autor: Bitter
Tom znova připravoval snídani. Najednou se z ložnice ozval křik a za vteřinku stál ve dveřích Bill.
„Já chci domů…“
„Proč, co se stalo?“ Bill chtěl odpovědět, místo toho se zadíval na medailon na Tomově krku. Pomalu k němu došel a medailon si prohlížel. Na tváři se mu začaly kutálet slzy. Tom to pořád nechápal. „Co se děje…“
„To… je moje…“ Tom se podíval na medailon a pak zas na Billa. Sundal si ho a vtiskl mu ho do dlaně. Bill ho roztřesenými prsty otevřel. „Ne… to přece…“ Upustil ho a utekl do ložnice. Tom medailon zvedl a utíkal za ním.
Bill klečel na zemi a zmateně se díval kolem sebe. „Ať to skončí… prosím…“ Před očima se mu vyjevovaly různé obrazy, v duchu slyšel hlasy… Tom si k němu přiklekl a nadzvedl mu tvář. Bill se mu zadíval do očí. „Já… to přece… Tome, jak se jmenuju… nelži mi…“ Tom jen sklopil pohled. Neuměl si představit, jakým šokem právě prochází.
„Co chceš slyšet… Bille…“ Znovu se mu zadíval do očí. Bill se mu zhroutil do náruče a začal hlasitě brečet. Tom ho pevně stiskl. „To bude dobrý… tady jsi doma, v bezpečí…“
„Já to nechápu… jak to, že… Co se stalo…“ Tom mu neodpověděl, vzal ho do náruče a odnesl na postel. Opatrně ho posadil a sedl si vedle.
„Co si pamatuješ jako poslední?“ Bill se na chvilku zamyslel.
„Soud, vystoupili jsme z výtahu a… dál nevím…“
„Bille, opravdu to chceš slyšet? Nechceš třeba chvilku počkat, až se ten šok uklidní?“
„Ne.“ Řekl odhodlaně. Byl připravený na všechno. Právě si uvědomil, že nikdo jako Nicolas neexistuje a že on je ve skutečnosti někdo úplně jiný a Tom je jeho bratr, zároveň však jeho jediná láska… ne Andreas. Jediný, co nedokázal pochopit, byl fakt, jak se to všechno stalo. Poslední, co si pamatoval, byl ten rozsudek, výtah a pak jen nemocnici a Andyho.
„Když jsme vyšli před budovu… někdo tě postřelil…“ Tomovi se po tváři skutálela slza. Bill si sáhl na místo na hrudi… „V nemocnici mi řekli, že jsi umřel… a pak jsem potkal Andrease… řekl, že celej ten půlrok jsi byl u něj…“
„Ale jak to, že jsem si nevzpomínal…“
„Andreas ti dával nějaký prášky…“
„Já myslel, že jsem měl nehodu a že…“ Bill si teprve teď něco uvědomil. „Já… já s ním…“ Udělalo se mu špatně, když si uvědomil, že Andreasovi celou tu dobu věřil a on ho jen využíval, dokonce s ním i spal.
„Tome, promiň… Odpusť… Prosím…“
„Za co?“
„Já…“ Najednou prudce vyběhl s dlaní přitisklou na rtech…
Asi po půl hodině už ležel na posteli a hrál si s medailonem.
Tom loktem otevřel dveře. Položil podnos před Billa na postel. Bill se usmál.
„Děkuju.“
„Už je ti líp?“
„Jo, už jo.“ Najednou se narovnal a tác odložil na stolek. „Tome… já… pochopil bych, kdybys… no…“
„Co? „
„No kdybys… mě nechtěl…“
„Jak to myslíš?“
„Přece… Andreas… já… podvedl jsem tě…“ Tom se na něj měkce usmál.
„Ale miláčku…“ Oslovil ho tiše. Sedl si těsně k němu, vzal mu medailon a pověsil mu ho kolem krku, a políbil na čelo. „Ty za to nemůžeš…“
„Ale…“ Zahleděl se do jeho nevinných očí plných očekávání.
„Miluju tě.“
„Tome…“ Vydechl Bill nadšeně a vrhl se mu do náručí. Pevně se k němu přitulil. Zabořil hlavu do jeho mikiny a omámeně vdechoval jeho vůni. Jak na ni mohl zapomenout?
„Já tebe taky.“
„Tak vidíš, jak tě jen mohlo napadnout něco takovýho?“ Bill jen pokrčil rameny. Tom mu jezdil rukou po zádech, Bill ho nesměle políbil na krku.
„Tome, vážně…“
„Já něco řek. Klidně ti to na místě dokážu.“
Jemně ho povalil do peřin a lehl si na něj. Políbil ho. „Miluju tě a chci, abys věděl, že pro tebe udělám cokoli.“ Bill se usmál. Tuhle větu znal moc dobře. Tom chtěl pokračovat, ale Bill ho zadržel.
„Tome já… dej mi čas… prosím.“ Tom ho převalil na bok a přitiskl k sobě.
„Dám ti třeba moře času…“
Tom položil tašku před dveře a zazvonil. Domovní dveře se prudce otevřely a vyběhla Simone. Ihned Toma objala.
„Tome, kde jsi byl… Měli jsme o tebe strach.“
„Proč?“ Podivil se a zasmál se, čímž vyvedl Simone z míry. Vždyť ho neviděla se zasmát už půl roku.
„Doufám, že je k obědu něco dobrýho. Bill se nestihl nasnídat a má hlad. To víš, než se našminkuje, já už bych byl desetkrát hotovej.“ Simone si ho starostlivě prohlížela, už chtěla namítnout něco ve smyslu, že by měl jít k psychiatrovi, když se otevřely zadní dveře a vystoupil Bill.
„Mami!“ Okamžitě se k ní rozběhl.
„Bi… Bille…“ Simone se chytla Tomovy mikiny a kdyby jí Tom nechytil, zhroutila by se k zemi.
Tom jí opatrně profackoval. Nereagovala.
„Bille pomoz mi, odneseme jí do domu.“ Bill kývl a chytil matku z druhé strany.
Tom vybaloval Billovy věci a dával je na místo, kde obvykle byly, Bill zatím seděl u matky a otíral jí čelo mokrým kapesníkem.
Simone zamžourala a ve chvíli, kdy zaostřila mladšího z jejich synů, málem zase omdlela.
„Mami…“ Oslovil jí Bill tiše a odložil kapesník. Simone se s obtížemi posadila. Nevěřícně zírala na chlapce před sebou. Bojácně k němu vztáhla dlaně a lehce, jako by se snad bála, že se rozplyne, ho pohladila po tváři. Bill se na ní sladce uculil. Simone ho k sobě pevně přitiskla a málem mu vyrazila dech.
„Billy… zlatíčko… Ty žiješ…“ Šveholila pořád dokola.
„Mami… dlouho nebudu, jestli mě nepustíš… udusíš mě…“ Bill jí od sebe jemně odstrčil.
„Ale jak to… “ Bill najednou zvážněl. Nevěděl, jak jí to má říct, aby zase neomdlela, navíc, když v tom měl sám zmatek.
„Já ti to pak řeknu.“ Ozval se za nimi Tom, který celé to dojemné divadýlko sledoval. Bill se na něj vděčně usmál.
O měsíc později
Bill seděl na parapetu a díval se ven. Už skoro měsíc byl zpátky a všechno se vracelo do starých kolejí. Kapela ohlásila comeback a mediální kolotoč kolem něj a Toma se rozjel opět naplno. Za dva dny budou mít velkej koncert a teď jsou v Berlíně v jednom z nejluxusnějších hotelů, v tom nejlepším pokoji a stejně mu po tvářích tečou slzy. Je mu zima a připadá si tady stísněně, jako by se stěny přibližovaly a chtěly ho rozmačkat, a přitom osoba, která by to všechno změnila, podobně jako on sedí na parapetu a tiše pláče do noci, nechápajíc toho druhého. A přitom Bill by tolik chtěl, strach je silnější, strach z toho, že by Toma zklamal. Pořád má před sebou Andrease a připadá si stejně, jako když ho Andreas zneužíval, ba ještě hůř. Bál se, že by vedle Toma nevydržel. Nemohl by slýchat ta sladká slova. On si je nezaslouží, zradil ho přece. Podvedl ho, zapomněl na jejich lásku…
Složil hlavu do dlaní a naplno se rozvzlykal.
Tom, stejně jako Bill, seděl u okna a poslouchal ticho kolem něj. Přemýšlel nad tím, co udělal špatně. Najednou se ozval zvuk tříštícího se skla a tlumený výkřik. Šlo to od Billa z pokoje. Rychle se zvedl a utíkal za ním. Vtrhl do pokoje a našel Billa ležícího na zemi, třásl se pod náporem hlasitých vzlyků a na zemi kolem něj bylo sklo od toho, jak ve vzteku hodil vázu proti zdi.
„Bille!“ Rychle k němu přiklekl a stáhnul ho k sobě do náručí. Bill se nebránil. Neměl už na nic sílu. Jen dál hlasitě vzlykal. „Bille… miláčku… lásko…“
„Neříkej mi tak…“
„Proč ne?“
„Já si to nezasloužím…“
„Zasloužíš.“
„Ne…“ Vzal Billa do náručí a odnesl do ložnice, kde ho uložil na postel. Bill ho ale odmítal pustit, a tak mu nezbylo nic jiného, něž si lehnout vedle něj. “ Neplač…“ Tiskl ho k sobě a s úlevou sledoval, jak se Bill uklidňuje.
Přitiskl rty na jeho čelo a pomalu se posouval níž. Jemně ho začal líbat na rty a nepřestával ho hladit na zádech. „Už je dobře… pššššt…“ Bill se nebránil, ani nijak slovně neprotestoval a nechával se hýčkat Tomovými polibky a doteky. Potřeboval je. Potřeboval vědět, jak moc se mýlil nad tím, že ho Tom nepotřebuje. Potřeboval ho a to moc, stejně jako on Toma.
Po pár polibcích začal spolupracovat a jeho smutek pomalu ustupoval rostoucí touze.
Překulil Toma na sebe a pomalu mu vyhrnoval triko. Každý milimetr, který odkryl, okamžitě políbil. Sundal mu ho společně s kšiltovkou a čelenkou. Tom mu sundal obě trika najednou a začal pomalu rozepínat přezku pásku. Bill se trochu nadzdvihl, aby mu Tom mohl stáhnout ryfle. Tom si pouze rozepl přezku a rozepl knoflík a zip. Jazykem sjel od Billova krku až k hvězdě, kterou jako vždy párkrát obtáhl. Poté si rty razil cestičku zpět až k Billovým rtům. Koleno natlačil na Billův rozkrok a začal ho jemně třít, zatímco ho líbal na krku a na hrudníku. Bill hlasitě vzdychal a občas vykřikl i Tomovo jméno.
„Tome… já… áááááchhh… prosím… To-Tome…“ Tom mu stáhnul boxerky. Jazykem přejel po celé délce jeho mužství a zastavil se na špičce, kterou stiskl mezi rty a začal po ní kmitat jazykem. Zvedl pohled k Billovi. Ten házel hlavou z jedné strany na druhou, z úst se mu draly slastné steny a ruce zatínal do matrace. Tom se jen spokojeně usmál a pomohl si rukou, kterou začal líně pohybovat, zatímco jazykem zpracovával špičku jeho penisu jak nejlíp uměl. Bill mu s blížícím se vrcholem několikrát nechtěně přirazil do úst, než se konečně složil do přikrývek. Tom se nad něj naklonil. Bill ležel s mírně zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a snažil se uklidnit. Tom mu odhrnul prameny vlasů z obličeje a hřbetem ruky mu přejel po tváři. Bill otevřel oči a párkrát zamrkal, spojil ruce na jeho týlu a vyhoupnul se do sedu. Sedl si na Toma a párkrát se zhoupl.
„Nemusíš, jestli…“
„Tohle už jsem jednou slyšel a stejně jsem to pak udělal.“ Usmál se na něj nevině a zároveň ďábelsky. Ještě párkrát se na něm zhoupnul a pak ho povalil. Začal ho jemně líbat na krku, na hrudi, břiše a hladil ho přitom na rukách. Zuby jemně kousal a piersingem škrábal Toma všude, kde se mu zlíbilo. Tom se začal prohýbat čím dál tím víc a Billa si natlačil víc na klín. Bill se ale zvedl a sundal mu ryfle i s boxerkama. Tom se zapřel na loktech a Bill ho jemně dotlačil k dřevěnému opěradlu postele. Tom se o ně zády opřel a Bill se ho chytil. Naposledy Toma políbil a pak na něj dosedl. Tom prudce zaklonil hlavu, neuvědomil si, že se opírá o dřevěný opěradlo a trochu se praštil. Bolest okamžitě vystřídalo obrovské vzrušení od toho, jak se Bill začal na jeho klíně nadzdvihávat a zase dosedávat. Nehty přitom zarýval do opěradla a vytvářel na jeho laku viditelné rýhy. Naklonil se k němu a ve stejném rytmu jako Tom pronikal do jeho těla, pronikal on jazykem do jeho rtů. Tom sjel rukama do jeho klína a snažil se je oba dovést do kýženého ráje společně. Za pár okamžiků se pokojem rozlehly dva poslední hlasité steny.
Bill z Toma sesedl a lehnul si na něj. Tom ho objal a usmál se na něj. Uhodl dobře, co Bill potřeboval, nešlo o sex, ale o to, dát mu pocit, že ho miluje i přes to všechno, co se stalo. Pocit, že celou tu dobu dýchal jen pro něj a že ho potřebuje k životu víc jak vzduch.
Bill potřeboval vědět, ke komu patří. A patří jen Tomovi a on už nedovolí, aby se ho dotýkal někdo další.
autor: Bitter
betaread: Janule
to je nádhernýýýý…. konečně se mu to zase v kebulce srovnalo 🙂 sice na můj názor poněkud rychle, ale je to perfektní 🙂 ale jako chudák Bill… ta představa, že mě půl roku někde drží šílenej blonďák, tak bych se asi taky zbláznila:-)))
Chudinka Bill,musel si myslet,že se zbláznil. A chudák Simone,ta si musela myslet to samý. 😀
Tahle povídka je klenot. Tak originální,tolik zápletek a zvratů…Moje náročný já se v tom vyžívá.
Bitterko,vynikající. Jsem ráda,že v posledním odstavci jsem nedostala příslib něčeho tragickýho,co stejně přijde,ale nemusim to vědět hned. 😀
no vypadá to na idylku! Hmmm…Bitter..jak dlouho?
přesně tak, s tím posledním odstavcem bez příslibu zla taky souhlasím 🙂 nicméně se obávám, že tímhle Andreas neskončil, co? 🙁
Hmmm,na Andyho už netipuju. Nějak doufám,že se napravil. Achjo,ta má blbá,důvěřivá povaha! 😀
no to je kráásnéé… jsem ráda že jsou spolu a že si mě nezklamala xDD… jsemráda že není mrtvej. ach. ještě aby to dobře všechno dopadlo 😉
Tag teď se wálhm smíchy!Andreas že nebude škodit? Billowy že se rozswítilo?! Lidi snad mě znáte:-D já wám sice slibuju že do konce TÝDLE řady Andy strašit nebude(gdo wí co bude příště?), ae že Billowi w tý jehn makowici zas nerupne, jó to už neslibuju;-)
Bitter: *vyplazuje na ní jazyk* Všecku radost mi musí zkazit,zatracená holka! xD
Kdepak, slimak bude prudit urcite porad xD
Jako ty twinsata jsou paka, Tom to na matku vybali jak chleba, Bill se ji tam jen tak objevi a ona ma malem infarkt, chudak. A co, Tom ji prece propleskne ;D Ehm… mam otazku! Jsem uchyl, kdyz me nehorazne dostava to Billovo dosedani na Toma? xD Ta predstava… Aaa… OMG xDD
Teri.ku mě to dostáwá tagi tpe to widim ta zakloněná hlawa,wlasy až u pasu,přiwřený oči,chwějící se řasy… A co na to Tom? Mrdne se do hlawy:-D
Terezko pjomin gdyž já su škodolibá no
Teri.K: To mám stejný,s tim dosedáním! 😀 No cooo,my stejně víme,že jsme úchylný… Ty nejúchylnější duše na celym Českolipsku! xD
Bitter:Jsi holka co je trumpeta
Bitteruško xD Třeba ho to mrdnutí do hlavy vzruší ještě víc xDD
Terezko, ne asi ;D My se hledali, až se našli xD Přesně, pochybuju, že tady u nás jsou úchylové ještě k tomu na klučičí incest mezi dvojčaty xDD
Bajly jak trumpeta?:-D Teri.kt já cu další dííííííl slimáka:-D
Jo jo jako trumpeta.Všechno všude natroubíš a kolikrát lezeš na nervy.
Tag pjomin nó…
mě se to celý pořád nějak nezdá xD
je to sice pěkny… ale zajímají mě takový neduležity věci.. jako jak to vysvětlili mediim… nebo něco tak… jsem rada že žije ale stejně tomu pořad nevěřím
Aduska: Me hlavne zajima, jak to bylo postupne s tim Andym…
nadherny nevim co ktomu vic rict vazne karasny
Ty jo konečně:-)) Už jsou zase spolu:-)) Jaká krásná změna po tom díle kde jsem brečela že je Bill mrtví:-)) Ale zajímá mě jak to bude dál…ale moc se ti to povvedlo Bitter tleskám!:-D
Skvělý…konečně se Billovi rozsvítilo:)
aaach…miluju tuhle ffku…rychle dáál…konečně zase zusammen :-*
krása 🙂 chudera Simon 😀 aj tak stále nie je vysvetlené ako ho pochovali, keď tam nebol???
:DDDD [10]:
Ja uplne zkopcim prvni koment Terezky, to do puntiku! Vic k tomu snad ani nemam, je to drama jak svin a libi se mi to!