Byl jednou jeden učitel 5.

Posted on by Janule
autor: Fabiana

Nazdar twincesťáci x))
Tak jsem tady s dalším dílem…omlouvám se za zpoždění, neměla jsem moc času na psaní, ale teď už to bude lepší. Jo a ještě…jestli se někteří z Vás těšili, že se dozvědí něco víc o Balzacově knize Venkovský lékař, musím je bohužel zklamat. O Balzacovi později, ale i on bude mít v tomhle příběhu svoji roli. Později, ale dočká se. A Vy taky x)) Taky bych Vám chtěla poděkovat za všechny Vaše komentáře, je skvělé si je pročítat a vědět, že se povídka líbí 🙂 doufám, že Vás dalšími díly nezklamu a že ohlas zůstane 🙂 Ale už moc mluvím…pusťte se do toho xD

-Tom-
„Balzac? U tebe? Odkdy čteš Balzaca?“ Vybafl na mě Andy, když uviděl knihu v mojí ruce. „A co jsi vlastně dělal s Trümperem v kabinetu?“ Povytáhl jsem obočí.
„Coby – půjčil mi knihu, jak jistě vidíš. Co tady vlastně ještě děláš?“
„Čekám na tebe. Chtěli jsme jít na kafe, vzpomínáš?“
„A jo, vlastně. Hele, Andy, nezlob se, dneska vážně nemůžu…“
„Že tak najednou?“
„Zapomněl jsem, že…“
„To je mi úplně jedno!“ Zařval na mě. „Myslel jsem, že jsme kámoši! Na nejlepšího kámoše by sis měl někdy udělat čas!“ Křičel na mě a já jsem jen stál a zarytě mlčel. Nezmohl jsem se na slovo. Andy byl vždycky můj pravý opak, já jsem byl výbušný, on byl kliďas. Co to do něj vjelo? „A vůbec, co tady ještě dělám? Měj se!“ Dokončil monolog, popadl batoh a vyběhl ze třídy. Strnul jsem. Jeho obličej jsem měl pořád před očima. Jeho vzteklý, ublížený výraz, jeho ústa pootevřená v nenávistném křiku, a jeho oči… počkat, co to měl v těch očích? Slzy?
Andreas? Zavrtěl jsem hlavou. Co se to tu sakra děje? Rozhodl jsem se, že bude lepší přemýšlet po cestě domů. Sbalil jsem si věci, knihu bezpečně uložil do zadní kapsy batohu, zvedl jsem židli sobě i Andymu a konečně jsem opustil třídu. Venku bylo chladno. No jo, podzim, blíží se zima. V říjnu by ale ještě mohlo být teplo. Aspoň trochu. Vydal jsem se domů.

