autor: Majestrix
Je únik před realitou vážně odpověď?
Poznámka autora: Protože všichni vědí, že když něčemu nevěříš, není to hned pravda.
Bill seděl na podlaze koupelny a zíral na strop, povzdychnul si. Bylo to pitomé plus. Poslední dvě hodiny strávil ležením na dlážděné podlaze, střídavě se smál a zmateně se koukal na tu provinilou tyčinku. Zadní strana krabičky mu neříkala nic, co by ještě nevěděl. Plus znamenalo těhotenství, minus znamenalo opak. Bylo to pitomé plus.
Začínala ho bolet hlava, což bylo nejspíš znamení, že by měl přestat zírat do lampičky na stropě a zvednout se z podlahy. Postavil se na nohy a ještě jednou se zasmál, zastrčil použitý test do krabičky a vyhodil to do koše pod umyvadlem. Bylo to až moc šílené na to, aby to mohla být pravda. Zahihňal se a odešel zpátky do svého pokoje, kde se posadil na postel, podíval se na laptop, jenž nechal zapnutý na stole. „Všechno je to tvoje vina.“ Zabrblal naštvaně při pohledu na něj. „Kdybych nic nehledal na internetu, tak bych tu teď neseděl a neztrácel čas přemýšlením o něčem, co nemůže být v žádném případě pravda.“
Počítač se na něj ublíženě podíval a Bill přikývnul, pomstychtivě. Je to jen nějaká viróza.
Jen virus.
Jen virus.
Jen virus.
…Proč zase potřebuje na záchod?
~*~
Tom se chtěl utopit ve sprše. Tuhle potřebu měl poslední dobou čím dál tím častěji. Bylo už skoro poledne a Anna byla tak moc šikovná, že odešla ještě před tím, než se stihnul probudit. Kdyby nebyl tak unavený, nebyla by přes noc v jeho posteli. Povzdychnul si a vypnul vodu. Utřel se, oblíknul se a začal přemýšlet nad tím, jakou má šanci, že se proplíží chodbou bez čepice, aniž by ho někdo viděl. Poněkud ho štvalo, že si nemohli pro sebe zamluvit celé patro a on teď musel řešit problémy, jako plížení se kolem pokojů ostatních hostů.
Když byl ustrojený, nezdržoval se svazováním svých vlasů, prostě si jen rychle nandal čepici a odešel z pokoje. Tom si zanadával a chytnul dveře ještě před tím, než se stihly zavřít; zaběhnul zpátky dovnitř, vzal si svou kartu od pokoje a jednu náhradní od Billova. Když se dostal k Billovi do pokoje, usmál se, když viděl, že záclony jsou stále ještě zatažené. Na posteli byly rozhrabané peřiny a uprostřed toho všeho vykukovala černovlasá hlava.
Tom se usmál, sundal si čepici a svléknul se. Dneska neměli žádné povinnosti a jak se tak koukal na spícího Billa, chtělo se mu z toho taky spát. Nechal svoje oblečení tam, kde spadlo a vklouznul do postele vedle něj, zachumlal se pod peřinu a přitáhl si lásku svého života do svého náručí. Bill se pohnul a přetočil se na druhý bok, ospale se usmál. „Ahoj.“ zašeptal.
„Ahoj. Nechtěl jsem tě vzbudit.“ Zašeptal Tom a políbil ho na rty. Bill se malinko zamračil a přitulil se k Tomovi blíž.
„To je v pořádku. Užil sis to?“ zeptal se a znovu zavřel oči. Tom zavrtěl hlavou.
„Nechci o tom mluvit.“ Podíval se na stolek a uviděl tři prázdné talíře a laptop. „Měl jsi tu někoho?“ zasmál se Tom.
„Ne.“ Zasmál se malinko Bill a zazíval, když mu jeho dvojče pohladilo břicho.
„Tak to jsi teda musel mít pořádný hlad. Proč tu je Georgův laptop?“
Billa tahle otázka plně probudila a v mozku si začal projíždět přihrádku s bezchybnými výmluvami tak rychle, jak to jenom šlo. „Chtěl mi pustit nějaké porno.“
„Vážně?“ Zasmál se Tom a políbil ho kousek pod ucho. „Chci to vidět.“
A do hajzlu. „Uh, bylo to porno, kde byly samý chlupatý ženský. Ze sedmdesátých let. Divný prsa a všechno.“ Podíval se na Toma s divným výrazem na tváři. „Ale jestli to chceš vidět, tak-„
„Porno ze sedmdesátých? Ne, děkuji.“ Tom využil příležitosti a znovu ho políbil. Bill se při dotyku jejich rtů usmál a vydechl.
