autor: Majestrix
Je donucení vážně odpovědí? Ne vždycky, ale výjimky potvrzují pravidlo.
„Oh, Tomi.“ Bill zasténal a v extázi bouchnul pěstí o stůl.
„Jestli se neuklidníš, bude konec ještě předtím, než začneš.“ Varoval ho Tom. „Mimochodem, musíš dýchat.“
„Ale když ono je to tak dobrý.“
„Líbí se ti to?“
„Oh Bože… Seš nejlepší.“
„To říkají všichni.“ Tom sledoval, jak do sebe Bill cpe hamburger, Tom byl na sebe patřičně pyšný, byl to totiž jeho nápad požádat číšníka, aby přidali kroužek cibule na salát a rajčata. „Ty seš z toho jídla fakt úplně vedle, co?“ zeptal se, zíral při tom zmateně na své dvojče.
„Je to tak dobrý, nedokážu ti ani popsat jak moc.“ Bill měl kečup i hořčici v koutku svých úst, ale to mu vůbec nevadilo, měl své jídlo, to bylo jediné, co tvořilo v tuhle chvíli jeho skromný svět.
„To jsem rád.“ Tom se opíral o postel, sledoval, jak se Bill přehrabuje v hranolkách. „Vážně bys měl mezitím dýchat, Bille.“
„Proč se tim obtěžovat?“
„Jak bych asi lidem vysvětlil, že jsi umřel, když jsi jedl burger a hranolky, protože ti to tak chutnalo, že jsi u toho nemohl dýchat?“ zapnul Tom televizi. Bill pokrčil rameny a nacpal si další burger do pusy.
„Tyhahophyjdeh.“
„…Můžeš mi to zopakovat?“
Bill polknul. „Ty na to přijdeš.“ Tom se usmál a zavrtěl hlavou, koutkem pokukoval po svém bratrovi. Jeho dvojče téměř hořelo z toho, jak do sebe cpalo dort v rekordním čase a při tom střídalo ještě koláč s hranolkama. Bill jedl, jako by nic nejedl už týdny…
„Bille? Jeden z těch koláčů nech pro mě, ano?“ Řekl Tom a přitom doufal, že mu ho Bill dá, potom si ale jeho mladší bráška kousnul.
„Um…“
„…Bille…“ zaúpěl Tom a zavrtěl nevěřícně hlavou.
„Můžeš si objednat od pokojového servisu.“
„Jo, jasně.“ Věděl, že na to stejně zapomene. Za chvilku se Bill zvednul, šťastně vydechl a utřel si pusu.
„To bylo… úžasný.“ Vydechl, protáhnul se, cítil se naprosto na vrcholku světa. Tom k němu s úšklebkem zvednul pohled.
„Víc úžasný než já?“ Bill zavrtěl hlavou.
„Ne-e. Úžasný kvůli tobě.“ Opravil ho Bill a zašel do koupelny.
Tom slyšel, jak si jeho dvojče vyčistilo zuby, usmíval se, věděl totiž, co tohle znamená. Polibky. Zavřel oči a předstíral, že spí, snažil se neusmívat, když slyšel rozhněvané vydechnutí hned vedle své hlavy. „Tomi, nemůžeš spát.“
„Mohl bych.“ Zamumlal, unikl mu úšklebek, když ho Bill šťouchnul do boku.
„Tomi…“ vydechnul Bill, vlezl si k němu do postele a opřel se mu bradou o hrudník. „Tomi…“
„Hmm?“ Bill protočil oči a políbil ho na nos. „Tohle není moje probouzecí tlačítko.“
„Tvoje probouzecí tlačítko?“ zeptal se Bill se smíchem. Tom přikývnul, oči stále pevně zavřené.
„Musíš ho najít.“
„Ty jsi jako miminko.“ Řekl Bill afektovaně a pohladil Toma svým dlouhým prstem po tváři. Povzdychnul si, když viděl, že i když se Tom pokoušel vypadat, že spí, vypadal krásně. „Ale moje miminko.“ Zašeptal a políbil ho na jeho dokonalou tvář.
„Ne-e. Tady není.“ Zasmál se Tom, když ho Bill zase šťouchnul. Tom zavrtěl hlavou, odmítal otevřít oči. „Pokračuj.“
„Fajn. Seš hrozně náročnej.“ Zasmál se Bill a Tom nakrčil obočí.
„Oh, já jsem ten náročný. Fajn.“ Bill zavrtěl hlavou a naklonil se znovu blíž, vtisknul Tomovi lehký polibek na rty. „Našel jsi ho.“ Zašeptal Tom a otevřel oči. Podíval se na Billa a malinko se zamračil, protože Bill vypadal víc znaveně než předtím. „Jsi v pořádku?“
„Jo.“ Mávnul nad tím rukou Bill, ale Tom ho za ní chytil a jemně ji políbil.
„Je ti blbě už pěkně dlouho.“
„Neřeš to, prosím.“ Řekl Bill unaveně a položil si hlavu na Tomův hrudník, ten ale jen zavrtěl hlavou a vytáhl si Billa výš.
„Pořád je to kvůli tomu břichu? Zvracel jsi dneska?“ zeptal se Tom až poněkud vyčítavě. Bill zavřel oči a povzdychnul si.
„Můžeme neničit tenhle hezkej moment mluvením o zvracení?“ Tom se převalil tak, že ležel nad Billem a otřel se mu nosem o tvář, zajel s ním do jeho vlasů a nasál vůni bratrova šampónu.
„Myslím, že ano.“ Tom se choval jako by to byla bůhvíjaká oběť. Bill se zahihňal a zaxichtil se, promnul si břicho. „Chce se ti zvracet?“ Zeptal se Tom poplašeně. Nechtěl, aby to schytal na sebe.
„Ne, jenom mě malinko bolí.“ Otočil se Bill a zaryl se obličejem do Tomova velkého rukávu, snažil se uklidnit.
„Možná tohle pomůže.“ Začal Tom lehounce třít Billovo bříško, dostalo se mu spokojeného mručení.
„Oh… Tomi, tohle je úžasný.“ Zvednul k němu Bill pohled a přitáhl si ho blíž, aby ho mohl políbit, chvilku to bylo jen takové nevinné, potom se ale polibky prohloubily, nejspíš kvůli Billovu nenechavému jazyku. Tom ho okamžitě vpustil a Bill mu jazykem vjel dovnitř. Tom si s ním hrál, miloval ten pocit, mít v ústech jazyk, který se naučil milovat. Miloval Billovy polibky, dožadoval se jich, i když je nemohl mít tak často. Byli skoro stejně dobré jako sex a to už je něco. Tom začínal být vzrušený, prolomil polibek kvůli nedostatku kyslíku a začal pokládat malé polibky podél Billovy čelisti a dolů po krku.
„Tomi, přines lubrikáč.“
Tom se odtáhnul s vyvalenýma očima. „Vážně?“ vykvíknul. Dobrý bože, zněl jako panic. Bill si pod něj lehnul, krásně se usmíval a hladil Toma po tváři, znovu si ho přitáhl dolů k sobě, aby mu mohl věnovat další rychlý polibek. Když ho pustil, Tom přikyvoval hlavou, i když to byl on, kdo položil otázku. „Okay, jsem hned zpátky.“ Neochotně opustil Billa a vylezl z postele, zastavil se a vrátil se, znovu ho políbil, pak odešel a zavřel dveře, Bill se smál.
Tom vytáhnul z kapsy kartu od pokoje a projel s ní zámek, zamračil se, když světélko zůstalo červené. Projel to znovu a znovu žádná změna, podíval se na kartu a protočil oči, vyndal jinou kartu. Světélko se rozsvítilo zeleně a on otevřel dveře, vyhrabal z kufru svojí taštičku s toaletními věcmi a začal hledat bílou piksličku. Jakmile ji měl v ruce, vystartoval z pokoje, znovu si při zamykání popletl karty a pak už šupky dupky do Billova pokoje. Udělal dva kroky do ložnice s výbornou náladou, která ale hned opět spadla na bod mrazu.
