autor: Majestrix
Ahoj lidičky,
tak dnes tu máme další skvostnou povídku od anglicky píšící autorky Majestrix. Překladu se tentokrát ujala Lil.Katie a pustila se tím do opravdu velkého sousta, protože tahle povídka má už teď 56 dílů a to ještě není dokončená. Budeme jí držet palce, aby jí to šlo, protože taková práce si zaslouží ocenění. Děkuju, Lil.Katie, za nás všechny, a vás ostatní prosím o komentáře anglicky, aby z toho měla taky něco autorka, překladatelka už si to pro sebe přeloží. 🙂 Takže vzhůru do čtení, přeju krásnej zážitek. Janule. :o)
Poznámka autora ke kapitole: Něco je špatně, to Bill ví, jenže nedokáže odhalit, co… V mezičase děkuje bohu za pudink.
„Je pudink skutečně odpovědí?“
„Vážně, tohle smrdí naprosto odporně,“ zavrtěl Bill hlavou a nakrčil nos. Tom pokrčil rameny a zamračil se na talíř těstovin, který ležel před ním na stole.
„Ale vždyť ty těstoviny máš rád.“
„No, tohle rozhodně rád nemám,“ zavrtěl znovu hlavou a odvrátil se pryč od Tomova páchnoucího oběda.
„Seš divnej. Poslední dobou seš hrozně divnej,“ poznamenal si Tom sám pro sebe, namotal si pár špaget na vidličku a dal si to do pusy. Bill to s hororovým výrazem na tváři pozoroval, poté se odvrátil pryč.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekl Bill, zatímco sledoval Toma, jak si pepří zbytek jídla. Tohle byla poslední kapka. Zvednul se ze židle a s rukama před pusou se rozeběhl pryč. Georg ho pozoroval s rozmrzelým výrazem ve tváři; s vidličkou přímo před pusou. Párkrát zamrkal a otočil se na Toma, při tom si dal sousto konečně do pusy.
„Co mu je?“
„To nevím. Říkal, že mu poslední dobou není moc dobře… Nevím.“ Pokrčil Tom rameny a vrátil se zpátky ke svému obědu, pokukoval po Georgovi, který jen pokrčil rameny a odešel od stolu za účelem najít ještě nějaké jídlo. Co se to dělo s jeho bráškou?
~*~
Bill se zhluboka nadechl a sesunul se na zem, jeho žaludek konečně přestal dělat kotrmelce. Tohle už začínalo být směšné. Zvednul se ze země a odklopýtal k umyvadlu, aby si mohl vypláchnout pusu a vyčistit si zuby, ani to mu ale nedokázalo pomoci zbavit se té odporné chuti, co stále cítil ve svých ústech. S pohledem do zrcadla si povzdychnul nad svými černými kruhy pod očima a bledým tónem své pleti. Byla to opravdu dlouhá noc, šel navíc spát velmi brzy a nestihl se ani navečeřet, měl totiž hrozné bolesti hlavy. Uprostřed noci se probudil hlady a tak se prohraboval ledničkou, kterou měli v tourbuse. První věc, která upoutala jeho pozornost, byl gyros, který si Tom koupil, když stavěli v nějakém městě.
Nebylo to nic vydatného, ale vonělo to přímo božsky, Bill se cítil, jako by nikdy v životě nic nejedl. Alespoň po jednu hodinu vydržel být spokojený a s plným žaludkem, pak se ale opět musel vrátit do koupelny, chtěl zvracet. Co se to dělo? Věnoval si ještě jeden pohled v zrcadle, zhasnul světla a odešel pryč.
Vzhlédnul nahoru a uviděl Toma, jak na něj zírá, čekal.
„Kurva, Tome, vystrašil jsi mě,“ syknul, motala se mu hlava. Tom se opřel rukou, aby se mohl opřít, pohledem ale neuhýbal.
„Sledoval jsem tě,“ řekl prostě. Bill byl unavený a rozlámaný, břicho ho naprosto zoufale bolelo. Teď opravdu neměl náladu hrát tuhle hru.
„Pořád mě sleduješ, že ano?“ zašeptal Bill, nechtěl nikoho probudit, ne když spolu vedli tenhle rozhovor. „Co je nového?“
„Kdyby ti něco bylo, řekl bys mi to, že ano?“ zeptal se Tom nejistě. Bill se na něj podíval jako by právě zešílel.
„Komu jinému bych to měl říct?“
„Já nevím,“ pokrčil Tom rameny a promnul si obličej. „Já jen… Hodně zvracíš.“
„Věř mi, všimnul jsem si toho.“ Pokrčil rameny Bill, stejně jako před chvílí jeho dvojče. „Nevím, co se mnou je.“
„Možná bys měl jít k doktorovi?“
„Ne. Hele, nic to není, určitě jen nějaký virus nebo něco takového.“
„Možná.“ Tom nevypadal s touto odpovědí nějak dvakrát spokojen. Opravdu se o Billa bál. Bill k němu přešel a malinko se přitulil.
„Nerad tě vidím nemocného,“ zašeptal Tom Billovi do ucha.
„Já vím. Brzo zase budu v pořádku.“
„Jo. Chceš dneska v noci společnost?“ Bill se odtáhnul a podíval se na svého bratra.
„Říkali jsme, že nechceme riskovat.“
„Já… Potřebuju tě dnes v noci u sebe, nic víc,“ hladil Tom Billa po ruce. Tenhle malý pohyb dokázal vyvolat v Billově břiše příjemné teplo, vydechl.
„Okay. Ale ne dlouho,“ řekl Bill a znovu se odtáhl, podíval se Tomovi do očí. Jeho bratr souhlasil a tak si oba vlezli do Tomovy postele, která byla přímo nad tou Billovou. Bill se k Tomovi přitulil a Tom ho ochranitelsky objal. I když byl Bill vyšší, vždycky když takhle leželi, připadal si jako trpaslík. Tom pusinkoval Billa na krk, hladil ho a než se Bill nadál, cítil, jak Tom dělá svou dlaní malá kolečka na jeho břiše. Bill se konečně mohl zcela uvolnit a po pár vteřinách usnul, konečně.
~*~
„To, že hubneš, je blbost, že ano?“
Bill zvednul pohled od svého časopisu a zamračil se na Davida. „Cože?“
„Ty hubneš? Měl jsem dojem, že o tomhle jsme už spolu mluvili. Nemůžeš být až tak moc hubený.“ Posadil se David ke stolu hned naproti Billovi, ten protočil oči a vrátil se zpět k časopisu.
„Ty víš, že jím Davide. Jsi většinou při tom,“ řekl a dál otáčel stránkami. „Proč si myslíš, že hubnu?“
„Protože tohle tričko jsi na sobě vždycky měl naprosto napasovaný a teď vypadá, že ti je velký.“ Přirazil David Billovi časopis rukou ke stolu, aby ho přinutil zvednout pohled a podívat se na něj. „Je všechno v pořádku?“
„Jo…“ řekl Bill pomalu, snažil se přitom dostat zpátky svůj časopis zpod manažerovy ruky.
„Dobře, Bille. Všimnul jsem si, že poslední dobou jsi nějaký nesvůj. Jenom se ptám, abych se ujistil, že ti fakt nic není. Na tuhle tour máme totiž spoustu plánů, obzvlášť když ta další začne skoro hned po tom, co tahle skončí.“
„Ano, Davide,“ Bill trpělivě čekal, dokud jejich manažer neodešel do přední části autobusu. Nevěděl, co mu má říci, protože sám nevěděl, co mu je. Většinu času byl akorát unavený, po koncertech se chtěl schoulit do klubíčka a spát alespoň týden, ale byly tu miliony věcí, které mu tenhle spánek nedovolily.
A když se konečně vrátili do tourbusu, nemohl spát. To neustálé drncání ho vždycky spolehlivě uspalo, teď ho to ale obtěžovalo. Jeho tělo si žádalo pořádné postele, ale hotel byl luxus, který mu měl být odepřen. Bill si povzdychnul a podíval se z okna.
„Děje se něco?“
„Nic se neděje, Gustave. Seš jako David.“ Otočil se Bill ke svému kamarádovi s falešným úsměvem. Bubeník se posadil na místo, kde před chvilkou David seděl a otevřel si kelímek s pudinkem.
„Co jsem ti zase udělal? Ne, neříkej mi to.“ Usmál se Gustav a oblíznul šlehačku, která byla na víčku. Bill se podíval na ten malý dezert a rozzářil se. „Co je? Vypadáš, jako bys nikdy před tím neviděl pudink.“
„Jaká je to příchuť?“ zeptal se Bill zvědavě.
„Banán… Proč?“
„Jsou tam ještě nějaké?“ Billovi zakručelo v břiše a žaludek mu začal šťastně poskakovat při pomyšlení na banánový pudink. Úplně ho cítil na jazyku.
„Nejsou. Tenhle byl poslední.“ Billova nálada se ihned změnila. „Co je? Něco se stalo?“
„Konečně najdu v tomhle pitomým tourbuse něco, co by se dalo jíst a ono to už není?“ Bill nechápal, proč ho ten pudink tolik dojal. „Já jen… Já nevím.“ Zavrtěl hlavou a snažil se tomu porozumět. „Ignoruj mě.“
„Jsem si jistý, že to mi půjde velice dobře.“ Zamračil se Gustav nad výrazem v Billově obličeji a povzdychnul si, přisunul před něj kelímek s pudinkem.
Bill šťastně vypísknul. „To myslíš vážně?“ zeptal se a nabral si na prst šlehačku, s chutí si jí dal do pusy. Gustav přikývnul a protočil oči.
„Jo, půjdu si pro čokoládový, těch tam máme spoustu.“ Sledoval, jak se Bill snaží jíst pudink bez jakékoliv pomoci. „Chceš přinést lžičku?“
Bill šťastně zavrněl a přikývnul. „A přineseš mi ještě dva čokoládový, prosím?“ Gustav se zasmál.
„Okey, ale počítej s tím, že ti z toho pak bude špatně.“
Opak byl pravdou. Uběhly dva dny a on ani jednou nezvracel. Bill tedy usoudil, že pudink je asi to jediné, co dokáže strávit, na další odpočinkové zastávce vyskočil z busu, rozhodnutý koupit si další. Tom vyšel ven hned za ním, byl naprosto zoufalý a toužil po další krabičce cigaret. Vzal si krabičku a zaplatil za ni, zatímco Bill zamířil do sekce s jogurty. Když Tom dorazil ke svému bratrovi, Bill si vybíral, jakou příchuť si má koupit. Vanilku a nebo s máslovou příchutí?
„Nesnáším ten s máslem,“ zabručel Tom, stoupl si hned za něj. Bill se ohlédl přes rameno a usmál se, protočil malinko oči.
„Nesnášíš karamelový. Máslový je úplně jiný a navíc, je to pro mě a ne pro tebe,“ řekl a dál si kelímky prohlížel, snažil se rozhodnout.
„Kup si oboje,“ řekl Tom, otevřel svojí krabičku a začal hledat po kapsách zapalovač. „Nemáš oheň?“ Bill zavrtěl hlavou.
„Víš, že jsem ho už asi před dvěma týdny přestal nosit.“ Tom protočil oči. Před pár měsíci David řekl Billovi, že kouření může ohrozit jeho hlas a Bill s tím souhlasil, začal tedy nosit náplast, která měla účinkovat na 100%. Tom nevěřil tomu, že to Bill vydrží. Ale do dvou týdnů Bill opravdu přestal kouřit. Tom tomu zprvu nevěřil, ale když Bill přestal být cítit po cigaretách, musel si přiznat, že Bill nelhal.