„Doufám, že se o nic nepokoušíš. Jsem unavený.“ Řekl omluvně, Tom se odtáhnul a podíval se na něj.
„Bille, jsi pořád unavený. Jsi si jistý, že je všechno v pořádku?“ zeptal se znovu, hladil při tom bratrovu dlouhou pobledlou paži. Bill koukal do zdi, jeho mysl pracovala na plné otáčky, nic ale neodpověděl. „Bille?“
„Nemůžeme prostě spát? Nemůžeme si prostě jen užívat ten dobrý pocit z toho, že tenhle hotel má dobré záclony a my díky tomu můžeme ignorovat denní světlo? Prosím?“ Zašeptal. Tomovo sevření kolem jeho pasu se malinko zvětšilo a on pocítil jeho horký dech na svém krku.
„Fajn.“ Políbil ho Tom znovu na krk, odhrnul pryč pramen vlasů a zadíval se na náplast, kterou Bill nosil. „Jak dlouho to ještě budeš muset nosit?“ Zeptal se, snažil se při tom nedávat najevo, jak moc ho ta věc irituje. Ta hloupá věc okupovala jedno z jeho oblíbených míst pro polibky.
„Ještě pár měsíců. Na krabičce psali, že šest měsíců je minimální lhůta pro konečné výsledky.“
„Takže máš ještě další tři měsíce…“ Tom zamumlal a dál nasával vůni Billových vlasů.
„Ano. Tvé rty si budou muset vystačit se zbytkem mé kůže.“
„Pokud mě necháš.“ Bill se zarazil. Nezáleželo mu na tom; byl tak unavený, že nemusel nic předstírat. Převalil se a objal Toma kolem krku, povzdychnul si. Jeho dvojče zahlédlo velké černé kruhy pod jeho očima a zamračilo se. „V kolik jsi šel spát?“
„Okolo čtvrté.“
„Nedivím se, že jsi unavený.“ Tom ho políbil na čelo a usmál se. „Zůstaneme tady. Co na to říkáš?“ Bill přikývnul a přivinul se blíž do bratrova objetí.
„Říkám, že je to výborný nápad.“ Zazíval a okamžitě usnul, s hlavou opřenou o bratrovu hruď.
~*~
„Čau!“
„Ahoj.“ Usmál se Tom na Georga. „Co se děje?“
„Přišel jsem si pro svůj laptop.“ Tom lusknul prsty.
„Jo, jasně. Pojď dál.“ Georg ho následoval dovnitř a při tom se koukal, kde by mohl být jeho počítač. „Takže porno ze sedmdesátých? Myslel jsem si, že máš lepší vkus.“ Zažertoval Tom, když viděl jak si Georg uklízí svůj stroj. GG se zarazil a zmateně se na něj podíval.
„Porno ze sedmdesátých?“ Zeptal se a malinko nakrčil čelo.
„Ano, to co jsi chtěl, aby Bill viděl.“ Podíval se na něj Tom podezíravě. Georg se na chvilku zamyslel a potom předstíral, že si vzpomněl.
„Oh, jo tohle. Víš jakej jsem po propité noci. Zapomněl bych i na svojí pravou ruku, kdybych jí neměl přidělanou u těla.“ Zavtipkoval.
„Mám dojem, že kdyby to slyšela, tak by jí to ranilo. Spousta lidí nezapomíná na jejich pravou lásku.“ Zasmál se Tom, když mu Georg s úsměvem odpověděl. „A co se dneska chystáš dělat?“
„Absolutně nic. Asi si budu brnkat na basovku a koukat se na telku, to je asi všechno.“
„Brnkat na svojí basovku? To je nějakej novej název pro vyhonění tvýho malinkýho kamaráda?“ Zasmál se Tom znovu, když na něho kamarád vztyčil prostředníček.
