autor: Áďa
Tom
Opatrně jsem bráškovi otíral celé čelo. Ani se nehnul, oči měl nadále pevně zavřené. Dýchal mělce a přerývaně, jakoby utíkal před někým, kdo ho pronásleduje a už nemohl dál. Kůže byla zvlhlá potem, skoro jsem ani nechtěl vědět, nakolik je mokrá ta část polštáře, na níž ležel levou tváří. Nemohl jsem zezačátku pochopit, proč musí být na břiše, pak mi ale došlo, že to je kvůli té spálenině. I proto je přikrytý jenom prostěradlem, aby rána mohla dýchat, aspoň tak nějak mi to vysvětlovala sestřička, než jsme sem přišli. Ach jo, proč to ten brouček musel koupit tak moc?
Odhrnu mu z obličeje pramínek vlasů, který se mi tam vplížil a teď se lepil na mokrou kůži. Trošku jsem se zamračil. I když mi bylo řečeno, že mu píchli sedativa, tak se mi zdálo, že Bill nespí tak hluboce, jak by měl. Naopak, měl jsem dojem, že se z tý narkózy každou chvíli probere! Chjo, kdybych jen věděl, že je na tyhle lékaře stoprocentní spoleh! Vždyť kolikrát se ze zpráv dozvím, že někdo z nedbalosti zašil pacientovi do těla roušku nebo chirurgický skalpel? A jak mám teďkonc vědět, že je Bill stoprocentně v takovým pořádku, který je pro danou situaci nejmožnější?
Vyždímal jsem hadr a znovu ho přiložil k bráškovu obličeji. Připadalo mi, že je pod dotykem chladné látky poněkud klidnější. Jemně jsem mu přejížděl studeným obkladem i po tváři a bradě, zkrátka všude, kde jsem jenom dosáhl. Přece nebudu jen tak sedět, když vím, že tohle Billovi aspoň trošku uleví!
„Vodu…“
Trhnu sebou, jako bych dostal zásah elektrickým proudem, až si překlopím misku, v níž máchám látku, na kolena. Kdo to byl??? Nemusím ale přemýšlet dlouho. Ten hlas byl nezaměnitelný, poznal bych ho kdekoliv a kdykoliv. Jenže… vždyť Bill má spát! Podívám se na něj. Oči má stále zavřené.
„Bille?“ oslovím ho tichým hlasem.
„Vodu… vodu… vodu…“
To je jediná jeho reakce. Zneklidňuje mě to.
„Billí, jsi vzhůru?“ zeptám se trošičku hlasitěji, přesto však tlumeně.
Místo odpovědi ale začne trhat hlavou. Ne moc, jeho poloha mu to značně omezuje, ale přesto zaznamenávám jeho pohyby. Jakoby se něčemu úporně bránil.
„Vodu! Vodu!“
Jeho chraplání se mění v zoufalý křik. Asi má žízeň. Vstávám a jdu k umyvadlu natočit do misky novou vodu. Už už nakláním okraj misky k jeho rozpraskaným rtům, když mi dojde, že mu vlastně nesmím dát napít. Vždyť má přece kapačku a krom toho je v bezvědomí, nepolknul by. Jak říkala sestra, výživa mu do těla proudí hadičkou. Ale proč mu v tom případě netlumí horečnou žízeň? Co když mu tohle blouznění něco udělá?
„Vodu! Vodu!“
Teď už začíná ve spánku popotahovat a poplakávat. Bojím se, nevím, co s tím mám dělat! Okamžitě stisknu tlačítko pro přivolání sestry a už hypnotizuju dveře. Jenže nikdo nepřichází. Sakra, Bill se tváří čím dál zoufaleji! Najednou mě něco napadne. Ruku, obalenou mokrým hadrem, dám Billovi na rty. Cítím, jak se mi k ní okamžitě přisál. Dychtivě žmoulá rtíky můj prst, omotaný látkou a já mám pocit, že na jeho tváři spatřuju aspoň letmý náznak úlevy. Usilovně se snaží sát jako malé dítě. Tichoulince přitom kňourá a mručí, ale ty zvuky jsou jenom stěží slyšet. Slyším, že dech se mu pomaloučku zklidňuje. Aspoň, že tak. Musím se pousmát, to jeho sání je tak roztomilý! Krom toho, je to nádherný pocit, vědět, že se mě sám od sebe dotýká, přestože je v takovýmhle stavu. Je to navíc hodně příjemný…
Škubnul jsem sebou, když jsem slyšel, jak se otevřely dveře. Vešla tatáž sestřička, která nás před chvílí opustila a nervózně se na Billa podívala.
