autor: Rachel
Tom stál a upřeně zíral na osobu, které se ihned, jak ho uviděla, vykouzlil na tváři úsměv. Jen Tom však věděl, jak je hraný, jak je strojený. Že v něm není ani špetka upřímné radosti, že svého syna zase vidí. O krok ustoupil dozadu před otcovou náručí.
„Tome, tak rád tě zase vidím,“ usmál se na něj a snažil se tvářit co nejpříjemněji. Chtěl Tomův domek za každou cenu. Kde by také jinde byl, když se všechny jeho peníze tak rychle rozkutálely za večery strávené za barem, za noci, kdy jedna dívka střídala druhou. Postupně přicházel o všechno. A právě proto teď spoléhal na svého syna. Nechápavě se díval na Toma, který od něj začal ustupovat směrem k Billovi. Bill stál jako opařený. Svého otce nikdy neviděl, a když mu o něm Tom několikrát vyprávěl, uznal, že to musí být pěkný grázl. Vzedmula se v něm vlna vzteku. Nejdřív se s Tomem pohádá, nechá ho úplně osamoceného a najednou přijede jakoby nic a usmívá se, jako by snad minulost neexistovala.
A přesně tak to cítil i Tom. Vzpomněl si na jejich poslední a zároveň i největší hádku. Tenkrát na něj otec v tom největším záchvatu vzteku vykřikl, že už jej nikdy nechce vidět. Tom zatřepal hlavou a zároveň se podíval do očí otci, který se na něj pořád strojeně usmíval. Tom už teď věděl, že nepřijel jen tak, podívat se na syna. Na to ho znal až moc dobře. Něco potřeboval.
„Proč jsi přijel?“ vyslovil tu jednoduchou otázku, která se mu v hlavě zformulovala hned, jen co otce uviděl. Pan Kaulitz se pořád nepřestával usmívat.
„Přece za tebou, když jsme se tak dlouho neviděli. Ale také..,“ odmlčel se a sklopil oči k zemi. „Potřeboval bych ten tvůj domek, co jsem ti tu zařídil. Nastěhoval bych se tam a bydlel tam s tebou, co říkáš?“ znovu se pokusil o úsměv, ale Tomův chladný přístup jej malinko rozohnil. Tom ledabyle pokrčil rameny.
„Klidně se tam nastěhuj a bydli si tam s kým chceš, já bydlím tady,“ pronesl klidným hlasem a neuniklo mu, jak otec zamrkal.
„To bych taky rád věděl, co tu vlastně děláš. Tady tvůj domov není a nikdy nebude,“ zdůraznil slovo nikdy a pohledem sjel Simone, která raději sklopila pohled. Nechtěla se s ním hádat, věděla, jak dokáže být hrubý a jak tvrdá je jeho ruka, když je v záchvatu zlosti. A Tom to věděl také. A právě proto se teď chtěl otci postavit čelem a ne jen hrát hodného chlapečka, který ho poslouchal na slovo.
„Je to můj domov. Mám tu mamku a také brášku. Našel jsem tu lásku a pochopení, tys mi je nikdy nedal,“ malinko zvýšil hlas, ale pořád se ještě držel. Chtěl otci konečně říct to všechno, chtěl mu říct, jak strašné byly ty noci, kdy se jako malý sám bál v postýlce a malými dětskými ručičkami si stíral slzy strachu, které mu tekly po jeho tvářích. Nikdy na to nezapomněl. Vyčítavým pohledem shlížel na otce, kterému se do tváří nahrnula červeň.
„A to, že jsem tě vychoval, to je snad vzduch? Věnoval jsem ti veškerý svůj čas,“ téměř vykřikl a opřel se o křeslo. Tomovy oči se zlostně zasvítily a možná se v nich zalesklo i zklamání a slzy. Popošel blíž k otci.
„Čas? Myslíš těch pár minut, co jsi mě odvezl do školky, potom pro mě přijel a hned nato si odjel, protože prý máš moc práce? Nikdy jsi mi neřekl, že mě máš rád. Vždycky pro tebe byla přednější práce, děvky a mejdany. Dokonce ani teď jsi nepřijel kvůli mně. Přijel jsi proto, že ti došly peníze, ne proto, že jsi mě chtěl vidět. Tak hloupý zase nejsem!“ sykl mu do tváře a tisknul ruce v pěst. Nesnášel přetvářku a otcovy falešné lži. Dokonce ani po dvou letech, co se neviděli, mu nedokázal odpustit jeho chování a jeho sobeckost.