„To, že nekouříš, neznamená, že nemůžeš být užitečný,“ zahuhlal a usmál se, když našel svůj milovaný zapalovač. „Jdu ven.“
„Dobře.“
„A ty si koukej pospíšit.“ Protočil Tom oči a odešel ven, zapálil si a začal kouřit. Část něho byla smutná, že už takhle nemůže kouřit s Billem, ta druhá byla ale pořádně pyšná na to, že to Bill zvládnul. Ale jeho dvojče nikdy nekouřilo tak moc jako Tom. Pro Billa to bylo jen kvůli nervům. Pro Toma to ale bylo asi tak, že kdyby to bylo kvůli nervům, musel by být nervózní neustále. Uplynulo pár minut a on pozoroval, jak se jejich tým začíná shromažďovat venku a povídat si. Co mohlo Billovi tolik trvat? Ještě jednou natáhnul a pohodil cigaretu na zem, špičkou boty ji zamáčknul.
Šel zpátky dovnitř a povzdychnul si, malinko se při tom zasmál. „Bille, co to vyvádíš?“
„Chci pudink,“ odpovědělo mu jeho dvojče, jako by to nebylo dost zřejmé. Už po čtvrté odnášel Bill kartony vanilkového a máslového pudinku k pokladně. Tom ho pozoroval a zavrtěl hlavou, šel k regálu a začal mu pomáhat. „Díky.“
„Žádnej problém. Kam to chceš všechno narvat?“ zeptal se Tom a podíval se na vozík, kde to všechno bylo. 24 kartonů. To je celkem dost na pitomej pudink. „Vážně chceš tohle všechno?“
„Ano.“ Namačkal Bill pin svojí kreditní karty a usmál se na pána za kasou.
„Ještě jednou, kam to všechno chceš v buse narvat?“
„Do skříněk nad ledničkou. Nikdo je nepoužívá.“
„Protože jsou falešný, Bille.“
„Vážně?“ zeptal se překvapeně.
„Ano,“ přikývnul Tom a zadíval se na Billa, který netrpělivě poťukával nehty o desku pultu. „Proč si tohle všechno kupuješ?“
„Protože pudink dokážu strávit.“ Tom zamrkal, otočil si Billa obličejem k sobě.“
„Tobě je ještě pořád špatně?“
„Já nevím. Už se cítím celkem dobře. Jenom unaveně,“ pokrčil Bill rameny a otočil se zpátky k pokladnímu. „A nic moc jsem nejedl. Kromě pudinku.“
„Kromě pudinku,“ zopakoval Tom poněkud zmateně. „Nemyslím si, že je to normální Bille.“ Jeho dvojče se k němu okamžitě otočilo.
„Vzpomínáš, když ses rozhodl jíst jenom burákový máslo a sendviče?“
„Ale to už je dávno!“
„Je to pět let,“ řekl Bill a Tom se začervenal, když se ten pán za pokladnou usmál.
„Co kdybychom o tom nemluvili tady?“
„Co kdybychom o tom nemluvili ani nikde jinde? Chci pudink, tak mě nech být. Není to zločin, je to jen moje pitomý tělo.“ Bill se zhluboka nadechl a promnul si spánky. „Promiň, nechtěl jsem na tebe vyjet.“
„Máš pravdu. Je to tvoje tělo,“ řekl Tom váhavě. Bill se na něj podíval a přikývnul.
„Doufám, že je.“
Potichu sebrali všechny ty tašky a vydali se zpátky do tourbusu. Po chvilce konečně vyjeli, ale Tom nemohl usnout. Seděl v mediální místnosti, zíral ven z okýnka na nějaké bezejmenné město, které mu ubíhalo před očima. Slyšel, jak se otevřely dveře, ale neotočil se, byl až v moc pohodlné pozici na to, aby se z ní pohnul.
„Ahoj, chceš být sám?“ Tomovo ucho pookřálo, jak uslyšelo Billův hlas, který prolomil ticho. Přeci jenom se otočil a pokrčil rameny.
„Ne, můžeš se ke mně připojit, jestli chceš,“ řekl a otočil se zpátky k oknu.
„Dobře.“
„Tak pojď.“ Bill si přisedl vedle Toma a přitulil se k němu, díval se na něj, zatímco se Tom koukal stále ven.
„Ty se na mě zlobíš?“ zeptal se pomalu, hrál si se zipem od Tomovy mikiny, kterou si nesundal. Byl z ní cítit kouř a venek, ale ze všeho nejvíc voněla jeho nejoblíbenější vůní, Tomem.
