autor: Áďa
Bill
Stále nedokážu pochopit, co se to se mnou děje. Nemůžu se hýbat, nemůžu mluvit, ba ani nedokážu otevřít oči. A co je na tom ze všeho nejhorší… nedokážu k sobě přivolat Toma. Jsem ztracený, jsem sám, jen se svou bolestí a se svým strachem. Jenom ležím na břiše a je mi hrozné horko. Přitom se však třesu zimou…
Náhle se mi povede otevřít oči. Překvapeně zamžourám, když všechno kolem sebe vidím jenom v nejrůznějších odstínech červené. Nejistě se postavím na všechny čtyři. Jsem někde… no je vůbec možné, abych byl na poušti? Logicky tomu nevěřím, kde bych se tam vzal a co bych tam pohledával? Jenomže všechno, co vidím kolem sebe, mě přesvědčuje o opaku. Nade mnou hoří žhoucí slunce. Kam jenom dohlédnu, tam se táhne rozpálený písek. A nikde není ani živáčka. Jsem tady úplně sám. Nemůžu se pohnout a mám strašlivou žízeň, to vedro je opravdu spalující. Tečou ze mě snad litry potu a začíná se mi dost těžce dýchat. Jestli se nenapiju, tak určitě umřu! A to přece nemůžu. Musím ještě jednou vidět Toma, i kdyby to mělo být naposledy. Musím se mu omluvit za to, že jsem dopustil, aby mě David znásilnil a týral tak, jako před lety.
Najednou těsně přede mnou vytryskne bublající pramínek. Rozzáří se mi oči, já snad začnu věřit na zázraky! Děsí mě sice jeho barva, rudá jako krev, ale červené je tu všechno, takže asi nemám na vybranou, jsem rád, že tu něco vůbec teče. Dychtivě se k němu nakloním. Jemné kapičky mi prýští do obličeje. Vydechnu úlevou. Ta slast, když mě do čela jemně tlačí blahodárně ledová voda! Vzdychnu a radostně přivřu oči, užívám si ten nepopsatelný pocit úlevy, jakou jsem snad nikdy v životě nezažil. Opravdu! Nikdy za celé roky svého života jsem necítil takovou euforii, takový povznášející pocit jako teď, když mi na rozpálené poušti chladí čelo, sem tam i tváře, jemný tlak studené vody. Jo, abych nekřivdil, existuje jediná bytost na celém světě, která mi umí přivodit stejné blaho. A ten někdo se jmenuje Tom Kaulitz a je to mé o deset minut starší dvojčátko, má celoživotní láska. Vůbec nedokážu pochopit, jak jsem se mu zezačátku mohl tolik týdnů bránit, netušil jsem, o co přicházím. Jenomže Tom tady teď není, tak si musím vychutnat alespoň tu luxusní vodu…
Po několika minutách, kdy se mi alespoň trochu ulevilo, jsem se odhodlal k tomu, že se napiju. Mé rty byly totiž absolutně rozpraskané a jazyk se mi lepil na patro. Vidina svlažení krku byla tak nádherná a já už po prameni natahoval své zesláblé ruce… Jenomže v tu chvíli, kdy se mé prsty měly dotknout karmínové vody, pramen náhle zmizel! Zaskočeně jsem vyjekl. Jak to? Zmateně jsem zabořil ruce do písku, přesně v místech, kde pramen tryskal… a on se náhle opět objevil! Nechápal jsem to, ale měl jsem tak ukrutnou žízeň, že jsem se rozhodl to nijak zvlášť neřešit. Dokonce i do dlaní se mi povedlo vodu nabrat, jenomže když jsem si ji dával k ústům, životadárná tekutina zmizela! Sklonil jsem tedy hlavu, že se napiju přímo z pramene svými ústy… jenomže voda zmizela. Jako by snad nikdy ani neexistovala. Začal jsem plakat. Já bez vody nepřežiju, musím alespoň smočit rty! Já nechci umřít, ještě ne! Ještě jsem se nestihl Tomovi omluvit! Ani jsem nevnímal, že má ústa opouští žadonící slova.
„Vodu,“ chrčel jsem. „Vodu! Vodu! Vodu!“
Nevím, jak dlouho jsem prosil. Najednou se ale stalo něco, co mě zcela zaskočilo. Aniž by pramen znovu začal tryskat, ucítil jsem na svých rtech něco měkkého… a vlhkého! Na zlomek vteřiny jsem zaváhal, ale pak jsem se k tomu okamžitě přisál. Byla to voda! Vynikající, studená, obyčejná voda. Bylo jí sice žalostně málo, ale i to mi v tuhle chvíli připadalo jako osmý div světa a zázrak k tomu. Sál jsem ji a cucal, dokud z toho měkkého nezmizela poslední kapička… Na okamžik se to něco od mých rtů oddálilo, vzápětí se to ale vrátilo naplněné další várkou vody! Bylo mi tak blaze. Nevím, kdo nebo co mi vodu poskytlo, zda to je člověk nebo přízrak, anděl či ďábel, ale byl jsem tak vděčný! Šťastně jsem zaznamenával, jak mé rty vlhnou a vedro v mém krku alespoň trošku odumírá. Kéž by ještě dokázala polevit ta bolest v boku a v zádech!
Jenomže to už bych asi chtěl po svém osudu moc. A asi jsem si toho moc dovolil i pouhými představami, jelikož jakmile jsem na tohle pomyslel, měkká neznámá věc se oddálila od mých rtů… a už se nevrátila. Trošku jsem zpanikařil. Proč? Sice jsem se teď alespoň trošku napil, ale dá mi těch pár kapek vůbec sílu jít dál? Pokračovat na své cestě za Tomem? Chvílemi mám pocit, že je můj bráška blízko, hodně blízko, že stačí jenom natáhnout ruku a on mě za ni chytí a podrží mě nad vodou. Ale ani v těchto chvílích jsem ho nikde neviděl. Sakra, to už musím blouznit z toho šíleného vedra, které tu panuje!
S vypětím všech sil jsem se dokázal postavit na nohy. Jakmile jsem se ale pokusil o krok, upadl jsem. Zkoušel jsem se zvednout několikrát, ale můj pokus o chůzi ani jednou nevyšel. Začala se mě zmocňovat beznaděj a z očí se mi začaly zvolna koulet slzy. Snažil jsem se je olíznout, ale vždy se těsně před dotekem mého jazyka vypařily. S pocitem marnosti jsem po dalším pádu do záplavy písku zaznamenal, že všechny odstíny červené kolem mě tmavnou a tmavnou. Děsí mě, že se do červené přidávají i záblesky černé. Úplně jako zlověstné znamení! Jenomže já musím jít dál, musím za Tomem! Musím jít, dokud dokážu alespoň silou vůle ovládat své tělo, musím se prostě přes to nekonečné moře písku nějak dostat, nemůžu tu umřít. S největší námahou, jakou jsem kdy zažil, přinutím své vyčerpané svaly k pohybu vpřed, po čtyřech se mi to i daří. Jenom to trvá strašně moc dlouho…
Najednou se mě zmocní hrozná předtucha. Mám pocit, že mě někdo sleduje! Polekaně otočím hlavou na všechny strany. Nikoho nevidím, ale ten pocit je čím dál silnější. Mám strašně moc veliký strach. Je to snad jenom další halucinace, tak jako pocit Tomovy blízkosti? S obavami se znovu ohlédnu…
…a vykřiknu hrůzou, když těsně za sebou spatřím Davida. Ale jak ten vypadá! Ne tak, ja si ho pamatuju. Jeho kůže je mrtvolně bledá. Sem tam po něm přeběhne nějaký brouček, na dvou místech jsem dokonce spatřil červy. Táhne se z něj hnilobný zápach tlejícího masa. Jeho oči jsou zářivě rudé… a ve spánku má hlubokou díru, z níž mu crčí do vlasů pramen krve!
Začnu zděšeně křičet, když se ke mně blíží trhavou chůzí. Nedokážu se pohnout, jenom se překotím na záda a s hrůzou sleduju, jak ke mně vztahuje mrtvolné ruce, které vypadají, jako by snad tlely ve vodě… A jak já, tak i on moc dobře víme, že existuje jenom jediný člověk, který mi dokáže pomoct. Ale ten člověk je moc daleko. Je příliš daleko na to, aby mě slyšel. Přesto ho zoufale volám v marné naději, že mě uslyší…
„Tommy! Tommy, pomoc! Pomoc!“
Jenomže to už se David nade mnou sklání.
„Copak je, maličký?“ zazubí se na mě a já cítím jeho smrdutý dech. „Copak? Snad se nebojíš, že ti strýček Davídek ublíží?“
Vypískl jsem, když si vedle mě sedal. Jeho ruce se mezitím rozeběhly po celém mém těle a já věděl, co mě čeká. Ze všech posledních zbytečků sil, které mi ještě zbývaly, jsem se rozplakal. Prosil jsem ho, ať mě nechá, ať mi neubližuje. Zoufale jsem volal Toma a z očí se mi hrnuly nové a nové slzy, když se na mě David pokládal.
„NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!“ zakřičím, co mi jenom plíce dovolí, když mi znenadání prudce zahoří záda, načež mi všechno zahaluje hebký závoj sametově černé tmy. S ní přichází nejenom blahodárný, konejšivý chlad, ale i nádherný útlum, po kterém má bolest odumírá, tak jako můj pohled. Už nevnímám nic, jenom tu dokonalou nepropustnou čerň a její stín…
A tma mě neopouští. Je kolem mě pořád. Nevím, kdy jsem se dostal z Davidova sevření, ale vnímám, jak pořád ležím na zádech. Chlad, který byl ještě nedávno tak krásně laskavý, byl najednou hodně studený. Nemrznul jsem sice, ale naskočila mi husí kůže. Otevřu oči a vidím, jak se nade mnou linou tisíce hvězd. A země pode mnou se jakoby pohupuje…
Opatrně se zkusím hnout. Očekávám bodavou bolest v boku a prudké pálení v zádech. Necítím však ani jedno z toho! Nechápu to. Nestěžuju si, ale jsem z toho všeho absolutně zmatený. Kde to jsem? Jsem pořád na poušti? A proč se zem pode mnou houpe, jako bych byl na vlnách? Vzduchem zní tichoulinká melodie kytary, hrající melodii Do noci. Doléhá ke mně velice slabě, jako nějaká velice hodně tlumená ozvěna. Ale dodává mi sílu, abych se postavil na nohy. Rozhlédnu se kolem sebe a teď, ze své výšky, mohu své okolí konečně aspoň trošku identifikovat. Překvapeně zaznamenávám, že kousek ode mě je zábradlí. Zábradlí? Proč?
Opatrně k němu dojdu. Cítím se přitom podivně lehce. Jako by posílený a zdravý. Jenomže kde v tom případě jsem? Dotknu se kovového lemování a nakloním se přes něj… Vyjeknu. Já jsem na moři! Proboha, co tu dělám? Vždyť ještě před chvílí jsem byl na poušti! Nicméně alespoň vím, že si pohupování země jen tak nenamlouvám. Houpání ani nebylo moc veliké, hladina byla tichá a rovná jako zrcadlo, hvězdy se v ní odrážely, až oči přecházely, a pouze jemné vlnky se tiše rozbíjely o bok lodi.
Zamračím se. Na jaké lodi to vlastně jsem? Asi se ji vydám prozkoumat, každá loď má přece někde napsané své jméno. Nebo se někoho zeptám, až tu potkám další lidi. Ale zatím to vypadá, že jedinou živou duší jsem tady já. Poněkud mě to znepokojuje. Proč jsem tady pravděpodobně sám? Nejistě se otočím od vodní hladiny a poprvé se na loď zahledím…
…a krve by se ve mně nedořezal. Vidím čtyři gigantické komíny a zaznamenávám, že se paluba nepatrně naklání směrem dopředu. Titanic! Já jsem na Titanicu!
Zmateně se rozeběhnu po palubě. Nikde nikdo! Jak to, proč? Vždyť na Titanicu cestovalo tolik stovek lidí, kde všichni jsou? Vběhnu do nějaké chodby. Je tu stejně mrtvo jako venku. Cítím, jak se mi zastavuje srdce, když se, lapajíc po dechu, opírám o nádherně vyřezávané zábradlí. Vidím totiž další nezvratný důkaz, že se jedná právě o Titanic. Přímo přede mnou jsou totiž hodiny, na nichž je Čest a Sláva, korunující Čas. Přímo pod těmihle hodinami si ve filmu dávali rande Leonardo di Caprio a Kate Winsletová!
Z transu, doprovázeného němě otevřenými ústy, mě probere až to, že mi podklouzne noha, když se sklon lodi zvětší. V tu chvíli mi docvakne, co musím udělat. Musím zpátky na palubu, určitě tam budou záchranné čluny! Naskočím do jednoho z nich a on mě dopraví zpátky k Tomovi!
Řítím se chodbou jako o život, až doběhnu na palubu. Jenomže ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, čluny nikde nejsou! Tryskem se rozeběhnu pryč od klesající přídě, která už nabírá vodu. Oběhnu celou záď a i druhou stranu lodní paluby, ale nepotkal jsem ani čluny, ani lidi. Začínám se hodně bát. Vždyť ta loď se potápí a já klesnu ke dnu oceánu spolu s ní, pokud se nestane nějaký zázrak! Zachvácen panikou, rozeběhnu se na samotnou záď a chytnu se přesně toho zábradlí, přes které chtěla ve filmu Kate skočit. Sklon lodi se zvětšuje a zvětšuje, voda už sahá po první komín.
Bác! Vykřiknu hrůzou, když první komín dopadne do ledové vody. Zoufale se držím zábradlí. Ne! Prosím, ne! Já nechci umřít na Titanicu, nejsem z té doby, nemůžu tu být! Voda se ale stále přibližuje. Už padá i druhý komín. Slyším, jak loď pomaloučku praská a z filmu vím, co to znamená. Za chvíli se rozlomí vejpůl a potom sbohem. Naposledy vzhlédnu ke hvězdám, zatímco mi oči vlhnou slzami. Sbohem, Tommy…
„Billí?“
Trhnu sebou. Ne, tohle nemůže mít pravda. Mám halucinace. Tom tady přece nemůže být se mnou. On si nezaslouží umřít takovýmhle způsobem! Rozhlédnu se po lodi… a zalapám po dechu, když brášku opravdu spatřím! Nedbá na strmý sklon paluby, stoupá ke mně rychle, aniž by se na rozdíl ode mě musel jakkoliv přidržovat zábradlí. Blíží se čím dál víc. Když je až u mě, jemně mi z tváře setře slzy, načež uchopí mé chvějící se ruce do těch svých.
„Billí, neopouštěj mě, prosím,“ zašeptá smutně. „Prosím, vrať se mi…“
Skrz slzy se na něj usměju.
„Chci se k tobě vrátit,“ zašeptám naléhavě. „Miluju tě, lásko!“
Na důkaz svých slov ho políbím…
…a co se nestane? V momentu, kdy se naše rty spojily v jedny, tma náhle zmizela. Na Titanicu jsme zůstali pořád, záď lodi ale rychle klesla. Noční tmu nahradil oslepující sluneční svit a smrtelný chlad nahradilo hřejivé teplo. A najednou se všude kolem nás objevovali lidi. Bylo jich strašně moc! Byli to nejenom cestující, ale viděl jsem i Georga, Gustava a svou rodinu… a všichni nám tleskali a radostně vyhazovali čapky do vzduchu, zatímco Tom si mě k sobě přitáhl ještě těsněji a jeho rty se vpíjely do mých s ještě větší dychtivostí. Snad nikdy v životě jsem se necítil šťastnější. Pln nenadálé euforie jsem nepostřehl, že Davida, stojícího osaměle stranou a pozorujícího nás nenávistným pohledem, sežehly sluneční paprsky na prach, který pokryl vodní hladinu, aby nenávratně klesnul ke dnu. Jediné, co jsem v tuhle chvíli věděl, že mě a Toma už od sebe nic nerozdělí.
autor: Áďa
betaread: Janule
ten má ale bláznivý sny…..má sny horší než Áďa..xDDD
hebum? :-O
prej bláznivý…. divíš se, když má horečku? 🙂
nedivim holka….já když mám horečku tak se mi zdá, že mě honěj dva chlapy a já jim nemůžu utýct…nakonec ze zoufalosti skočim ze skály a rozplácnu se na zemi…x(((
A jinak HEBUM!
joooj…. to nedělej, byla bys placatá jako předložka před postel…. a nikdo by mi nemohl nadávat, jaký jsem sadista, když Billa ženu v horečnatých snech napřed na poušť a pak na Titanic :-)))
já si myslim, že bych vám všem chyběla (to určitě ty náno blbá xDDD) asi tak, viď? xD
ty seš ale kecka!!! možná dokonce i botaska, s takovýmahle myšlenkama…. 🙂
no dovol…já sem typickej sandál!
aha…. omlouvám se….. lodička, těší mě!
Anoo mistryně hororů vrací úder… ale kvalitně!
Hele Oberon, pardon, pádlo…xD
Hvězda, těší mě!
*mitryni lehce zčervenají líčka. usměje se a praví:"Doufám, že brzy úder oplatíš svou další povídkou!" *
Taky doufám, ale ten čas je ještě daleko. Zatím se zde budu věnovat dílům těch skutečných odborníků.
tak to nevím, jestli jsi pod správným článkem 😀
Ale já to vím, a na tom záleží:-)
ou…. jsem poctěna 🙂
a jéje…..dva sadisti se dali do řeči…xD
Prej sadisti…já su naprostej romantik a Áďa je zas umělkyně. Tak je to:-)
jo. vidíš? Oberon konečně rozťal gordický uzel :-))) teď už se ví, kdo je kdo 🙂
No, Oberone tebe ještě neznám tak budu radči ticho. Ale ty Áďo seš možná umělkyně ale pěkně sadistická!
no jo… i sadismus má své kouzlo 🙂
Třetí sadista se hlásí ak se wede w pátek 13? Jinak áďo heyky ho týráš jen co je pjawda čo to bude příště? Co třeba….king kong?:-D
Ale Sauri, ty mě znáš. Já sem nekomplikovanej:-)
zdravím, Bitter 😀 nene, King Kong to nebude, tohle myslím broučkovi stačilo 🙂 v pátek 136. se vede luxusně, zaspala jsem do práce, tak jsem tam musela být o hodinu dýl, abych to nadělala (ještěže bydlím jenom deset minut jízdy na kole od práce, jinak bych nadělávala dýl…) takže jako luxus, když máš půlnoc, najednou ti u hlavy zaječí mobil a na displeji bliká "šéfová" … ale jinak super, pátky třináctýho mám ráda 🙂 třináctýho jsem se i narodila, ale ve čtvrtek 🙂
ježiš proč píšu 136? to mělo být 13. 😀 už mám z toho všeho v hlavě chaos….
Tag tn se máš,já mám pátek ak wyšitej.ae co moe chyba mno nic.hele kdy se de na další wýprawu do kapličky mám tx wětrníky:-D
Já se nemám dobře, já sem smutnej pokud vás to zajímá:-(
jak tooo? 🙁 co se děje? netruchli, svěř se tetě Ádě a bude líp….