„Co se děje?“ zeptala se mě.
„Já… nevím,“ zalhal jsem jí. Nevím proč, ale nepovažoval jsem najednou za moudré jí říct, že jsem dal Billovi „napít“ bez jejího vědomí. „Asi… asi má zlé sny, před chvílí hodně křičel, ale pak se nějak uklidnil.“
Sestřička se zahledí do monitoru, který hlídá Billovy životní funkce. Vypadá to, že si mého prstu mezi bráškovými rty nevšimla. Nenápadně se snažím dát prst pryč…
„Neee,“ ozve se plačtivým hlasem. „Vodu…“
Billí, lásko… proč mi to děláš? Trápí tě ošklivý horečnatý sen a já ti nemůžu pomoci více, než jsem to dělal doteď… Prosím, usni spánkem beze snů, který tě posílí a postaví na nohy… Nenechávej se týrat něčím ošklivým…
„Něco se mu zdá,“ řekla sestřička.
No to mi je teda novinka, jako bych to nevěděl!
„A nemůže to být nějaký blbý vliv těch sedativ?“ zeptal jsem se jí. „Vždyť jste sama říkala, že by měl spát hluboce a beze snů!“
„Nebojte se, pane Kaulitzi,“ ujistí mě. „Víme, co děláme. A věřte nám, že to, aby váš bratr trpěl, je opravdu to poslední, co bychom chtěli.“
Zamračím se. No to teda nevím, jestli jí mám věřit. Vždyť Bill trpí, copak to nevidí? Ale ona si to nedá vysvětlit. Několikrát mě ujistí, že je všechno v pořádku, že Billovy sny probere s panem primářem a já že nemusím mít strach a kdyby něco, mám ji zase zavolat. A odejde. Chvíli rozzlobeně hledím směrem ke dveřím, načež znovu smočím látku ve vodě, vyždímám ji o něco míň, než předtím a opět ji přiložím k Billovým rtům, které se na můj prst znovu lačně přisají. No co. Tolik tý vody v tom kousku bavlny zase není, aby mu to ublížilo. Naopak se zdá, že mu to ulevuje. Tak proč bráškovi aspoň trošku nepomoct, když vidím, jak to na něj působí? Když už pro něj krom duševní i verbální komunikace nemůžu udělat nic jinýho…
Následujících několik hodin uplynulo v klidu, Bill sebou ani neházel, ani nemluvil ze spaní. Docela se mi ulevilo. Třeba mu už sedativa konečně začala zabírat, však už taky bylo načase. Mlčky jsem ho pozoroval. Nebylo třeba slov, byl jsem z pohledu na brášku zcela na dně.
