autor: Sauriel
Ahojec, tak tady je moje další jednodílovka. Je to opět inspirace písničkou (já taky asi nic jinýho neumim.) Tentokrát to odnesla P!nk a písnička I don´t believe you. Montáž k téhle povídce mi udělala ochotná a milá dušička Áďa, který mockrát za montážku děkuju! Tuhle povídku bych chtěla věnovat právě Ádě. I přes její kolikrát morbidní povídky je to hodná holka a hlavně moc milá.
Díky za to, že jsem měla tu čest Tě poznat! Seš fakt super holčina!!!
Tak se pusťtě do čtení. Sauriel
Byli jsme spolu dva roky. Dva dlouhé roky, kdy bylo všechno krásné, všechno nové a tak krásně zakázané. Všechno bylo dokonalé, až jsem tomu nechtěl věřil a myslel si, že to prostě jednou musí skončit. Ano, hádali jsme se, ale já přesto věděl, že i tak patříme k sobě a nikdy nebude jeden bez toho druhého. Často jsem po našich hádkách plakával. Tys vždycky přišel, utěšil mě a dal mi pocit, že teď už bude všechno dobré, že už není pro co plakat. Dnes se tomu musím pousmát. Hádali jsme se kvůli takovým hloupostem.
—Flashback—
„Kde jsi sakra byl?“ křikl na mě Tom, když jsem byl ještě u vchodových dveří.
„Promiň měl jsem se ozvat,“ omluvím se mu hned. Nechci nic jiného, než se mu stočit do náruče a tiše odpočívat.
„Jo, tos teda měl. Měl jsi přijít už před dvěma hodinama!“ křikne na mě znovu Tom a já pomalu vycházím schody ke mně do pokoje, protože vím, že dnes žádné něžné mazlení nebude. „Kam jako jdeš? Proč ses neozval? Máš někoho jinýho?“ vyběhneš za mnou schody.
„Dobře víš, že nikoho nemám!“ odpovím mu smutně.
„No to bych chtěl vidět. Já ti nestačim, co? Tak řekni, co dělám špatně!“ prudce mě k sobě otočí a zle se mi podívá do očí.
„Nic neděláš špatně. Nechci se o tom bavit, jsem unavený,“ kuňknu a snažím se ti vykroutit z náručí.
„Seš hroznej, Bille. Tak hnusnej. Někdy pochybuju, že mě vůbec miluješ,“ řekneš a prudce se mnou smýkneš na postel a já se uhodím do ruky. Pak odejdeš. Vím, že vidíš mé slzy. Proč mě zraňuješ? Ne, nebolí mě ruka. Bolí mě to, co jsi řekl. Ty víš nejlíp, jak moc tě miluju. Stočím se do klubíčka na posteli a tiše pláču. Nemám sílu na to zvednout se, jít se převléct a jít spát. Chci tu ležet takhle. Ty přijdeš jako vždycky. Vím to. Cítím to. Po chvilce se opravdu otevřou dveře a ty mě vezměš do své náruče a společně se mnou si lehneš do postele.
„Promiň, nemyslel jsem to tak. Moc tě miluju, Bille. To, co jsem řekl, víš, že jsem to nemyslel vážně. Ujely mi nervy. Promiň, lásko, promiň,“ tiskne mě k sobě Tom a šeptá slova lásky a omluvy. „Neomlouvej se. Měl jsem se ti ozvat,“ políbím tě na krk a zavřu oči. Teď vím, že jsem v bezpečí a jsem ujištěn tím, že mě miluješ.
—konec Flashback—
To byla jedna naše hloupá hádka. Nehádali jsme se často, to ne, myslím, že tak akorát. Vždyť my jsme se milovali. Náš vztah byl vášnivý. A bylo to tak správně. Možná proto nám to vydrželo tak dlouho. Ano, někdo si řekne, že dva roky není dlouhá doba, ale pro nás dva ano. Tohle byl tvůj nejdelší vztah a můj úplně první. Neuměl jsem ve vztazích chodit, ale díky tobě jsem se to naučil.