„Kde je Bill?“
„Ve sprše.“ Georg si přehodil tašku s laptopem přes rameno a přemýšlel, jestli tu na zpěváka počkat nebo ne. „Proč se ptáš?“
„Jen tak. Jen jsem se ho chtěl zeptat jak se mu líbilo to péčko.“ Řekl klidně Georg a šel ke dveřím. „Až vyleze ven, řekni mu, že jsem s ním chtěl mluvit, ano?“
„Jo, jasně.“ Vzal si Tom do ruky ovladač a hned jak Georg odešel, hupsnul na postel a zapnul si televizi. Snažil se najít něco s titulky, ale měl malý výběr. Zrovna, když přemýšlel nad tím, jestli se snad už po milionté dívat na Agenta beze jména, Bill vyšel z koupelny a sušil si vlasy ručníkem.
„Kdo to byl?“ Zeptal se a zahodil ručník na zem.
„Oh, jen Georg. Chtěl zpátky svůj laptop.“ Bill přikývnul. Vymazal celou historii poté, co usoudil, že celá ta situace byla debakl.
„Oh, Okay. Na co se to koukáš?“ sednul si vedle Toma na postel.
„Na tebe.“ Řekl Tom, který zrovna sledoval, jak Billova dlouhá nožka vykoukla zpod županu. Bill se ušklíbnul a sebral mu ovladač.
„Tak dlouho, dokud se jen koukáš a nedotýkáš se, tak dlouho mi to nebude vadit.“ Tom našpulil rty.
„Odkdy nemáš rád sex?“ zeptal se, nosem se při tom otíral Billovi o krk. Zpěvák se zasmál a jemně ho odstrčil.
„Prostě na to jen teď nemám náladu, okay? Není to nic nenormálního.“
„Kvůli tobě se nehodlám stát impotentem.“ Zabručel Tom. Bill se zaseknul a podíval se upřeně na své dvojče.
„Nevěděla snad ta tvoje včerejší slečna, co má dělat?“ Zeptal se Bill nabroušeně. Tom nakrčil obočí.
„Whoa, co je to s tebou?“ Zeptal se Tom rozzlobeně.
„Jen říkám, že jsi s ní v noci spal. Co je s tebou?!“ Optal se Bill dychtivě.
„Počkej minutku, tohle jsem asi nepochopil. Ty jsi na mě naštvaný, protože jsem udělal něco, o co jsi mě sám poprosil? Proč seš na mě naštvaný? Sám víš, že jsi to celé vymyslel ty a já jsem s tím jen souhlasil.“
„Protože jsi s tím nemusel souhlasit tak rychle!“ Bill cítil, jak se mu v očích začínaly tvořit slzy, zavřel oči a snažil se uklidnit své emoce. Když je znovu otevřel, Tom na něj nevěřícně zíral.
„Takže chápu to správně tak, že když tě neposlouchám, protože ty říkáš, že tě nikdy neposlouchám, je to špatně. A když tě poslouchám, tak je to taky špatně, protože souhlasím s tím, co po mně chceš, až moc rychle?“
„Seš chytrej; věděl jsem, že na to jednou přijdeš.“ Ani Billovi to nedávalo smysl, ale jeho ústa jakoby jela na autopilota a on byl jen pasažér.
„Víš ty co, já jdu ven.“ Řekl náhle Tom a zvednul se z postele. Bill se posadil a sledoval, jak Tom opouští místnost.
„Myslel jsem, že jsi říkal, že dneska nikam nepůjdeme!“ zaječel, byl rozzlobený tím, že se mýlí.
„Nehodlám tady s tebou být zavřený a hádat se. Nechci strávit své volné dny tímhle způsobem, to opravdu nechci.“
„Takže je nechceš trávit se mnou?!“ Tom otevřel pusu a zase ji zavřel, snažil se přemýšlet nad tím, jestli to tak myslel nebo ne.
„Ne, to jsem-„
„Fajn.“ Řekl Bill chladně. V Tomovi se vařila krev, tohle byla jeho slabá stránka, nesnášel, když ho někdo přerušoval.
„Fajn!“ vykřiknul na něj a třísknul za sebou dveřmi. Bill na dveře zíral se šokovaným výrazem; schoulil se do klubíčka a rozplakal se.
„Co se to sakra děje?“ Zeptal se nahlas. Georgův počítač tu ale už nebyl, nebyl tu tedy nikdo, kdo by mu mohl odpovědět.
