Willing to Submit 4.

autor: Hoshika
Varování k obsahu povídky u prvního dílu.
Ochota podřídit se 4. – Nadávky
,,Co se to tu sakra děje?!“
Tom se ohlédl ke dveřím a zůstal v šoku. Jedna osoba by byla dost špatná, ale dvě? Doprčic, chtělo se mu zemřít.
Bohužel mu bylo jasné, jak blbě to musí vypadat, když byl pořád ve svém bratrovi, který ležel v bezvědomí svázaný pod ním, a všechna krev byla stále rozmazaná mezi nimi a nepochybně pokrývala i rty.
Předtím, než mohl začít cokoliv vysvětlovat, Gustavova pěst zasáhla jeho čelist tak silně, že se skácel na stranu postele. Jediné, co stihl zaregistrovat předtím, než se mu zatmělo před očima, byl Georg běžící k Billovi.

xXx O 3 týdny později xXx

Jejich tajemství bylo prozrazeno… tedy, velká část z něj. Simone a Gordon se nedozvěděli celý příběh. Když se vrátili domů, Georg už Billa dávno očistil a jeho bratr stále nic nevnímal.
Rodiče se tedy dozvěděli o nechutné úchylce svých synů, ale ne o hloubce zvrácených snů, které dvojčata tak ráda naplňovala.
Tom byl poslán k Jorgovi, svému biologickému otci a Bill zůstal doma. Jorg nic nevěděl, krom toho, že mu Simone řekla, že si myslí, že mu prospěje, pokud bude nějakou dobu daleko od svého bratra. Až tak byli přesvědčeni o Billovi v roli oběti.

Ten ale čím dál tím víc bláznil, potřeboval svého pána zpátky. Potřeboval cítit ostré bodnutí, když kožený řemínek dopadal na jeho záda. Potřeboval vidět stopy po kousnutí, zůstávající na jeho ramenech. Nejvíc ze všeho mu ale chyběl tvrdý penis hluboko v něm. Nutně potřeboval Tomiho…
Ale teď tu nebyl žádný Tom, a proto se Bill přistihl, jak jednou pozdě v noci vstupuje do kobky. On a jeho pán ji předtím párkrát použili a tak poznával pár tváří.
Když ho oslovoval děvko, měl pravdu – tak moc jak Bill Toma miloval – to se nedalo popřít – byl stereotypní malá masochistická coura, která by žebrala jen proto, aby krvácela a byla použitá.
Ve sklepeních bylo pravidlo… děvky nesměly nosit nic kromě obojku, pásky přes oči, roubíku nebo takových věcí, které ukazovaly jejich submisivitu. Jejich pánové mohli vejít jakkoliv.
Bill vstoupil do hlavní místnosti, rozhlížejíce se okolo, jestli někoho nezná. Vešel do velké haly osvětlené svíčkami. Měla děsivý nádech a byla by pravděpodobně děsivá, pokud by to nebylo pro rozkoš naplněnou pláčem lidí, který se odrážel od zdí. Našlo se tu pár postranních pokojů, kde se nacházely hračky a „mučící“ nástroje – hlavní prostory se většinou používaly jen k seznámení.
Předtím, než se vůbec mohl porozhlédnout po místnosti, cítil, jak cizí ruka stiskla jeho čelist a po chvilce mu další přejela přes hrudník a štípla jej do bradavky.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se neznámý muž. Jeho hlas nebyl tak děsivě hrubý jako většiny domin, ale i tak v něm byla hrozba.
„B-Bill… pane,“ vykoktal ze sebe tázaný, trošku zaskočen tím překvapením. Jeho automatická reakce oslovovat toho muže „pane“ ukazovala, jak moc pro něj byla submisivita přirozená.
„Chceš si hrát, Bille?“ zněla další otázka, když se jeho pravá ruka přesunula k Billovu vzrušení, za které silně zatáhl.
„Ano, pane,“ vydechl mladík.
„Dobře. Jmenuju se Andreas… tohle je Oliver.“
Bill krátce zamrkal, jakmile se druhý pár rukou dotkl jeho pozadí. Bylo neobvyklé, když se dominy představovaly, ale občas se to stalo…
„Najděme si tedy nějaké… soukromější místo.“
Komentáře anglicky, díky. :o)
autor: Hoshika
translate: Darxie
betaread: Janule

12 thoughts on “Willing to Submit 4.

  1. Sorry, but Bill, you are idiot now xDD Your brother is for the bert!  You know it! Need you go at home soon! You must only Tom! I want for you Tom! xD Tom, come back, pleas! Cool, Hoshi ;D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics