autor: Rachel
Bílá peřina se malinko zavrtěla a poodhalila nahá těla dvou chlapců. Vypadalo to, že se oba ještě prochází v říši snů, ale nebylo to tak. Černovlasé koťátko se nejprve protáhlo, potom zazívalo a znova si položilo hlavu na něco, na čem strávilo celou noc. Bill se nadzvedl a nechápavě zkoumal očima ten prapodivný polštářek. Když však uviděl dokonale opálenou hruď a ty svaly, které tolik zbožňoval, očka se mu rozzářila a stočila pohled na spícího Toma. Bill téměř nedýchal. Bál se, že i kdyby teď udělal sebemenší pohyb, jeho láska by se probudila a tím by se zkazil ten nádherný výhled na semknutá víčka, hebkou pleť a plné rty s kovovou ozdůbkou. Proto se raději rozhodl, že se bude kochat tím krásným výhledem a počká, až se Tom sám vzbudí.
Jenže to by nesměl být Bill. Už odmalička nevydržel být chvíli v klidu, když mohl dělat spoustu jiných věcí. Počítání Tomových světlých chloupků na bříšku už ho přestalo bavit, Kazimírovo škrabkání na dveře se také neozývalo a s Ijáčkem si Bill nahlas povídat nemohl. Přisunul se blíž k Tomovi a přetočil se na bříško, aby na něj měl lepší výhled. Naklonil se k jeho oušku.
„Lásko, vstávej,“ pošeptal mu do něj trochu víc hlasitěji, což mělo za následek, že se Tom opravdu probudil. V nose cítil Billovu podmanivou vůni, cítil jeho blízkost i jeho hřející ručku na svém bříšku. Přesto však nechal víčka pevně semknutá a přetočil se na bok zády k Billovi.
„Ještě nééé,“ zazíval a uculoval se Billovým pokusům, otočit ho za ramena zpátky k sobě. Jsi tak sladký, Billi, když se snažíš. Ale nepodaří se ti vzbudit mě. Leda že bys věděl, co na mě platí. A to ty přece víš, medvídku.
Bill už si opravdu nevěděl rady. Jeho hubené tělíčko nemělo tolik síly, aby uzvedlo to Tomovo a ať s ním Bill cloumal jak chtěl, Tom dělal spícího a přitom se culil do peřiny. Netrvalo dlouho a Billovi konečně došla trpělivost.
„Tomane, tak budeš vstávat?!“ naštvaně vypískl a káravě jej zatahal za dredy. Tomovi na rtech zmrzl úsměv. Natočil hlavu směrem k Billovi a naoko ublíženě popotáhl.
„Když mi budeš říkat takhle hnusně, tak ne,“ protáhl zklamaným hlasem a v duchu s radostí zaznamenal, jak se Bill přisunul blíž. Něžňounce jej pohladil po dredech a líbl na ouško.
„Promiň, miláčku, já nechtěl. Pro mě budeš vždycky Tom. Můj sladký Tomi,“ omlouval se horlivě, a když viděl, že se Tom k němu začíná pomalounku otáčet, dlaní spočinul na Tomově tváři.
„Tomí, Tománku… Tomíšku,“ dodal s úsměvem a dredíkem jej polechtal rovnou pod nosíkem. Tom už se začal protahovat a zívat a stačilo, aby uslyšel Billův tichý hlásek, který vyslovil to láskyplné slovíčko.
„Plyšáčku,“ špitl Bill kouzelně to oslovení, které měl Tom ze všech nejraději. Billův hlásek by poznal, i kdyby na něj mluvilo tisíc hlasů najednou. Konečně otevřel oči a setkal se se svým rozesmátým sluníčkem. Bill se krásně usmál a zamrkal očkama jako mrkací panenka. Tom se na něj také usmál, nato však nahodil na tvář výraz nevinného andílka.
„A políbení na dobré ráno nedostanu?“ podivil se a přitom se posadil, aby si Bill mohl hačnout na jeho klín. Rukama jej majetnicky objal kolem pasu a čekal na Billovy měkké polštářky. Bill se zasmál nad jeho nedočkavostí a konečně jej dlouze a procítěně políbil. Oba do toho polibku dali všechnu svou lásku, kterou cítili k tomu druhému. Tom Billovi dlaní bloudil po nahých zádech, a když se od něj konečně odtrhl, pohladil jej po vláscích a zadíval se do těch důvěřivých očí, plných oddanosti.
Pořád tomu nemohl uvěřit. Když si vzpomněl na jejich včerejší milování, na těle mu naskočila husí kůže. Nikdy by od Billa nečekal, že by ho uspokojil ústy. Možná později, ale ne teď. Teď, když se teprve jednou milovali, Bill udělal to nejkrásnější, co udělat mohl. Přivedl Toma k tomu nejkrásnějšímu vrcholu, jaký kdy zažil. Kolikrát se uspokojoval sám, to se však vůbec nedalo srovnávat s tím, co cítil včera. Pořád viděl Billovu hlavu ve svém klíně. Pořád cítil jeho jazyk na svém vzrušení a pořád cítil tu chladnou kovovou kuličku, která jej dováděla blíž a blíž k bouřlivému vrcholu. A také byl rád, že Billovi poskytl sebe. Billův vrchol v jeho těle jej přesvědčil o tom, že i Bill si celé jejich milování užíval. I když nedosáhli vrcholu společně, stejně to bylo dalším nádherným zážitkem, který spolu prožili.
Tom si ani neuvědomil, že civí na Billa a pusu má od ucha k uchu. Probralo ho až Billovo jemné zaklepání na jeho čelíčko.
„Čemu se pořád culíš?“ optal se Bill a zvědavostí na Tomově klíně poskočil. Tom se usmál ještě víc.
„Po tak krásné noci se musím culit,“ brnknul Billovi po nosíku a dlaní mu přejel po prdelce. Bill se zvonivě zasmál a v dlani žmoulal cíp od peřiny. Chtěl se Toma zeptat na něco, kvůli čemu mu zvědavost nedala spát. Pořád musel přemýšlet nad tím, proč ho Tom tak oslovil. Začal do sebe zaplétávat konečky Tomových dredů.
„Tomi, můžu se tě na něco zeptat?“ optal se a na Tomovo kývnutí se nadechl. „Proč jsi mi včera řekl, že jsem rozmlsaný medvídek?“ konečně vyslovil to, na co byla jeho hlavinka příliš malá a odpovědí mu byl Tomův úsměv.
„Ty nevíš?“ naoko se podivil a pořád se musel culit Billovu svraštělému čelíčku. Bill si přitáhl peřinku blíž k tělu a zamyslel se.
„No, to, že jsem medvídek, to vím, ale proč zrovna rozmlsaný?“ upřel na Toma svá kukadla a tím už se konečně dožadoval odpovědi. Tom mu políbil packu.
„Ty už si nepamatuješ, co jsi papal včera večer, než jsi šel spinkat?“ připomínal mu s potutelným úsměvem. Bill sjel pohledem někam k Tomovu penisu, který byl zahalen peřinou, a když uviděl Tomovo pokývání hlavou, celý se rozzářil.
„Pamatuju. Chutnalo to moc krásně,“ přiznal a ke své radosti se dokonce nezačervenal. Tom mu věnoval polibek. Znova měl na klíně svého sladce nevinného Billa, který se však dokázal proměnit v černovlasého ďáblíka. Teď se od něj odtrhl a díval se do Tomových oříškových očí. On si jeho vyvrcholení užil, ale co Tom? Co když mu to přišlo nechutné? Objal Toma kolem krku a udělal na něj svůj nevinný kukuč.
„Tomi, a tobě se to líbilo, když jsem ti ho… to, no…“ zasekl se a raději za sebe nechal mluvit Toma. Nevěděl, jak se tomu přesně říká a taky se trošku styděl před Tomem o tom mluvit. Ale chtěl to vědět.
„Kouřil?“ pomohl mu Tom a mohl zahlédnout jen pokývání střapatou hlavinkou a líčka, která začala nabírat rajčátkovou barvu. Něžně Billovi nadzvedl tvář a zadíval se do těch dvou hloubek, které jej vtahovaly čím dál víc. A také si všiml Billových červených tváří.
„Broučku, za to se nemusíš stydět. Nikdy bych nevěřil, že to pro mě uděláš. A také bych nikdy neřekl, že je to tak krásné. Bylo to nádherný, Billí, a já ti moc děkuju. Jsem rád, že něco tak úžasného jsem mohl zažít právě s tebou,“ políbil mu dlaně a následně i tvářičky, kterým se začala vracet původní barva.
„Také ti moc děkuju, Tomi,“ usmál se Bill a v duchu si tleskal packami. Jsem rád, že jsi šťastný, Tome. Vždyť jsem to dělal pro tebe. Pro tebe z lásky. A přitom jsem zjistil, že se mi to moc líbí.
„Lásko, nešel by ses se mnou projít? Musím si v domku něco vyzvednout. Zapomněl jsem tam pár triček,“ Tom Billa dokonale vytrhl z myšlenek a podíval se na hodiny, které ukazovaly teprve devět hodin dopoledne. Bill pokýval hlavinkou.
„Samozřejmě, jen si musíme dát napřed něco k snídani, protože já umírám hlady,“ přiznal Bill a ze svého šuplíčku vytáhl malinké zrcátko. „A musím se namalovat,“ zakvílel při pohledu na svou přírodní krásu. Ani si neuvědomil, že je nahý, vyskočil z postele a utíkal do koupelny. Stoupnul si před zrcadlo a do rukou vzal svou nejoblíbenější řasenku. Už už se chystal nanést první vrstvu, ale zaujalo jej něco jiného. To něco byla malinká nafialovělá modřinka na jeho krku. Bill jen vykulil očka. Nikdy se s něčím takovým nesetkal. Že by alergie? Ale na co? Snažil se ten flíček smýt vodou s mýdlem, ale marně.
Tom už byl skoro úplně oblečený, zrovna si vybíral kšiltovku ladící k tričku, když uslyšel odvedle z koupelny pronikavý křik.
„Tóóómííííííííííííííííí,“ ozvalo se jakési Billovo zoufalé zaječení a Tom s myšlenkou, že v koupelně je nejspíš dvacet tarantulí, běžel dovnitř. Pohled mu padl na zděšeného Billa u zrcadla, ale po tarantulích nebylo ani památky. Místo toho tam stál vyplašený Bill a když uviděl Toma, rychle k němu přicapkal.
„Tomi, co je toto?“ zeptal se mile nechápavě a prstíkem ukazoval na skvrnku, která u Toma vyvolala široký úsměv. Pohladil Billa po vláscích a pozorněji si prohlédl ten kousínek červenofialové kůže.
„To je důsledek našeho včerejšího líbání, lásko,“ rozesmál se ještě víc, když Bill nahodil chápavý výraz a konečně pochopil, že o tu milou ozdůbku se postaraly Tomovy nenasytné rtíky. Přitlačil ho ke kachličkám a objal kolem krku.
„Víš, co si myslím? Že se z mého milého plyšáčka stal velký svůdník,“ káravě vztyčil ukazováček, ale to nečekal, jak ho Tom dokonale odzbrojí. Odhrnul si dredy z krku.
„Tak svůdník, jo? A kdo má na svědomí tohle?“ optal se a ukázal Billovi podobný flíček, jen o něco větší. Bill se andělsky usmál. Nemělo cenu, aby zapíral. Místo toho se přidal k Tomovu smíchu a rošťácky jej dloubl do nosíku.
„Vadí ti to?“ optal se, ale Tom zavrtěl hlavou.
„To víš, že ne,“ ujistil ho a chtěl vyjít z koupelny, ale mezi dveřmi ho Bill ještě zadržel.
„Tomí, můžu si někdy zamlsat?“ pípnul stydlivě a na Tomovo úsměvné přikývnutí s radostí poskočil a konečně se dal do zkrášlování.
Za necelou hodinku se opravdu vydali do města a tentokrát si procházku opravdu užívali. Tom si v domku pobral všechny potřebné věci a pak už jen zbývalo posadit se s Billem na gauč a něžně se líbat. Lehce o sebe otírali své rty a vyznávali si lásku, ale zvuk Tomova mobilu je dokonale vytrhnul z té krásné chvilky.
„Kdo to byl?“ vyzvídal Bill, když Tom hovor ukončil a do rukou si vzal několik zbylých triček.
„Mamka. Říkala, že máme jít domů, prý má pro nás něco moc důležitého,“ poznamenal a za stálého líbání se s Billem přesunul do předsíně, kde se oba přezuli a vyrazili domů.
autor: Rachel
betaread: Janule
ježiš ti jsou tak roztomilíííí….. já se tu musím culit jak zhulený sluníčko 🙂 jak se Billí stydí…. a pak to jeho "Můžu si někdy zamlsat?" :-)))) miluju tuhle povídku :-*
Nádheráááááááááááá jsem zvědavá co na ně Simone chystá za kulišárnu…rychlo dáááááááááááááál….
Jako co ten otec???
no, no!!! Kluci..vy ste se nám označkovaliii! xDDD
oni jsou tak kouzelně sladký…. x)) to Billiho stydění nemá chybu…. x)) naprosto dokonalý…. x)) těšim se na další dílek, sem zvědavá, co jim mamina potřebuje… x))
Díky moc za komenty:-D
Sauriel: Tak ty jsi mě dostala:-D
A vlastně jste mě dostali všichni, pište piště dál dál, děkuju moc za podporu a vaše nadšení:-D
"Tomí, můžu si někdy zamlsat?"
jujky supéééééééééééééér.Mocinky se mi to líbí.
Tak myslím, že Áďa není sama, kdo se culí. Já pstě z Billdy nemůžu, to jak se stydí nebo jeho otázky. A Tomi všechno ochotně a trpělivě vysvětluje x) Věta: "Tomi, můžu si někdy zamlsat?" mě dostala xD
Hej, nebýt Adusky ani bych si nevzpomněla… Co je s otcem?
Jinak krásný, Rachelko, moc krásný a roztomilý x)
jen si, Billí, zamlsej xD úžasná mazlivá povídka!
jojo zamlsat 😀 to je něco pro takového rošťáka 🙂 krásný… ani si to neuvědomuju ale přiblble se tady culím 😀 jak slunce na hnoji, vážně 😀
skvěle.. 😀 ta jeho stydlivost.. OMG 😀 honem dále!! CUTE
Rachel, opět nemám slov..
Nebestovnější…prej: "Tomí, můžu si někdy zamlsat?" xD
Úžasný!:-*
Stydlivý rozmlsaný Bill! To je dokonelost:) jsem zvědavá, co pro ně Simone má tak důležitého:) honem další!
No pěkný…teď už jen zbývá přečíst těch předešlých 31 dílů:-)
Děkuju vám moc za komenty:-D Vidím, že věta: "Tomí, můžu si někdy zamlsat?" u vás vyvolala nadšení:-D
Na otce dojde, to se nebojte…
Jenom já si s něčím nevím rady….
CO-SE-STANE??? *zvědavě poskakuje na židli*
Je to stále stejně kouzelná povídka. 🙂