autor: Rachel
Zářící sluníčko konečně vyšlo ze svého zlatého paláce a vesele se usmálo na celý kraj. Pohledem se zaměřilo zvláště na jedno okénko, které bylo ještě zahaleno závěsem snů. Nelenilo a vyslalo dolů pár paprsků. Bill se ze spánku ošil a neklidně se zavrtěl. Něco zářícího jej šimralo na tváři, a i když se přetočil na druhý bok, nebo se zakutal více pod peřinu, rozzářené paprsky si jej vždycky našly. Přestal se tedy schovávat neodbytným paprskům a nastavil jim svou rozespalou tvář. Sluníčko si v duchu zatleskalo a šlo si hledět další své práce.
Bill si protřel očka a pomalu spustil nožky z postele. Hodiny ukazovaly teprve čtvrt na sedm a tak měli do snídaně s králíčky ještě spoustu času. Vstal a přešel k malému okýnku s krátkou záclonkou. Otevřel jej a do plic nasál čerstvý ranní vzduch. Cítil v něm vůni léta, na které se tolik těšil. Celá farma ještě spala, dokonce i pana Bernsteina nebylo nikde vidět. Bill se z okénka více vykulil a porozhlédl se po té kráse kolem. Stromy si mezi sebou s tichým šuměním povídaly, motýlci spolu skotačili ve vzduchu a včelky vybíraly z květin na loukách sladký nektar. Bill se nemohl vynadívat. Tohle byl úplně jiný pohled, než na který byl obyčejně zvyklý. Rušné město se vůbec nedalo srovnávat s letní přírodou a čerstvým ovzduším. Nejraději by tady s Tomem zůstal už navždy. Starali by se o králíčky a jednou by měli tu největší farmu s králíčky na celém světě.
Bill zasněně zíral do prázdna a představoval si miliony bílých králíčků, ale myšlenka na Toma jej donutila odsunout se od okna a zadívat se na postel, na které leželo téměř polonahé spící tělo. Tom se ještě nerušeně procházel v říši snů, a proto ani nevnímal Billa, který se tiše položil vedle něj. Podepřel si hlavu a s úsměvem natáhnul ukazováček, aby se mohl dotknout těch známých rysů Tomovy tváře. Nejdříve prstíkem přejel čelo a sjel na líci s malým znamínkem. Vždycky ho tolik fascinovalo a podle něj dělalo Toma ještě víc sladším. Lehce přejel po Tomových semknutých víčkách a neuniklo mu, že se Tom začíná malinko usmívat. Pokračoval tedy dál a jemně sjel až na špičku Tomova nosu. Tom se podvědomě usmál víc. Miloval Billovy něžné doteky, které jej probouzely téměř každé ráno, a tím jej dělaly hezčím. Oči však nechal stále zavřené a čekal, kdy Bill sjede prstíkem níž. A opravdu. Bill pomalu sjížděl z Tomova nosu až na tu část Tomova obličeje, kterou měl nejraději. Ba ji přímo miloval. Miloval plnost Tomových rtů, miloval jejich hebkost, která se nedala srovnávat ani s tím nejjemnějším sametem a miloval tu kovovou ozdůbku, která jej příjemně chladila na rtech vždycky, když se líbali. Teď jemně přejížděl svým prstíkem po těch měkkých polštářcích, a když ucítil, že jeho prstík něžně skously čísi zoubky, mile vypískl. Tom se zasmál a konečně otevřel oči. Pohled mu padl na Billa, který se díval na svůj ukazováček a lehounce si na něj foukal. Když ale uviděl Tomův rozzářený úsměv, okamžitě zapomněl na celý prstík a vrhnul se k němu do náruče.
„Dobré ráno, plyšáčku,“ pípnul sladce a líbnul jej na nosík. Tom si jeho tvář přitáhl blíž.