~*~
„Kámo, vypadáš jako bys měl kocovinu.“
Tom nepřítomně zavrtěl hlavou, zíral do ulice a u toho usrkával svoje pití. „V noci jsem pil míň než ty.“ Gustav přikývnul a posadil se vedle něj.
„To máš pravdu. Na co koukáš?“ zeptal se a mávnul na číšnici.
„Na všechno a na nic.“
„Tom: Hluboce zamyšlený.“ Uchechtnul se Gustav a Tom se malinko pousmál. „Kde je Bill?“
„Nejspíš ve svém pokoji se svojí zasranou nepříjemnou náladou.“ Řekl a protočil oči. Bubeníkovo obočí se zvedlo.
„Vy se spolu hádáte?“
„Já nevím.“ Řekl Tom pravdivě.
„Řekl bych, že bys to měl vědět. Sakra, všichni přeci vědí, jestli se s Billem hádají, protože on jim nedá možnost na to zapomenout.“ Gustav zvednul pohled k číšnici a usmál se, rychle si objednal turecké Panini. „Tak co se děje?“
Tom pokrčil rameny. „Jak jsem řekl, nevím. A nechci se o tom bavit.“ Gustav přikývnul.
„Dobře.“ Seděli tam v tichosti ještě pár minut, sledovali provoz venku na silnici z vnitřní terasy restaurace.
„Prostě jen…“ Tom vyprsknul, najednou nějak ožil. „Je naštvaný kvůli něčemu, co jsem udělal, i když mě o to předtím sám prosil!“
„A co to je?“
„To ti nemůžu říct.“ Řekl rychle a zadíval se na svůj drink. Gustav přikývnul. Už byl zvyklý a to, že si dvojčata nechávala všechna tajemství pro sebe. „Ale je hrozně nervní.“
„Víš, možná to budeš muset být ty, kdo se bude snažit dát věci do pořádku. Chci tím říct, že Bill se dokáže vyhýbat věcem dýl, než Georg dokáže pít panáky.“
„A to je pořádně dlouho.“ Dokončil Tom vtip nenadšeně.
„Podívej, nebudu ti tady vykládat, že to bude v přádku, protože to sám moc dobře víš. Vy dva vždycky všechno mezi sebou vyřešíte, ať se děje co se děje. Je to jenom na tobě, holt se musíš zvednout a jít to všechno napravit.“ Tom spolykal zbytek svého pití a přikývnul, podíval se na Gustava.
„Já nechci všechno napravovat. Možná je teď na řadě on.“ Řekl, stále rozmrzelý.
„Možná.“ Pokrčil Gustav rameny.Tom měl špatný pocit, něco uvnitř něj nebylo v pořádku. Nikdy se se svým bratrem nechtěl hádat, ale někdy to prostě jinak nešlo. Třeba jako když jednou Tom celé dvě hodiny dokázal nervózně křičet na všechny lidi kolem sebe, zatímco mu Bill poklidně seděl v klíně a klidně mu říkal, že se musejí chovat mezi lidmi nějak jinak, že se musejí chovat tak, aby dokázali svůj vztah udržet v tajnosti. A jejich vztah byl pro Toma hodně, dokonce víc, než jeho Gibsonka.
Tom moc dobře věděl o pravdivosti slov, která jeho bratr řekl a souhlasil, ačkoli se mu nechtělo, dál si hrál na muže všech žen. Stále ho to bolí a Bill se teď naštve, protože mu vyhověl? Nepotřebuje ve svém životě ještě víc šílenství než předtím.
„Co dneska budeš dělat?“ Tom při Gustavově otázce zvednul pohled.
Tom pokrčil rameny, „Asi půjdu zase spát.“ Byl stále unavený, ale nechtělo se mu spát v jeho vlastní posteli. Byla tam ta holka. Chtěl spát zase v Billově posteli, ale o tom si teď mohl nechat jenom zdát.
„Ty bys mohl spát navždycky.“ Zavrtěl Gustav hlavou.
„Ranní ptáčata jsou loseři.“
~*~
Bill otevřel dveře a zamračil se. „Proč na mě tak koukáš?“ Georg vtrhnul dovnitř, v rukou držel svůj laptop. Zbledl, zíral na laptop. Chtěl ho nařknout z toho, že ho prozradil, ale asi by to vypadalo blbě, kdyby mu tu začal nadávat. Představil si to a vypadalo to hloupě.