„Ne. Jen se o tebe někdy bojím,“ podíval se na něj Tom a povzdychnul si. „Víš, že si dělám starosti.“
Bill přikývnul. „Přál bych si, aby sis je nedělal.“
„To je ale celkem těžký, když seš můj brácha zrovna ty,“ zažertoval a malinko se zasmál, trochu šťouchnul Billa do břicha. „Víš ty co? Je mi jedno, jestli budeš třeba chtít jíst jenom hrášek, hlavně chci, abys byl šťastný.“ Políbil ho Tom na čelo. Bill vydechnul a malinko se zachvěl. „Copak, co se děje?“
„Nechci, abys mě líbal sem,“ natáhnul se Bill blíž.
„Fakt?“ sklonil se Tom a políbil ho na líce.
„Tomi… Sem také ne,“ našpulil Bill rty, což Toma rozesmálo. Políbil ho tedy na nos a potom na bradu. „Ne, jsi úplně vedle.“
„Vážně?“ předstíral Tom, že přemýšlí. „Jestli ne tam, tak kam?“ Bill protočil oči, nadzvednul se a jemně se Tomovi přitiskl na rty. „Sem?“
„Sem,“ potvrdil mu to Bill.
„Oh,“ otřel se Billovi o rty, lehounce hladil jeho tvář, chvíli mu jazykem jezdil po rtu, teprve poté se mu Bill otevřel úplně. Zůstali takhle pár minut, dokud Bill nebyl štěstím bez dechu. „Lepší?“ ten samolibý tón Tomova hlasu donutil Billa k smíchu.
„Tohle ti vždycky šlo,“ přikývnul, zavřel oči a položil si hlavu na bratrovu hruď.
„Věř mi, ty v tom taky nejsi zrovna nejhorší,“ poposednul si Tom, chtěl tím nějak zamaskovat to, že i po tomhle malém líbání byl tvrdý jako kámen, zatímco s Billem to nic moc neudělalo. „Bože, přál bych si teď být v hotelovém pokoji…“ zamumlal Billovi do vlasů.
„No, nerad ti to kazím, ale stejně jsem moc unavený,“ podíval se Bill na bratra omluvně. „Promiň.“
„Neomlouvej se,“ zamumlal Tom a zadíval se na temné kruhy pod Billovýma očima. Během pár týdnů viděl Billa neustále zívat, po koncertech to bylo normální, ale on to dělal i během rozhovorů. Bylo to celkem znepokojující. Sklonil se a znovu ho políbil. Bill vydechl a přitulil se k Tomovi blíž.
„Proč si nejdeš lehnout zpátky do svojí postele?“
„Protože ty jsi mnohem pohodlnější než moje postel.“
„A jak je na tom tvůj žaludek?“ zeptal se Tom po chvilce.
„Pro jednou je konečně zticha.“ Bill usínal; Tomův hlas byl jako ukolébavka.
„Dobře. Bille, jdi do postele. Zítra bys toho litoval.“ Nedostalo se mu odpovědi, jenom ještě většího sevření okolo pasu. Tom si povzdychnul, hladil Billa po břiše, přemýšlel, proč je jeho bráška tak znepokojený. Poslouchal, jak se dech jeho dvojčete zpomalil. Tom se sám pro sebe usmál a taky zavřel oči, po chvilce usnul hlubokým spánkem, stejně jako Bill, který byl navíc přikrytý svou ochranou přikrývkou.
Komentáře anglicky, prosím. 🙂
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Eleanot
Oh, Makes Three…jo, taky jsem ji překládala, jenže pak jsem se nějak zasekla a dál už to prostě nešlo:) Tak hodně štěstí do překládání:)
Som strašne rada, za preklad tejto poviedky, pretože je podľa mňa jednou z najlepších…Dúfala som, že ju niekto preloží a teraz som šťastná ako blcha….
Veľmi pekne ďakujem prekladateľke…vďaka.