Bill Ležel na boku; ruku na břiše a tiše oddechoval. Tom na to jen zíral, snažil se přijít na to, jak mohl Bill během 3 minut usnout. Znal svého bratra až moc dobře na to, aby si myslel, že to na něj jen hraje. Přemýšlel, jestli si ho má probudit nebo ne, Bill malinko zakňučel a schoulil se do klubíčka, Tom se podíval na kruhy, co měl pod očima, připadal si jako sketa. Dal si kelímek do jedné z jeho velkých kapes a vlezl do postele za ním, přitáhl si ho blíž a položil mu ruku na bříško, lehounce ho po něm hladil. Jeho dvojče zhluboka vydechlo, opřelo se o něj a položilo si hlavu na Tomův hrudník. Vrásky bolesti se z jeho obličeje vytratily a Tom ho políbil na spánek, povzdychnul si do jeho vlasů. Ať to bylo cokoliv, bude z toho mít modrý koule, to mu bylo jasné.
~*~
Georg se podíval na hodinky a zamračil se. Už má deset minut zpoždění, zatím. Zvednul pohled a zamračil se, když Gustav vyšel zpoza rohu. „Co je?“ Zeptal se blonďák.
„Myslel jsem si, že jsi Bill.“
„Jo, zčistajasna jsem vyrostl o 30 centimetrů, zhubnul jsem a všichni si mě pletou s holkou.“ Vychvaloval se Gustav a pak se začal smát, Georgův výraz byl opravdu famózní.
„Víš, že mu není dobře.“
„Ale stejně nikdy neměl moc svalů.“
Georg se usmál. „To máš pravdu.“
„A kam jdete?“ zeptal se Gustav a nandal si sluneční brýle. Postávali v hotelové hale poblíž výtahů.
„Nakupovat.“ Řekl rychle Georg. „Ty?“
Gustav pokrčil rameny. „Jen jsem se chystal bezcílně courat po městě. Mají tu nějaké hezké kostely, které jsem si chtěl vyfotit, poslat to pak rodině a tak.“
„Seš tak…“ utrousil Georg.
„Tak co? Huh? Jenom protože rád posílám fotky svojí rodině?“ odsekl Gustav. „Alespoň se chovám, jakože nějakou rodinu mám.“
„Moje rodina ví, že je mám rád.“
„A zavolal bys jim, kdybych ti to nepřipomněl?“
„Možná.“ Zabručel Georg.
„No jasně. A dvojčata jsou ještě horší!“ rozhodil Gustav rukama.
„V čem jsme horší?“ zeptal se Bill, který se připojil k jejich skupince. Georg se ušklíbnul a Gustav protočil oči.
„Kdy naposledy jsi volal vaší matce?“ zeptal se bubeník. Bill se na chvilku zamyslel.
„Kdy jsi mi to naposledy připomněl?“
„Vzdávám to. Uvidíme se potom, dementi.“ Zamával Gustav a odešel rozrušený.
Bill se otočil zpátky ke Georgovi se zdviženým obočím. „Co to jako mělo být?“
„Jo tak to kdybych věděl.“ Usmál se Georg a Bill si nandal své nakupovací brýle. „Seš připravenej?“
„Moje kreditka je tak nažhavená, že mi za chvilku propálí díru do kalhot.“
„Třeba to je jenom z toho, že je máš až moc napasovaný.“ Zasmál se Georg, když ho Bill praštil do ruky.
„Kde je Saki?“ zeptal se Bill a rozhlídnul se.
„Dneska to bude jenom já a ty.“
„Vážně? Jak jsi to dokázal?“ následoval Bill Georga ven z haly na ulici. Georg pokrčil rameny a přivolal taxík.
„Jenom jsem poprosil.“
„Kreténe.“ Syknul Bill a Georg se na něj podíval.
