autor: Bitter
Nešel domů, nevěděl, co by tam dělal. Sešel do města a bezcílně procházel ulicemi a mimoděk sledoval výlohy přeplněné věcmi na léto. Vzpomněl si na to, že na tohle léto, plánovali výlet do Francie. Bill totiž Francii miloval.
Najednou se zarazil. Někoho viděl. Nebylo to, jako když viděl někoho, kdo mu připomínal Billa. Viděl někoho, koho upřímně nenáviděl, ale zároveň věděl, že on jediný ho může vyslechnout a pochopit, aniž by mu říkal ty utěšující lži, kterých měl po krk.
Dohnal dotyčného.
„Andreasi…“
„Tome…“
„Co tady děláš, myslel jsem že jsi se odstěhoval…“
„Jo. Jen jsem se zastavil…“ Zaváhal. „Něco jsem musel zařídit.“ Tom si vzpomněl, že vedle pomníčku byla kytice bílých lilií.
„Ty lilie…“ Andreas jen chabě kývl.
„Nepůjdem si někam sednout?“ Navrhl po chvíli mlčení. Usadili se v malé kavárně a Tom začal mluvit. Andreas ho trpělivě poslouchal a nepřerušoval ho.
„…Kdybych ho potkal, zabil bych ho… přísahal jsem to Billovi.“
„Chápu tě.“ Andreas se trochu napil a nadechl se. „Tome, kdybych věděl, kdo to byl a řekl ti to… co bys udělal?“
„Děláš si srandu… zabil bych ho…“ Tomův výraz se rázem změnil. Žádné zoufalství… čirá nenávist. Andreas trochu znervózněl. Přesto na sobě nedal nic znát.
Opřel se. „Ten, kdo tenkrát zmáčkl spoušť… Je dneska tady… . v týhle kavárně… pije kafe a…“ Tom se začal horlivě rozhlížet. Snažil se rozeznat někoho, koho by snad jen mlhavě znal.
„Sedí naproti tobě.“ Tom se zarazil uprostřed pohybu. Otočil se na Andrease a v duchu si opakoval, co mu řekl.
„Ty…“ Andreas odložil kafe. „Nepůjdem někam jinam?“
„Zabiju tě.“ Andreas pokrčil rameny a vstal. Tom šel za ním. Nasedli do taxíku a vyjeli za město. Celou cestu nepromluvili. Tomův pohled přetékal nenávistí, bolestí a zradou.
Vystoupili před kopcem. Sotva jim taxík zmizel z dohledu, Tom se na Andrease vrhl.
Položil se na něj a tiskl ho k zemi. Z kapsy vytáhl revolver, který si před pěti měsíci pořídil a který nosil pořád s sebou.
„Jak jsi jen mohl…“ Andreas se jen ušklíbl.
„Řekl jsem, že jsem stiskl spoušť, ne že jsem ho zabil. Vede se mu náhodou dobře. Jestli mě teď zabiješ, můžu ti zaručit, že ho tím odrovnáš. Bill žije a je jen na tobě, jak dlouho ještě…“
„Lžeš!“
„Vážně? “ Andreas vyndal z kapsy pár fotek. Tom schoval revolver a vytrhl mu fotky z ruky. Vstal a odstoupil od něj.
„Tu poslední jsem fotil dneska ráno.“
„To není pravda…“ Zašeptal Tom zoufale a fotky mu vyklouzly z roztřesených rukou.
„Můžu ti ho vrátit zítra, když budeš dělat to, co ti řeknu.
„Co chceš… dám ti všechno…“
„Pár euro by bylo vhod. Takovej milion eur by mohl stačit, co říkáš? Neměl by to bejt pro tebe problém. Zítra v osm ráno buď tady.“ Tom ho téměř nevnímal. Jen tupě sledoval fotky, které se válely na zemi. Andreas odešel. Zhroutil se na zem a vzal do ruky jednu z fotek.