Prohrabával jsem kapsy. Sakra, nemám klíče. Budu muset zazvonit. Udělal jsem to a vzápětí z okna vykoukla moje osmiletá sestřenice.
„Ahoj Marie, řekneš prosím mámě, aby mi otevřela?“ Požádal jsem ji.
„Je odemčeno!“ Zazpívala a zabouchla okno. Stiskl jsem kliku a opravdu. A já tady zvoním jako blbec. Zul jsem si boty, odhodil batoh neznámo kam (hledat ho budu v neděli večer, teď si ho všímat nemusím) a zamířil jsem do kuchyně, přivítat tetu a strýce. Teta seděla u stolu a ve svých dlouhých, kanárkově žlutých šatech, kontrastujících s modrými vlasy, vypadala opravdu šíleně. Na očích měla červené stíny, které dokonale ladily s jejím opaskem a sadou různě velkých náramků na pravé ruce. Levou zdobil jen zlatý snubní prsten.
„Ahoj, Thomasi!“ Vypískla, když si mě všimla.
„Ahoj teto. Jaká byla cesta?“ Zářivě se usmála a stiskla mě v objetí.
„Skvělá! Bravissimo!“ Jo, teta je lehce střelená.
„Uhm… a kde je strýček Arthur?“
„Myje auto! On je tak pracovitý!“ Rozplývala se. Mamka byla v nedohlednu, takže jsem zamířil na zahradu, kde na kousku trávníku parkoval zářivě zelený Peugeot. Vedle něj stál strýc v montérkách a kostkované košili a kropil auto vodou z hadice.
„Ahoj strýčku!“
„Ahoj, Tome! Pomůžeš mi?“ Strýc byl pravým opakem tety. Nebyl tak šílený a neměl barevné vlasy. A nikdy mi neříkal Thomasi. Popadl jsem houbu a začal jsem autu otírat blatníky. Najednou jsem ucítil na zádech vodu. To si snad dělá prd*l! On mě normálně postříkal hadicí! Prudce jsem se otočil a strčil mu do obličeje mokrou houbu. Jeho ruka trošku ochabla, čehož jsem využil a vyškubl jsem mu hadici, namířil jsem ji proti němu. Blbli jsme jako malé děti. Prostě strejda for ever! Naše nadšené výkřiky najednou přerušil mamčin hlas. „Vy jste se snad zbláznili? Nevíte, kolik stojí voda?“ Strýc rychle zastavil vodu a mamka řádila. „Thomasi, domácí vězení. Celý víkend nikam. Arthure, chováš se, jako když ti bylo pět.“
Rychle jsem se spakoval a zmizel, máma se rozkřičela na svého mladšího bratra naplno. Nenápadně jsem proklouzl do pokoje, napadlo mě dát si sprchu. Shodil jsem ze sebe mokré oblečení a nacpal jsem ho do koše na prádlo. Už už jsem si stoupal pod sprchu, když jsem zaslechl zapípání. Ty vole, mobil! Vyletěl jsem ze sprchy a začal jsem se přehrabovat v prádelním koši, dokud jsem nenašel promočené kalhoty. Mobil byl v kapse, naštěstí neporušený. A čekala na mě zpráva. Že by Andreas podával vysvětlení? Kdepak. Neznámé číslo. Otevřel jsem zprávu.
>>ahoj tome, muzeme se sejit?<<
Docela mě to zaskočilo, to číslo jsem doopravdy neznal.
>>kdo ses<<
Nacvakal jsem rychlou odpověď. Řekl jsem si, že se na sprchu vykašlu, neměl jsem si ale co obléct, tak jsem si kolem beder omotal ručník a s mobilem v ruce jsem zamířil do svého pokoje.
„Mami, mami, Tom je nahý!“ Uslyšel jsem vysoký hlas. Marie! Stála na schodišti, pod kterým se okamžitě objevila teta.
„Není, Maruško. Pojď za mnou.“ V tu chvíli jsem jí byl opravdu vděčný. Marie odběhla a já mohl pokračovat v cestě. Na displeji mi zablikala další zpráva.
>>bill<<
Aach, tak pan učitel mi píše! Pousmál jsem se.
>>a kde si vzal moje cislo?<<

Odeslat. Zavřel jsem za sebou dveře, mobil jsem položil na stůl a ze skříně jsem vytáhl čisté boxerky. Natáhl jsem si je. Za normálních okolností bych byl nahý, rád jsem nahý. Teď ale nechci riskovat. Koneckonců sem může kdykoli vpadnout Marie a začít křičet, že „Tom je nahý“.
>>z dotazniku.muzes teda?<<
Další odpověď od Billa. Dolehlo na mě zklamání. Vždyť já vlastně nikam nemůžu! Jednak je tady teta a strýc i s Marií a Dennisem, kterého jsem ještě neviděl, a jednak mám domácí vězení.
>>legalne ne.ale moh bych zdrhnout,jen v noci.<<
Otevřel jsem okno a vyhlédl ven. Jo, tudy by to šlo. Z parapetu bych se spustil na střechu garáže a odsud bych už mohl seskočit, to už není tak vysoko.
>>urci misto a cas,budu tam.<<
Výborně. Ještěže Bill nemá se schůzkama v noci problém. Nikdo mu to nezakazuje. Tak mě napadlo, že ani nevím, kde a s kým vlastně bydlí.
>>v jednu u skoly?<<
nevím, kde jinde si s ním dát sraz, koneckonců domů pro něj přijít nemůžu, a aby šel on pro mě, to po něm nechci.
>>dobre.tesim se,pp<<

Tak, a je to. Zajímalo by mě, co asi tak může chtít… Nicméně osud mi nedovolil nad tím dumat, ozvalo se zaklepání a vešla teta. „Thomasi, mám ti vyřídit, že je večeře…“

