xD těšim se na pokráčko, sem zvědavá, jak se to mezi nima bude vyvíjet… x))
Hľadám slová .. 😀 je to tak … originálne , skvelé a vtipné x) prosím o 3. diel =)
no krásné!.. opravdu… honem honem piš další díle… je to strašně krásný a jak jsem už psala.. tohle téma přímo miluju.. hravně když hraju twincest .. tohle téma je prostě božííí:) pokračuj!:-*
To je naprosto SUPER povídka!!!
Autorka snad navštívila můj Peďák,protože tam máme stejnýho slepýho prodavače: =D Andy má narozdíl ode mě trpělivost.Já už tam radši nakupovat papání nechodim,to bych ztratila nervy. =D
A Tom nám už poněkolikátý umřel…Asi má devět životů(doufám =D),takže nám tu ještě dlouho bude strašit.
Straaašně se těšim na pokračování!
Krááásný! :-)) Moc hezký. 🙂
super povídka…něčím zvláštní..vyjímečná….určitě rychlo dáááááááál….x)
dáááál! to je tak neskutečně úžasný!! woooow!
ježiš miluju tuto povídku to je naprostá dokonalost!
ááááááááá jak já sem se na to těšila…xDD…a teď…okamžitě další díl xDD
nenápadný jak tanga na stolee fakt xD
okamžitě další dílek, nebo fakt kecnu xD
Mazééééééééééc!!
hej to je drsnéé to se mi líbíí 😀 😀 😀
Celkem povedené téma, jen bych asi potřebovala vysvětlení, na jaký typ školy to vlastně chodí, že je mu 20 let.
Bože, jen když jsem viděl ten název povídky dostal jsem děsnej výtlem… Koukám že tohle téma zabírá na všechnyXD cool
Tak tohle je fakt skvělý 😀 výbornej nápad a zajímavý téma 🙂 hmm zajímavá představa Billa jako učitele 😀
..odpovídám..
Áďa: sranda jo xD no to uvidíš, už to mám vymyšlený xD
Pajule: díky:)
Sajuš: neboj, bude brzo xD
Bitter: díky..neboj, dočkáš se x))
Theodor: děkuju..já zas miluju všechny lidi co sem píšou komentáře, mooc:-***
Mishka: buď zvědavá:) a díky!
Bajly mix candy: já se chlamu u všech svojich když si je zpětně pročítám už poslané, a říkám si jak jsem proboha mohla poslat zrovna tohle xDD a uvidíš, všechno se vyjasní xD
Lorett: Těch prvních pár dílů, to je vždycky nejhorší xD ale rozjedu se, neboj xD
Aduska: že xD
meygan: naši nenápadní hoši xD bude se to vyvíjet slibně xD
Dzesi3: díky:-*
Adella Kaulitz: díky:)
Terezka: my takovýho prodavače máme taky xD na našem gymplíku xD jsme už zvyklí xD no a Tom je nesmrtejnej, to je snad jasný x))
BlackFish: díky!
Muckátko :o*: díky, jsem ráda že se líbí 🙂
Sauriel: díky:-*
Samara: taky děkuju, vážím si toho♥
NiKuShKa: to ráda slyším:) nezklamu xD
LoFinQa*TWC: tanga na stole? pěkná fráze, to budu používat xD
KaTtY: díky:-*
Mad.Nicy: to jsem ráda:)
Dania: taky něco jako náš gymplík, poslední ročník, akorát Tom je ještě o rok starší než oni, to se všechno dozvíte ve trojce, slibuju xD
Oberon: díky xD kdybys viděl jak se z toho tlemim já xD
Tera: díky:)
Ještě jednou děkuju všem, moc to pro mě znamená:-*
Ty vado xD Tom je totalne mimo. A Bill nesmi byt pozadu, ze? ;D
jeeeee..moooc pěknaaa…honeeem..těším se na dalšíí dílek..
zajmavý
mě se líbí jak si ani Tom ani Andy nic nedělaj z toho, že se Tomovi líbí:D taková pohoda:D
ale je to skvělá povídka, už se těšim na další díl:-)
juchuchu, to jsem ráda!!! 🙂
Jééé….tak to je úžasný….chválím;-)
Dál!
ty no to bola peeecka………..len tak daleeej……..mas talent normalne som v napätí ako to bude dalej pokračovať……….XD
Ta autorka je snad zázrak!Překrásný opravdu 🙂 Rychle dalšííí díl 🙂 jinak tu asi umřu 🙂
dááááááál xD
Tom je tak roztomilej 🙂 Ten jeho přesun do první lavice mě dostal. No jasně, že nepůjde domů, vždyť ho čeká hodina s Billem 🙂
ej ale jakto že když se narodili ve stejný den….tak Bill je už učitel? xD nějak to nechápu xD vysvětlíte mi to prosím? xD
Teri.K: jistě že xD
__SimoneshKa___: díky:) dočkaš se:)
majlika3: díky xD
Cathy: však jasný, co se s tím budou stresovat xDD
Lorett: x))
Angelross: díiky!
Happy: 🙂
NathushiQ: oh, díky x))
k-a-t-iii: děkuju xD
KeiTTy: spolehni se x))
Kattys: Tom vždycky xD
Miky: všechno se vysvětlí ve trojce, neboj x))
to je naprosto dokonalýýý, ježiš ták dokonalý! umřu. taky…to fakt nejde jinak…bill na to jako učitel jde taky celkem rychle, co 🙂 a o tomovi ani nemluvim, jdu si to přečíst ještě několikrát, ach…doufám, že bude brzo další díl, a že to bude dlouhá povídka!!! 🙂 dokonalost!
Ja z toho Toma zemrem 😀 ten je z Billa inak mimo 😀 ja som taká zvedavá ako sa to vyvinie 🙂 som celkom nedočkavá :)… zase plodná hodina informatiky 😀