Rázem na lesklý papír dopadly slzy. Stále nemohl uvěřit tomu, co vidí. Přejel prstem po spící tváři na fotce. Poznal by ji mezi tisíci…
Tom netrpělivě přešlapoval na místě. V ruce cestovku narvanou penězi. Nebylo sice tak lehký je sehnat, ale on měl dost známejch. Na cestě se objevil stříbrný mercedes. Andreas vystoupil a vzal si od Toma tašku. Zkontroloval peníze.
„A kde je Bill?“
„Jeď za mnou.“ Řekl tiše a zalezl zpátky do svého auta. Tom spěšně nastoupil do svého černého Cadillacu a jel za Andreasem. Jeli několik hodin. Tomovi přišla cesta nekonečná a měl pocit, že snad projeli celé Německo. Už si začínal myslet, že Andreas celou dobu lže, když konečně zastavil před malou vilou na kraji města. Vystoupil a dal Tomovi pokyn, aby šel za ním.
„Zavolám ho, aby si zabalil. Dřív, než ti to dovolím, se k němu nepřibližuj a ani ho neoslovuj, je ti to jasný.“ Tom poslušně kývl. Strach a očekávání ho naplno ovládaly a on měl co dělat, aby neomdlel. Zůstal stát na chodbě. Andreas zašel za roh a za chviličku Tom uslyšel hlas, kvůli kterému se mu do očí nahrnulo celé moře slz.
„Andy… měl jsi přijet až za hodinu, děje se něco?“
„Nene, jdi se sbalit.“
„Už je tady?“
„Jo.“ Nedalo mu to a trochu vykoukl. Ale jen tak, aby ho nebylo vidět.
Andreas stál u schodů a na schodech stál… Tomovi se zastavil dech.
„Bille…“ Špitl tiše.
Andreas domluvil a Bill odešel po schodech nahoru. Tom se opřel o stěnu. Těžce dýchal a zaplavovalo ho neuvěřitelné štěstí. Nemohl uvěřit tomu, co viděl.
Měl na sobě světlý jeansy a bílý triko, byl nenalíčenej a ani vlasy neměl nijak upravený, přesto ho poznal. Byl to on, jeho jediná láska. Láska, o které si myslel, že už jí nikdy nespatří. Jediné, co mu nešlo do hlavy, bylo jeho chování. Ani nepostřehl, že vedle něj někdo stojí, a když na něj Andreas promluvil, lekl se.
„Tome, musím ti něco říct. Jde o to… neví, kdo je…“
„Cože? „
„Ví jen to, co jsem mu řekl. Myslí si o sobě, že se jmenuje Nikolas…“
„Co… jak to sakra myslíš!“
„Tome, pojď si sednout, vysvětlím ti to. Bill si zatím zabalí.“ Usadili se v kuchyni. Andreas mu hned všechno řekl. Že ho tenkrát najali, aby ho zabil, ale on to udělal jinak. Unesl ho z nemocnice a postaral se o to, aby si zbytek světa myslel, že je mrtvý. Řekl i to, proč si Bill nic nepamatuje, dává mu prášky, které způsobují ztrátu paměti. Řekl mu všechno do detailu, i to, že ho Bill bere víc než jen přítele. V tu chvíli se Tom málem neovládl a vrazil mu.
„Když to nebude pár dní brát, vzpomene si…“
„Proč jsi to všechno udělal… a proč mi ho najednou vracíš… nic nechápu…“
„Neřeš to, prostě to ber jak to je. Vracím ti ho a slibuju, že tentokrát už vám dám pokoj. Na nic se neptej a nesnaž se mě pak najít. Jen o jedno tě prosím, neříkej mu, že jsem střílel já.“ Jen co dořekl, ozvaly se tiché kroky a do kuchyně vešel Bill s cestovkou přes rameno. Tom se ovládal, aby se mu nevrhl kolem krku a nerozbrečel se štěstím.