Interesting…..Bill can eats only pudding xD next part please…really good x)
moc pěkná ff už se těším na další dílek a doufám že se tu oběví co nejdřív
I love this story. I think it is one of the best story with Tokio Hotel on the world. This part is very interesting, nice and funny.
It seems very interesting… It is mpreg, isn't it?:)) Honestly, I'm really not sure, what I'm think about mpreg… it's too unreal for me, but in this story it could be ok, I think:) I've never read ff about mpreg, but I'm looking forward to next part… because I don't know what I can expect:))
By the way, translate is excellent:)
Oh, exklusive! That´s perfect! I look forward next part, this fiction is very interesting, I like it!
I'm in love… ♥♥♥
Ta povídka mě rozsekává… zamilovala jsem se do ní *dance*
Bill is tired, sleepy and sick. That sounds like mpreg 🙂 Maybe it is wierd but it sounds nice 🙂
puding :DOh my gott Bill you must go to doctor!!!!!!!:-o'''
Ohhh….nice nice nice…..I love this ff :)) I look forward to next part :))
hmm..nice..hm, really perct and interesting..;))
hej víte co me napadlo..xDBill nakonec zjistí ze je kluk s zenskýma orgánama..xD a že čeká s Tomem dítě..xD
Ani nevíte jak dlouho jsem čekala na překlad, hodně hodně hodně dlouho 😀
It's very very very great Fan Fiction.
Bravo. I love this 🙂
Hele, mam blbou otazku, se jeste nejak nevyznam v tech nazvech. Mpreg znamena to, ze Bill muze cekat dite?xD
Nevim co si o tom ted myslet 😀
Kazdopadne v tyhle povidce to nevypada tak divne, jako v jinych.
I thought that Bill has anorexia or bulimy, but i dare say, Bill is going to have a baby with Tom. Ooh, my gott! xD It's so crazy! 😀 Bill has a sweet tooth xD 4 boxes… Woow! 😀
I love this ff already now
jéééé. Bili bude šekat s Tomimditě. super.
This is depression…. I worry about him…
interesting story….Very interesting…
Já se fakt ještě naučím anglicky…Ty komentáře mi dycky daj zabrat… uf
great
Great! I'm looking forward to next chapter.
tak tohle je úplně zajímavé. je to krásné, ale opravdu takové tajemné. vypadá to, jakokdyby Bill trpěl nějakou posedlostí na nezdravém jídle, zatímco toho dobrého a prospívajícího se ani nedotkne, místo toho se mu chce jít na záchod xD povídku na podobné motivy jsem ještě nikdy neviděla.. Lil.Katie má ode mně obrovskou pochvalu a poklonu, že byla ochotna a schopna tohle pro nás přeložit.. určitě je to skvělé, protože "po anglicky" bych rozuměla maximálně několika slovům a i to by byl u mě rekord. doufám, že brzo přibude další dílek a my se budeme kochat dalším dobrodružstvím. jen bych si přála, aby autorka a samozřejmě překladatelka na Billa nevybalily nějaké extra potíže. =) to ale můžu opravdu jen doufat a domnívat se, že to tak nebude.. =)
Yeah..this is very…nice story about Bill and Tom.. =) Bill is so mysterious and…
This FF is really very good, you are handy, really.. =) Great FF.. =)
Oh, I don´t know what to "say". It´s amazing, breathtaking. It´s the best What I read for the last time <333
A velké díky Lil.Katie, je opravdu skvělá. Povídka, autor i překladatel x)
Těším se moc na další ^^
Yeah..Much beatiful storry ..I saw a bit from storry 6…so sad….I hope ,it´ll be happyend
Very good 🙂
It´s verry nice and beautiful story! And funny…I worry about Bill..
The piece where Tom is only slightly affected Bills lips…aahh..makes me crazy…:D I love these little evidence that the two need each other…that require physical contact … aahhh start to be so prety story….
WOW!! It´s beatifull!
hmmm..I wonder how long Bill understand that it is pregnant … until the concert collapse?
pokus číslo dva.
snad se tentokrát přes všechny ty pudinky dostanu. 😀
Copak je asi Billovi.