Pan Kaulitz se rozohnil do běla. Takhle drze se k němu Tom nikdy nechoval, naučil jej poslouchat na slovo, Tom mu nikdy neodmluvil. Překvapením málem otevřel pusu dokořán, ale zároveň jej začal ovládat vztek.
„Přijel jsem se nastěhovat za tebou do tvého domku a teď najednou přijedu a najdu tě tady. Nemáš tu co dělat!!“ zakřičel na něj a už už napřahoval ruku, ale Tom ji prudce chytil ve vzduchu a stáhnul ji dolů. Domem se rozlehl Simonin výkřik a Billův tichý vzlyk. Sledovali jejich počínání a byli připraveni kdykoli zasáhnout. I Bill, ačkoli se nikdy neuměl prát, byl ochoten za svou lásku bojovat. Nenávist, kterou k otci cítil, byla větší, než cokoli jiného. Sledoval Toma, který zavrtěl hlavou.
„Ne, mýlíš se. Už to nebude jako dřív. Nenechám si od tebe poroučet a nebudu tě poslouchat. Jednou ses mě zřekl a pak si klidně přijedeš a chceš mi převrátit život tak, jak to chceš ty? Ale já se ti nechci podřídit! Je to můj život a ty už do něj nepatříš!“ silně mu stisknul ruku a na jeho čele naběhla žíla. Nikdy se neodvážil otci vzdorovat, ale teď už to nemohl déle držet v sobě. Konečně jeho ruku pustil a otec si ji začal mnout.
„Tak takhle ty? Měl bys mi být vděčný, že jsem tě nechal bydlet u mě v domě, že jsem měl s tebou trpělivost. Dneska se sbalíš a zítra ráno přijdeš i s věcma do domku. Jednou jsem tvůj otec a chraň tě Pánbůh mě neposlechnout! Ještě jsme spolu neskončili!“ vykřikl a rychle popadl klíče od domku.
Beze slova z domu vystřelil jako blesk a hnal se prázdnou ulicí. Tomova smělost ho překvapila a za tu teď bude pykat. Byl přesvědčený o tom, že se k němu Tom vrátí. Strach vůči otci by mu podle něj nedovolil jednat jinak.
Tom zamrkal a ohlédl se k domovním dveřím. Byly pootevřené, ovšem po otci nebylo ani stopy. Vydal se tedy ke dveřím, a když se ujistil, že opravdu zmizel, úlevně vydechl a zamířil do kuchyně. Ani si nevšimnul Billa, krčícího se u schodů, který se mírně třásl. Když viděl, že jej Tom nezaregistroval, chtěl se zvednout a jít nahoru, ale jeho zvědavost mu nedala. Zůstal sedět na schodech a naslouchal hovoru matky a Toma.
„Už je pryč, mami,“ oznámil matce Tom a posadil se vedle ní na gauč. Simone si otřela slzy od pláče a zadívala se na něj svýma smutnýma očima. Mísil se v nich strach z otce, strach z toho, co bude dál. Tom jí pohled oplatil.
„Mami… mám odejít?“ zašeptal a pohladil ji po vlasech. Věděl, jak se teď cítí. Simone pozdvihla hlavu.
„Tome, ty víš, že tě mám moc ráda. Úplně stejně jako Billa. Vy dva jste můj život, ale… asi to tak bude lepší. Nechci, abys měl problémy, a navíc víš, co dokáže,“ ztišila hlas a skryla tvář do dlaní. Nechtěla vidět Tomovy oči, které se začaly zalévat slzami. Ale také věděla, že musí být rozumná. Znala svého bývalého manžela a už jen představa, co by Tomovi udělal, kdyby mu vzdoroval, byla strašná. A strach byl silnější než odvaha.
Tom si setřel slzy a políbil ji na spánek. Nemohl plakat, ne teď. Alespoň on musel být tím, kdo to bude brát statečně. Už teď nevěděl, jak to řekne Billovi. Rozloučil se a vydal se ke schodům, neustále přemýšlejíc nad zítřkem. Málem však zakopl a vykřikl úlekem. Na schodech sedělo klubíčko, ve kterém poznal Billa. Tomovi okamžitě došlo, že celý jejich rozhovor s matkou určitě slyšel. Teď jej čekalo to nejtěžší.
„Billi,“ oslovil jej měkce a stvořeníčko k němu vzhlédlo. Bill si otřel slzičky, koulející se po jeho jemné tváři, ale v mžiku se objevily nové. Bylo mu jasné, co se zítra stane.
