autor: Samara
Táááák a je tu poslední dílek statečného Romea (Toma) a krásné Julie (Billa). Děkuji za vaše komentáře, když si je zpětně pročítám, tak jsem u některých dojatá :-)A taky děkuji všem, co si poctivě četli tuhle povídku díl po dílku. Doufám, že se vám líbila. A speciálně chci poděkovat dvěma milým holčinám, které mě poctivě komentovaly a já je mám za to moc ráda 🙂 Takže Áďo a Sauriel… DÍKY.
Tom Billa pevně obejmul. Rukama mu vjel do vlasů a něžně jej hladil.
„Zlatíčko moje,“ šeptal ze slzami v očích. „Není ti nic?“ Bill zavrtěl hlavou. I když byl ve velkém šoku, věděl, že když je s ním Tom, nic se mu nestane. Zastrčil si vlasy za uši a pozorně se na Toma zadíval.
„Tomi, proč jsi odešel?“ zeptal se tiše, hlasem plným smutku. Tom odvrátil hlavu a pevně zavřel oči.
„Protože jsem si uvědomil, že miluju svého brášku,“ zašeptal. Bill se ani nepohnul. Po tváři se mu začaly koulet velké slzy. V hlavě a v srdíčku se mu začalo všechno hroutit. Nedokázal uvěřit tomu, co Tom řekl.
„To jsem měl radši umřít!“ zakřičel najednou. Tom se mu podíval do očí. Jako by ho zhypnotizovaly. Nedokázal se od nich odtrhnout. Bill byl tak krásný. I když byl pořád vyděšený, tak byl moc krásný. Hebké, černé vlásky mu volně splývaly kolem bílých tváří, oči zabarvené překrásnou hnědou barvou lemovaly husté černé řasy a trošku rozmazané oční linky. Tváře měl sice pořád bledé strachem, ale i na pouhý pohled byly jemné jako samet. Tom se pousmál. Uvědomil si, že už prostě nedokáže žít bez Billa. Pohladil ho po černých vláscích. Ten jen ucukl.
„No tak, Bille,“ zašeptal Tom něžně a políbil ho. Bill se ani nepohnul. Nevěděl, proč to Tom dělá, když mu právě řekl, že s ním nechce být. Pak ale Toma obejmul a začal ho taky líbat.
„Tomi, že už mě neopustíš?“ naléhal na něj. Tom se jen usmál.
„Budeme spolu navždy, dokud nezemřeme,“ ujistil ho a dal mu pusinku. Bill se šťastně usmál.
„Zachránil jsi mi život, Tome.“ Tom jen pohodil dredama.
„A ty bys mi ho snad nezachránil?“ řekl škádlivě. Jeho bráška ale najednou zamyšleně sevřel rty.
„Tome, jak si věděl, kde jsem?“ zeptal se. Tom zvážněl.
„Byl jsem u Andrease a tam jsem najednou omdlel nebo co,“ začal. „V tom snu… viděl jsem přesně tady toto místo. Pak jsem viděl tebe, jak křičíš, ať ti pomůžu. Tak jsem tě šel hledat.“ Bill pootevřel překvapeně pusinku.
„Ale jak se ti to mohlo zdát tak přesně?“ nechápal. Tom ho k sobě přitiskl.
„Jsme dvojčata, Bille,“ zašeptal mu do ouška.
„Dvojčata,“ opakoval Bill. Pak se podíval na Petera, který byl dosud v bezvědomí. „Tomi, měli bychom zavolat policii,“ řekl. Tom přikývl. Vytáhl mobil a za chvilku už hlásil policii, kam mají přijet.
„Billí, až přijedou, všechno jim řekni, jo?“ připomněl mu Tom. Bill nervózně kývl hlavou. Policie vzápětí přijela. Byl s nimi i lékař.
„Kluci, to jste se tu porvali nebo co?“ mračil se policajt.
„Ne ale ten hajzl chtěl zabít brášku,“ rozčílil se Tom. Naštvalo ho, že si ten polda myslí, že se nic vážnějšího nestalo. Policajt vzhlédl od bloku, do kterého si něco zapisoval.
„Co to povídáš?“ řekl překvapeně. Tom zvedl nůž.
„Tímhle,“ dodal. Policajt si vzal nůž a pohlédl na Billa.
„Ty jsi jeho bratr?“ zeptal se. Bill přikývl. „Proč tě chtěl zabít?“ vyptával se policajt.
„Naše rodiny se dlouho nesnášely a on nedokázal snést, že se ukázalo, že jsem Tomův brácha,“ zamumlal Bill. Tom málem úlevou omdlel. Bál se, aby Bill neřekl něco, co by neměl. Ale Bill byl chytrý kluk. Věděl, že o jeho lásce k Tomovi musí mlčet, protože v Německu byl incest trestný. Policajt jen nevěřícně zakroutil hlavou. Kývl na lékaře a ten Petera vyšetřil. Byl v pořádku.
„Odvezte ho do vězeňské nemocnice,“ poručil policajt. Pak se otočil zpátky ke klukům. „Přišel jste opravdu na poslední chvíli, mladíku,“ řekl Tomovi.
„Já vím, ale hlavně, že jsem přišel,“ namítl Tom. Policajt se usmál.
„Při standardním postupu bych vás měl odvést na vyšetření, ale já na vás vidím dobře, že byste nejraději zůstal se svým bráškou, že je to tak?“ zeptal se Billa. Ten přikývl. Policajt se pousmál. „Běžte domů, kluci,“ řekl a rozloučil se s nima. Tom cítil, jak se Bill třese. Objal ho kolem ramen.
„To nic, Billí, už je pryč, už ti nikdy neublíží, ten hajzl, už se k tobě v životě nepřiblíží,“ konejšil ho. Bill se trošku usmál.
„Mně je všechno jedno, hlavně že budeš se mnou,“ řekl mazlivě.
„Já budu,“ ujistil ho Tom a políbil ho. Bill jen sladce zavrněl.
„Bille, zavolám tvojí… teda naší mámě, jo?“ navrhl Tom. Bill přikývl.
„Ale řekni jí to nějak opatrně, jo?“ prosil.
„Neboj,“ řekl Tom a líbl ho na nosík. Ale než stačil vytočit Simonino číslo, mobil se rozezvonil.
„To je mamka,“ zasmál se Tom, když zkontroloval displej. Zvedl mobil. „Ahoj, Simone,“ řekl. Pak si trošku odtáhl mobil od ucha, protože Simone začala křičet.
„Tome, kde jste? Přijedu domů a co tu najdu?! Prázdný dům! A před domem Billovy klíče! Tome, okamžitě mi řekni, kde jste?!“ Tom se kousl do rtu.
„Simone, poslouchej, Billa unesli…“ Leknutím upustil , když Simone zavřeštěla.
„Billa?! Kde je, co se mu stalo? Bille!“ Bill rychle zvedl mobil.
„Mami, neboj se, jsem v pořádku, Tom mě zachránil,“ uklidňoval ji.
„To jsi ty, Bille?“ zeptala se Simone.
„Jo, mami, neboj, jsem v pohodě,“ řekl.
„Kde jste?“ přerušila ho rázně Simone.
„Za Dütooronským parkem,“ začal Bill ale Simone řekla jenom: „Jedu tam.“ Bill podal Tomovi mobil a povytáhl obočí.
„Jede sem,“ řekl. Tom se usmál. „Bille, co s náma bude?“ zeptal se po chvilce.
„Proč?“ zeptal se překvapeně Bill. Než Tom stačil odpovědět, vletěla dovnitř zadýchaná Simone. To byla rychlost! Jakmile uviděla svého mladšího synka živého a zdravého, ze srdce jí spadl ne kámen, ale přímo meteorit.
„Bille!“ rozplakala se a pevně ho objala. Pak objala i Toma. „Tys mi ho zachránil, zlato,“ špitla a políbila ho. Tom se najednou cítil nádherně. Konečně věděl, že ho má Simone ráda jako syna. Konečně měl svoji mámu, které se může ze vším svěřit. Simone si utřela uslzené oči a usmála se na své dva zamilované synky. „Kluci pojďte domů,“ naléhala na ně. Kluci se zvedli. Naposledy se rozhlédli po oné osudné místnosti, pak se ale chytli za ruce a rychle odběhli k Simoninu autu. Ale když dojeli domů, Simone se hned začala vyptávat.
„Billí, kdo ti to udělal?“ začala. Bill zaváhal. Ale věděl, že by se to Simone dozvěděla, určitě je ještě předvolají na policii.
„Peter Trümper,“ zašeptal zkroušeně Bill.
„Ten spratek?!“ rozzuřila se Simone. Nenávist je nenávist, ale toto Trümperovi přehnali! „Simone, klid, je ve vězení,“ uklidňoval ji Tom.
„A já se postarám aby odtud pěkně dlouho nevylezl, ať to stojí, co to stojí. On tě chtěl zabít, že?“ podívala se Simone na Billa. Bill se zarazil, ale pak odevzdaně kývl. Simone došlo, že je to kvůli jejich lásce. Pohladila ho po vlasech. „Buď rád, že Toma máš,“ řekla vážně. Bill se usmál.
„Já jsem,“ řekl a stiskl Tomovi ruku. Ten se na něj láskyplně usmál a políbil ho na čelo. Simone posmutněla.
„Kluci, co budete dělat dál?“ zeptala se. Dvojčata věděla, na co naráží. Ale byli rozhodnutí. Nikdy se neopustí, už ne!