„Měl jsi se podívat, co s tebou je.“ Řekl Georg a ukázal na svůj laptop. Bill přikývnul.
„Ano?“
„A co ti to řeklo?“ zarazil se.
„Řeklo to, že to není nic vážného.“
„Lháři.“ Navztekal se Georg. Jestli něco nesnášel, bylo to, když mu někdo lhal. „Viděl jsem, na co ses koukal.“ Podíval se na Billa a zasmál se smutně. „Jo, smazal jsi sice historii, ale zapomněl jsi na Dočasné Internetové Složky.“
Bill naštvaně luskl prsty. „Kurva. Věděl jsem, že jsem na něco zapomněl.“
„Proč jsi se koukal na těhotenství?“ Zeptal se Georg celkem naštvaně. „Je to snad náhoda?“
„Ne, zadal jsem svoje příznaky a tohleto mi vyjelo.“ Odpověděl popravdě Bill. Basák se na něj krátce podíval a potom vyprsknul smíchy.
„Oh wow. Tak to je vtipný.“ Zavýskal, předkláněl se, jak se smál, přišlo mu to opravdu hodně směšné. Bill ho nevrle pozoroval.
„Jo, vtipný.“ Zopakoval.
„Nedivím se, že jsi mi o tom nechtěl říct.“ Zasmál se znovu Georg a Bill pokrčil rameny. „Hele, nejspíš ti ani internet nedokáže pomoci. Jdi k normálnímu doktorovi.“
„Georgu…“ zavrtěl Bill hlavou.
„JDI K NORMÁLNÍMU DOKTOROVI.“ Georg to už nemyslel z legrace. „Stále zvracíš, že jo?“
„Dneska jsem nezvracel.“ Odvětil Bill pyšně sám nad sebou.
„Zatím.“ Zamračil se Georg a zavrtěl hlavou. „Přísahám, že kdybych tě neznal, myslel bych si, že máš bulimii. Jíš jenom ty nejdivnější jídla a nepřibíráš, k tomu všemu ještě hrozně zvracíš.“ Přestal a podíval se na něj vážně. „Bille, ty máš bulimii?“
„Ne!“ řekl popuzeně. „Jak tohle vůbec můžeš říct?“
„Úplně normálně, lidi napadá cokoliv, když už nevědí, co se děje. Heleď, prostě mám o tebe starost.“
„Pochopil jsem.“ Bill zkřížil ruce na prsou a odvrátil pohled.
„Fajn. Jdu nakupovat, chceš se připojit?“
Bill zavrtěl hlavou. „Jsem unavený. Jdu zpátky do postele.“ Georgovi klesla čelist.
„Ty jsi právě odmítnul nakupování?“ Nevěřil svým uším. Bill už neměl energii na to, aby hrál tuhle pitomou hru.
„Jsem jenom unavený, jasný? Nic vážného a nic obsáhlého a nic divnýho. To je poslední slovo.“ Řekl a hupsnul na postel.
„…Mám dojem že už radši půjdu. Vyspi se; seš divnej, když se ti chce spát.“ Zasmál se Georg, zamával a odešel.
Hned jak se zavřely dveře, Bill se podíval směrem k nočnímu stolku a natáhnul se pro svůj mobil, vytočil Tomovo číslo a zmáčkl zelené tlačítko. Trpělivě čekal, až skončí písnička od Samyho Deluxe a ozve se hlas jeho bratra. „Halo?“ ozvalo se po chvilce.
„Tomi.“
„Bille.“ Bill se zhluboka nadechl.
„Omlouvám se.“ Vyslovil pomalu.
„Omlouváš se za co?“ Bill zaskřípal zuby a pokračoval.
„Omlouvám se, že jsem na tebe křičel. Vím, že jsem musel znít trošku šíleně.“
„Trošku?“
„Okay, zněl jsem opravdu šíleně.“ Na druhé straně telefonu bylo ticho, Bill slyšel jezdit auta.
„Za chvilku jsem u tebe nahoře.“ Bill se málem neudržel, aby nevyjekl radostí.
„Dobře. Kde jsi?“
„Dole v restauraci.“
„Daleko jsi se nedostal, co?“ převalil se Bill na záda. Tom se mu zachichotal do ucha.