Proboha, proč? Proč nemůžeme mít my dva klidný a pohodový život, jako všichni ostatní kolem nás? Je to snad daň, kterou si vybírá temná tvář naší bývalé slávy? Přemýšlel jsem taky, co se stane, až vpadneme do našeho „normálního“ života, až Billa propustí. Poslední tři roky nežil ničím jiným než koňmi. Jasně, byl jsem razantně proti, protože mě od koní odpuzovalo právě to, co Billa na nich přitahovalo. Jejich nezkrotnost a svobodná vůle. I když jsou sebelíp ovladatelní, jeden nikdy neví, kdy mu rupne v bedně a kdy to pako začne vyšilovat. A tuhle nejistotu Bill miloval a já se ji nuceně naučil sdílet s ním. Kdybych věděl, že mu to uleví, a musím říct, že ještě před měsícem touhle dobou bych dal krk za to, že mu to opravdu uleví, vzal bych ho hned po propuštění na nějaký osamělý ranč. Někam do přírody, kde bychom byli jen my dva a Billovi milovaní koně. I když bych měl asi zezačátku hodně veliký strach, tak bych se pro brášku naučil jezdit. Stálo by mi to za jeho rozzářený úsměv a za tu romantiku, která by byla dost podobná té, kterou jsme prožili tehdy před lety na Maledivách, když jsem mu dal snubní prsten. Dodnes se musím smát tomu, jak si bráška tenkrát myslel, že se s ním chci rozejít. Úplně vidím, jak mu v západu slunce zbledla tvář…
flashback
Tak je to konečně tady. Na dnešek se nám podařilo zamluvit si na celý den dva krásné bělouše. I když jsem měl z jejich velikých těl respekt, nedalo se nic dělat, tohle je prostě taková ta třešnička na dortu, co podtrhne celou romantiku. Zatímco Bill už vychází z pokoje zcela připraven, já si ještě do ledvinky nenápadně zastrčím malinkou krabičku. V ní je skrytý nádherný prsten. Bill totiž nedávno mluvil o tom, jaká by byla romantika, kdybychom i přes podělaný zákony uskutečnili tajnou svatbu. Smál se tomu, ale já jsem neváhal a zašel hned následující den do zlatnictví. Protože vím, jak bráška zbožňuje kontrast černé a bílé, ihned mě zaujal sice silný, ale nijak zvlášť robustní kroužek, který vévodil nejen vzhledu všech prstenů, ale i všem cenám v obchodě. Byl z bílého zlata a v jeho obvodu byly nasázeny černé diamanty takovým způsobem, že tvořily uprostřed celého obvodu prstenu jednolitou černou třpytivou linii. Neváhal jsem a hned jsem jej koupil a dohodnul na další den tu slavnou vyjížďku.
O půl hodiny později jsme už oba cválali zlatým pískem a nechávali vítr, aby si hrál v našich vlasech. Respektive v Billových, s mými dredy by si moc nepohrál. Celé odpoledne jsme si nádherně užívali a vychutnávali si tu pohodu plnými doušky. Čím víc se však blížil západ slunce, při němž jsem zamýšlel svůj plán provést, tím jsem byl nervóznější. Rudnoucí sluneční paprsky mě ale nutily už neváhat a rychle jednat. Vysadil jsem Billího na jeho bělouše a sám jsem vyskočil na svého. Následoval jsem brášku, který mezitím přejel k moři tak, aby příboj omýval přední kopyta. Viděl jsem, jak zasněně hledí do zářivé červeni. Chvíli jsem do ní koukal taky, zatímco jsem jednou rukou zašmátral v ledvince, až jsem nakonec z krabičky vytáhl prsten, který mě zastudil v dlani.
„Je tu nádherně, viď?“ zeptal jsem se ho.
„Je,“ odpověděl mi, aniž by spustil oči z toho nádherného rudého kotouče, klesajícího k hlubinám oceánu. „Kéž bychom tu mohli zůstat napořád! Když si vezmu, že za dva dny už jedeme domů…“
„Já vím,“ vzdychl jsem. Bylo mi líto, když jsem viděl, jak je melancholický, a já věděl, proč. „Je to tu jediné místo, kde můžeme být spolu vedle sebe i venku, ne jenom v pokojích. Tady o nás ví jen moře, písek, slunce a palmy, a doma by nás za to odsoudili a zavřeli do cvokárny…“
Chvíli jsem nervózně žmoulal otěže trpělivě stojícího koně, ale pak už jsem se rozhodl. Už mu to prostě musím říct!
„Billí?“ hlesl jsem tiše. „Já… ti něco musím říct.“
„Copak?“ zeptal se s tázavě zdviženým obočím. Sakra, zase jsem z toho znervózněl ještě víc, než bylo v plánu a asi je to na mně vidět.
„Ale nic,“ zamumlal jsem rychle. Nevím proč, ale najednou jsem měl dojem, že by mé rozhodnutí Billa vyplašilo. „Stejně by se ti to nelíbilo…“
„Tommy, co je? Proč by se mi to nemělo líbit?“
„Týká… týká se to našeho vztahu,“ špitl jsem sotva slyšitelně. Jenomže to jsem neměl vůbec říkat! Bill strašlivě zbledl a v očích se mu začaly lesknout slzy.