Zazvonil budík, rychle jsem ho zaklapnul a vyděšeně jsem pohlédl na rozkládací lehátko, na němž spal Dennis. Nevzbudilo ho to. Oblékl jsem si připravené šaty, do kapsy strčil mobil a otevřel okno. Jdeme na to. Různými trhanými pohyby jsem se nakonec octnul v dřepu na parapetu, čelem do pokoje. Prsty jsem se křečovitě chytil rámu a pomalu jsem spouštěl nohy, dokud jsem chodidly nenarazil na střechu garáže. Přivřel jsem okno, aby si Dennis myslel, že jsem byl na záchodě, a z okraje střechy jsem seskočil na zem. Ani to nebolelo. Přelezl jsem plot a rozběhl se dolů ulicí. Vnímal jsem jen cestu, po které musím jít. Pak ale přišla jedna taková úzká, neosvětlená ulička. Spojnice mezi touhle ulicí a ulicí, která mě dovede až ke škole. Za dne nemám problém ji projít, ale teď… je temná, naskakuje mi husí kůže. „Vzpamatuj se, Tome!“ Přikázal jsem si, dal jsem si malou facku a po hlubokém nádechu jsem proběhl uličkou. Uf… dál jsem šel pomalu, po hlavní třídě až ke škole. Tam jsem se posadil na lavičku. Zbývalo deset minut. Ještě chvíli jsem se vydýchával.

Rozhlížel jsem se po okolí. Všechno bylo temné, všude stíny… pomalu se mě začínala zmocňovat hrůza. No tak, Tome, uklidni se sakra! Nic tu není, jenom…tma…Do hajzlu. Já se bojím tmy! A jé… Počkat! Zdálo se mi to, nebo se támhle něco pohnulo? Přece tam nemůže nic být, už z toho blázním. Ale teď se to tam hýbe znova! Ve slabém světle pouličních lamp jsem zahlédl něco jako odlesk očí. Vyděšeně jsem vykřikl a přepadl přes lavičku – proč jen si sedám na opěradlo? – dozadu. Na záda přímo na asfalt. Vyrazil jsem si dech. Rozkašlal jsem se a pokoušel se dýchat, najednou ke mně někdo přiběhl, popadl mě jednou rukou za levou ruku a druhou mi protáhl podpažím pravé. Za chvíli se mu podařilo zvednout mě na nohy.
„Jste v pořádku?“ Ptal se. Byl to neznámý muž, ne moc vysoký, mírně obtloustlý. Nevypadal jako deviant, co běhá po městě a znásilňuje mladé kluky, ale člověk nikdy neví.
„A-a-ano.“ Třásl se mi hlas. Vlastně se mi třáslo celé tělo. Ten člověk mě posadil na lavičku.
„Opravdu jste v pořádku?“ Přikývl jsem. „Tak dobře. Dávejte na sebe pozor.“ Rozloučil se a odešel. Docela jsem si oddechl. Ale počkat-to křoví se zase pohnulo! Teď se z něj dokonce vynořil tmavá silueta a blížila se ke mně. Ztuhl jsem. Ale jen do chvíle, kdy světlo lamp ozářilo obličej neznámého.
„Bille.“ Vydechl jsem.
„Jsi v pořádku? Viděl jsem, jak jsi spadl z té lavičky, a chtěl jsem ti jít pomoci, ale ten muž byl rychlejší, takže jsem radši počkal. Neměl by mě vidět.“ Posadil se ke mně.
„Lekl jsem se!“ Řekl jsem na svou obhajobu. Aby si nemyslel, že jen tak z hecu padám z laviček. Omluvně se na mě podíval.
„Nechtěl jsem tě vyděsit.“ Usmál jsem se. Šok ze mě pomalu opadal, začínal jsem pociťovat radost ze setkání s Billem.
„A proč jsi nechtěl, aby tě ten chlap viděl?“ Jeho oči na chvíli získaly skelný povlak.
„Tys ho nepoznal…vlastně jsi ani nemohl, takže nevíš, kdo to je. Je to nový kandidát na ředitele našeho Gymnázia.“ Tahle zpráva mě dost zaskočila.
„My budeme mít… nového ředitele?“ Přikývl.
„Ano. Až od příštího roku. Ale tohle je zatím nejúspěšnější kandidát. Nejspíš to bude on. Proto by nebylo dobré, kdyby viděl, že jeden z učitelů se po nocích schází s jedním ze studentů.“ Zhluboka se nadechl. „Už tak mě nemá rád.“ Dodal a odvrátil pohled. V tu chvíli mě napadlo, že něco tají. Nechtěl jsem se tím ale zaobírat, na to bude čas později.
„Tak já jsem pro tebe jenom jeden ze studentů?“ Zeptal jsem se laškovně, ale odpovědí mi byl Billův smutný pohled. Jeho rty se zachvěly.
„O tom jsem s tebou právě chtěl mluvit…“