„Nikolasi, takže tohle je tvůj bratr… Tom.“
„Ahoj.“ Pozdravil ho a usmál se na něj. Tom už jen stěží přemáhal slzy.
„Měli byste už jet, ať do Hamburku dojedete ještě před tím, než bude tma.“ Tom jen kývnul.
„Já… dám ti zatím tašku do auta, aby ses moh rozloučit s Andym…“
„Tak jo. Díky.“ Bill podal Tomovi tašku a ten co nejrychleji opustil dům. Zničeně si sedl do auta a snažil se uklidnit. Za pár minut se otevřely dveře spolujezdce a nastoupil Bill.
„Andreas říkal, že jsi bydlel ve Francii…“ Začal Bill, sotva se auto rozjelo. „Jaký to tam je?“
„Skoro stejný jako tady… jen lidi mluvěj jinak. A je tam větší teplo.“ Bill se chtěl zeptat ještě na něco, ale zapípal mu mobil. Tom se na něj překvapeně podíval.
„To je kvůli práškům, abych nezapomněl. Stejně je už nemusím brát, Andy mluvil s doktorem a můžu je na pár dní vysadit. Stejně mi po nich bylo blbě.“ Vysvětlil hned. Tom jen kývl. Bylo mu jasné, že to byly ty prášky, o kterých mluvil Andreas.
„B… Nikolasi, můžu se tě na něco zeptat?“ Tom se včas zarazil, aby ho neoslovil jménem. Jak se zdálo, Bill si ničeho nevšiml.
„Jo.“
„Víš… no… když si nic nepamatuješ… jak jsi věděl, že… ty… a Andy… no…“
„Nevěděl. Andreas se jednoho dne neudržel a políbil mě.“ Oznámil Bill prostě a usmál se. „Už abych si vzpomněl… Andy mě pořád bral na vyjížďky a vejlety, abych si vzpomněl… nic. Je to… . nevím jak to popsat…“
„Cítíš prázdno, máš pocit, že už nežiješ, lidi kolem ti říkají různý věci, ale jen ty víš, že už to nebude jako dřív, máš strach a ani nevíš z čeho… jako by ti někdo odpáral kus tebe a rozcupoval ho před tvýma očima na kousíčky a ty pak spálil…“ Bill se na něj překvapeně podíval.
„Jo. Přesně tak.“ Bill nevěděl, co má dál říct a Tom na tom byl stejně. Radši potlačil nutkání se na něco vyptávat.
Billovi se po dvou hodinách začaly klížit oči. Byl často unavený. Důsledek prášků…
„Sklopím ti sedadlo. Vzadu je deka. Pojedem ještě asi tři hodiny, tak si lehni.“ Usmál se na něj a sklopil mu sedadlo. Bill se zachumlal pod deku a během pár minut usnul a Tom co chvilku sklouzával pohledem z vozovky na Billa. Narovnal mu deku a zastrčil pramen vlasů za ucho. Venku se začalo stmívat. Konečně spatřil ceduli „Vítejte v Hamburku“.
Tak byl s Andreasem domluvenej, odveze Billa nejdřív tam, a až si vzpomene, odveze ho domů. Tom odbočil do leva a zaparkoval před malým domkem.
Nechtělo se mu, ale musel Billa vzbudit, přesto neodolal a předtím, než s ním jemně zatřásl, zkusil to jeho obvyklým způsobem. Políbil ho pod ucho a na to samé místo foukl. Bill zamžoural. „Už jsme tady.“ Bill se protáhl a zívl. Podíval se na domek. Měl pocit, že už ho někdy viděl. Když vešli do obýváku a Tom položil tašku na gauč, ten okamžik, jako by už zažil. Cítil se nesvůj a zároveň měl nutkání, začít se štěstím smát, přitom nevěděl proč.