„Ty…“ vzlykl. „Šetři slova. Nic mi vysvětlovat ne… nemusíš. Chápu tvoje ro… rozhodnutí.“
„Ne, Bille, počkej!“ vyjekl jsem. „Nechci ti říct, že…“
Nečekal, až domluvím. Prudce pobídl koně a divokým tryskem se rozehnal pláží směrem k hotelu. Sakra! To je takový jelito! On si ten trubka myslí, že se s ním chci rozejít! Jéžiši, jak si to jenom může myslet, jak ho to vůbec mohlo napadnout? Vždyť ví, že bych pro něj dýchal! A jak se rychle rozjel, vždyť spadne a ublíží si! To je takový koleno, ten můj brácha, až je to občas k podivu, co se mu honí hlavou, a to prosím není důsledek traumatu od Davida, on to měl v hlavě rozházený už odmala. Rychle jsem se za ním rozjel, naštěstí byl můj kůň rychlejší, než jeho. A tak se mi po nějaký době povedlo toho mýho blázínka zastavit a vysvětlit mu, jak se věci mají. Bože, jak ten byl pak šťastný! Jak se nechal stáhnout přede mě a jak se ke mně tulil, zatímco jsem ho vezl domů jako tu nejkřehčí skleněnou růži, která se může kdykoliv rozbít! Měl jsem pocit, že už v životě nemůžu být šťastnější než teď, kdy mě hebké černé vlasy šimraly na hrudi a naše srdce bila ve stejným rytmu…
konec flashbacku
Ach jo, kde jsou ty doby? To jsme ještě nevěděli, že nás čeká nádherných dvanáct let plných pohodového života… a že se pak rány v našich srdcích znovu rozjitří stejně bolestivě jako tehdy. Už po tisíckráte si pokládám jednu a tu samou otázku. Proč? Proč zrovna my dva? Proč právě Bill? Najednou z postele uslyším tichý šramot. Pohlédnu na brášku a srdce mi poklesne. Zase sebou v rámci možností hází a naříká. Tentokrát ale nechce vodu. Tentokrát mě jeho slova zraňují více, než cokoliv jiného. Chce totiž mě.
„Tommy!“ volá mě. „Tommy, pomoc! Pomoc!“
Rychle k němu přikleknu a obejmu ho kolem krku.
„Klid, lásko, neboj se,“ tiším ho. „Jsem tady s tebou…“
Moje slova však nemají žádný účinek.
„Prosím! Prosím, pomoc!“ naříká bráška. „Já už nechci! Neee… prosím, prosím, ne! Já nechci! Tommy!“
Nepomáhá ani přiložení studeného obkladu, ani moje jemné pusinky na čelíčko. Bill se mým dotekům brání, a přestože spí, pláče. Jeho nářek mi drásá srdce, tím spíš, že o mé přítomnosti nemá ani ponětí. Se slzami v očích opět zmáčknu tlačítko. Tentokrát sestra přiběhne rychle.
„Copak se děje?“
„Tady,“ vzlyknu a celkem zbytečně ukážu na brášku, který se zmítá jako o život a křičí přitom, jako by ho na nože brali. Sestra ho chvíli prohlíží.
„Zvýšíme mu dávku sedativ,“ rozhodne nakonec.
Už ani nevnímám, co dělá, nevím, co Billovi vpichuje nebo mu míchá do infuze. Jenom brečím, když slyším Billův hlas, z něhož čišela hrůza a bolest.
„Tommy! Tommy, pomoz mi! Prosím! Já ne… nechci! Prosím, ne! Neee! NEEEEEE!“
Už nemám sílu konejšit ho slovy ani doteky, které nevědomky ignoruje. Zabořím obličej do polštáře a bezmocně se rozpláču jako nikdy v životě, protože vím, že tak jako ve vězení, ani tady nemůžu své lásce nijak pomoci…
autor: Áďa
betaread: Janule
Já budu mít z týhle povídky trauma na celej život!!!!