„Tome….. t-ty odejdeš?“ vzlyknul tichounce a Tomův sklopený pohled jej ujistil o tom nejhorším. Tom si povzdychnul.
„Budu muset,“ špitnul a nato se Bill zvednul a s hlasitými vzlyky utekl do svého pokoje. V tuhle chvíli už pro něj nic nebylo důležité. Padnul na postel a tichounce se rozplakal.
autor: Rachel
betaread: Janule
jejich otec je zlej…chtělo by to ho nějak zlikvidovat..kde máme Áďu? xD
Neeeee…. Rachel,i ty nás týráš? :´-(
Hajzl :-/ co si jako myslí?
Já jsem stejně kráva! 😀 Celou dobu tady bazíruju po ňáký zápletce a když už to přijde,tak chci zase happy end… 😀
to je takovej hajzl…!!! x(( jak může bejt takhle sobeckej a zlej??? je mi Toma hrozně líto… x(( vlastně obou dvojčátek… x(( a není náhodou už dospělej..?? tak si může dělat co chce mne..?? mno ale když vemu v úvahu jeho otce, tak se ani nedivim, že ho poslouchá…. x(( sem zvědavá na další dílek, je to zajímavý… x))
tak jsem to přelouskala, a nevím, co mám na toho lotra fotra použít dřív! nehty zbroušené do ostrých hran, pilník, brokovnici nebo hlasivky? sakra… to je dilema… nene, Tomi, nikam nechoď a zůstaň tam s Billíškem a mamčou… ten syčák by se mohl ve vzteku třeba vybourat nebo dostat infarkt nebo něco takovýho, ale takhle jim zkazit idylku…
ale chválím, je to mnohem poutavější, když ubylo té slazenosti 🙂 nemusí to být hnedka nic extra morbidního, ale posledních pár dílů bylo sice krásných, ale opravdu až moc slaďoučkých… a ted se to zvrtlo a jak je to hned napínavější 🙂 za dnešní díl píšu jedničku s hvězdičkou 🙂
hajzl, grázl, idiot :-/ nechápu, o coo mu jde? že si tam jen tak vtrhne!? TAK TO NE! ani náhodou, ani nápad, ani pomyšlení! Rachel, Rachel, cos to zase vymyslela 😀 Tomi musí pěkně zůstat a rozbít otci hubu nebo jít k soudu. já věřím, že neodejde =( prosím…
neee!!! Tome, nikam nechoď!!! Billí tě potřebuje! ale to jim ještě nebylo 18? Já myslela že jo… a jestli bylo, tak si může dělat co chce! Já bych toho hajzla udala za omezování osobní svobody!
To je degen!
Co si myslí? Přileze po takové době a chce Toma odtrhnout od jeho lásky? Hovado, ne otec…
Doufám že třeba dostane rozum…nebo by…ho mohlo zajet auto xD nebo co kdyby ho přepadla banda masových vrahů? O:)
Hej, to je takovej parchant!! Nejdřív na Toma kašle a teď? Nemám jejich otce ráda, ať táhne odkud přišel a nechá twinsátka napokoji!!! Chudák Tom, chudák Billi a chudinka Simone x( Tomi, neodcházej, postav se mu a bojuj! Vždyť jsi dospělej, ne? Co na tom, že je to tvůj otec. Navíc on je spíš tím otcem jenom na papíře. Magor jeden, ať si ten domek vezme a třeba se jím udáví, aspoň by byl klid!
Rachelko, krásný, sice mě ten idiot vytočil, ale i tak je to moc krásně napsaný x)
A chachá, ty vole, tohle budu muset zkoušet častěji:-D To jsou ódy toť toto:-D Myslím, že kdyby ta povídka byla pravda, tak že byste vy všechny toho otce našly a do pěti minut by byl mrtvej:-D A nestěžujte si, jo?? To bylo pořád slaďoučký, ťuťu ňuňu, chtěly jste adrenalin, tak si ho užijte:-D:-D:-D
Díky moc za komenty a určitě pište dál, kdo tenhle díl ještě bude číst:-D
Racheko, to neuděláš, že ne? Já nechcííí, aby se ti dva od sebe odloučili..
joooo, bude vzrůšo!!!! těším se 🙂 protože pokud to bude tak procítěný, jako sladký roztomilý začátek, pak to bude nádherná celá povídka, at už skončí jakkoliv 🙂
To je zmetek ten jejích otec doufám že to skonči dobře.