Bitter, další výprava je naplánovaná na sobotu večer, tedy zítra o půlnoci opět pod Zelenou 🙂 a mohla bys mi vzít jednoho indiánka? :-)))
Jde o to, že jsem před týdnem měl blbou náladu a v záchvatu vzteku sem smazal všechny Billovy fotky. Ten kluk se mnou fakt mává. Řekněte někdo, že se vám to taky stalo, ať si nepřipadám jak magor!
Oberone jestli ti to pomůže já prawě mažu fotky Sandry jestli chápeš…
neboj, nejseš magor 🙂 já, když jsem s TH někdy před rokm začínala, tak mě ty Billovy výrazné oči taky pěkně pomotaly kebuli… to je normální, Obi, třeba to někomu může připadat divné, ale tady nám to nikomu nevadí 🙂 prostě pohoda jahoda! seženeš si nový fotky… a pokud se ti Bill v dalším návalu vzteku zprotiví, tak je zase smažeš, seženeš, smažeš, seženeš…. ale psychicky to bude lepší 🙂
Chápu…láska je na h…
Oberone vklidu mě se to stalo taky:-D
Tag nějak:'(
no vida, takže radši to hoďme za hlavu, jinak se tu všichni navzájem uvedeme do těžké deprese 🙁 jasný? takže v rámci možností… kápo, nemám jim říct, že tý kocábce došlo palivo? neee, jen úsměv a mávat, hoši! úsměv a mávat!!!
Áďo deprese už dopadla:-(
A twářit se mile:-D hele myslíte žd když skočim z 9patra,bude to stačit? Wenku leje a mě se nece na střeše zmoknout… XD
jaaak to??? neříkejte mi, že se na vás všechny usmál pátek 13. svou odvrácenou tváří!!! :-O
… jo, tvářit se mile až k sežrání…. jako ty tvoje indiánky 🙂
Nesmíme se nechat ničim znechutit. Radši se budem těšit na tu zítřejší výpravu!
No to zase dopadne:-D
přesně!!! takže jdete všichni? Samara, Bitter, Oberon? (a moje maličkost)
Tag dozwim se jestli to 9 patro stačí? XD asi to nakonec odnese bill w jedný mí rozepraný powídce… A to jsem ho plánowala ušetřit jj tady pomůžd jedno: měl bys plawat,měl bys plawat…
No já rozhodně to si nenechám ujít:-)
Bitter nech toho, nebo se rozjedu do Hrádku a zachráním tě! a pak ti to pěkně spočítám!
jooo? 😀 tak to se těšííím!!! plavat, plavat, plavat, když nevíš co, tak plav! 😀 jo, když ti na tom tak záleží…. devátý patro stačí, ale nedělej to, bylo by o sadistu míň…. a twinsátka v kapličce nás všechny potřebujou, můžeš si vztek vybít na nich 🙂
Fagt můžů jů!!Bille těš se wodnese tn ten twuj ''úchwatnej'' účes;-) oberone ty jsi zjato tybys mě furt zachraňotal no to si nechám líbit.
Jj jenže kdo zachrání mě…nehlaste se všichni:-)
no přece my tři, až půjdeme ke kapličce 🙂 Bitter, v tom s tebou naprosto souhlasím…. aspoň vím, k čemu bude užitečnej háček :-)))
Tak jo vy mu zpracujete vlasy a pak si ho vemu do parády já…hohó
jooo 🙂 to bude akce 🙂 ale človíčkové, já pro dnešek mizím…. tak si to tu hezky naplánujte…. a zítra zažije Kaulitz junior rodeo jak blázen :-)))
Rownou nužky.hey teď čumim na ty mí překlepy…sry já mam nowej mobil a furt jsem se s tou kláwesnicí nezžila tagže sry:-) Oberone já tě kopnu…ty jsi princ na bílim koni de Payrak:-D tebe nemusí nigdo zachraňowat!