autor: Fabiana
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3

33 thoughts on “Byl jednou jeden učitel 5.”

  1. ááááááááááááá rychle dáááááááááááál…je to úžasnýýýýýýýýýý…prosím další dílečeeeeeeeeeeeeeeek……

    Odpovědět

  2. to je fakt dokonalý, nejdokonalejšííííí!!! prostě bombový, úžasný, miluju tu povídku!!! strašně se těšim na další díl!!!

    Odpovědět

  3. o čem očem o čem?:D miluje ho, prosím, miluje ho:D

    stejně se mi to strašně líbí, jak si psli ty smsky:-) další dílek:-*

    Odpovědět

  4. Ježíííškotky! Rychle dál! Je to dokonalé!! Taky by mě docela zajímalo, co ten billda tají, tak a´t se to Tom dozví co nejdřív! 😉

    Mám takový neochvějný pocit, že se teď mezi něma něco málo stane…?! 😀

    Rychle dál! x)

    Odpovědět

  6. OMG! Bože Fabi xD Jak tak poslední dobou zjišťuju, autoři povídek maj nějakou novou módu – usekávání v tom nejlepším. xD Já ti dám, že útěk je nelegální xD Jediný, co je tady ABSOLUTNĚ TRESTNÉ je UKONČOVÁNÍ POVÍDEK když se to prostě nehodí xDDD Tak už to pochooooop! XD

    Tomi se bál tmy… To je teda okurkový hrdina xD Dost mě rozesmály dvě věty… "Aby si nemyslel, že jen tak z hecu padám z laviček" xD Tak u toho jsem se smála docela dost dlouho xD

    Ale ještě více mě dostalo todle : "Koneckonců sem může kdykoli vpadnout Marie a začít křičet, že "Tom je nahý". xP ty wogo.. xD Že by se i malá sestřenička začala vnořovat do světa zakázaných vztahů? XD

    Toho si nevšímej… xP Jen honem písej dále!

    Odpovědět

  14. ale prdlajs jeden ze studentů… Billovi to určitě pálí a vydedukuje si, že toho, koho tak usilovně hledal, už konečně našel :-)))

    Odpovědět

  15. Jo, napad Adi me napadl taky. Je to super. Tesim se na pokracko. Tom se fackoval xD A Andy zarli, hehee xDD

    Odpovědět

  17. Ty  víš jak člověka spolehlivě přizabít. Tak já napnutá zvědavostí skoro nedýchám a ono konec:D To s tou vodou bylo dobré podobné jak u nás doma. Člověk upustí trochu víc vody a hned slyší poznámky o tom jak je všechno drahý…njn ty mamky:D Docela jsem měla chlamku z toho Tomova večerního útěku jak měl pak strach:D No už se nemůžu dočkat dalšího dílku!!

    Odpovědět

  18. No jó wždyť jó utínej to w nejlepčím ae až mě odwezou do blázince tag se nediw:-D

    Jimak ta Tomota restřenka nemá chybu, počítám s tim že ta to tam eťe rozjede:-D

    Odpovědět

  19. ooo.. taak.. ten novej říďa má něco příbuzného z Billem a Bill chce Toma.. že? xDD.. teda jako krom toho že to jsou dvojčata:D.. tak.. honem piš dál :).. ach.. miluju to téma xD.. ne dobře.. xD. tohel píšu furt xD. ale to je fuk prostě šupa povídka xD

    Odpovědět

  30. je a ted mu rekne ze je to jeho bracha a nebo ze se do nej zamiloval tak sebou slahnu jako tom z lavicky xD

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics