autor: Áďa
Čtvrtek – den první
Aidan si připravil svačinu do školy a rozhlédl se, jestli doma nic nezapomněl. Dnes ho otec nevypravoval, stěží ho vůbec vzbudil, ani mu nenachystal oblečení, všechno si chlapec musel udělat sám. Bylo mu to divné, táta mu vždycky všechno s dobrou náladou pečlivě nachystal. Třeba mu jenom není dobře…
„Jdu do školy!“ oznámil skrz zavřené dveře tátova pokoje.
Nedostalo se mu žádné odpovědi. Sešel tedy po schodech dolů do chmurného deštivého dne… Když byl kousek od vchodu, málem do někoho vrazil. Zastavil se a vzhlédl. Poznal, kdo to právě jde za jeho tatínkem. Byl to Gustav, Tomův nejlepší kamarád. Aidan už byl na něj zvyklý, bral ho skoro jako strejdu. Nicméně se nezmohl ani na pozdrav a pokračoval dál mokrou ulicí směrem do školy…
„Ahoj,“ pozdravil Gustav, když mu Tom otevřel.
Při pohledu na něj se ale poněkud lekl. Tom vůbec nevypadal dobře. Ve tváři byl velice pobledlý, dredy měl staženy v nedbalém culíku. Vypadal, jako když na něj leze chřipka nebo jako po prohýřené noci. Mlčky ustoupil, aby nechal Gustava vejít, načež mu podal fotky Katie a Joshe. Oba dva měli rozmazaný obličej.
„Co na to říkáš?“ hlesl tiše.
„No…. Ucházející trik,“ poznamenal Gustav. Jenomže Tom už vrtěl hlavou.
„Vyfoť si mě,“ řekl a podal kamarádovi svůj foťák, načež opřel bradu o kolena a zadíval se do prázdna. Gustav zaostřil, pak ale nechal ruku s foťákem klesnout.
„Aspoň se na mě podívej,“ zaprosil.
Tom po něm loupl otráveným pohledem. Gustav zmáčkl spoušť… a nestačil se divit. Tomův obličej byl rozmazaný přesně tak, jako obličeje Katie a Joshe! Poté, co se ujistil, že ti dva byli foceni jiným foťákem, začalo mu to vrtat hlavou. Zamyšleně si prohlížel všechny fotky, na kterých Tom sám sebe fotil. Všechny byly rozmazané.
„Co si o tom myslíš?“ zeptal se tiše Tom.
„No…“ zaváhal Gustav. „Já myslel, že jde o kazetu!“
Tom se zvedl z gauče. V rukou držel tu děsivou nahrávku. Najednou se mu nechtělo ji kamarádovi pouštět. Nechtěl, aby ji viděl. Upřeně se zahleděl z okna na slzy deště, které se ronily z mraků a stékaly po okenním skle.
„Co je?“ nechápal Gustav jeho reakci.
„Já… nechci, aby ses na to koukal. Chtěl bych napřed o té kazetě něco víc zjistit.“
„Proto jsem tady,“ mrkl na něj spiklenecky kamarád. „Abych trousil svá moudra. Pusť ji tam.“
Ač nerad, vložil Tom kazetu do videa. Nechtěl to však vidět znovu. Obrátil se ke Gustavovi zády a odešel k oknu. Zamyšleně hleděl ven. Nechápal, kdo mohl navrhnout tyhle šílené paneláky, okna byla tak velká, že mohl bez problémů vidět, co přesně lidi naproti v celém domě dělají. Ulicí zvonily tramvaje a autobusy, sem tam v mracích výhružně zamručelo. Přílivy deště plnily kaluže a celý svět se zdál tak temný, smutný a nepřátelsky naladěný…
„Konec,“ ozval se za ním Gustav.
Tom na něj zcela zapomněl, úplně se ho lekl. Otočil se na něj. Překvapilo ho, jak moc je jeho kamarád klidný. Jako by ho to snad ani nevyděsilo, jako by snad ani žádné video neviděl! To on, když to viděl, utíkal z chaty v šílené hrůze a cestou domů se málem vyboural, jak se nesoustředil na cestu… Nevěděl tedy, jestli za to mohly ty děsivé obrázky nebo zda to bylo tím, jak se jeho myšlenky zase a znovu ubíraly směrem k tomu chlapci v dlouhé košili. Přemýšlel, proč ji na sobě měl. Asi proto, že byl v nemocnici, seděla by k tomu i jeho pochmurná bledost. Ale kdo to byl? A kde ten chlapec právě teď je? Tom by se s ním docela rád seznámil… Trhl hlavou a zahleděl se na Gustava.
„Nevyděsilo tě to?“
„Nechápu, co by mělo,“ zavrtěl hlavou Gustav. „Vypadá to evidentně na nějaký studentský film ze střední školy a…“
Přerušil ho zvonící telefon. V Tomovi by se krve nedořezal. Věděl, že opět volá ten neznámý hlas, který chraplavě oznámí, kolik času zbývá do Gustavovy smrti. Oba napjatě přešli od okna k telefonu. Tom na něj vyděšeně zíral, zatímco Gustav ho nenápadně sledoval.
„Nezvedneš to?“ zeptal se trošku překvapeně.
Tom jenom zavrtěl hlavou. Opíral se chvějícíma se rukama o stolek, na němž byl telefon umístěný. A nehnul se ani o milimetr do té doby, než pronikavé vyzvánění umlklo. Němě zíral na displej, na němž blikala červená jednička. Věděl, co by slyšel, kdyby záznamník spustil. Ale nechtěl, aby to Gustav slyšel. Už tak ho má pravděpodobně za blázna…
„Nepřipadá ti to strašidelné?“
„Promiň, Tome,“ zadíval se na něj pochybovačně Gustav. „Ale tyhle tvoje středoškolský scénky mě moc neuchvátily, vím o lepších.“
Tom se na něj prudce otočil.
„Myslíš si, že jsem blázen? Šílenec? Cvok, který patří do blázince?“
„Ne, nemyslím,“ zavrtěl Gustav upřímně hlavou. „Možná jsi jenom trošku přepracovaný, vždyť sám vím, kolik toho máš, ale – „
„Co je na té kazetě?“ zaprosil Tom s naléhavým pohledem. „Kdo ji natočil? Jak vznikla?“
Gustav se na něj upřeně zadíval. Skutečně měl pocit, že je Tom přepracovaný. Ale když viděl kamarádův prosebný výraz, poněkud se mu ho zželelo na to, aby mu řekl, ať ho s takovou zbytečností, jakou je evidentně scestný humor na téhle kazetě, neotravuje…
„Dobře,“ odpověděl nakonec a velice úspěšně zamaskoval hluboké povzdychnutí nad ztrátou času. „Už musím jít. Udělej pro mě kopii.“
Tom sledoval, jak se za jeho kamarádem zabouchly dveře. Gustav pro něj hodně znamenal, byl to přesný parťák do pohody i nepohody, a hlavně se velice dobře vyznal v technice. A Tom věřil, že mu určitě pomůže i teď, i když ho možná v duchu považuje za blázna. Viděl mu to na očích, tak mistrně to Gustav zamaskovat neuměl. Povzdychl si, dal kazetu do tašky a vyrazil do práce…
Když skončil, zašel ještě do místnosti, kde se prováděly nejrůznější kopie. Vytáhl z tašky novou prázdnou kazetu a zasunul ji do jednoho videa, a vytáhl také kazetu s nahrávkou. Zmáčkl přehrávání a upřeně se na ty strašidelné momenty zadíval. Opět mu poklesla čelist a pocítil šimrání v bříšku, když uviděl vlasatého chlapce. Škoda jenom, že nejsou vidět jeho oči a že si černé líčení lze jenom domýšlet podle zřídka vykukujících míst. Jakou mají asi barvu? Jsou hnědé, modré, zelené, nebo šedé? Jemu osobně by se líbily modré, úplně v bledě modroučkém odstínu. Nevěděl proč, ale asi to bylo tím, že hoch působil tak křehce, tak zranitelně…
Najednou upřel pohled na scénu, kde zuřilo moře pod vysokým skalnatým útesem. Zaujal ho kroužící dravý pták. Tom se zamračil. Přiblížil se blíže k obrazovce… a zjistil, že se nejedná o ptáka, ale o mouchu nasnímanou zeshora! Jak popolézala, připomínala její silueta na první pohled poletujícího ptáka, ale Tomovi teď bylo jasné, že je to obyčejná moucha. Vypadala tak živě… jako by snad lezla po obrazovce televize, nikoliv uvnitř. Tom natáhl prst a jemně se místa, kde moucha byla, dotkl. Ucítil jenom chladné sklo… ale přesto si byl ještě před vteřinou tak jistý, že se dotkne průsvitných křídel!
Zklamaně si povzdychnul, a protože se mu ze záběru stonožky dělalo mírně nevolno, zahleděl se na videa. Vtom ale něco upoutalo jeho pozornost. Byla to běhající čísla, značící minuty a vteřiny záznamu. Tom je schválně zmáčkl do pauzy. Ale jak mu poklesla čelist! Zatímco nová kazeta se poslušně zasekla v jedné vteřině a zůstala tam, originální kazeta běžela neustále! Děj byl sice taky v pauze, ale čísla blikala pořád dál a dál jako šílená. Tady něco nehraje! Tom si povzdychl a zamračeně spustil Play, aby se kopie dokončila celá. Něco tu nesedí, a to něco má určitě prsty v Katiině smrti! Snad mu Gustav pomůže tu záhadu rozluštit…
autor: Áďa
betaread: Janule
sakriš…už vidim jak budeš zas všechno popisovat až se mi o tom zas bude zdát…šílené…jak tohle dokážeš?
d*o*k*o*n*a*l*éééééééééééééééééééééééééé
Né já na to prortě nemám hey já se bojim wíc jak u hororu! Nemá to chybu fakt nee.
Chudák Tom…se musí docela trápit…ale je to překrásně napsaný fakt paráda
skvělýý 🙂 kdy bude další díl ?? 🙂
Áďo, to je paráda! Chudák Tom, osamocený táta a ještě by z něj udělali blázna. Ta moucha je hnusná i v tom filmu.
ha upe mi běhá mraz po zádech
Teri.K: žejo? já když jsem tu mouchu viděla poprvý… tak mazec prostě…
jsem ráda, že se vám to líbí :-)))
Já se bojim jak cip tywoe! OMG! Já z tebe nemůžu! Už jako by mi nestačily noční můry z toho proklatého hororu a ještě ty mě budeš pronásledovat ve snech 😀 Co je tohle za život 😀
Ale honem dál, ať se bojim více 😀
Jo, clovek by nerekl, ze obycejna moucha dokaze donutit lidi cumet a mlcet… Je odporna xD Fuj, ale jestli si dobre pamatuju, tak pak z ty obrazovky odletela, ne?
Wáá bOjim!!Úžasnééééééé <3
docela se bojim, co přijde… Georga je mi líto, protože mu umřela dcera, Gustava proto, protože se nevědomky upsal smrti a Toma protože tuší, že přijde něco zlýho…. nevim, kterýho litovat dřív… x(( doufám, že se k tý kazetě nedostane i Aidan…. přijde mi totálně úžasnej… x)) jinak se ani nedivim, že mu Bí přijde nádhernej… x)) mě na tom filmu neděsila JENOM ta moucha… x)) sem strašně zvědavá, co se bude dít dál…. x)) těšim se na pokráčko, je to naprosto dokonalý…. x))
Moc hezký 🙂
Chci si to přečíst, ale já počkám.. Si to půjdu přečíst až před spaním, to potom bude divoká noc! :))
jaj doufám že Gustav a ani nikdo jinej uz neumřou sakriš.xD
To som videla :-/ spoluziacka mi to pustala asi pred rokom, suhlas, ta mucha je uplne ewww …
Ale tak – mozem prehlasit ze po zhliadnuti filmu nezazvonil ziadny telefon aj ked sme po jeho skonceni len tak sedeli asi tri minuty a cekali ci vazne nezazvoni, a ja som stale tu pokial viem XD
Super pribeh 😀
Kruh je můj neoblíbenější horror..a teď můžu mít Twincest a Kruh dohromdady..oh..to je jako ve snu.. xD Jinak strašně pěkný..honem další díl 🙂
To je dobrý, dál!
Gustav teda neumrie? Alebo ako to bude? Fuj mám strach.