autor: Áďa
Zdravím 🙂 Moje další povídka, jak už název vypovídá, je opět inspirována filmem – tentokrát děj vychází z Kruhu. Vybrala jsem si ho, protože jsem na něj nedávno koukala… A když jsem viděla, jak Samara vylézá ze studně, tak jsem si ji, nevím proč, spojila s Billem 🙂 Ale opět je to jenom hrubá inspirace, děj může místy poměrně značně odbíhat od filmové předlohy. Příjemnou zábavu při čtení! 🙂
Jak to všechno začalo… 1/2
Veliký dům, který halila tma hluboké noci, se vypínal ke hvězdám v celé své kráse. Na první pohled se jevil osamělý, kdo by jej ale obešel, viděl by, jak se v jednom pokoji svítí. Nikdo takový tu nebyl, snad jenom osamělá kočka, toulající se nocí, na okamžik upnula k oknu své zářivě zelené oči, zamňoukala a utekla lovit myši.
V pokoji byly dvě dívky. Jedna ležela na břiše na veliké posteli, dávajíc si světlé vlasy za ucho, přesně tak, jako to dělával její otec, kdežto černovláska se zády opírala o postel a znuděně sledovala televizi. Žádný program je nedokázal zabavit.
„Nesnáším televizi,“ zamumlala Katie a zastrčila si světlý pramínek za ucho. „Třeští mi z ní hlava.“
Chvíli nesouhlasně hleděla na obrazovku a hlasitě vyjmenovávala, čím vším jsou z televize vyzařované molekuly pro lidi nebezpečné. Becca se ji chvíli snažila poslouchat, pak jí ale radši podala ovladač.
„Něco najdi,“ pohlédla na Katii. „Je mi fuk, co.“
Obrazovka zhasla, zatímco Katie na Beccu mrkla.
„Víš, kolik takových nebezpečných vln ti každou vteřinu projede mozkem?“
Becca se na svou kamarádku podívala a pobaveně se usmála. Pak ale zvážněla.
„Slyšela jsi už o tý videokazetě, která zabíjí lidi?“
Katie zvážněla.
„Jaká videokazeta?“
„Taková videokazeta, co si ji lidi půjčujou,“ ušklíbla se Becca. „Pustíš si ji… a pak se začnou dít věci! Je tam žena, která se vlídně směje. Ale ona na tebe kouká! A je tam toho spousta! Ale když to skončí, zazvoní telefon. Někdo ví, žes tu kazetu viděla. Ozve se tam hlas a řekne, že za sedm dní umřeš. No a za sedm dní – „
„Becco, kdo ti to říkal?“ vyhrkla polekaně Katie, které se během kamarádčina vypravování rozšířily oči strachy.
„Co je?“ nechápala Becca.
„Já… já tu kazetu viděla,“ vydechla potichu Katie. „Když jsme byli minulý týden na chalupě s Joshem…“
Becca vykulila oči.
„Tys byla na chalupě s Joshem?“ opakovala, načež se jí do tváře vehnala radost. „No bezva! To je – „
„Ne, Becco, poslouchej!“ přerušila ji Katie. „Nešel tam v televizi signál, tak jsme si půjčili kazetu s fotbalem. Jenže žádný fotbal tam nebyl. Bylo tam…“
Nedomluvila. Oči jí totiž sklouzly na budík, položený na nočním stolku. Bylo těsně před desátou hodinou večer. Katie zbledla a roztřásla se. Přesně před týdnem touhle dobou si tu kazetu pustili. Určitě to musela být ta, o níž Becca mluvila, popis děje by odpovídal, tak jako následující telefon s neznámým hlasem…
„Chceš mě jen vyděsit,“ usoudila Becca.
Začala se znovu smát, když náhle zazvonil telefon! Obě dívky ztuhly jako solný sloup. Katii se bolestivě rozbušilo srdce, a dokonce i Beccu přešel smích. Chvíli jenom upřeně hleděly směrem do chodby, z níž se telefon neustále ozýval.
„Opravdu jste na něco koukali?“ hlesla Becca.
Katie jenom se strachem rozšířenýma očima přikývla. Do jejich ticha, v němž stěží dýchaly, stále vyzváněl telefon…
„My jsme ale cvoci,“ vydechla Becca a rozhodně se vydala chodbou. Natáhla ruku směrem k telefonnímu sluchátku a zvedla jej…
Byl to Georg, Katiin otec. Ptal se, jestli jsou obě dvě v pořádku, říkal, že se z práce vrátí až kolem půlnoci. Z legrace nezapomínal na otázku, kterou pokládal vždy, když byla Katie sama doma a pozvala k sobě kamarádku, a to, jestli náhodou nepodpálily barák. Katie se během hovoru opět uklidňovala, otcův bezstarostný hlas jí dodával tolik potřebnou podporu a útěchu. Postupně ukončila hovor a nalila si z lednice sklenici pomerančového džusu…
Najednou zjistila, že v obýváku běží televize. Ale nebyl v ní nějaký program. Slyšela šustění zrnité černobílé obrazovky. Chvíli na ni nejistě koukala, načež ji dálkovým ovládáním vypnula. V tu chvíli ale strnula – televize se pustila znovu!!!