Jaj…to je jiná soda než ten Karel Václav Rais, kerýho mám právě rozečtenýho:-)
Wuuuuuuaaaa. Nádhera
Tak sem zaslech že se prej uzavíral ňákej mír…e to pravda? To bude nuda:-)
Oberon: Ano, uzavírá se příměří, neboť únos dvojčat byl jen sen! xDDD Každopádně jsem ráda, že nemusim teď na chvíli nikoho tak urputně chránit..teď je celkem klid..xD
Jo, klid nezaškodí. Akorát teď nevim, komu vlastně patřim
No, taky nevím…Áďa pronesla, že už nejsi její ale tomu nevěřim!!! Myslím, že stále patříš naší sadistce! A teď máte v partě i Bitter.
jistě, přesně tak, patříš mně a Bitter…. od ďábla se totiž jen tak neutíká, varovala jsem tě, že není cesty zpět 😛
No tak mně to neva:-) a Bitter si se mnou může dělat co chce xP
teda, koukám, že si u tebe tím háčkem nějak šplhla 😀
Ne ne šplhla si u mě svým zevnějškem:-)
ty zrádče!!! takhle se nechávat oblbnout… tsss…
Ale Adi! O tebe jde u mě v prvý řadě, myslel jsem že je to samozřejmost!
Chjo,se z wás picnu u powídky řwu a teď z těch komentů mám zas wýtlem,si připadám jak magor. Tož oberone to ze si s tebou můžu dělat co chci…waž čo píšeš,čo je psáno,toe dáno;-)
no tos nedal značně najevo, poté, co jsem tě hájila v minulé debatě, jsi akorát Bitter odepsal, že pokud má billovský vlasy, tak se propíchat necháš 🙂
To teda nechám! a třeba nejen propíchat…sakra zas se mi sem cpe ta seznamka…nevšímejte si mě
Tagže aby bylo jasno Oberone,jsem krapet nižší ak bill,ae keď si wyčešu swoje po lopatky dlouhý sestříhaný wlasy tag se to dožene,dále je mi w dubnu 18 a mý prawý jméno je Lucie(gdyž už seznamka tag ať to stojí za to:-)) tagže… Gdy tě mám přijít propíchnout XD
člověcíííí!!! jako a s váma dvěma jsem v sadistickým spolku??? jako vidíte to, všichni??? oni místo, aby se mnou táhli za jeden provaz, tak si tu domlouvají rande, které zavání hříšnými myšlenkami!!! no jako já na to jdu hodit bobek, mizím do Chaosu oběsit Billa, tak zatím čawec 😀
Co nejdřív Bitteruško…A odkud jsi?xDD Ták teď mě máte za úchyláka, ani nechtějte vědět kolik mi je…
Adi jakto oběsit??! Snad háček ne?!
Ae áďo,ber to z tý lepší stránky,sice neim z aký ae něco se snad najde XD a wopowaž se ho wěšet dříw než ho w meere picnu XD
Ti dám Bitterušku až ti budou tanga malý! XD z hrádku nad nisou kousek od liberce,ae to ti asi nic neřekne. A kolik ti je Obí?? J a háček mám na tebe tag co ho špinit? XD
já sem taky kousek od liberce, je to mý rodný město! A je mi 21 a tanga nenosim, nejsem úchyl!!!
No to si děláš srandu né? No já se du picnout XD
Teď nevim co myslíš:-) Ten Liberec? Třeba je to…znamení!
Nó tó jó XD hey a odkud přesně si?