„Co?“
„Nic.“ Zazíval, snažil se to zamaskovat. „Co je?“
„Nic, jenom přemýšlím nad tím, že asi nemáš dostatek odpočinku.“ Odpověděl mu Georg a usmál se, když taxík konečně přijel.
„Je mi, jako bych spal pořád, ale stejně mi to nestačilo. Víš, že je to u mě normální. Mohl bych prospat klidně celý svůj život. Mimoto, tohle je náš poslední volný den a chci se alespoň jednou dostat ven z hotelu.“ Vlezl si do auta hned za svým kamarádem a zavřel dveře.
„Rádi bychom jeli sem.“ Podal Georg řidiči papír s adresou, řidič rychle přikývnul a vyjel.
„Potřebuju nový pásek.“ Zapřemýšlel nahlas Bill, zívnul a opřel si hlavu o opěradlo. „Jak dlouho to tam trvá?“
„Okolo dvaceti minut, možná víc, jestli bude zácpa.“
„Hmm..“ Bill usnul během dvou minut. Georg se s obavami podíval na svého kamaráda. Když mu nic nebylo, dokázal skákat nadšením čtyři hodiny před tím, než se jelo nakupovat. A teď, usunul hned, co vyjeli. Něco tady bylo určitě špatně a on byl připraven přijít na to co.
~*~
Bill byl probuzen něžným šťouchnutím, rozespale se rozhlídnul kolem sebe. V puse měl chuť vlny a třeštila mu hlava. Dokonce i všechny jeho končetiny ho bolely. Nemyslel si, že budu spát takhle tvrdě. „Co se děje?“ zeptal se a znovu se rozhlídnul. Byli před malou, ale důstojně vypadající budovou.
„Jsme tady.“ Zaplatil řidiči Georg a vystrčil Billa z auta, Bill stále zíval. „Tak pojď.“ Tlačil ho ke schodům.
„Kde to jsme? Co je to za krám, že tu ani nemá žádné cedule?“ zeptal se Bill, který se nechával tlačit do schodů nahoru. „Georgu, kde jsme?“ zeptal se, byl už dostatečně probraný a vešel dovnitř.
Nepříjemná hudba z výtahů.
Prázdné pohledy lidí, kteří seděli na lavičkách.
Zápach dezinfekce.
Bill polknul a rozhlídnul se okolo. Znaky byly dostačující. Byli v nějaký pitomý nemocnici. Otočil se na Georga se zradou v očích. „Nic neříkej; alespoň jednou budeš poslouchat ty mě.“ Řekl basák, Bill zavřel pusu a vyvalil oči. „Nevěděl jsem jak jinak tě sem přinutit dojít, protože seš hrozně tvrdohlavej a nehodlám čekat, až se to s tvým zdravím ještě zhorší. Tom neví, jak tě k něčemu a přinutit a Gustav… Toho raději komentovat nebudu. Ten by ti neřekl ani ať se nadechneš, protože by si myslel, že je to tvoje věc. Já rozhodně nemám problém s tím, že bych měl zvednout tu tvojí kostnatou prdel a dotáhnout tě tam, je ti to jasný?“
Bill pomalinku přikývnul.
„A teď si jdi sednout.“ Ukázal Georg na koženou židli, nehnul se, dokud se Bill nedopravil tam, kam ukazoval. Bill koukal, jak ho Georg odešel nahlásit, přemýšlel u toho nad nějakou poznámkou, kterou by Georgovi dal vědět, že je hroznej…ale nemohl na nic přijít.
Chtěl, aby doktorovi mohl říct, že ví, co mu je, že má jenom nějaký virus a pak že bude moci jít. Hluboko v srdci ale věděl, že to není jen virus a že to nebude tak, jak si přeje. Ošil se a podíval se přes chodbu, usmál se. Záchody.
~*~
Georg seděl v čekárně, malinko se obával o ty, kteří budou na řadě po Billovi. Zvednul ze stolku staré noviny a už po páté se podíval na telefon. Už je to hodina a půl a Billovi stále dělají nějaké testy. Nejspíš ho za tohle bude zpěvák pěkně dlouho nenávidět, ale alespoň budou vědět, co se s ním děje. Zvedl pohled k pěkné sestřičce, která vykoukla ze dveří.