„Kuchyň je tamhle, koupelna tam a tady ložnice.“ Tom ukázal na dveře.
„Já… asi se půjdu vysprchovat a pudu si lehnout, jestli ti to teda nebude vadit…“
„Ne. Odnesu ti tašku do ložnice a vybalim.“ Bill kývl.
„Děkuju.“ Odešel do koupelny. Osprchoval se, a aniž by nad tím přemýšlel, otevřel skříňku a vyndal z ní kartáč. Zarazil se, až ve chvíli, kdy se česal. Věděl přesně, kam má sáhnout. Prohlížel si ostatní věci ve skříňce. Dva laky na vlasy, vosk, gel, dvě tužky na oči, paleta černých a šedivých očních stínů, bílý a černý lak na nehty, dvě řasenky, dvě tuby make-upu, pudr, různý hřebeny, šampony a dvě barvy na vlasy-černý. Všechno to bylo puntičkářsky srovnáno.
„Bráška má asi holku.“ Usmál se. Jediné, co ho zarazilo, bylo to, že v tý skříňce byl pánskej deodorant. Pokrčil rameny a skříňku zavřel, aniž by tušil, že zavřel svoji skříňku s jeho věcmi, protože Tom neměl sílu je vyhodit.
Vešel do ložnice. Tom urovnával věci do skříně. Nemohl přehlídnout to, že byla plná jeansů, triček, mikin a na věšáku viselo plno kožených bund, kabátů a pár sak.
Tom skříň zavřel.
„Kdybys něco potřeboval, budu vedle.“ Chtěl odejít, ale Bill ho zastavil.
„Možná to bude znít blbě, ale… no, nebyl bys tady se mnou… víš já mám často zlý sny a…“
„To je v pohodě. Zůstanu tady.“
„Díky.“ Usmál se na něj Bill vděčně a zalezl do postele. Tom si lehl vedle něj. Bill během pár minut usnul. Tom si podepřel hlavu a stiskl Billovu dlaň. Bill se podvědomě přisunul a položil hlavu na Tomovo rameno.
Tom ho sledoval se slzami v očích. Všechno bylo jako kdyby se nic nestalo. Billova tvář se ani v nejmenším nezměnila. Jen vlasy měl o něco kratší a melír z nich zmizel pod nánosem černé barvy. Malinko zhubnul, ale to jen podtrhovalo jeho křehkost a andělskou krásu. Levačku stále zdobil nápis Freiheit 89, bříško hvězda a týl logo jejich rozpadlé kapely. Když si vzpomněl na kapelu, uvědomil si že, teď když je Bill zpět, až si vzpomene, mohli by to zkusit znova…
Ukápla mu slza a za ní následovaly další. Dál se díval na Billa a po tvářích mu tiše tekly slzy…
Ráno se vzbudil jako první. Šel do kuchyně a připravil snídani. Vafle se zmrzlinou, navrchu kopec šlehačky a nakonec to přelil čokoládovou polevou. Tuhle snídani mu vždycky dělával Bill, jen s tím rozdílem, že tou polevou nakreslil srdíčko. Do aromalampy nakapal pár kapek oleje s vůní jablka se skořicí, vůni typickou pro vánoce a vzhledem k tomu, že venku bylo nějakých 28°C ve stínu, to sem moc nezapadalo, ale byla to Billova nejoblíbenější vůně.
Bill se do kuchyně dostavil za pár minut s viditelně dobrou náladou. Když viděl vafle, rozzářil se ještě víc.
„To je pro mě?“ Tom kývl a Bill se s chutí pustil do tý dobroty.