Z takový malý vesnice kousek od Turnova…Doubrava se to jmenuje. Noo tak tedy, co s tím uděláme?xD
Založíme rodinu,budem mít dwa kluky,Billa a Toma a Áďa bude jejich kmotra XD né radši ne ae mohli bysme se nekdy sejít…
Sejít každopádně…ale rodinka asi fakt nebude, tušíš jistě proč:-)nekreslíš náhodou? Že bys mi třeba poslala svůj portrét:-) Ti pošlu za to svůjxD
No to jo a mě by mladá přetrhla ak hada XD nee kreslit neumim:-( hez my z toho máme fakt seznamku XD
Počkat, kdo je ta tvoje mladá? Ale možná rozumim, mě by zas přetrhl můj starej xDDD
Moe Sandra XD kdo jinej, ježíšek? Hele a co sehnat co nejwíc lidí okolo lbc a uďelat sraz;-)
Padám!Jestli budou Oberon a Bitter spolu:-DDD ach jo…už slyším svatební zvony…jinak Áďo opět překrásný to jako je bezkonkureční povídka:DDD
Tož to můžem…jen doufám že nebude moc znát že máme něco společnýho s TH, páč já sem tajnej fan:-)
Jo ták, Sandra, chápu…xDD U mě je to JohanxD
Samaro nestraš XD a ty zwony,asi máš horečku a blouzníš XD XD XD
Houby horečku xD jsem se jenom zasnila xD ale bylo by to krááásný kdyby vás dalo twc dohromady…ale to předbíhám už mlčím xDDD ale uvidíme 🙂
Jj tag to je jasný,na to abych běhala po fígnerce s plagátem twins sem přece jen welká…
I na to bych se rád podíval:-)
Samara: krásný by to bylo jen keby sme už nebyli zadaný, že:-)
Jejda:-( takže žádná svatba?
Ad fakt:-D to by pak došlo klíďo i na tu rodinku;-)
Tak si na tom srazu zahrajem aspoň divadlo ne? Vyberem ňákou povídku, já zahraju Toma, Bitter Billa a bude to:-)
Tady se kříží jeden úchyláček s druhým a já zatim bulim jak želva…Ale tak to má bejt-někomu je holt souzený šťastný manželský/partnerský život a takovej pošuk jako já se prostě musí smířit se svejma depkama a traumatama,který si ještě rád nechává způsobovat JEDNOU KONKRÉTNÍ POVÍDKOU. 😀
No jo ae jakou?? Teď aabo raď 😀 co taghle princeznu od ádi, se ti přece tag páčilo to upalowání XD
No to můžem…esli teda věříš že tě budu z tý zapálený hranice zachraňovat:-)
Ještě řekni že bys mě jakožto Billa nechal uhořet??
No tak že seš to ty:-) Ale u pravýho Billa bych se fakt že rozmejšlel
no tohle. člověk se na chvíli ztratí a ti dva zrádci ho úplně vyškrtnou ze svého spolku, kam se vlastně přidali po mém boku!!! no nene…. tak abyste věděli, vy sólisti, tak pokračujte v randění, a až budete mít náladu pomoct mi oběsit Billa a zaživa ho stáhnout z kůže a háčkem mu vypíchnout oči, tak se ozvěte :-)))
To zní lákavě Adi, jsem pro všema deseti!
Jé děkuju můj princi XD Bys počkal až mu to sežehne tu hrůzu co si dal na hkawu a pag už jo co?;-)
Áďo!Už zase ty tvoje nápady!Já tě varuju!Dneska už se na noční můru nevymluvíš takže…:DDDDD
aleee? 🙂 naaajednou by se pán vrátil ke staré dobré Ádě? :-))) tak až budeš mít misi do Pardubic, tak se ozvi a jdem na něj, na syčáka jednoho 🙂
Héj počkejte na mě já chcu tagi píchat! Myslim háčkem Billa XD
No jasaaan! Hele, jaktože vždycky skončíme u stejnýho tématu?!
protože moje ubohá dušička se snaží, aby to naše sadistický trio fungovalo i jinak, než že vy dva si někde budete hrdličkovat a já budu jenom blbě přihlížet a kazit soukromí 🙂
Protože jste neuvěřitelní sadisti a furt byste jenom píchali do Billa!:-DDDD
dobře, tak o půlnoci v Pardubicích pod Zelenou branou, ok? ale pšššt!!! a vydáme se na tajnou misi do jistého sklepení….
