autor: Lorry
Přeji pěkné čtení, pa Lorry.:))
Zasednu k psacímu stolu a opřu se o pohodlnou opěrku koženého křesla. Zadívám se na krajinu rozprostírající se z okna na naší zahradě. Obloha je krásně modrá s bílými obláčky, ptáčci si vesele prozpěvují zvučné písničky, včelky bzučí a opilují čerstvě rozkvetlé a vonící květy šeříků, země po vydatném deštíku vsakuje všechny kapičky hluboko do sebe, což způsobuje to, že se tráva krásně zelená.
Zmoženě si prohrábnu své již dlouhé vlasy a otevřu šuplík ve stolku, z nějž vytáhnu bělostný papír, na němž není ani sebemenší skvrnka. Do pravé ruky uchopím červenou propisku a tou druhou, volnou, levou rukou si podepřu tvář. Venku je krásné počasí, všichni vytahují paty z domu a upalují se, po dlouhé době, konečně bavit… Já tady sedím u stolku a přemýšlím nad nesmrtelností chrousta, což je mi podobné, neboť moje osobnost je tak trochu složitější… Není den, kdy bych nepřemýšlel nad nějakou nehmotnou věcí, jež by normálnímu člověku přišla jako ztráta drahocenného času. Já se tímhle vyžívám, narodil jsem se už tak, nemůžu za to. Vždy, když se změní počasí k lepšímu, přemýšlím na tím, co právě dělají ptáčci a včelky. Když se změní čas z letního na zimní a hodiny se posunou o jednu dopředu, přemýšlím nad tím, proč to tak vlastně je, a jestli to není zbytečná věc, vždyť přece, když by se letní čas nechal po celý rok, nemuseli bychom se trápit se zaspáváním a zvykáním si na to, že v tuhle dobu by bylo včera o hodinu míň.
Přemýšlím nad tím, jaké by to bylo asi tak létat. Jaké to je mít na zádech heboučká křídla z jemných peříček. Jaké to je vzlétnout a cítit vítr narážející proti mé tváři a ovíjející mé vlasy. Až potkám nějakou vílu, či anděla, určitě se jich na to zeptám. Někdy jsem smutný, anebo veselý a šťastný a podle mých nálad mě napadají různé veršíky, z nichž pak poskládám krátké básničky nebo texty k našim písničkám. Hezkou chvíli se nad tím trápím, ale když skončím, po desáté si to přečtu a ujistím se, že každé slovíčko má správné místo a nelze jej žádným lepším či výstižnějším nahradit, pak mou duši zahrne o drobátko lepší nálada a já jsem šťastný, že mě moje dobré kamarádka inspirace neopustila. Představuji si, jak asi taková moje Múza vypadá, a jak na mě působí. Já osobně si myslím, že je to krásná dívka, vypadající podobně jako víla. Má bílou krásnou pleť a světlé vlasy. Pronikavé a zároveň jemné oči, jejichž barva je něco mezi modrou a zelenou, možná tyrkysová… Oblečená je ve vzdušných šatech, které mají samé pastelové barvy. A vždy, když se chci o něco pokusit, sedne si mi na klín a šeptá mi vhodná slůvka, či melodie do ouška…
Nepatrná ukázka z mých podivuhodných myšlenek a úvah, jež jsou, jak už jsem říkal, čistě pro normálního člověka nepodstatné. Pro mě tvoří bránu do mého světa, bez nich bych to nebyl já. Zřejmě by nikdo nevěřil, že člověk napohled vypadající jako já, je ve skutečnosti v duši malé ustarané dítě. Mnoho lidí mě nedokáže pochopit, připadám jim divný z toho, že se raduji nad drobnostmi, jako to malé dítě, z toho že mě dokáže rozesmutnit a rozplakat pouhá písnička nebo písmenka v knížce.
Nepatrná ukázka z mých podivuhodných myšlenek a úvah, jež jsou, jak už jsem říkal, čistě pro normálního člověka nepodstatné. Pro mě tvoří bránu do mého světa, bez nich bych to nebyl já. Zřejmě by nikdo nevěřil, že člověk napohled vypadající jako já, je ve skutečnosti v duši malé ustarané dítě. Mnoho lidí mě nedokáže pochopit, připadám jim divný z toho, že se raduji nad drobnostmi, jako to malé dítě, z toho že mě dokáže rozesmutnit a rozplakat pouhá písnička nebo písmenka v knížce.
