Vesnický prázdniny 16.

autor: Ivetka

,,Byl jsem opilý, Bille. Nevěděl jsem, co dělám, dokážeš to už pochopit a brát to trošku na vědomí?“ On mi tu snad ještě bude vyčítat tu včerejší aférku s Natálií. Ještě, že zítra jedu domů.

,,Nebyl jsi opilý, Tome, věděl jsi a víš co děláš. Jsem houpej. Vím to. Už ze začátku jsem to měl brát jako srandu. Asi by to pro mě potom bylo lepší!“ Až přijedeš domů, bude se ti po něm stýskat, proč si sám sobě neustále nalháváš, že ho nemiluješ? Že pro tebe nic neznamená? Miluješ ho víc než svojí rodinu, než sám sebe!

,,Bille, sakra, nerozčiluj mě. Nevíš, kolik jsem toho včera vypil. Byl jsem opilý. Nejsem zas tak blbej, myslíš si, že bych tohle někdy při vědomí udělal nebo co? To se se mnou chceš snad hádat?!“ Jo, Tome. Nevím, jestli má cenu se s tebou hádat o týhle věci

,,Jak by ses choval ty, kdybys byl na mém místě, co?!“ zvýším hlas. Musím být trošku důrazný, musím mu ukázat, že to, co s ním právě řeším, beru naprosto vážně…

,,Nevím, asi stejně jako ty. Ale chováme se jak dva malí naivní kluci, chápeš to? To ti vůbec nedochází, že kdyby mi na tobě vůbec nezáleželo, tak bych sem teď nešel a neřešil to s tebou? Myslíš, že bych ze sebe jinak dělal debila? Já vím, že jsem to včera zmrvil, já už sakra nevím, co mám dělat, abych ti dokázal, že tě miluju, Bille!“ Už víš, proč ti tohle dělá? On tě snad k něčemu chce donutit! Už přišel čas, aby ses začal učit, Bille! Musíš se naučit ignorovat svoje city, když je to potřeba!

Nebuď hloupý, tyhle kecy z pusy dokáže vydávit leckdo. Ale jenom setinka z nich to myslí upřímně! Dokážeš snad rozpoznat, jak to myslí on?

,,Tobě přijde řešení podvodu jako naivní? Ne, vlastně, nemůžu ti to vyčítat. Neřekli jsme si, že spolu chodíme, nebo že spolu něco máme. Věta ,,Miluju tě“ přece nic neznamená, ne? To přece není něco, kvůli čemu bys mě nemohl podvést. Můžeš si dělat, co chceš. Já ti to vyčítat nemůžu, protože… prostě proto. Nemůžu si tě přivlastnit. A… a je už tvoje věc, proč jsi sem chodil. Já jsem tě o to neprosil, ani jsem to po tobě nechtěl. Nedal ti najevo, ať se mnou chodíš… Záleželo mi na tobě… Na nás dvou. Měl jsem trošku jinou představu o tom, jak to mezi námi bude! Nikdy jindy bych nepřemýšlel, že mě dokáže přitahovat kluk. Co po mně chceš, Tome? O co ti vlastně jde?“ Nechci ho pustit ke slovu, protože on si vždycky dokáže vymyslet dokonalou výmluvu, jenomže teď musím poslouchat trošku rozum. ,,Přišlo mi akorát naivní to v tý restauraci, v kině. Přišel mi naivní celý den, co jsem byl s tebou. Přijde mi naivní celý tenhle měsíc strávený u dědy. Ty mi přijdeš naivní, Tome,“ dodám.

—

Večer mi přišla SMSka od Toma: ,,Taky zítra jedu domů. S kluky jsme domluvení, že se zítra v 11:00 sejdeme u seníku. Chtěl bych se s tebou ale sejít dřív. Šlo by to, nebo by to pro tebe byl problém?“
Nevím, co očekává, že mu odepíšu, ale asi by bylo hloupý hádat se ještě před klukama, nebo se s ním před nimi loučit. Proto odepíšu, že zítra v 10:30 budu u klubovny. Odepíše mi na souhlas.

—

,,Ahoj…“… ,,Ahoj…“ pozdravíme se… ,,Chtěl jsem se s tebou rozloučit… Před kluky už to asi nebude ono.“ Začne Tom.

,,Jo. To máš pravdu.“ Sednu si na sedačku.

,,Em… Bille. Včera jsme to asi nevzali za dobrý konec ani začátek. Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se poslední dny choval. Měl jsi pravdu…“

,,Hele, Tome. Já teď nechci, aby sis myslel, že tímhle na to zapomenu. Nechci, abys měnil názor kvůli mně. Je to od tebe sice hezký, ale… co myslíš, Tome? Stojí ti to za to?“

,,Mně je jedno, jestli mi to za to stojí nebo ne, Bille. Já… záleží mi na tobě… Chtěl jsem tě poprosit… jestli… Jestli bys mi dal… pusu… na… na rozloučenou…“ začne koktat… Vlastně mě tahle otázka taky napadla…

,,Snad by to nebyl takový problém,“ pousměju se. Nakloním se k němu a dám mu malou pusinku na rty. ,,Ne… tohle mi nedělej,“ broukne trošku zoufale, ale i nespokojeně. Pousměju se, obejmu ho okolo krku a začnu ho pomalu líbat…

autor: Ivetka

betaread: Janule