Bitter: když myslíš zlatíčko…*zkouší vypátrat, jak se píše srdíčko, ale nepřišel na to*
Tag čáu áďo a bjou noc:-*
Můj princi…tag gdy zmizíme na ten twuj ostrow?:-D
Ostrov? Chci říct, už brzy neboj… Ale Billíka musíme rozhodně přibalit, respektive to co z něj zbyde
Ty jo člověk na chvilku odejde a všichni jdou spat no tesa!
Hey to ti ako neztačí moe malicknrt-billian *přemejšlim…* sakra ak to bylo dál??
Co? Ted nejsem v obraze!
Samy jak vidíš já s Bitter nejdem spát, naopak to vypadá na zajímavou noc xD
Zajímavou?Jo tak to si ráda přečtu:-D
Ako smese domluwili už wčra? Že si střihnem princeznt né? Tudíš ich su Billian mno a ty můj udatný princ:-* XD
Tož tak jo no… tak si vylez na tu hranici, já ji zatim pomalu zapálim:-)
Hele a nemáš mě náhodou zachraňowat? Že bysis zahrál í luise? XD fňuk se tě bojim:'(
Dobře děláš Bitter:-D
Jsme jen dva, tak musim hrát víc rolí najednou. Leda že by něco zahrála Samara:-)
Samaro zachraň mě!!! Pomóóóc!
Maminko?XD
Jo já klidně zahraju:-D
Vklidu Bitter Oberon by neublížil ani mouše…možná xD
Mouše ne, ale někomu jinýmu…
Billovi? xD
Když on je taková KK…z něj nemůžu… Bitter ty spíš?
Bitter se tě lekla a utekla xD
Jako to se dělá? Se na wás zejtra wykašlu a nebudou žádný wětrníky:-D
To neni dobrý…se teď zaměřim na tebe Samy;-)
Ajéje:-D Dobrý Bitter nespinká:-D
Ikdyž…
Hey co wy dwa zas proti mě kujete? XD
Já nic já muzikantka:-D
Já taky nic:-) Teď mi ale poraďte jak dostat ségru od compu..Furt mi tady překáží a já se potřebuju nutně kouknout na pár epizod Beybladeu
řekni ji že ji před domem čeká nějaký hezký kluk…pak to půjde samo:-D
No ona vypadá že je spíš na holky..celý dny vejrá na fotky ňákejch modelek:-)
To říkej swý babičce wy jste schopný mě odtáhnout na tu hranici!
Já ne!Já bych tě tam neodtáhla xD jedině kdyby si v meere zabila twinsátka xD ale jinak nééé já? blázníš?
Kolik je ségře? xD XD
Já bych ti taky neublížil Bitty! Ségře je 15:-) a zase jede seznamka…
už zase? xD
No co nó:-D já wám newěřhm wy mě upálíte:'(:'( a áďa mě tagi nezachrání ptž chrni… Chjo to sem dopadla:-( XD
Neupálíme, nevím jak Oberon ale já ne xD já bych na žádnou twc duši nevztáhla ruku xD
Nebój my sme hodný. A kdyby bylo po mym, musela by se utancovat:-)
Jáj já a tancowat tag to radši tu hranici;-) sam děkuju aespoň někdo keď na mě muj princ kašle…ae počkej…
fíííííí….tady to žije lidi……
Oberon: Hele jako fakt tě neznám….prohodili jsme spolu dohromady asi tak 6 komentů…to je zoufale málo na to, abych tě mohla znát….ale přesto mi přijdeš zvláštní…..v dobrym slova smyslu..x)
??
aspon že vtym dobrym xD
Díky Sauri:-)
Andílek náš strážnej přileťel XD
ano, přiletěl….takže tu zase máte ochránce svého….všichni se poklonit…slušně pozdravit a poprosit o ochranu..xDDDD
Oberon: Ale není zač ty náš tajemnej….(teda tajemnej aspoň pro mě, protože jak vidim, tak Bitter tě zná moc dobře x))
Klaním se, zdravím, prosím o ochranu xDxDxD
No jo Bitter mě má prokouklýho xD A samozřejmě se klaním..a žádám o ochranu…Áďa jistě dovolí abych měl dvě ochránkyně:-)