„Pan Listing?“
„Ano?“ usmál se a stoupnul si.
„Váš kamarád je na pokoji dvanáct. Můžete se za ním už jít podívat.“ Georg přikývnul a následoval ji do pokoje č. 12. Georg zaťukal a vešel dovnitř, usmál se na Billa. I když měl něco přes 182 centimetrů, stále vypadal na doktorově lehátku jako malé ztracené dítě. Jednou rukou se držel za nadloktí a tisknul si k němu kousek vaty.
„Jsi bledý.“ Řekl Georg, zavřel za sebou dveře a posadil se na židli, která byla vedle lehátka. Bill apaticky pokrčil rameny.
„Přísahal bych, že mi vzali polovičku mojí krve.“
„Takže ti ještě nedali výsledky testů?“ Bill zavrtěl hlavou, dal vatu pryč od své ruky a zamračil se. Podíval se na svoji krev na chomáčku a zahodil ho do odpadkového koše.
„Nemělo by se to vyhodit do koše s nebezpečným odpadem? Když to na sobě má krev?“
„To je mi u něčeho.“ Odseknul Bill a podíval se na svého kamaráda. Georg mu pohled oplatil.
„Připravil jsem se na to, že mě nejspíš budeš nenávidět, takže klidně pokračuj, mně je to jedno.“
„Seš kretén.“
„Taky si občas říkám.“ Přikývnul Georg. Bill se na něj krátce podíval a vyprsknul smíchy. Georg se k němu se smíchem připojil. Smáli se a snažili se tak odhodit pryč své nervy. Čekali, až se vrátí doktor.
„Jsem nervózní.“
„Já vím. Ale věř mi, že to nemůže být nic zas tak špatnýho, nebo snad jo?“ ještě než Bill stihnul odpovědět, otevřely se dveře a doktor Santoro vešel dovnitř, oba dva se na něj usmáli a on jen položil na svůj stůl Billovu kartu.
„Pane Kaulitzi, dostali jsme už výsledky vašich testů. Omlouvám se za to zdržení, ale naše laborantka byla malinko zaskočená.“ Omluvil se a odtáhnul si židli, aby se mohl posadit. „Okay, začneme tím jednodušším. Vaše nadměrná únava je následkem nedostatkem železa v krvi.“ Bill si oddychnul úlevou. „To můžete srovnat, když budete brát vitamíny. Pár jsem vám napsal na lísteček, nepotřebujete na ně recept.“
„Děkuji, doktore, celkem jsem se bál. Už hrozně dlouho nemám žádnou energii.“ Přiznal Bill a doktor Santoro přikývnul, něco si zapsal.
„To jsem si jistý. Ta druhá věc, co vám musím říct, není tak jednoduchá. Chcete, abych vám to řekl o samotě?“ podíval se na Georga, který založil ruce na prsou a pohled mu opětoval. Bill se podíval na Georga, nechtěl, aby kamkoliv odcházel.
„Ne, to je v pořádku. Stejně bych mu to řekl.“ Usmál se malinko a otočil se zpátky na doktora. „Tak co se se mnou děje?“
„Nikdy bych si nemyslel, že tohle budu muset říct, ale…“ Doktor Santoro se zhluboka nadechl a omluvně se usmál. „Odpusťte mi to. Jste těhotný.“
„Cože?“ řekl Georg nechtěně a narovnal se. Bill bez mrknutí koukal na doktora. „To je nemožné! Chci říct, když se pořádně podíváte, Bill je kluk!“ Bill ho ignoroval a stále koukal na doktora.
„Sám jsem ty krevní testy dělal, dokonce dvakrát. To proto jsme se vrátili a vzali vám ještě více krve.“ Zvednul se doktor a začal přecházet ode dveří ke svému stolu a zpátky. „Ještě nikdy v životě jsem tohle neviděl. A to jste ani nepodstoupil operaci na změnu pohlaví.“
„Ne.“ Místnost se s ním točila a Bill se snažil udržet v pohodě.