„Becco, přestaň!“ vyhrkla a opět televizi dálkáčem vypnula. Jenomže televize se opět zapnula…
„Becco, už dost!“
V Katiině hlase byla znát panika. Rychle se vrhla ke zdi a vytrhla televizní šňůru ze zásuvky, načež vyběhla z obýváku pod schody, vedoucí do jejího pokoje. Neviděla, jak se televizní obrazovka na okamžik rozzářila, těsně předtím, než zhasla… Opatrně našlápla na první schod.
„Becco?“ zvolala tichým, nejistým hlasem.
Postoupila o pár schodů výš. Kamarádka se jí neozývala. Jako by Katie byla v celém velikém domě sama, jen se svým strachem. Vystoupala schody a pomaloučku, krok za krokem, se blížila ke svému pokoji. Dveře byly zavřené a Katie ani nevnímala, že zpod nich vytéká kaluž vody, do níž právě šlápla. Zhluboka se nadechla a stiskla kliku…
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
„Bože!“
Tom se znaveně rozvalil na gauči. Právě se vrátil z práce a byl utahaný jako kůň. A jak moc ho bolela hlava! V tom jeho pracovním prostředí byl takový neuvěřitelný kravál, že to bylo kolikrát na předávkování se Ibalginem. Pořád tam vyzváněly telefony, lidi na sebe hulákali jeden přes druhého. No jo, co taky čekat, když člověk pracuje jako reportér? Vydělané peníze byly skutečně těžce zasloužené, a co do výše výplaty si Tom opravdu nemohl dělat naděje na tichou kancelář, kde by se mohl v klidu soustředit. Musel to prostě zvládnout v tom shonu, ale i tak si občas brával práci domů, aby ji mohl udělat přesně podle svých představ a očekávání šéfa…
„Tati, půjdeš si se mnou kreslit omalovánky?“
Tom znaveně pohlédl na svého osmiletého syna, jehož po smrti matky odmala vychovával sám. Byl sice zničený, ale nemohl odolat Aidanovu upřímnému dětskému pohledu.
„Tak dobře,“ svolil nakonec. „Ale přines to sem, ano?“
„Jupí!“ zatleskal Aidan ručkama a rozeběhl se do pokoje pro omalovánky. V tu chvíli Tomovi zazvonil telefon.
„Doprčic!“ zaklel, když se po něm natáhl. Podíval se na číslo volajícího. Georg. To se dalo čekat. Jeho kamarád měl odjakživa talent na to, aby ho rušil v těch nejnevhodnějších chvílích.
„Co je, Geo?“ zavrčel unaveně do telefonu. „Jestli zase voláš kvůli nějaké kravině, jako minule, tak ti dopředu říkám, že vážně nemám nála – „
„Tome, promiň,“ vzlykl do telefonu Georg. „Ale Katie… je mrtvá.“
„Cože?“ vydechl nevěřícně Tom. Jeho únava byla tatam. „Jak… kdy…“
„Prosím tě, mohl bys přijet?“ poprosil ho Georg.
„Jasně, hned jsem tam,“ odpověděl Tom. „Drž se, za deset minut tam jsme oba dva.“
Zmáčkl tlačítko pro ukončení hovoru a popadl klíčky od auta. Zrovna, když se zvedal z gauče, vykoukla na něj z pokojíčku Aidanova hlavička.
„Tati, kam jdeš?“
„Za tebou, broučku,“ odpověděl mu smutně Tom. „Pojď, oblékneme se a pojedeme za strejdou Georgem, ano?“
„Jůůů!“ zaradoval se Aidan. „A bude tam i Katie?“
Tom zamrkal, aby zahnal slzy. Věděl, jak moc měl jeho syn Katii rád.
„Broučku,“ řekl tiše, zatímco toho malého špunta oblékal. „Katie umřela.“
Očekával, že se Aidan rozpláče nebo ho to nějak zarazí. Rozhodně nepočítal s tím, že chlapec pokývá hlavou.
„Ona mi to řekla,“ zakuňkal Aidan.