—Flashback—
„Billí, kde jsi?“ zavolal na mě Tom, zrovna když jsem byl v koupelně a připravoval se na dnešní večer. Dnes jsme spolu dva roky. Moc dlouhá doba, ale já jsem s tebou stále šťastný.
„Tak jdeme?“ přijdu k tobě a začnu si obouvat boty.
„Vypadáš úžasně,“ zavrníš mi do ucha a vycházímě ven z domu.
„Taky nejsi k zahození,“ pousměju se.
„Tss.“ Naoko se urazíš. Jdeme do kina. Tak dlouho jsi mi to sliboval.
„Na co vlastně jdeme?“ zeptám se tě a podívám se ti do tvých nesmírně krásných očí.
„Hm. Nevím,“ odpovíš.
„Tome! Nekecej! Dávno už máš koupený lístky!“ šťouchnu do tebe a vlezeme do sálu.
„No, jdeme na takový praštěný zvířata, který utekly ze ZOO. A pořád mě s nima otravuješ,“ dáš mi indície a mě je to hned jasné.
„Madagaskar 2!“ vypísknu a plácnu o sebe rukama.
„Jo, jo. To řikám, praštěný kravinky na plátně!“ zasměješ se, ale to už začíná film a já ti už nemůžu odpovědět, protože se zažeru do filmu.
„Tomííííí! To bylo tak úžasný!!! Děkuju, zlato!“ skáču kolem tebe po cestě domů.
„Ano, úžasný, Billí,“ řekneš a díváš se někam pryč.
„Copak je?“ zeptám se tě a chci ti dát pusu.
„Ne, Bille, teď ne!“ odtáhneš mě od sebe, ale přesto mě vemeš za ruku. Neptám se. Odpověď bych stejně nedostal. Když přijdeme domů, čeká mě překvapení ve tvém pokoji. Uprostřed je stůl, na kterém zapálíš svíčky. Z kuchyně doneseš večeři. Nevím, kdes jí vzal teplou. Možná si jí teď ohřál.
„Dobrou chuť!“ popřeješ nám a my se pustíme do bašty. Po čtvrt hodince máme dojezeno a přesuneme se k tobě na postel.
„Počkej, mám pro tebe dárek,“ uvědomím si a letím k sobě do pokoje. „Na,“ položím ti na bříško krabici. Otevřeš jí. Máš v ní boty, co sis tak dlouho přál. Doufám, že máš radost.
„Děkuju Bille,“ políbíš mě na tvář. „Jsou krásný!!! Opravdu díky!“ hned si je nazuješ a zkoumáš, jak na tobě vypadají. „Taky mám pro tebe dárek,“ řekneš a podáš mi velkou krabici. Otevřu jí a nevěřim svým očím. Na dně krabice se krčí malé štěňátko.
„O bože, Tomi! Ten je sladkej! On je jak chlupatá kulička!“ vypísknu a beru toho prcka do náručí. „No pojď ke svému páníčkovi. No, neboj!“ rozplývám se nad ním.
„Ještě nemá jméno,“ pohladíš ho.
„Bude to Timi,“ řeknu hned.
„Seš si jistej, že je to pejsek?“ pousměješ se.
„Jsem! Má to samý mezi nohama, co máš ty!“ vítězoslavně se usměju.
„Tak malýho ho nemám!“ oboříš se hned. Jemně položim Timiho na zem a skočim na tebe.
„Mááš!“ kousnu tě do krku.
