autor: Bajik
~ Bill ~
Za pár minut jsme už byli na cestě do studia. Ani jeden jsme nepromluvili, protože jsem byl na Toma naštvanej. Jako bych za ten řidičák mohl… Ok, byl jsem naštvanej na celou jeho rádoby hoperskou osobnost, v tom nebyl žádnej rozdíl oproti včerejšku nebo minulýmu týdnu. Nenávist k němu jsem si docela dobře pěstoval.
Nepromluvili jsme, dokud nenastoupil Georg.
„Zase pozdě,“ pronesl, když nastupoval do auta.
„Mně to neříkej, já ho budil třikrát,“ řekl jsem naštvaně a opřel si nohy o palubní desku tak, jak jsem to dělal pokaždý.
Tom se mou štiplavou poznámku zjevně snažil ignorovat. Zase to svede na mě jako v posledních sedmi měsících. Vlastně posledních sedm měsíců neděláme nic jinýho, než se jen hádáme. Když spolu mluvíme normálně, to už vážně musí být. A když teda mluvíme normálně, nikdy nám to moc dlouho nevydrží a vždycky jeden z nás řekne něco, čím tu hádku prostě vyprovokuje.
Místo toho se nahnul k rádiu a zapnul ho. Vyvalila se na nás hudba, která se mohla měřit se zvukem zaplého fénu. A tak jsem se ujal naladění nějaké pořádné stanice.
„Tak už tam konečně něco nalaď!“ křiknul na mě Tom, když viděl, že tam nenechám nic déle než dvě vteřiny. „A dej ty nohy dolů,“ zavrčel na mě dodatečně.
„Až ty si necháš udělat tetování,“ odvětil jsem mu bleskově. Miluju tuhle debatu.
„A proč jako? Protože jen ty už máš tři?!“
„Ne, jen tak. V týhle době už ho má každej.“
„Georgu, asi jsme něco propásli,“ řekl Tom vyšklíbavě a otočil se dozadu.
„Posero,“ zavrčel jsem tiše. No, tiše asi tak, aby to slyšel i Georg vzadu.
„Posero? A to jako proč? Každopádně ty mi máš tak co nadávat do poserů. Nebyls to náhodou ty, kdo se ráno schoval do skříně?“ bonzl na mě a vypnul rádio.
„Tak jsem vlezl do skříně, se z toho neudělej! A ty se zas bojíš jehel!“
„Ne, nebojím. Jen nepotřebuju mít zhyzděný tělo! A dej ty nohy dolů!“
„Nejseš moje matka, abys mi poroučel, co mám dělat a co ne!“
„Mohli byste se aspoň jeden den nehádat?“ zeptal se Georg. Nejspíš se bál, že po sobě skočíme a vytrháme si všechny vlasy, co nám kdy na hlavách vyrašily.
„NE!“ zakřičeli jsme oba zaráz.
„Už nic neříkám,“ řekl Georg potichu a stáhnul se do ústraní. Asi pochopil, že plést se mezi mě a Toma může být téměř smrtelně nebezpečné.
Naštvaně jsem od něj odvrátil hlavu a skrz mé velké tmavé brýle se díval z okýnka, nohy stále nahoře. On mi přece nemá co poroučet. Copak mě vychoval? Ne. Copak se posledních sedm měsíců zajímá, jak se mám nebo co se mnou je? Ne. Tak ať si vysere oko, když už to tak musím říct.
„Nechápu, proč se pořád tak hádáte. Máte to snad zapotřebí? Vždycky jste byli tak v pohodě…“ řekl Georg a myslím, že očekával nával nadávek, kupu cihel letících na jeho hlavu nebo přinejmenším upálení na hranici jako Johanku z Arku. Při jeho osobě tedy Georga z Magdeburgu.
S Tomem jsme se na sebe letmo podívali. Můj pohled byl opovržlivý, jeho znechucený. Ve vzteku na něj jsem mu totiž řekl něco, co mělo být jen a jen moje tajemství. Doteď nevím, jak se to mohlo stát. Tolikrát jsem si v duchu přísahal, že se to nikdo nikdy nedozví. Stačila jedna jediná hádka, jedna jediná věta a Tom se začal ke mně chovat tak, jak se chová. Odtažitě, znechuceně, nenávistně.
