autor: Tessyna
Ahojte miláčkové…
Tak tu máte konec téhle povídky. Omlouvám se, že je to tak uspěchané, ale múza mě už dlouho u téhle ff-ky necicmala… doufám, že se vám to bude líbit. Napište mi to do komíků, prosíím. Slibuju další ff, ale teď už pěkně čtěte. A já doufám, že každý pochopí co jsem tímhle chtěla říct. Vaše Tessyna :o**
Oblečení bylo rozházené po celém pokoji a kluci už TO moc chtěli, jenže Bill to stopnul. „Neměli bychom si spíš promluvit s Davidem? Dělat tu kraviny můžem kdykoliv.“ Promluvil Bill a ladně posbíral po pokoji rozházené oblečení. Potom se odebral do obýváku, kde už nikdo nebyl. A tak se vrátil zpět do ložnice za Tomem, který se válel v posteli a přitom se škrábal na břiše. „Voni už všichni odešli?? Sem to ani nepostřehl.“ Promluvil na bratra, který mu věnoval udivený pohled.
„Jo? Taky sem si toho nevšiml.“ A dál pokračoval ve škrábání, jenže jeho ručka jela pořád níž. Bill nad tím jen zakroutil hlavou a odešel si do kuchyně pro telefon. Tam vyťukal Davidovo číslo a čekal než to vezme. „No, Davide, kam si tak náhle odešel??“ vyhrkl Bill hned, jak to David zvedl.
„No, vy ste měli něco jiného na práci… i když jako… tohle nevypadalo moc bratrsky…“
„N-no víš, Davide… to-to se ti zdálo.“ Snažil se to zakecat Bill.
Jenže se mu to nedařilo.
„No, já nevím, Bille… hlavně to nedělejte na veřejnosti…“
„Neboj… ahoj…“ řekl Bill a zavěsil.
Cítil se nějak divně. Všechno bylo nějak divné. On, Tom, David, kapela, no prostě všechno.
Nakonec se ale rozhodl to neřešit a šel do sprchy. Hned, jakmile pustil vodu, se tam ale začal dobývat Tom.
„Brácha, sakra, co tam děláš. Chci si umýt ruce… mám je celé posyflené,“ Bill teda vylezl odemknul mu a zase se vrátil do sprchy. Když přišel do ložnice, Tom už spal, a tak si lehnul vedle něj a usnul také. A vzhledem k tomu, že dvojčata sou spáči, prospali celý zbytek dne. A tak nějak to šlo den za dnem. Pořád se jen flákali. Nikomu se nic nechtělo. Novej manažer nebyl. Bylo to opravdu nesnesitelné.
——-O půl roku později——-
Kapela si sice našla nového manažera, ale už to nebylo tak jako předtím. A aby toho nebylo málo, provalil se incestní vztah mezi dvojčaty. Takže ti teď lítají po soudech a většina lidí je zavrhla. Mají to opravdu těžké. Nikomu se už nic nechce. Jejich smysl života uhynul. Je to zvláštní, a přitom tak jednoduché. Nebýt té fanynky, která Billa otravovala už aspoň 3 měsíce, nic se nikdo nedoví. Jenže ona je načapala při činu. Dvojčata se po sobě polonazí váleli v zákulisí. A ona mrštná potvůrka proklouzla a vyfotila je. Potom fotky odnesla bulváru, a protože dostala dobře zaplaceno, dala jim je. Tím to pro dvojčata skončilo. Nesmí se vídat a oba sou z toho hodně špatní. Bill se už i pokusil o sebevraždu. A ne poprvé. Teď stojí na střeše 15-ti patrového domu a dívá se dolů na silnici. Hlavou mu létá píseň In die nacht. Snad proto, že ve videoklipu takhle stál. Jenže teď bez lan. Pomalu se přibližoval k okraji střechy, pak zašeptal: „Miluju tě, Tome.“ a udělal krok do prázdna. Už nevnímal nic. Cítil, jak letí dolů a přitom si zpíval jeho oblíbenou píseň Totgeliebt. Pak už jen dopadl na zem. A necítil nic. Jen úlevu.
Jakmile se tohle dozvěděl Tom, psychicky se zhroutil a byl odvezen do psychiatrické léčebny, kde upadl do komatu. Lékaři nenašli důvod. Někteří si šuškají, že to bylo smutkem, ale nic oficiálního se neví. Některé ze zbylých fanynek si také ublížily, ale ani to Tomovi nepomohlo.
Po dlouhých 6-ti letech v kómatu ho odpojili a dali tak klid jeho duši. Teď zase mohl být s Billem. S jeho Billem. Bez jakýchkoliv zábran. Mohli spolu žít. A dát volnost své nehynoucí, čisté lásce. Šest let Bill na svého bratra čekal. Ale i on se dočkal svého miláčka a teď, teď už jim nikdo nezabrání být spolu. Jediné, co jim to kazilo, byl fakt, že si toho museli moc protrpět, než dosáhli štěstí. Občas si o tom i povídali a vždy došli k názoru, jak sou lidé nespravedliví a snadno ovlivnitelní. Jen málo z nich dokáže přijmout pravdu a neublížit tím někomu druhému. Jenže to už teď upadlo v zapomnění. Plakáty, oznamující koncert Tokio Hotel, byly přelepeny. Dívky vyrostly, vdaly se a zapomněly. Samy se staly matkami dívek, které by pro svou kapelu udělaly cokoli. Ale žádná z nich netuší, jak krásná byla láska mezi dvěma bratry, dvojčaty, kterým až smrt dovolila být spolu.
KONEC
autor: Tessyna
betaread: Janule
Chjo…škoda týhle povídky. Ze začátku to vypadalo moc zajímavě, byla jsem zvědavá a pak se to takhle… Bylo vidět, že tě to,Tess, už nebaví, nevíš, jak dál, nemáš na to čas. Ale fakt škoda. Bylo to hodně uspěchaný už, mrzí mě, že jsi to nemohla rozvinout….. 🙁
Ale aspoň ten konec takovej pěknej. 🙂
jo, jo…pěkný….
unahleny ale pěkny…
ÚžasNý No, ae Holčiny maj RechT <3
moc krásný ale hrozně smutný:-(
přesně tak… vyvíjelo se to tak hezky… a takový rychlý utlumený konec… škoda téhle povídky, no…. pěkný, ale moc rychlý 🙁
já vím holky a moc se omlouvám jenže fakt už sem nevěděla co psát.. zdálo se mi že tímhle kradu kousky povídek co sem četla od jinejch autorů.. fakt se omlouvám..
To byla krásná povídka ♥
boze…………..a ja si myslela ze aspon na tom konci budou zit stastne………teda stastni jsou ale mrtvi…………..xD………….mas muj obdiv uz zase brecim………xD……………omg…….