—konec Flashback—
Ano, to byl poslední z dnů, kdy jsme byli naprosto šťastní. Od té doby ses mi vyhýbal. Moc ses se mnou nebavil. A mně po tobě zbyl jen malý Timi. Možná můj instiknt mě navedl k jeho jménu. Je tak podobné tomu tvému. Tak kouzelné. Malý Timi mi dělá společnost všude. Stále je se mnou. Kam se hnu, tam je on. A já jsem rád, že mi dělá společnost aspoň on, když už ty ne. Celé mi to připadá jako zlý sen, ze kterého se nemůžu probudit. Nevím, možná jsem od našeho vztahu chtěl hrozně moc a tobě to přišlo až příliš. Možná na tom to ztroskotalo. Ale já vím, že mě stále miluješ. I když ke mně předstíráš odpor, tak já vím, že mě miluješ. Nevím, proč ses tak najednou změnil. Nechápu to. Ale vím, že tě neskutečně miluju, tak jako ty mě. Jen to nechceš dát najevo. Já vím, že se ke mně vrátíš. Nevím, proč to tak cítím, ale je to tak. Stále si připomínám to, jak jsi mi řekl, že je konec. Tolik to bolí.
—Flashback—
„Tome? Kde jsi?“ zavolám na tebe.
„Tady,“ křikneš zpátky.
„Jdem si teda sednout?“ ukážu ti láhev vína.
„Ne, Bille. Mám tu práci,“ řekneš a znechuceně se otočíš k počítači. „Víš co, Bille, sedni si,“ otočíš se najdenou směrem k posteli. Posadím se a podívám se na tebe. „Bille, možná tě to zraní, ale mezi náma je konec. Víš, už tě nemiluju. Každej už musíme jít odděleně. Už se navzájem nepotřebujeme. Nebudeme zbytečně náš vztah prodlužovat, když víme, že to nemá cenu. A nebreč, Bille. Není proč! Já taky nepláču, a taky je mi to líto. Bude to tak lepší,“ dokončíš svůj hovor a já nemůžu uvěřit.
„To je špatnej vtip, že jo, Tome? Řekni, že je to sranda, jen hloupá sranda!“ hystericky zaječím. „Tome! To mi nemůžeš udělat! Nesmíš!“ křiknu.
„Bille, uklidni se. Pro nás oba je to tak lepší. Ničí mě vidět tě, jak brečíš, tak to prosím nedělej!“ skloníš hlavu.
„Tak ses se mnou neměl rozcházet!“ křinu a běžim k sobě do pokoje.
—konec Flashback—
Tohle se vlastně nestalo tak dávno. Bylo to včera. To včera jsi mi takhle ublížil. Dnes tu sedím na okenním parapetu, v klíně mi leží malý Timi, kterého hladím a koukám z okna. „Udělal jsem něco špatně? Nebo proč mi tak lžeš? Nevěřím tomu, že už mě nemiluješ. Slyším bouchnout vchodové dveře. Seš doma. „Co se děje Timi?“ zeptám se toho klubíčka na klíně, když se začne nespokojeně vrtět a chce dolů. Položím ho a on si to hned na těch svých mini nožičkách valí ke schodům. „Co blbneš, kuličko? Po schodech ještě neumíš,“ chci ho zachytit, ale to už se Timi rozhodl, že půjde dolů. No kdyby šel, tak by to bylo v pořádku. Vyděšeně koukám, jak se valí ze schodů dolů. Jen co dopadne dolů, se opět postaví na nohy a běží do předsíně. Tam se mu to asi nelíbí a mastí si to do kuchyně. Tam začne kníkat.
„Copak je, Timi? Kde máš Billa?“ slyším Toma říkat. Seběhnu schody a vběhnu do kuchyně. Podívám se na Toma, který drží v náručí chlupáče.
„Nebolí ho nic?“ zeptám se.
„Ne, nevypadá na to, že ho něco bolí,“ řekne Tom a já si teprve teď všimnu, že má rozseklý ret.
„Bože, co se ti stalo?“ zeptám se Toma.
„Ale nic,“ odsekne Tom. Jeho odpověd mě nezajímá. Vytáhnu lékárničku, z ní si vezmu desinfekci a tamponek.