a já se vydávám na tajnou procházku s hafíkem, takže pššššt….. jako byste mě tu neviděli a já to sem za chvíli zase vlítnu zkontrolovat 🙂
Mě se ptej to bude těma našema sadistickýma sklonama;-)
No to už se těšííím… No jo Samy do Billa bych rád píchal, to je smutná pravda:-(
Tak až ho propíchnete tak mi ho aspoň ukažte:-DDD
Jáj do půlnoci kleknu ddm hned a hafíka wem tagi,ať se aespoň nažere XD jinak já se loučím a du do hajan dobjou děti moe:-*:-*:-*:-*
Dobrou noc Bitter:-)
Si děláš pr.. Samaro nám furt nadáváš a pak tohle:-DDD holky vy mě zabíjíte
Tak Oberone co mám sváma dělat? Všichni přešli na stranu té sadistky a sama Billa nezachráním…tak co už:-DDDDD
co je to za filozofii – když ho nezachráním, aspoň ho dodělám? 🙂
😀 no tak aspoň uvidím umírajícího Billa to taky stojí za to ne??:-D
No to jistě! Myslím že Bill by nad takovýma fans zaplesal…nebo spíš zaplakal, a to hořce:-)
No nad tebou by taky radostí neskákal:PPPP
tak jooo…. tak kde jste? už tu na vás čekám 🙂
To mě jako nepočítáš mezi jeho fanoušky?! Správně děláš, páč já ho nesnášim!
máš po ptákách Áďo Bitter šla spinkat:-DDD
no ještě tu je Oberon :-))) ten vypadá, po posledním komentu, že mu nebude zatěžko upravit Billovu vizáž do červených emo proužků 😀
Já to vzdávám:-)Podlehla jsem sadistmu:-D
jooooo!!! vítej mezi námi :-*
děkuju:-)))
* hrdě naznačí poklonu hlavou a vítá ji do spolku sadistů *
Áno! Bille boj se
*usměje se, pokýve hlavou a hodí omluvný pohled na plakát twinsátek který vidí na zdi*
ale ví, že to jsou jenom neživé fotografie na kusu lesklého papíru. posledním úderem půlnočního zvonu se všichni tři sešli pod Zelenou bránou. jak Samara, tak Oberon se nechali uchopit od Ádi každý za jednu ruku a nechali se vést ztemnělými ulicemi až na samý kraj města, ke starému hřbitovu. nešli však na něj. kousek za zdí vyla kaplička… která zezadu měla stěží odhalitelná dvířka. Áďa řekla Oberonovi, ať planoucí pochodeň přisune blíž, když strkala rezavý klíč do letitého zámku, který hrozivě zacvakal a dveře zaskřípaly v patnech, když se pomaloučku otevíraly…
No aspon ze tam byla ta pochodeň bych se jinak poč… strachy:-DD
A v té kapličce jsme měli zamknutý twinsátka??
ty si to nepamatuješ? :-O vždyť jsi z nich byla úplně na větvi, ale nakonec sis nechala vysvětlit, že když budou mít ve Wordu psáno, že se jim nic nestane, tak je společně pustíme všichni tři na svobodu…. a když tam bude opak, tak s nimi provedeme to, co jim je určené… neboj, nebyly to kopie, byl to skutečně živý Tom, komu jsi přes mříže dávala chleba s vajíčkovou pomazánkou a sklenici jemně perlivé minerálky 🙂 ale jako Oberon jak byl nadšený z Billa, pamatuješ? 🙂
Ty jo to fakt byly oni!Ooo!:-D No Oberon byl s Billa..ale mohl by se klidnit:-D No jo no tyto výpravi jsou bezkonkurenční:-DD
žejo? 🙂 Bitter by si ho asi měla víc hlídat :-)))
No to teda měla nebo to sněma dopadne všelijak:-DD
to jo… aby nakonec neměl z celýho procesu největší trauma Tom, že mu někdo přebral bratříčka (a nebyl to Chaosový David 😀 )
Ale jako bacha nebo se Oberon spojí s Billem a podrazí nás:DDD
no to si může zkusit a poznal by, co to znamená, když se Áďa rozzuří 🙂 poznali by to oba dva :-)))
Když se Áďa rozzuří tak ptáci padají samou hrůzou z nebe na zem :DDD
nejen to 🙂
No dokonce:-D
to je smutny :'(
Jo prej nadšenej..tó určitě, to jistě… Ne, s tim se teda fakt nespojim to nemějte obavy
uff tak nebezpečí je zažehnáno:-D
výborně, věděla jsem, že nás nezklameš 🙂
Oberon je věrnej ten by nesklamal:-D