autor: Áďa
Jak to všechno začalo… 2/2
Tom vyšel z domu na chodník, kde v hloučku postávalo několik studentů, kteří kouřili a o něčem se zarputile dohadovali. Chvíli tam jen tak přešlapoval a naslouchal, než mu došlo, že se baví o tom, že někdo právě umřel. Někdo jiný, než Katie.
„Kdo umřel?“ zeptal se, přistoupivše k dívkám a bez optání si od nich půjčil zapalovač, aby mohl zapálit svou cigaretu.
Nikomu se evidentně nechtělo mluvit, všichni ho sjížděli nevrlým pohledem.
„Josh,“ odpověděla stroze dívka se dvěma culíky. „Katiin přítel.“
„Jak se to mohlo stát?“ zeptal se Tom jako by nic.
„Prý spáchal sebevraždu,“ odpověděla dívka. „Ten večer, co zemřela Katie…“
„Je to kvůli tý kazetě,“ zamumlal nečekaně vedle nich stojící chlapec.
„No tak, přestaň s tím,“ sykla na něj dívka, Toma to však zaujalo.
„Kvůli jaké kazetě?“
„Kvůli té, co zabíjí lidi,“ odpověděl ztěžka chlapec.
„Jak zabíjí lidi?“ nechápal Tom.
„Nevím, neviděl jsem ji. Já žiju,“ zlomil se chlapec a rychle si otřel oči.
Víc informací z nich Tom nedostal. Rozhodl se, že nejlepší asi bude, když se s Aidanem vrátí domů. Vešel dovnitř, aby svého syna našel. Když ho neviděl nikde v chodbě ani ve vstupní hale, tak mu bylo jasné, kde ho hledat. Vystoupal po schodech do Katiina pokoje… Měl pravdu, Aidan tam seděl na zemi a téměř ani nevnímal.
„Aidane,“ oslovil ho jemně Tom. „Co děláš v jejím pokoji?“
„Není to už její pokoj,“ odvětil Aidan téměř vzpurně.
„Pojď, půjdeme.“
Než však opustili pokoj, sebral Tom ze stolu vizitku, která říkala, že si má Katie zítra vyzvednout fotografie z dovolené o minulém víkendu. Tím by mohl začít. Pokud ty řeči o kazetě nebyly jenom kecy, tak se právě o víkendu Katie s Joshem na onen videozáznam dívala…
Následující dopoledne, poté, co vypravil Aidana do školy, vydal se Tom do města, aby vyzvedl fotky. Usmál se, když viděl, jak se Katie i Josh smějí do fotoaparátu v nádherné krajině horského útočiště. Pak se ale zarazil. Zatímco některé fotky vypadaly normálně, na většině z nich měla dvojice rozmazaný obličej. Tom svraštil obočí. Jak je to možné? Tahle záhada a její spojitost s videokazetou ho začala zajímat, i kdyby se nejednalo o úmrtí kamarádovy dcery.
Vytáhl mobil. Zavolal svému kamarádovi Gustavovi, s nímž již řadu let udržoval velice hluboký přátelský vztah, aby vyzvedl Aidana ze školy a pohlídal ho, načež sedl do auta a vyrazil směrem k horskému útočišti. Cesta byla dlouhá a kopcovitá a jízda ho poněkud unavila. Stěží potlačil zívnutí, když zastavil na recepci. Recepční byl poněkud poťouchlý člověk, přesto však bez problémů identifikoval Katii i jejího přítele a ochotně Tomovi prozradil, že bydleli v chatě číslo dvanáct. V tu chvíli ale Tomovi padla do oka polička s videokazetami. Všechny měly veselé barevné obaly… Ale jedna jediná měla obal uhlově černý a ležela šikmo. Tom kolem ní sevřel prsty. Jako by ho něčím přitahovala…
„Jsem… jsem unavený,“ obrátí se zpátky na recepčního. „Asi si na chvilku zdřímnu. Vezmu si taky dvanáctku.“
Převzal klíče, zaplatil a vyšel směrem k chatám. Už zdálky mu přišlo, že kolem dvanáctky je podivná atmosféra. Jako by kolem ní panoval příběh, který patří někomu jinému, než jemu. Nad chatou se táhl kopec, na němž byl jeden jediný strom. Slunce právě zapadalo a jak jeho rudé paprsky pronikaly skrz listí, vypadalo to, jako by byl strom v plamenech. Toma na okamžik zamrazilo v zádech, když sledoval tuhle nevšední, a přesto poněkud děsivou nádheru. Pak ale od ní odtrhl oči a šel do chatky.
Její vybavení bylo jednoduché a prosté, přesně takové, jaké by se od staré dřevěné chatky dalo očekávat. Jedinými moderními doplňky zde byl telefon, videopřehrávač a televize. Tom si sedl před video a vytáhl kazetu z pouzdra. Byla bez popisu a přišlo mu, jako by vydávala zvláštní mravenčení. Zapnul televizi, zasunul kazetu do videa a zmáčkl tlačítko Play. Upřeně se na obrazovku zadíval…
Chvíli se nic nedělo, pak ale naskočila zrnitá obrazovka. Několik vteřin se pokojem rozléhalo tiché šumění, načež se ozval zvuk velice nepříjemných vysokých tónů… a na obrazovce se na černém poli objevil bílý kruh. Jeho obrys nebyl pravidelný co do tloušťky, místy byl užší, jinde zase širší, ale pořád to byl jasný výrazný kruh.
Na okamžik opět probleskla zrnitá obrazovka, ale pak se na záznamu střídala jedna podivná, hrozivá a nepochopitelná věc za druhou. Tom nechápavě kulil oči, když viděl osamělou židli. O zeď opřený žebřík. Bohatě rozvětvený, ale mrtvý strom… Trhl sebou, když viděl stříbřitý záblesk ostrých zubů. Z nich se ale vyklubal hřeben, pročesávající vlasy. Žena, česající se před zrcadlem, se náhle otočila do strany a podívala se do vedlejšího zrcadla…
A Tomovi se rozbušilo srdce, jako snad nikdy. V odrazu viděl to nejkrásnější stvoření, jaké kdy mohl spatřit! Byl to chlapec, oděný v dlouhé, bílé noční košili, snad nemocniční. Měl nepřirozeně bledou pleť a velice výrazně podmalované oči, ačkoliv z nich nebylo vidět téměř nic, protože je halily do pasu splývající havraní vlasy. Tom ani nezaznamenal, že se přisunul blíž k televizi a že na ni zírá s otevřenou pusou, zatímco chlapec mizí ze scény…
Myslel si, že následné scény ani nebude moc vnímat, jak byl chlapcem okouzlený. Jenomže o vteřinu později sebou trhl, když se osamělá židle začala točit rychleji a rychleji. Na scéně se objevilo kulhající kůzle, prchající do úkrytu, obrovská stonožka, dokonce i nemocniční přísavky a štítky pro označení pacientů. Viděl i klubko zmítajících se červů, kteří se o vteřinu později změnili v dav lidí, snažící se udržet nad hladinou vody. Rozříznutý nehet. Neznámý muž hleděl z okna v prvním patře rodinného domu. Útes nad rozbouřeným mořem, nad kterým krouží divoký pták. Tělo mrtvého koně, jež bylo omýváno mořskými vlnami. Žena, která se před chvílí česala, skočila z útesu do moře. Záblesk na zoufale panického koně, na jeho hrůzou vytřeštěné oko. A osaměle stojící studna pod kopcem s jediným stromem, který Tomovi přišel matně povědomý…
Když opět naskočila zrnitá obrazovka a děj očividně skončil, Tom ani nevnímal, jak se jeho oční panenky stáhly do stěží viditelných droboučkých teček, naplněných hrůzou. Sám nevěděl, co ho na tom ději tak moc vyděsilo, když to vlastně ani nebyl děj, jehož scény by na sebe nějak pravidelně navazovaly. Věděl jenom, že tohle byla ta největší hrůza, kterou kdy viděl, ačkoliv nemohl popřít, že ve scéně, v níž byl vidět ten zvláštní chlapec, se mu rozbušilo srdce touhou. Ty jeho černě zvýrazněné oči, z drtivé většiny zakryté dlouhými vlasy, vrhající pohled, který spíš než kamerový záznam, připomínal upřený pohled přímo na diváka…
Prudce sebou trhl, když se rozezněl drnčivý zvuk telefonu. Chvíli na něj jenom vyplašeně zíral, načež k němu vztáhl chvějící se ruku. Zvedl sluchátko a přitiskl si jej k uchu…
„Sedm dní.“
Tom upustil sluchátko. Nevykřikl sice hrůzou, protože hlas se mu zasekl ve staženém hrdle. Ale když utíkal z chaty k autu, věděl, že v životě neběžel rychleji… a že v životě neměl větší strach, než teď.
autor: Áďa
betaread: Janule
Áďo Áďo…
já – z – tebe – omdlím =oO a to myslím doslova a do písmene"
vždyť to je až NEUVĚŘITELNÉ, jak to dokážeš popsat…=)
Samara = Bill jo?? 🙂 tak to se honem těším na další dílek!! 🙂
a máš to Tome! Umřeš…..xDDD já vim to není vtipný…xD
Konečně další dílek:-) už jsem se nemohla dočkat:-)) je to hrozěn hezky popsaný, aj to jak se Tomovi líbí Bill…Chudáček má sedm dnů:-( To by mě zajímalo co bude dál…ale Áďo moc se ti to povedlo jsi skvělá!
užasnýý…já nemám slov…to je naprosto ohromný…
upe sem dostala chuť na ten film xD
Áááááá bojííím bojííím honem dál!!!
Já jsem kráva, proč jsem se na to koukla hned jak jsem to tu viděla, teď vím co bude předem, musí se ale uznat, že to moc zajímavě popisuješ.
Sauriel: Mě cukly koutky, takže to asi vtipný bude XD
Twe Já Už tO ani nemůžu číst…tOe hrOzně strašideLný..a NehoráZně napínavý!!!ÚžasNý steJně rychLe dáL:D
uf..mazec.. ještě chvilu a budu se bát jak cip..xD
teda Sauriel… prej "a máš to, Tome! Umřeš… xDDD"… tos mě pobavila, že zrovna ty, takový černý humor :-DDD děkuji všem za komentíky, budu se snažit, aby vás pokračování děje nezklamalo :-)))
Ja to ctu ted v noci po tme xD Tome, ty blbe, nemel jsi na to cumet! Ale aspon jsi videl Billa, no xDD
Saurielko, ty nam nejak zbrutalizujes brzo ;D
Dál 🙂
Oou..Ohromný xD jediné slovo–>DÁL xD
Nádhera, tenhle horor miluju xD zvlášt když se do toho přídá twc..báječný 🙂
To je galaktický, páni Áďo, já nemám slov.. dneska, jsem si trochu přivstala a přečetla si oba dílka "Kruhu" a panejo… já vážně nevím, jak to mám ohodnotit, je to vážně galaktický!! Ty strašně krásně píšeš!! Už se nemůžu dočkat na další dílek! ! Tohle se už teď stalo mojí závislostí tak jako "Princ?Nebo Princezna? ", opravdu jsem vždycky odpočítávala dny, kdy už si to konečně budu moct přečíst, a teď mě to čeká taky, kurňa, za kolik dní bude pokráčko? :))
Jinak.. chudák Tom, teď to má spočítaný..
a teraz sa bojím čítať ďalej ale zároveň som rada, že je toto dielo dokončené. Nech už bude ako chce idem ďalej. Je to napínavé a mrazivé.