„Ukaž,“ otočim si Tomovu hlavu k sobě a začnu mu ránu čistit.
„Seš krásnej,“ vypadne z Toma po chvíli. Přestanu se svou činností a podívám se na Toma s nadějí v očích. „Co to kecám? Promiň, nepřemýšlel jsem, když jsem ti to řekl. Nic to neznamená,“ řekneš, položíš Timiho na podlahu a odejdeš do svého pokoje. Jenom nechápavě koukám. Nakonec vše uklidím, vezmu chlupáče do náručí a jdu do pokoje. Obleču se, vezmu Timiho a jdu k bráškovi do pokoje. Už spí. Chlupáčovi dám pusu na čumáček a položím ho k Tomovi pod peřinu. Na noční stolek položím krátký dopis a potom odejdu do tmy města.
Nevěřím ti, když mi říkáš už se sem nevracej.
Nepřipomenu ti, že jsi říkal, že nikdy nebudeme každý zvlášť.
Nevěřím ti, když říkáš, že už mě nepotřebuješ.
Tak nepředstírej, že už mě vůbec nemiluješ.
Bill
autor: Sauriel
betaread: Janule
moc krásný!!!nechceš napsat další díl jak to dopadne??,PLS :-DDDDDDD
moc hezký… x)) možná by bylo dobrý dát pokráčko, jak to všechno skončí, ale i takhle je to krásný…. x))
Sauriel ty jsi mě úplně dojala..to bylo fakt překrásný:-)Je to opravdu takoví procítěný a propracovaný.Holka ty máš opravdu talent:-)Jsi fakt mooc dobrá:-)
Ja chcu pokráčko!Pjosím pjosím smutně koukám, je to moc hezký:-*
Krásný,moc.Ale hodně by mě zasjímalo,proč se tom najednou takhle choval…
Sauri,a že to jde i bez sado masa? 😀
Jéé,já bych si taky někdy chtěla přečíst sadistickou povídku,jejíž autorkou bude zrovna Sauriel..:-D Třeba by nás ještě překvapila,holka jedna:-D
Sauri, ty seš opravdu bezkonkurenční! je to nádhera, prostě úplně boží.. ty city, ty emoce.. já vím, zní to romanticky a trapně, ale tahle povídka je absolutně božská.
já bych chtěla pokráčko. alespoň jeden díl, ta lítost Toma by tam bodla!
PROSÍM PROSÍM!!! =((
Sauri,já bych taky chtěla pokračování…Prosim prosim,smutně koukám… :´-(… 🙂
teda Sauri… nádherná povídka 🙂 normálně z toho úvodu jsem byla docela naměkko 🙂 ale mohla bych mít jednu prosbičkuuu??? jestli… jestli by to nemohlo pokračovat, když už Bill Tomovi tak krásně nevěří…. to přímo vybízí k ještě jednomu dílu, kde si to mezi sebou vyříkají, a bud bude definitivní láska, nebo definitivní konec, ale ne takováhle naděje…. prosíííím :-)))
jůůůů děkuju moc za komenty! jste úžasný!!!! Jo, jo tahle povídka šla psát lehce, když je to psané podle vlastní zkušenosti…No i když ten Billův smutek sem nezdílela.Nějak mi to bylo jedno…v tomhle sem hrozná. xDDD
Samara: No, nechtěla sem to říkat ale zkus si najít v rozepsaných povídkách Alles Für Dich ode mě. xDDD
No, uvidím jak to pokráčko půjde ale budu se snažit…x)))
:'( To si uplně žáda pokráčko… to je smutny…a tak krasný
Jéé Sauri díky žes mi poradila:-)Ani nevíš jak dlouho jsem tu povídku hledala:-) Alles Für Dich byla totiš úplně první TWC povídka kterou jsem si přečetla:-) To by mě vůbec nenapadlo že toto bude zrovna od tebe ale napsalas to moooc krásně
kraasny 🙂 moc se mi to libilo .. x)