„Ty, Tome, naše máma… nebyla náhodou zrzka?“
„No…“
„Tak to nebyl sen!“ Najednou vyskočil od stolu a Toma objal. Tom zavrávoral a rozpačitě mu obětí oplatil. Netušil, jak se k němu má chovat. „Víš, většinou si sny nepamatuju, ale tohle… to je úžasný! Já si vzpomínám… zdálo se mi, že jsme byli malí a různě blbli, byla tam máma… a…“ Znova Toma objal. „Já jsem tak šťastnej… Jenže, pamatuju si jen obrazy… neslyšel jsem hlasy… ale to neva. Za chvíli už budu možná vědět všechno…“
Zbytek dne strávili doma. Tom se Billa vyptával na ten půl rok s Andreasem a Bill na Francii. Bill se chtěl podívat do města, ale Tom mu to vymluvil a místo toho se dívali na různý filmy. Tom záměrně volil Billovy nejoblíbenější. K obědu objednal pizzu a k večeři čínu. Po večeři zas usedli nad filmem, ale spíš než aby se dívali, si povídali.
„Víš… když jsme přišli, jak si odložil tu tašku… jako už bych to někdy zažil a vůbec… Automaticky otevřu skříňku a vyndám, co jsem hledal a přitom nevim, že to tam je…“
„No vidíš, za chvilku už budeš vědět všechno…“
„Hele a ty věci ve skříni, myslim ty trika a tak… to je moje?“
„No a čí asi, umíš si v tom představit mě?“ Zatahal za svoje dlouhý triko.
„Ne… a kdy mě představíš přítelkyni…“
„Co?“
„No ve skříňce v koupelně…“
„Ale to nejsou věci mý holky. To sou tvoje věci.“
„Cože? A nevíš, k čemu by mi byl make-up?“
„Až si vzpomeneš, uvidíš…“ Usmál se šibalsky Tom. Dál už jen sledovali film. Bill začal pomalu klimbat, a když se probudil na Tomově rameni, omluvně se na něj usmál a zvedl se.
„No… já pudu spát… Pudeš taky?“
„Jo, to víš, že jo. Jen to sklidim a pudu taky.“ Bill zapadl do ložnice a Tom uklízel nádobí do kuchyně. V duchu se těšil na to, až Billa přiveze domů. Několikrát mu za dnešek volala Lucy a máma. Nezvedl jim to. Nevěděl, na co by se vymluvil. Jediné, co věděl, bylo to, že všechno teď bude tak jak má…
autor: Bitter
betaread: Janule
Jůůůůůůůůůůů hezský.Bill neumřel to jsem ráda.Ta paměť doufám,že si vzpomene i na svoje jméno.
mazeeec…. hele ale má to háček. sice je od Andyho hezký, že Billa zachránil, ale docela by mě zajímalo, jak odnesl těžce zraněného člověka celou nemocnicí a koho předložil k pohřbu 🙂 ale jak Bill ztratil paměť, brouček 🙁 a o mně budeš vykládat, že jsem sadistka 😀
Heej, slimák je nějak hodný, ne? Čumim xD Celý díl byl super. Jak to Tom na něj spustil, ty pocity. A prý holka 😀 Jako, oni mají žranici! Dokonce s polevou! ;D Uděláme si vafle xD
Měl podplacený doktory, holt si to umí zařídit hajzlík jeden a nawíc se každej staral o zhroucenýho Tomana a to jestli je rakew plná bo prázdná je nějak nezajímalo XD
To jsou mi to dneska lidi! Ani do rakve se nepodivaji! xD
Že jó gdyby se koukli bylo by po starostech. J a slimák nejní hodnej ae teče mu do bot XD Teri.ku další díl! Slíbilas to XD
tsss… úplatky jsou mrchy… jenomže jsem myslela, že Tom se s ním aspoň v tý rakvi rozloučí, jak je na něj fixovanej… holt je vidět, že ty obarvený blond dready, i když jich moc není, se na něm podepsaly 😀 hele Bitter, udělalas i rakvičky? 😀 se šlehačkou 😀
On bude zase hajzl slizkej? :-O x( Já v něj doufala…
Jo, bude dílek, neboj :)) Ale musíš počkat… něco zařídim na compu 🙂
Mnam, Ado, rakvicky mam rada nehorazne! 😀
Teeda, konečně x)) jko doufám že si Bill vzpomene x))
Rakwe jsou tagi j a Tom na pohřbu nebyl! Ae to až w tý třetí řadě:-D
Coze? Bitterusko, ty vole :D:D To me zase rozsekavas! Jako on tam nebyl? To je pako! Ale asi by to chudak nesnesl… ja see muu nedivim
No ae měl tam jít měl by we trojce po starostech tag gdy se tady sleze zbytek? De se pařit né?:-D
Tom je proste neto… jak se to rika? 😀 nevim 😀 Nevis co udela nikdy.