„Jsem…“ slova se někam vytratila a pokoj začal být matný, Bill si až za chvilku uvědomil, že někdo volá jeho jméno.
~*~
Tom otevřel dveře a zamračil se, kouknul se po celé prázdné místnosti. Georg říkal, že pojede s Billem nakupovat, ale slíbil mu, že to nebude trvat dlouho. Tom se nudil a stýskalo se mu po Billovi. Tohle je jejich posledních pár hodin před tím, než budou muset jít do autobusu a on chtěl strávit ještě nějaký čas o samotě se svým bráškou. Zamručel a zavřel dveře. To, že bude zírat do prázdné místnosti, mu Billa stejně nevrátí. Znovu si povzdychl a šel se podívat po Gustavovi.
~*~
Bill otevřel oči a uviděl před sebou doktora Santoro a Georga.
„Co se stalo?“ zachraptěl, chytl se jich za ruce a posadil se.
„Buďte opatrný, tohle se vám teď nejspíš bude stávat častěji během nastávajících pár měsíců.“ Řekl doktor pomalu a podal mu kelímek se studenou vodou. Bill to vypil tak rychle, jakoby právě absolvoval běh savanou.
„Co se stalo před tím, než jsem omdlel?“
„Řekl jsem Vám, že jste těhotný.“
Bill se podíval na Georga. „Mohl jsi vybrat jakéhokoliv doktora a ty mi najdeš šarlatána?“ zeptal se naštvaně. Georg zavrtěl hlavou a odvrátil pohled.
„Bille, poslouchej ho, prosím.“ Řekl lehce Georg.
„Cože? Zbláznil ses? Já tady nebudu už ani minutu.“ Bill chtěl slézt z lehátka, ale Georg ho zastavil.
„Pane Kaulitzi, používal jste někdy v poslední době náplast s názvem Willpower? Taky známou jako Ridia?“
Bill naprázdno otevřel pusu, byl zmatený. „Uh…Jo.“
„Když jste omdlel, volali mi moji kolegové z New Yorku. Tahle náplast tam byla stažena z prodeje už před pár měsíci, byl jste o tom informován?“ Bill zavrtěl hlavou. „FDA v Americe zjistila, že tato náplast obsahuje drogu, která nebyla odhalena při prvotních kontrolách. Obsahuje velice agresivní syntetický estrogen. Hormon, který povzbuzuje vznik dalších. Společně s ostatními chemikáliemi potlačili potřebu nikotinu, což nedopatřením potlačilo pohlavní identitu vašeho těla. Je to ještě víc komplikované, tohle je jen podstata celé věci. Jak dlouho jste ji používal?“
„Tři měsíce. Zatím…“ zašeptal Bill, třásly se mu ruce. Tohle se nemohlo dít, tohle nemůže být pravda.
„To víc, Bille. Už je to asi pět měsíců.“ Podíval se na něj Georg s neklidem.
„To nemůže být takhle dlouho.“
„Pamatuješ, David ti je přeci dal hned po tom, co jsi byl tak šíleně nachlazený.“
„Jo?“ vydechnul Bill, přemýšlel nad tím, proč se mu takhle hrozně pletou data.
„Tak to bylo před pěti měsíci.“
„Naneštěstí tohle je dostatek času. Vaše tělo pomalu nahrazovalo testosteron estrogenem.“
„Ale já nemám dělohu.“ Připomněl mu naštvaně Bill. „Jak je to možné?“
„Lidské tělo je jako stroj, dělá cokoliv, co je potřeba proto, aby se přizpůsobilo tomu, co potřebuje. Vaše tělo je vynikající příklad; pracuje na vrcholu sil. Takže lidově řečeno si dělohu vytvořilo.“
„Bude ze mě ženská?“ zeptal se Bill se strachem. Doktor Santoro zaváhal a poté zavrtěl hlavou.