„Cože?“ vykulil oči Tom. „Katie ti řekla, že umře?“
„Řekla mi, že ví, že nemá moc času,“ odpověděl Aidan, zatímco si oblékal bundičku. „Pojď, tati.“
V Georgově domě panovala ponurá atmosféra, kterou Tom vycítil, už když parkoval u příjezdové cesty. Nechal syna, ať vystoupí. Viděl, že míří přímo do haly, kde byla vystavena zarámovaná fotka Katie, na niž hleděl tak, jako by jeho kamarádka byla snad ještě naživu. Nechal ho tam a vydal se domem směrem k obýváku, kde našel uplakaného kamaráda.
„Ach, Geo,“ objal ho pevně. „Je mi to tak líto.“
Georg ani nehlesl. Nebylo zapotřebí slov, jenom se opíral o Tomovo rameno a z očí mu tekly slzy. Promluvil až po značně dlouhé chvíli.
„Ptal jsem se spousty lékařů, prohlížel jsem snad celý internet,“ vzdychl tiše. „A nikde jsem nenašel jediný případ, kdy by se šestnáctileté dívce zastavilo srdce jen tak, samo od sebe.“
Upřel na Toma slzavý pohled, kterému bylo dobře rozumět.
„Ale já taky nevím, Geo,“ zavrtěl hlavou Tom. „Netuším, co se mohlo stát!“
„Jsi reportér, Tome,“ hlesl Georg. „Je to tvoje práce. Vyzpovídáš lidi, kladeš jim otázky. Prosím! Já… já viděl její tvář!“
Zbledl, když si vzpomněl na zcela zdeformovaný přízračný obličej své dcery poté, co ji našel v pokoji, kde se opírala o zeď, dávno již bez života. Tom zhluboka vzdychl. Věděl, že tohle bude velice komplikované. Ale udělal by cokoliv, aby svému kamarádovi alespoň trošku ulevil…
„Dobře,“ přikývl ztěžka hlavou, až se mu rozhoupaly dredy. „Zkusím o tom něco zjistit.“
autor: Áďa
betaread: Janule
Inspirováno naší milou spisovatelkou Samarou XD A teď jdu číst.
jéé to je bomba! Billovi to jako Samaře sluší:D Je to moc krááásný začátek ale doufám že Bill neudělá něco Tomovi…ale nápad je to skvělej xD miluju horory 🙂 Jen tak dál Áďo!
A hnéd se ozve, jak jinak XD Mimochodem, taky milujuu horoy a doufám že se u téhle povídky budu báát xD
běhá mi mráz po zádech… ten film mám rada… Ty máš prostě dokonale strhující povídky
ooo Áďo…další krvák??? já se na něj tak moc těšim..teda ne na ten krvák ale na to jak všechno dokážeš úžasně popsat!!! WOOOOOW!!! Honem dál!
Jéé, Áďo, já ti nedávno říkala, že by jsi mohla napsat horor ;D Další psycho sado! Mazec xD A asi včera jsem si říkala, že by bylo zajímavý twincest na téma filmu Kruh xDD Ten film úplně žeru, je to tak hnusně temný… Ta atmosféra je tam tak zvláštní. Poprvé jsem na to koukala v noci se sestřenkou a ještě někdo myslím tam byl. Koukali jsme, drželi se za ruce a napjatě čekali, co se stane. A najednou nám zazvonil telefon xD Naskočila nám husí kůže a nikdo to nechtěl jít zvednout. Volala babička xDD Koukáme dál, všichni jsme ticho, držíme se ještě víc a rupne nám žárovka. My jsme tak zaječeli! Sestřenka úplně nadskočila a začla mě tam objímat, málem mě umačkala 😀 To nám bylo asi 15
Ten klučina mě dostával i v tom filmu. Tady je taky tak zvláštní, k tomu ještě je Tomův xD A Samara bude Bill, co? Tom se zamiluje do SamaroBilla z televize a poleze ze studny xDD Božínku, co z toho vyleze… A Georg je tam dobrý. Kolik je tam klukům let, že mají tak staré děti? Tak koukej psát co nejvíc hororově, ať se máme jak bát. To budem zase rozebírat, ne? ;D Je to moc hezký
OMG! 😀 Ty jsi vážně sado maso xP Nejdřív Chaos v duši a teďka mi budeš připomínat noční můry Samarou 😀
No moc chválím za originální nápad. Fuj, docela jsem se bála (to jsem celá já =-/ OMG xD) a to jen svědčí o tom, že všecko dokážeš dokonale popsat.
Jen tak dál! xD
P.S: ta montážka je skvělá xDD
Dobře, dál! Jsem zvědavá jak to zformuluješ!