„Ne. Nedostal. Vlastně se mi ani nikam nechtělo.“
„Já vím. Slibuju, že budu hodný, až sem přijdeš.“
„Dobře. Za minutku jsem u tebe.“
„Dobře.“ Bill to típnul a usmál se, převalil se a natáhnul Tomovu vůni z peřin, kde předtím Tom ležel. Zakručelo mu v břiše, zase se natáhnul pro mobil a vytočil číslo.
„Halo?“
„Tomi? Mohl bys mi přinést hamburger?“
„Uh… Jistě.“
„Díky.“
„V pohodě.“ Tentokrát to típnul Tom a Bill se při myšlence na hamburger spokojeně usmál. Ale to mu přeci nebude stačit, znovu vytočil jeho číslo. „Ano Bille?“
„A nějaké hranolky. S máslem.“
„To je nechutný.“
„Tomi…“ zaúpěl a nožkama rozkopal peřinu.
„Fajn, nechutný hranolky a burger.“
„Děkuju, Tomi!“
„Jo jo. Ahoj, Bille.“
„Ahoj!“ Bill se zakroutil na posteli, pozitivně naladěn při myšlence na všechno to jídlo. Jeho žaludek mu šťastně poskočil. Jídlo bylo dobré.
Velmi dobré.
Koukal chvilku na telefon a potom znovu zavolal Tomovi. „Oh můj bože, Bille, co zase?“
„Tu největší colu, kterou tam mají. Prosím.“ Poprosil pisklavě. Tom si povzdychnul.
„Ok Bille.“ Zavěsil to a Bill vypísknul, bylo mu líto, že ho tolik vyrušuje. Po pár minutách stálého pozorování svého telefonu mu už zase volal. „U všech svatých, co zase chceš?“
„Koláč.“ Tom protočil oči a zavěsil, třísknul s mobilem o stůl tak silně, že ho málem rozbil. Gustav se na něj zaraženě podíval od svého rozjedeného sendviče. Koukal, jak si Tom zavolal číšnici a znovu si něco objednal.
„Co je?“ Zeptal se Tom podrážděně. Gustav zavrtěl hlavou a pokrčil rameny.
„Tvůj brácha je divnej.“ Řekl s důrazem.
„No nepovídej.“
Komenty opět anglicky, už to znáte, díky. :o)
autor: Majestrix
tanslate: Lil.Kate
betaread: Janule
This part is amazing and very funny. I love this story.
Amazing….very nice….x) next part please….:-)
Child??Or twins??xD…small kaulitz family xD… so funny xD…i love it x) next part please x) quickly xD
Oh very crazy:-D i am hungry, thank you:-D
Amazing … This ff do not know, but too me caught.Greatly, long parts …
awesome!!It´s very very nice!!
yeah xD it is so funny xD
but amazing.. *in love* next par please!! =)
child is very good xP
ou…it's perfects…Please look in my blog
Super!! Very good story, I look forward to the next part!
♥♥♥♥
perfect!!!!
love it xD
Great!
Very good story.love it
Oh, Bill is but very crazy 😀 Bill is going to have a baby xDD So much foods! 😀 Tom is nervous =):D Soo cool ff! I like it xD
OMG this is crazy… very crazy….
I love this story… ♥
Ještě pár v češtině xD jako zajímalo by mě kdy to někomu řekne… bože xD xD
Yes, Bill is crazy. But he has reason. Good reason. And my question is still the same. What about happy father? 😉
By the way, Georg is so cute. I like the way he takes care of Bill 🙂
Hranolky s máslem to je fakt síla. Nedivím se mimísku, že tak Bilíčka trápí. Mě by tohle rozhodně nechutnalo:)))
Hranolky s máslem to je fakt síla. Nedivím se mimísku, že tak Bilíčka trápí. Mě by tohle rozhodně nechutnalo:)))
Oh, i love Bill and Tom. They´re so sweet!
Bill and Tom..Sweet cuple xD and this part is funny…and now I think I'll try chips with butter-crazy idea-I like xD
very interesting story … like it :o)
Bill is so funny…LOL
jo táák, už ten Tomův úlet chápu. takže Billův výmysl. chudák Tom musí mít sex s holkama skoro proti své vůli. 😀 to je ale hezké, že se mu to alespoň nelíbí a chtěl by být jen s bráškou. 🙂
líbí se mi role Géček, chovají se jako opravdoví kamarádi. 🙂