„Dobré ráno, miláčku. Spinkalo se ti dobře?“ optal se a na Billovu odpověď vůbec nečekal. Vpil se svými rty do těch jeho a svým jazýčkem vyzval ten Billův k vášnivému tanci. Něžně se líbali a vůbec nevěnovali pozornost ptáčkovi, který přiletěl na jejich otevřené okénko a cvrlikal krásnou ranní melodii. Vyrušil je až zvuk Tomova budíku na mobilu, který jim oznamoval, že musí vstávat, pokud chtějí nakrmit králíčky. Bill se od Toma nechtěně odtrhl.
„To bylo nádherný,“ špitl tichounce a políbil Toma na nos. Tom si jej přitulil k sobě a pohledem na mobil zkontroloval, kolik je hodin.
„Billí, je třičtvrtě na sedm, budeme muset vstávat, lásko,“ špitl trochu zklamaně a neodpustil si jedno pohlazení po Billově prdelce. Bill se zaculil a pomalu začal z postele vstávat. Přešel k jejich velké tašce a chvíli hledal vhodné oblečení. Tom si jej upřeně prohlížel. Bill byl tak krásně jiný. Černé vlásky mu volně splývaly na ramínka, která nebylo přes XXL tričko skoro vůbec vidět. Ale i když v něm Bill vypadal všelijak, Tom musel přiznat, že mu to tričko moc sluší. A také si musel přiznat jednu věc, při které ucítil v boxerkách malou vybouleninu. Že po milování s Billem teď touží víc, než po čemkoli jiném. Po očku se podíval, a když viděl, že Bill je plně zaneprázdněn přehrabováním jejich společné tašky, pomalu nadzvedl peřinu a zadíval se dolů. To snad… NE!!! Bože můj, proč musím být zrovna teď… vzrušený? Doufám, že si toho Bill nevšimne.
Tomova líčka se začervenala a Tom se zoufale díval na všechno kolem, jen ne na Billa. Cítil, jak pnutí v jeho penisu pomalu ustupuje a šťastně se usmál. To ovšem už neuniklo Billovi. Přicapkal k Tomovi a posadil se na postel.
„Čemu se culíš?“ vyzvídal a nožkama rejdil po podlaze. Tom vztáhnul ruku a něžně Billa pohladil po vláscích.
„To tričko ti moc sluší, broučku,“ usmál se na něj a odpovědí mu byl Billův zářivý úsměv, který však za malou chviličku pohasl. Bill se na něj zadíval smutnýma očkama.
„Tomi, neviděl jsi někde moji kosmetickou taštičku? Já ji nemůžu nikde najít,“ zklamaně sklopil hlavinku a Tom se musel usmát. Čekal na okamžik, až se jej Bill zeptá, a proto se posadil a zastrčil mu pramínek vlásků za ouško. Sjel na jeho bílou ručku a něžně ji stisknul.
„Je doma v koupelně. Nechal jsem ji tam,“ zašeptal mu do ouška a políbil jej na spánek. Bill se od něj poplašeně odtáhl a zadíval se do zrcadla před sebou.
„A-ale, jak… čím se namaluju?“ vykoktal tázavě a malinko nešťastně upíral svůj pohled do zrcadla, kde viděl svou přírodní krásu. Tom si jej jemně stáhnul k sobě na klín.
„Přede mnou se malovat nemusíš, lásko. Nebo by ses snad chtěl líbit těm malým chlupáčkům víc, než mně?“ optal se jej s úsměvem a brnknul mu po nosíku. Bill k němu pozvedl čokoládová kukadla.
„Ne, ale… takhle nejsem dost hezký,“ pípnul tiše, ale jen co to dopověděl, Tom rázně zavrtěl hlavou, až se mu už tak rozcuchané dredy rozčepýřily na všechny strany. Natočil si Billovu tvářičku k sobě a zadíval se do těch stále podmanivých očí.
„Billí, ty jsi přeci krásný vždycky. Nepotřebuješ make-up ani řasenku, aby se z tebe stal nádherný princ. Ty jím totiž jsi, lásko,“ odhrnul mu vlásky z čela a políbil jej. Billovo srdíčko poskočilo radostí. Miloval Tomovu pozornost, jeho sladká slůvka, kterými jej denně zahrnoval a jeho sladký úsměv. Nepotřeboval už žádné důkazy Tomovy lásky a nehodlal se teď zabývat očními stíny a jinými zkrášlovacími hloupostmi. Věřím ti, Tome.