Jako heej, Leute! Jdeme parit! Jako kdy mam zacit delat ty pohary? Dortiky cekaji! xD
Bille, ješte nemuzes pit to vino! Musime si pripit
Billí hlawně ty NECHLASTEJ! Wíš sám že pak seš jak urwanej ze řetězu:-D
Ty jo krutě:-))) Jako jsem úplně šťastná že Bill žije:-D ale at si vzpomene plsky..jinak je to zase úúúžasný dílek moc se ti povedl Bitter:-))
taaak jsem zdeee… boucháme šampáňo… neboj, Tomí, dostaneš taky 🙂 a žádám si pohár s kopcem šlehačky 🙂 PS: ještě jedna technická poznámka k ději-co to, že se Andreas tak náhle rozhodl Billa nechat Tomovi? když spolu toho půl roku byli evidentně štastní? teda ne že by mi to vadilo, naopak, ale z principu 🙂
Tag ako neštwěte mě! Gde ste to bylm že se bude pařit a najednou prt:-(
no já jsem zdeee 🙂
Ado, slimak se jen dela asi hodnym 🙁 😀
Tady mame ty poharky, pekne si vyberte! Jo, Billi, ja vim, chces jahodovy! xD Nojo, Tome, musis si hazet ty jahody do piti, vid? Me to chuttna taky ?D
Holt ho ten co ho najal odhalil a jaksík se mu to nepáčilo;-)
Bitter, je to krása…doufám, že nechystáš nějaký sado-maso..xDDD
Já chců čoklit! A tem díl:-D pjosím pjnsím:-*
jůůů… a já chci icq, ať je větší bžunda 😀
A mas icq, Ado?
Saurielko, napis mi ho znova (icq) xD
Biteruskoo, tady mas coko… a jdu na ten dillecek mini. Hele, kde to skooncilo? xDD
no jasněže mám, 414-848-993 🙂
Propadám tý povídce čím dál víc,naprostá nádhera!
Mno Tom dostal cucelek na ochranu a chystaj se ho zabit:-D
Jdu si te ulozit:D
A psát bude gdo co?:-D ježiš Bille nelej to do kytky,jestli ti to nechutná tag to nech bejt!
Tome, sed, on to umii sam! xD
Pokracko: Tom se otřásl vzrrušující láskou a pohladim bráššku po tváři. "Miluju te, davej na me pozor, prosim!" zasseptal mu do ucha a s odhodlanim vstoupil do predsiine. Byla zatuchla a spinava. Poskvrnenee zdi od krve, zablacená podlaha… Tom si pripadal jak v hororu. "Uz jsi tady, Kaulitz starsi?" jízlivý hlas se line z druuhé místnosti
424-280-446…tady je Terinko…..tak jáká je párty, holky?
Teri ty ceš aby mě kleplo né?:-D
Bitteruško…můžu mít otázku? x)))
Jj můžeš.
kolik ti je let? x)))
párty je senzační… jen ten čaj je moc silnej, příliš dlouho se louhoval… zmrzlina mě trošku probrala… ale asi začínám být společensky unavená. jo a zabírám si gauč… takže jestli ti dva budou v noci dělat bordel, tak tam na ně vlítnu a zazpívám jim… a oni už zmlknou, holoubkové 🙂
W dubnu 18. Prečo?
aaale….jen sem chtěla něco vědět…..nakonec z toho vyšla krutá pravda o mě…ale zase na druhou stranu je to dobrý….sem z vás nejmladší xDDD ach jo……
Áďo!!! Hlavně nezpívej!!! Já sem pořád ještě ve sklepě…xD
Nejmladsi? Koliik? 😀
Bitterusko, proc te klepne? xD
Ado, nevyskakuj si. Peekne ti dame prasky na spani 😀
Mno a kolko je tobě??:-D
já chci taky prášky!!! Bude někdo tak hodnej a donese mi je do sklepa…nebo aspoň hodí jak prašivýmu psovi? xDDD
no zas tak daleko od vás nejsem..ale přeci jen benjaminek se musí rozmazlovat…16 xD
jejku… tady se řeší věk, to jsou ale nápady 😀 nene, to já usnu i tak… jenom dvojčátka radši mírním do patřičných mezí předem :-)))
Prášky? Na co? Ty nepotřebuješ, pustíme tii pohádky. Seš ještě malá, žádný porno:D To můžeme mít jen my a ještě k tomu před vlastníma očima 😀
hlavně nezpívej a bude to fajn!!! Já je kdyžtak praštim křídlem a bude to….a nepřijdou přitom o sluch nevinní lidé i nelidé..xDDD
Terinooooo!!! si mě urazila!!!!! pche se s tebou nebavim!
Jako andeli, neser me, Blazeno! nebo ti jednu flaknu 😀 😀
*hladim te po tvaricce* ja to nemyslela zle
No to si tomu pomohla! Teď sem uražená dvakrát tolik…nazývat mě nějakou Blaženou! Styď se! Chudák andílek!
já v tom mám strašnej zmatek xD xD
Ale fakt nehoraznej… jako není to až tak zmatek jak nejistota… ale stejně je to skvěla povídka xD
Hele áďo sedatiwa wyfasuješ a bude.Hele Teri neďelej že newíš…dál dál dál:-D
bože 😀 já nemůžu 😀 jako s tou Blaženou 😀 😀 😀 se tu kácím na monitor, jak se tlemím 😀
na sedativa zvysoka prdím, jsem tu z vás nejstarší, takže usnu jako miminko sama od sebe, tááákže k čertu s práškama 😀
no samozřejmě….Áďa se ozvala! Jakmile se tu mučí anděl tak se ozve!
Lepší než Gábino a nebo marie? :-O 😀 😀
Terina: *uraženě od tebe otáčí hlavu a naštvaně špulí tlamičku!*
nene, tohle se nevztahuje k mučení 🙂 počkat, jak to bylo v Pár pařmenech? "Za co mě máš? Nejím nic, s čím jsem si ještě před chvílí přátelsky povídal!!!"
Hele nechte jí jako! Bo wám dám chudinka sauri:-) hele áďo to by se ti lícilo wiď my budem spát a nám wyfoukneš twinsata! Sematiwa na tebe:-P
Co se kam nevztahuje? Jsem mimo mísu xDD
Bitterusko, já opravdu nevím 😀 😀
Saurielko: Omlouvám se! *klaní se ti u nohou*
ZASE mě podezřívá!!! co ji k tomu pořád vede??? :-O
Že by twá minulost?Tome ty seš pod tim stokem ták nenápadnej:-o TeRi já cgcu pokráčkó!
Bille, co chceš? Dobře pošeptej mi to! Pudink? 😀 😀 😀 On tu ma tolik jidla a chce pudink! Tak je v lednici :-*
Bitterko, momentik 😀
ooo děkuju Bitteruško!!! Ses mě zastala!!! Teri…když já nevim..tys mě urazila…xDDD
No jo je po TOM rozmlsanej;-)
Saurielko, já to myslela ze srandy! 🙁 Jsem smutná ted 🙁
Jo, Bill! Aby nebyl tehotny xDD
Nemáš zač:-* Teri… No radši nič:-D
Proč? 😀
Bille nelepil sis na sebe nějaký náplasti že né?
Bitterusko, i ty pudinky jsou divny, co? xDD
Bill: Ehm… já.. nepamatuju se… jednu jo, ale uz neviim proc…
Tak jo Terinko…..je ti odpuštěno…
co zas máte s pudinkem…nežerte to furt…bude vám blbě!
A doprčíc:-D
Tom: Jé já budu táta!
Bill: zlato,už nechlastej XD
Sauri je fakt 16?! To čumim
Tom: ale… vzdyt! to riikam! mas naplast na krku!
Bill: a jakou?
A jeje 😀 Bittterko? :D:D
Dejuju Saurielko :-*
kolik si myslel Oberone? Kolik je tobě? xD
Ty we zmrtwých wstání! čau oberone ty etě žiješ? no neke:-D
Cus Oberone! Tyjo, kde ses flakal? 😀
21… sem myslel že ti musí bejt nad dvacet, páč si vždycky mluvila tak rozumně…tim samozřejmě nechci říct že lidi pod dvacet považuju za blby:-)
Oberon měl totiž horečku…dva dny v kuse. Myslel, že chcípne:-(
A je to w čudu to abysme začli s nákupem wýbawičky:-D
Bill(furt mv etě nič nedošlo) co furt máte?
tom:klid zlatn budeš mít mimi:-* tě miluju:-*
Bill:já budu tlustej!
Chudáček náš Oberon:-)
A už seš v pohodě? Chyběl nám tady dodavatel háčků 😀 😀
Mě je 18 takže… nejmladší je fakt náš andílek
jeeej… tak vítej mezi živými 😀 hej, takže nejsem nejstarší :-DDD sice jen o rok, ale i to se počítá 😀
Nad dvacet? wooooow…..a rozumná jo? Podle čeho si soudil…xDDD ale jako jinak…..sem si myslela že tobě bude tak kolem 2O…..
Ježíš, oni už maj dítě? No to sem zvědavá jak se o to oni dva postaraj..xD
No už to jde…háčky mám připravený, vždy a všude:-)
jůůů 😀 a zrovna, když jdu spát… že mě s nima v noci neprobodneš? :-O
Twe chlape tady se dělo wěcí a ty si umíráš jak si to ako předstawuješ XD ae hlawně jestli už seš w cajku:-D
Oberonek nám umíral? ooo jedinej klučina mezi náma!!! Proč ste mu nikdo nepomohl??? Kdo má na něj kontakt!!! (blog se nepočítá!) Bitter!! Jakto, že to že nám vymírala mužská část kecací party a my o tom nic nevíme! a ty tý části nepomohla? xDDD
Adi tebe nikdy:-) no Bitty úplně ok asi nejsem ale musel jsem se na vás přijít kouknout:-)
Potřebuje chlapa… Víš co, na poradu a tak. Háčky zatím nepotřebujem xD A čím ses léčil?
Andílku, tebe nedáme 😉
Oberone, mas icq?
Bill: a jak mám mít mimi? Jako adoptovat?
Nemám icq…myslím že se zase odebéřu do postele…pa holčičky
ty nám zase mizíš??? Doufám, že teď dáš přes někoho z nás zprávu o svém zdravotním stavu! x))
Oberone tak ty máš chřipajznu? chudáku se brzo uzdrav :-)))
Myslime na tebe 😉
Sauri, jsme tu opusteny!
ajaj….já a Terinka! To bude….xDDD
Ehm… Něco se ti nezdá? 😀
nééé…všechno je v naprostym pořádkuuuu..xd
To je dobre xD Tyjo, z toho gauce se dobre pise. Ja u compu usinala a tady ne ;D
já už taky usínááám..xD