„Mami, promiň, ale já Toma prostě miluju,“ oznámil jí pevně Bill. „A jestli tomu chceš zabránit, odejdu s Tomem pryč.“ Simone se usmála.
„Nebudu vám bránit, kluci… když se budete trochu klidnit na veřejnosti, ju?“ Kluci se na ni překvapeně podívali. Oba měli pocit, že jim v hlavě vybuchl ohňostroj.
„Tobě to nevadí?“ vyhrkl Tom.
„Ne, že bych byla nadšená, ale copak lásce se dá poroučet?“ mrkla na ně Simone. Byla ráda, že má oba kluky zpátky a že jsou šťastní. Pak byla šťastná i ona.
„Díky, mami!“ vykřikli oba kluci a dali Simone pusu. Simone se zarazila, a pak se rozesmála. Tom jí řekl poprvé v životě mami! Bill a Tom se na sebe usmáli. Pak se šťastně objali.
„Slyšíš, Bille? Už budem navždy spolu!“ šeptal šťastně Tom.
„Já vím, Tome. Nikdo nás už nerozdělí,“ slíbil mu Bill a dvojčátka Tom a Bill si dali nejsladší pusu v životě. A určitě ne poslední.
Všechno dobře dopadlo. Peter dostal 5let vězení. Gordon si okamžitě Toma oblíbil a bral ho jako svého syna. Ted Trümper spolu s Gretou dělali problémy, ale Gordon zašel na sociálku a Toma si adoptoval, takže Ted už na něj neměl jako otec nárok. Jim Kaulitz měl oba kluky moc rád. Tomovi se za všechno omluvil. Gordon i Jim se o lásce Toma a Billa dozvěděli. Ale nevadilo jim to. Jim je oba chránil a kluci ho brali jako staršího bráchu. A tak končí příběh o dvou znepřátelených rodinách. Jejich nejmladší děti se do sebe zamilovaly a na povrch vyšla hrůzná pravda. Ale láska překoná všechny. A tím spíš, když je to láska dvojčátek Billa a Toma Kaulitzových.
KONEC
autor: Samara
betaread: Janule
teda Sam… to bylo dokonalý… jak to maminka vzala v pohodě, jak si na ně zvykl i Jim a jak Toma adoptovali… jak jim dovolili lásku… jenom mi prosím něco slib… že tohle nebyla poslední vícedílovka? 🙂 jako… kam se na tohle Shakespeare hrabe!!! perfektní povídka prostě :-*
Byla jsem pěkně přešlá,když jsem za názvem spatřila nápis "konec".Ale hned se mi vylepšila nálada,jakmile jsem dočetla poslední dílek.Byla to VÝBORNÁ povídka a jak už tu bylo několikrát zmíněno-Shakespeare-vrať se do hrobu…Vivat Samaře! 😀
ooo Sam….to je úžasná povídka! Děkuju za ní i za moc krásný věnování! Sem ráda, že to nedopadlo jak v Shakespearově díle! Díky, díky, díky!
Jako ale:'( já cu etě 🙂 bylo to móóóóc kjásný! Rychle pisej další a další powídky 😀 klidňe hamleta XD keď to bude od tebe, Shakespeare se bude moct jít znowa zahrabat 😀 ptž na tebe nemá.
konec?….
to je pěkny … upe jůůů eče že ho Peter nezabil…
to bylo kráásnýý nebude třeba druhá řadá?? x) plotííím
néé… už je konec! bože, cooos to provedla xD já se těšila že to bude padesát dílu nejméně a ono už to končí =´(
ale musím moc pochválit, ten nápad a prostě to provedení té povídky 😉 jsi vážně moc šikovná 😉
chudák Shakespeare, kdyby viděl co my s tím tady provádíme xD
ale určitě skvělé.
piš rozhodně dál ♥
NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ to už je konec?Bože díky,že ho nezabil.
Peterovi bych dala víc jak 5 let.Asi bych mu dala 10.
toe klááásně napsaný upa moc! Shakespear proti tobě nemá žádnou šanci, kdyby žil tak by ho to položilo a já wim, že se aspoň obrací v hrobě xDDD
Děkuji všem za komentíky, moc si jich vážím:-) zpětně poděkování patří taky Bitter a Oberonovi:-) Do povídky jsem vás nedala protože jsem ji psala dřív než jsem vás znala tak aspon ted:-)
Bajly: já mu dala schválně tak málo kdybych se nudila a znenadání napsala druhou řadu:-)
opravdu krásňoučké, mocinky se mi to líbilo.. hltala jsem každej dílek jak nic..ooopravdu moc krásné…:))
To bylo prostě úúúúúúúžasný..xDD..:-*..fakt se Ti to povedlo..moooooc..jsi rozenááá spisovatelka..xDD..upa jsem to hltala nejvíc..xDD..opravdůůůů kvááásnéé..xDD
oh
Ten záver bol krásny 🙂