„Ne, zdá se, že stupně hormonů se už snížily. Estrogen ztrácí svou agresivitu, ale ne dostatečně na to, aby vaše tělo nebylo schopné dokončit tenhle proces. Bude u vás probíhat normální těhotenství, alespoň tak normální jak jen to půjde.“
„Chci jít na potrat.“ Zašeptal Bill a Georg zalapal po dechu.
„Bille, neměl by sis o tom nejprve promluvit s otcem?“ Georg ihned zacouval, když se na něj zpěvák podíval.
„Drž kurva hubu, Georgu. Prostě už zmlkni!“ řekl Bill hystericky. Dal si ruku před pusu a zhluboka se nadechl. „Doktore, chci jít na potrat.“ Řekl rozhodně.
„Je mi líto, pane Kaulitzi, ale nemůžeme vám poskytnout interrupci. Neprovádíme je zde, to zaprvé, a za druhé by se vám pod to museli podepsat minimálně dva doktoři a ještě ke všemu byste si musel nějaký čas počkat v pořadníku. Ani to vám ale nabídnout nemůžeme, protože jste už přes termín legální interrupce.“
„…Promiňte, co prosím?“
„Jste v polovině třetího měsíce. Plus mínus týden.“ Oba, Georg a Bill se podívali na zpěvákovo břicho.
„To není možný. Vždyť jsem zhubnul, jsem hubený!“ ukázal na své břicho, aby tomu dodal dramatičnost.
„To je pro štíhlé lidi normální. Měl jsem pacientku, které začalo růst bříško až v sedmém měsíci. Každý je jiný.“ Bill jen hloupě koukal před sebe, nic mu nepřipadalo normální. „Pane Kaulitzi, je tu ještě jedna věc, jeden můj kamarád je právník a pracoval na případu podobném tomu vašemu, s ostatními muži, kteří byli ve stejné situaci. Nejste sám. Dám vám na něj číslo.“ Podal Billovi kousek papíru. Musel si ho ale vzít Georg, protože Bill koukal do země. Předepíšu vám prenatální vitamíny, měli by vám pomoci od ranních nevolností, protože obsahují B12. Omlouvám se, ale víc vám pomoci nemůžu.“
Když Bill zvednul pohled od země, stál už venku, Georg ho podepíral, jako by měl každou chvíli zkolabovat. Kdo ví, třeba zrovna ano. „Bude to dobrý, Bille. Doktor říkal, že nejsi sám.“
„Jsem sám.“ Řekl Bill truchlivě. Ještě včera by se tomuhle smál, ale teď, při pohledu na odpornou knížku, kterou držel v rukou, mu to přišlo opravdu smutné. Georg zavrtěl hlavou a otočil si Billa čelem k sobě.
„Poslouchej mě, Bille, nejsi sám, jasný? Kdo je otcem? Můžeme ho zmáčknout a rozkopat mu prdel. Třeba se potom budeš cítit líp.“
„Oh bože…“ Bill si vzpomněl na Toma a oklepal se. Nikdo se nesměl dozvědět, že otcem je Tom. Navždycky by je rozdělili a s tím by on žít nemohl.
Obzvláště ne teď.
„Bille, kdo je otec?“
„To ti nemůžu říct.“ Zavrtěl hlavou a Georg se zamračil.
„No, když to neřekneš mně, tak to třeba řekneš Tomovi. A on tomu chlápkovi bude chtít prdel nakopat ještě víc, to tě můžu ujistit.“
„Tom se to nesmí dozvědět.“ Zavrtěl Bill rychle hlavou, v krku se mu udělal knedlík. Nemohl to udržet, pevně zmáčknul Georgovu ruku a vyhodil do křoví všechno, co dneska snědl. Georg tam stál s pocitem trapnosti a nevěděl, co má dělat. „Tom se to nemůže dozvědět.“ Zopakoval Bill po tom, co se pokusil vyplivat z pusy všechnu tu pachuť. Začal se hrabat v kabelce, hledal žvýkačku. Našel jedny rozbalený a dal si do pusy dva kousky, cítil, jak ho začíná bolet hlava.