A tak jsem udělal jednu věc – začal ho nenávidět. A to mi věřte, že to není nic jednoduchýho, nenávidět vlastního bráchu, se kterým bydlíte v baráku, se kterým hrajete ve skupině, se kterým se dělíte o ledničku a vlastně ho máte skoro celej den na očích. Když jsme doma, ještě to jde, ale když jsme na turné? V tourbusu není kam utéct; jste tam každému na očích. A to nás čeká Amerika…
Asi se tam dočista sežerem, pomyslel jsem si a nevšímal si hovoru mezi Tomem a Georgem. Beztak mluvili o Comet, co se nebezpečně blížilo. Vlastně to bylo celkově téma číslo jedna.
A já sledoval nebezpečně se přibližující studio a postavu stojící před domem.
David.
Jak moc ho poslední tři měsíce nemusím! Vozí se po mně jak učitel po žákovi, na kterýho si zasednul. Jako bych mohl za to, co se mi stalo. Vždyť tolik zpěváků mělo cystu na hlasivkách, nebyl jsem první ani poslední. Ale podle něj jsem za všechno mohl já. Jak kdybych si ji tam nechal voperovat, aby pak mohla zase ven a já na sebe strhl všechnu pozornost nebo co.
Jakmile Tom zaparkoval a zastavil auto, byl už David u mých dveří a Tom mu mile rád stáhnul okýnko na mý straně, aby se do mě mohl pustit už v autě. A Tom se přímo vyžíval ve chvílích, kdy jsem dostal vynadáno místo něj.
Díval jsem se přímo před sebe a Davidův obličej jsem zcela ignoroval a snažil jsem se ignorovat i slova, která měla přijít, ale to už nebylo tak jednoduchý.
„Už jsem se bál, že ani nedojedete. Že se na to prostě vybodnete. Copak to bylo dneska, Bille?
Musel sis ořezávat tužku na oči a pořád se ti lámala tuha? Nebo sis musel nalakovat nehty, protože jsi měl kousek laku odřenej? Nebo to bylo něco jinýho?“
Měl jsem sto chutí mu rozbít hubu. Zlomit nos. Vyrazit aspoň polovinu zubů. Tentokrát mi bylo vážně do breku. A to dredatý pako, co sedělo za volantem, se jen uculovalo.
Podíval jsem se na Toma se zatnutými zuby a řekl: „Doufám, že se opět skvěle bavíš. Kdy hodláš říct Davidovi, PROČ vlastně jezdíme pozdě, hm?“
Pak jsem jen prudce otevřel dveře, čímž jsem málem přerazil Davida na dvě půlky, vzal jsem tašku a pekelně vytočeně odešel do domu.
Občas mi i přišlo, že s Tomem dokonce kujou pikle. Nebo jako by mu to Tom řekl. Někdy se na mě totiž díval stejně jako můj samolibej bratr. Jenže ani jeden mě nikdy nepochopí.
autor: Bajik
betaread: Janule
Smutný, ale zároveň vtipný 😀 Miluju tvůj styl psaní, vážně 🙂 Tome, ty seš takový debil, že bych tě nejradši popravila. GRRRR! Zlobí, hošánek! Rychle dál a ať tolik nečekáme 😉
dokonalýýýýýýýýý =o*
a furt se budou hádat a furt se budou hádat…oni si nedaj pokoj!
táááák a teď mám chuť dát Davidovi pěkně do tlamičky :D:D:D…… chudák Billí xD……dál honeeem
Chudák Billí, je mi ho líto…doufám že Tom co nejdřív vynadá Davidovi a budou spolu šťastní:-))))
Mě se to jejich dohadování tak líbí xD A co mu řekl u tý hádky? Že ho miluje? To asi těžko… Nebo jo? xDD
super!!!!!!!xDxDxD
Já bych řekla že má Teri.k prawdu tagi mě to napadlo… Tag šup šup dál:-D
stejně miluju když se hádaj….
ach ta láska…. x)) Billa mi bylo docela dost líto… x(( ale jinak některý ty hlášky jsou dokonalý… xD a stejně si myslim to, co psali holky přede mnou…. bude v tom vyznání, že jio??? x)) těšim se na pokráčko, je to skvěle napsaný… x))
Teri.K: Upírku,taky na to tipuju…zcela překvapivě. xD
Hej,hej,hej,tohle je super povídka! xD