Nechápou to, že se před nimi schovávám do mého světa fantazie, jenž je pečlivě zamčen silnými zámky a nikdo, krom mě, se do něj nedostane…
Jen ty…
Ty jediný jsi mě vždy dokázal pochopit. Vždy jsi se o mně staral a nastavoval mi svou ochrannou náruč. Pro mě jsi navždy ten Bůh, jemuž se chci podobat, být jako on. Tak dokonalý. Nikdy jsi mě neodstrčil a neposlal pryč. Vždy jsi byl na mé straně a byl jsi tu pro mě. Když jsem byl smutný, dokázal jsi mě rozesmát. Když mě bolelo u srdce, dokázal jsi mě povzbudit a optimisticky naladit.
Tobě děkuju.
Víš, lásku si představuji přesně takhle. Nikdo z nás není sobecký, vždy je ochotný udělat pro toho druhého maximum. Oba dva se známe tak hodně, že lépe to snad ani nejde. Vždy si máme co říct, máme si o čem povídat. Spolu nikdy nemlčíme, táhneme sehraně za jeden provaz ze stejné strany. Kráčíme spolu vstříc světem ruku v ruce, a když jeden upadne, ten druhý jej podrží a nepustí, nebo spadne s ním, sehne se a pomůže mu opět na nohy. Láska je čistá a nejkrásnější věc na světě, pro niž stojí za to na světě žít. Láska je jako slza, jež se rodí v našich očích a spadá dolů, k našemu srdci…
Já tě miloval, už od první chvíle, kdy jsem se nadechl. Naše duše se rozdělila na dvě poloviny v den, tehdy když jsme se narodili. Není to špatné, milovat tě, já vím, že ne. Nezáleží na tom, kdo jsi. Jestli můj bratr, či kamarád… Jsi to ty, můj Tom. A já tě budu bezmezně milovat tou nejčistší láskou až na věky věků a půjdu s tebou kamkoliv, jen abych byl u tebe.
Krásné na tom všem je, že v téhle lásce nejsem sám, jsi se mnou. Stojíš po mém boku, navždy.
****
Jsme jedna duše rozdělená do dvou těl.
Jsme dvě srdce, jež tlučou za ráz, pro toho druhého.
Miluju, tě má lásko, miluju.
Bill.
autor: Lorett
betaread: Janule
Jee v tom sem se nasla.. Mam taky takovej muj svet kam se uzaviram prej mam anorexii ale ja to nak vsechno zvladnu ja to musim zvladnou… Krasna powidka
Jee v tom sem se nasla.. Mam taky takovej muj svet kam se uzaviram prej mam anorexii ale ja to nak vsechno zvladnu ja to musim zvladnou… Krasna powidka
skvěle napsaný!!!!
to je nádhera! nádherný dopis, úžasný ty pocity…fakt krása!
To je úchvatné. Všechny pocity, to, co Bill prožíval. Nikdy nepochopím, jak někdo dokáže takhle krásně psát. Je to úplně nádherné, chválím. Sice se tam vyskytlo pár pravopisných chyb, ale to je detail.
P.S: for Janule, na začátku je autor Lorry a na konci Lorett, tak nevím, proč to není stejně 😀
Hezký, takový svůj svět má nás většina. A ta většina, třeba my tady, žijeme v bublině twincestu. Náš svět. A v tom za bublinou nás málo kdo chápe xD
užasné…jsem unešena
Děkuju za komentíky, moc mě těší 😉
LoFinQa*TWC: no jo, ty moje překlepy jsou děsný, a já když to čtu třeba po druhý tak už si to tak upamatuju až ty chyby nevidím 😀 Jinak Jaňulka za to nemůže, chudák, kdo se v tom má vyznat? Jednou jsem jako Lorett a pak ve vzkazu pro vás jako Lorry… děs bes, já vím. :))
je to krásně napsaný… x)) přiznám se, že mám taky chvilky a nálady, kdy přemýšlím nad úplně nepodstatnejma věcma, ale bez toho by to přece nešlo… x)) líbí se mi, jak si to krásně popsala… x)) skvělej nápad… x))
jednoduše překrásny .. nemám slov, prostě dokonale procítěně napsany 🙂
To je krása. Docela jsem se v té povídce našla a sice se opakuju, ale tohle mě prostě přišlo tak dokonalý, že jsem to musela okomentovat.