„No tak, Bille, tohle je šílenost.“
„Ne, nikdo se to nesmí dozvědět!“ Otočil se zpátky na Georga. „Tohle může zničit naše kariéry!“ zapištěl a serval si z krku náplast, kterou stále nosil. Podíval se na ni zlostně a zahodil ji na zem, zadupával ji do země s takovou ráží, že zase málem omdlel.
„Opatrně, Bille! Nemůže teď padat.“ Připomněl mu Georg a Bill se mu vyrval rukou ze sevření.
„Vidíš? Dokonce už i ty se mnou jednáš jinak.“ Řekl hořce, snažil se zadržet slzy.
„Uh…Promiň, že ti to připomínám, ale ty jsi jiný.“ Bill se na něj ošklivě podíval, přijel taxík, nechal se dostrkat dovnitř auta. Po cestě zpátky do hotelu nikdo neřekl jediné slovo, Georg koukal z okna a Bill koukal z toho druhého. Jeho emoce byly naprosto nekontrolovatelné a jeho mozek pracoval na milion otáček za minutu, stále dokola. Za chvilku mu bylo zase jako by byl naprosto otupělý, nemohl pořádně dýchat, aniž by se mu nechtělo brečet. Po čase dojeli do hotelu a chovali se, jako by se nic nestalo. „Bille…“ zamručel Georg a chytnul ho za ruku. „Tohle nemůžeš jen tak ignorovat.“
„Ne? Tak sleduj.“ Řekl Bill povýšeně a narovnal se, aby byl ještě vyšší.
„Bille!“ Zpěvák se otočil na podpatku a zašel do hotelu, nechal Georga na chodníku.
„Až tohle Tom zjistí, nakope mi prdel…“ řekl hořce Georg a následoval Billa do hotelu.
Anglicky, prosím. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
oh god, it´s so funny:D Bill will be fether and Tom will be father too:D:D
amazing story
It is sweet, amazing and perfect. I don´t know what more to say, maybe just that it is wonderful…
So! I knew it x)) very good!
hezke bylo kdyz se poradne podivate tak bill je kluk, xDD
oooohhhh very funny….absolutly amazing….next part please….x)
Beautiful ♥ I love it!
Next PLEASE..x) Bill is pregnant? Uhhh…I like FanFic with baby…x) *cute* x)
really??? OMG this is best…
Uu, my gott! I like it xD Georg is agent 007 😀 Bill, pleas, you must have the baby! Tom, help Bill! Cool ff ;D
funny 😀 Oh God :DD this is really funny xDD yes… Bill must have bejbydlo xD (baby) xDD
It's still great, I really like this story:)) An explanation why is Bill pregnant is scientific and realistic, it is so good:) Stupid cigarettes:)) Poor Bill:)
And there are more men in the same situation… hmm, it's interesting, it means Bill isn't weird, he isn't a girl. I hope he will say it to Tom, because it isn't Bill's fault, so Tom couldn't be angy, could he? I hope in small happy family:D
..xDlol.. it´s amazing. and funny..xDhej baby baby,, u , a,-XD
Perfect! Really crazy.. xD
All these things… Tom´s wakey button… Bill´s Shopping Glasses… Gustav´s care… Georg´s tricky plan… make me smile 🙂
I really appreciate your scientific explanation 😉 It is a great idea! Poor Bill. I think his reaction is quite normal, he is only scared and confused. I feel so sorry for him!
And you remind me my pregnancy :)))
woooow…amazing!
I can from it … I never like ff read, so … Bill is pregnant! Goooood!
This is famous!!!
to je psycho… :D:D:D
pořád se tady nevěřícně pochechtávám. je to tak absurdní, že mám chuť se na čtení zase vyprdnout. ale hodně mě zaujaly charaktery postav. každý má svou důležitou roli, moc se mi líbějí Géčka. a Tom vlastně taky. 🙂 no a to mě nejspíš donutí číst dál. hergot. 😀