Joo, začíná to zajímavě x)) těším se na další díly!
no já teda nevím, jestli se u toho budete bát, vždyť Kruh zas až tak moc hororový není 🙂 jako sice to horor je, ale mně osobně je tam spíš líto Samarky… ale nepopírám, že v mojí režii to možná nabere trošku jinačí obrátky, než filmová předloha 😀 jinak moc děkuji za komentíky :-*
No prosím to je celá Áďa:-D Jí je líto té co se je snaž zabít:-D ikdyž uznávám že Samara to taky neměla jednoduchý…
no právě!!! chudák holka… vlastní matka ji chtěla utopit, ta adoptovaná ji hodila do studny… ve stodole ji drželi, kde nemůže kvůli koním spát a šoupli ji do ústavu… chudák dítě :´-(
No mám dost člowěk nemá jeden den čas a co se tady neďeje? Áďa zas řádí:-o mno kruh sem ete newiděla a to už sem tm tolikrát plánowala, jenže si myslim že z tnhohle budu mít šoky tagi tagže radši ani neci wiďet origoš;-) mno a teď se jen modlit aby mě po přečtení tagi nezwonil mobil:-D
Bitteruško, mě u filmu zvonila pevná xDD
Áďo, je to hororový, ale spíš takový psycho. To je kolikrát horší. Ale ty z toho uděláš i maso, co? xD Samara byla chudák, no. Ale Toma bude mít ráda Bill xDD
proč zrovna maso? 🙂 ještě uvidím, jak si s těma lumpama poradím :-))) no já když jsem to viděla poprvý, tak jsdem byla sama doma přes noc. takže já hrdinka jsem se rozhodla, že se kouknu na Kruh. nahrála mi ho babička, když to dávali někde v tv…. tak zapnu kazetu do videa. všecko v pohodě, film jsem absolvovala v naprostým klidu… ale u tutiulků jsem usnula… a vzbudilo mě zrnění. páč na tý kazetě pak už nebylo nic. jako já myslela, že se zblázním 😀 vypla jsem tv i video, ale celou noc jsem se neodvážila hnout se z křesla a zpod deky 😀
Heeh, koukam, že máme dost bojácný zážitky u toho filmu. A nebo "Temné vody" xD to je taky dobrý
to už neznám… já se v hororech neorientuju, znám akorát tohle, Silent Hill(u čehož jsem usnula), 3:15 zemřeš (což mě vůbec neuchvátilo) a Nenávist(kterou jsem absolutně nepochopila) 😀 takže asi tolik k hororům a mým názorům na ně 😀
No, 3:15 zemřeš je kravina. Teda ona většina je kravina xD ale některý horory jsou fakt dobrý. Já se spíš bojím těch psycho xDD než když tam tečou litry krve. A hlavně já se strašně lekám, takže u mě to je o tom strachu z leknutí 😀 Ale třeba Znamení, to je o ufounech a to se bojim totálně. Prostě kde je ufo a záhady, tak se bojim nejvíc. Nebo duchové… Aaa, radši mlčim. Jo a třeba ten pořad Věřte, nevěřte… ta hudba u toho. Bojim xD Ehm… moc tady povídám.
je to zajímavé..hodně zajímavé…jsem zvědavá jak to bude dál…mm..:)
hezký, skoro bych se u toho i bála x)) nejvíc když mě kámoška prozvonila uprostřed týhle kapitoly xDD sem myslela že ju zaškrtím, takej cuk xDD ale moc pěkný, těším se na další dílek ;-))
jo no xD na ten film jsou vzpomínky jak kráva xD a bude tam nějaký twincest ?? 🙂 😀
miluju horory a kruh patří k mým oblíbeným…. povídka vypadá víc než dobře… x)) sem zvědavá v jakým to pojmeš stylu a kam se nám ten děj stočí… x)) nejvíc mě ale asik zajímá náš Billi, už si živě představuju jeho roli…. x)) sem natěšená na další dílek, je to suprově napsaný a děsně napínavý… x)) jinak Georga je mi hrozně líto… x((
Mad.Nicy: samozřejmě, jinak by to na tomhle blogu ani nemělo co dělat 🙂 dočkej času a uvidíš .-)
Umírám strachy jako!!Ten Horor sem viděla…a ne jednou..a jako..Já prostě umírám strachy jen když si to vybavím…Brrr!!!Ale Jinak Úžasný!Určo chci brzo pOkráčko x))
já še budu báááááát xDDDDD číst to ale určitě budu je to skvělýý x)
Pamätám si ako som sa bála zapnúť telku po tom čo som ten film videla 🙂 Dúfam, že sa po tomto nebudem báť pustiť si TH 🙂
Začína to skvelo a mrazí ma.
Jejku to bude asi pěknej horor.