Poskočil mu na klíně a v tom jej napadl báječný nápad. Zkoumavým pohledem přejel Tomovy dredy a přitom se mile zaculil.
„Tomí, víš co? Já se nebudu dneska ani zítra malovat, ale ty za to budeš chodit bez kšiltovky a bez čelenky, ano?“ navrhnul mu a Tom jej pohladil po nahém stehně.
„Tak dobře, souhlasím, medvídku,“ pokýval hlavou a jeho oči se rozzářily stejně, jako ty Billovy.
„A dredíky budeš mít hezky rozpuštěné,“ Bill si vzpurně dupl nožkou a než se Tom nadál, šťastně svíral v ruce jeho gumičku od dredů. Prohrábl si dredy rukou a usmál se na Billa svým neodolatelným úsměvem, po kterém obyčejně následoval Billův polibek…
Bylo asi čtvrt na osm, kdy chlapci zamkli svou chatku a společně se ruku v ruce vydali na cestičku k farmě. Sice nebyla daleko, ale Bill trval na tom, že raději tam budou dřív, než aby propásli snídani králíčků. Nejen on, ale i Tom se nemohl dočkat. Ještě nikdy nic takového nedělal, a proto byl zvědavý, jak se o králíčky starat. Už z dálky viděli pana Bernsteina, který vyšel z bílého domku a zamával jim na pozdrav. Raději se tedy pustili, vyměnili si poslední zamilovaný pohled a za pár minut už stáli před farmou.
„Dobré ráno, pane Bernsteine,“ pozdravili sborem a Bill nedočkavě pohlédl na přivřené dveře. Pan Bernstein se zeširoka usmál.
„Dobré ráno, chlapci. Jak se vám tu spalo?“ optal se zvědavě, ale plně mu stačily rozzářené obličeje obou dvojčat.
„Úžasně,“ usmál se Tom a pohlédl na hodinky na svém zápěstí. Bylo přesně půl osmé. Pan Bernstein už si také stihl všimnout.
„Tak to jsem rád. Ale teď se musíme dát do práce, aby nám králíčci neumřeli hlady,“ pobídl je a na souhlas obou chlapců vešli dovnitř. Znova se jim naskytl pohled na to velké množství zvířátek, která teď netrpělivě pobíhala ve svých klecích a zvědavě krčila růžové čumáčky. Zrovna byla doba snídaně, a tak už se nemohli dočkat dobrůtek, které jim pan Bernstein pravidelně kupoval. Ten teď chlapce zavedl kousek opodál a ukázal na větší pytel s krmivem.
„Tak, Bille a Tome, tohle jim dávám každý den ráno. Je to taková suchá směs, než je vypustíme na louku se napást. Mají ji moc rádi,“ poznamenal a vytáhl asi přes sto bílých misek.
„Do každé misky dáte tak do půlky toho krmiva a dáte ji do klece. A až bude v každé kleci miska, necháme králíčky, aby se nakrmili, a potom je všechny doneseme na louku do ohrady, aby se mohli napást,“ vysvětlil pan Bernstein a přitáhl jim krmivo blíž.
„Jdu postavit ohradu a za chvilku přijdu. Zlomte vaz,“ usmál se na ně a vyšel ze dveří ven.
A zatímco pan Bernstein stavěl ohrádku, obě dvojčátka se pustila do práce. Někdo by si myslel, že je to nuda, krmit dvě stě králíků, ale Bill s Tomem si to užívali, jak nejvíce mohli. Každý měl svou polovinu, do které nosil misky s jídlem a oba si přitom užili spoustu zábavy. Otvírali jednu klec po druhé, a jakmile do ní postavili krmivo, rychle ji zase zavřeli, aby ani jeden chlupáček nemohl upláchnout. Ani jeden nezpozoroval, že je pan Bernstein pozoruje, ale jakmile roznesli poslední dvě misky, ozvalo se za nimi tleskání.
„Výborně, chlapci, no vidíte, jak vám to jde,“ pochválil je pan Bernstein a oba kluci se na sebe usmáli.
„Bylo to suprový,“ zasmál se Tom a společně se svou láskou sledoval, jak dvě stě králíčků spokojeně chroustá snídani.
„Podívejte, jak papají,“ vykníknul Bill překvapeně a prstíkem ukazoval na jednotlivé králíčky.
„Ano, protože jim to chutná. A teď pojďte za mnou, musím vám ukázat ohradu, kam je za chvíli donesete,“ vybídl je farmář a chlapci s ním vykráčeli ven.
Celý den si oba užili spoustu zábavy, ale také legrace. Jen co králíčci dopapali svou snídani, museli je Tom s Billem přenést na louku v proutěných košících po deseti. Bill byl ve svém živlu. S tou největší opatrností pokládal králíčky do košíku, ale neodpustil si minutku pohrání s každým z nich. Když ale viděl, jak Tom nosí těžké koše i za něj, dal do jednoho košíku pět králíčků a sám s ním vyrazil na louku. Tom se zrovna vracel s prázdným košem, a když uviděl Billa, rozeběhnul se k němu.
„Billi, pomůžu ti,“ nabídl mu starostlivě, ale Bill zavrtěl hlavinkou.
„Ne ne, já sám,“ odvětil a začal králíčky do ohrádky vyskládávat. Sice jim to trvalo trošku déle, ale o to šťastnější byli, když viděli všechny ty bílé ušáčky pohromadě v ohrádce. Pan Bernstein si své pomocníky nemohl více vynachválit.
„Jsou nádherní, viďte,“ zadíval se na králíčky, které okamžitě zaujala čerstvá, šťavnatá travička. Billa něco napadlo.
„Pane Bernsteine, můžeme se s nimi pomazlit?“ optal se s nadějí v hlase.
„Samozřejmě, ale dávejte pozor, ať vám neutečou. Dojdu pro foťák,“ dodal a odběhnul do svého domu.
Bill bleskurychle přelezl ohrádku a kleknul si na zem. Ani nemusel Toma pobízet. Jeho miláček byl v mžiku u něj a za pár vteřinek si každý z nich tiskl v dlaních jednoho malého chlupáčka. Bill si s králíčkem různě pohrával a špulil na něj pusinku. Zadíval se na Toma a nato se rozzářil jako sluníčko. Tomova králíčka více, než Tomovy hebké prsty, které se s ním mazlily, zaujaly jeho dlouhé dredy. Zvířátko jakoby chvilku nevědělo, co s nimi, po chviličce si však začalo svými pacičkami pohrávat s jejich konečky. Tom se mile usmíval a sledoval, jak králíček zvědavě začmuchal, čumáček přitiskl k jeho dredům a poté jej nakrčil.
Všichni tři se vesele bavili. Pan Bernstein nafotil spoustu fotek, což bylo jeho další zálibou. Později odpoledne šli chlapci čistit klece. Farmář jim ukázal, jak musí být pěkně vyčištěny a že alespoň každý druhý den v nich musí být čisté voňavé seno.
Bylo kolem sedmé hodiny večer, když začali králíčky z louky vracet zpět do klecí. Bill si neodpustil své veselé pištění a výskání, ale přesto se i s Tomem moc snažil. Pan Bernstein spokojeně zavřel poslední klec a na oba se otočil.
„Děkuju vám moc, kluci. Jste velmi šikovní a pracovití. Můžete jít, pro dnešek je hotovo. A vemte, prosím, ten poslední koš se senem zpátky do seníku. Je pár metrů od vaší chatky. Dobrou noc a zítra ráno,“ rozloučil se s nimi a nato přešel k sobě do domu. Bill Toma šťastně políbil.
„To bylo dnes úžasný, Tomi. Půjdeme?“ optal se a Tom mu s úsměvem přitakal. Vzal koš se senem a vyšli na cestu k chatce. Seník od jejich chatky opravdu nebyl daleko. Byla v něm spousta sena a navíc měl jen tři stěny. Ta poslední tam vůbec nebyla. Místo ní tam byl krásný výhled na louku, kterou ozařovalo sluníčko, chystající se k západu. Tom vyndával z koše seno, zatímco Bill se rozhlížel kolem.
„Ten západ slunce je nádherný,“ špitnul tiše a málem by zavřel oči, kdyby na svých bocích neucítil něčí dlaně, které pomalu začaly stoupat výš a výš.
autor: Rachel
betaread: Janule
jé, Rachelko… 😉 ♥ jako vždycky nádherný dílek ♥ králíček a Tomovy dredíky xP ♥ to by byl pěkný pár xP
působí to tak jemně xD a tak sladce 😉
Billovy překvapené vykníkací vypišťující věty mě dostávají ♥ XD sladkej kluk tady tohle 😉 ♥
jen tak dál 😉
Děkuju moc a doufám, že toho tady bude víc pro moje povzbuzení:-D
tuhle povídku mám ráda a čtu jí od začátku,ale poslední dobou nevim..já asi nejsem tip na přeslazený povídky a to tahle je,všechno je krásný,prostě dokonalej svět,žádný problémy,,neřikám,že to neni fajn,ale nesedí mi to,…ale i tak je to fajn povídka:-)
takovejch králikůůůůů……a Bill a Tom s nima…no úžasný!
juu, romantika při západu slunce? Bomba!
Dokonalá kombinace..králíčci, seník, západ slunce….a zrovna mi tu hraje nějaká rocková balada…
Jako vždy, nenacházím Rachelko vhodná slovíčka pro to, abych vyjádřila to, jak je tento díl dokonalý a ještě víc…
Doufám, že se tu další díl objeví co nejdříve, nějak začínám být na této povídce závilá (aso kdo by ne, že?) :-*
to je tak roztomilýýý… králíčci… jsem si k tomuhle dílku, ještě, než jsem začla číst, vytáhla tu svoji berušku a šimraly mě přitom ty její dlouhé uši 🙂 moc se mi líbila reakce králíčka na Tomovy dredy :-)))
Vždycky se na další dílek Lásky strašně moc těším, protože se mi díky ní podaří na všechno zapomenout a skvěle se při ní odreaguju. Rachelka dokáže už prvními napsanými slůvky vykouzlit úsměv na mých rtech, který se s každou další větou rozšiřuje, takže se na konci směju jako sluníčko. Musím souhlasit s Pajulí, taky nemůžu nikdy najít vhodná slova, abych popsala to, jak na mě povídka působí, takže to nakonec dopadá ta, že se tu díl co díl opakuju x)
Tomi bez kšiltovky a s rozpuštěnými dredy – nádhera a s králíčkem v náručí ♥ Vidět ho tak, tak ho samou láskou umačkám. Už jen při představě byl strašně sladkej, co teprve v reálu. Ale čekala jsem, že Billi bude chvilinku hrát uraženýho skrz ty šminky. Njn, neumí se na Toma zlobit xD Tohle mi ale nedělej, takhle to useknout, teda.. Doufám, že se tu pokráčko objeví, co nejdřív.
Děkuju vám všem moc za komenty, zase mě nejvíc potěšily, jsem ráda, že tomu zůstáváte věrní po tolika dílech, to chce fakt výdrž:-D
Empty: Vím, už dlouho nebyla zápletka, ale tohle je jen až moc velké ticho před bouří…
ooo to je naprosto sladky…jsem si myslela že Bill bude neštvanej že nemá šminky ale mile překvapil
Opět tak neskutečněěěěě moc něžný. Jezus,ta představa jich dvou po ránu,jak se mazlí v peřinách a svítí na ně sluníčko,no muck. :-*
Billeeee! xD Fakt jak to dítě. Prej: "Já sám"! xD
Anooo,já chci milování v seně! To by bylo nádherný,i když trošku…píchavý. xD
Joj,ticho před bouří!Sic miluju romantiku,ale už by to něco chtělo,takže skvělej,tenhle příslib.