Můj kouzelný Bill 11.

autor: Mei

Takže je tu další dílek. Nevím, co bych vám k tomu měla říkat, dneska to bude spíš takové oddechové a směšné. Takže doufám, že se vám bude pěkně číst a pište komentíky…

Gorna: No jo ty a ty tvoje úlety.
Bill: Jak to vůbec víš, co se dělo ve sklípku?
Gorna: Protočí očima, skousne si ret. No prostě mě zajímalo, co se tam děje a co je ten kluk zač, tak jsem občas trochu nakouknul.
Bill: Jo, trochu nakouknul. Ty jsi obyčejně špicloval. Že ti hanba není!
Gorna: Není a začni si balit věci, jdou sem zas nějací doktoři, jsi zdravý, jdeš domů, nádobí čeká na spásu.
Bill: Takže po cestě koupíme myčku na nádobí?
Gorna: Ne! Takže ho zase umyješ růčo!
Bill: Teď bych měl ale odpočívat…
Gorna: Bolí tě něco…? Ne!
Bill: Nějak mě bolí hlava…
Gorna: To tě bolí z těch blbých keců!
Bill: Mimořádně s tebou souhlasím. Ušklíbne se, luskne, otevře skříň, luskne, vyletí kufr a luskne potřetí a věci nalítají do kufru a kufr se zavře…
Bill: Sbaleno… Musím ještě zavolat Tomovi… Puč mi telefon.
Gorna: Šmátrá v kapse. Nemáš svůj nebo co?
Bill: Telefon mám, ale kredit ne!
Gorna: Jsi hroznej.
Doktoři přicházejí podívat se na Billa.

Doktor č1: Ahoj, Bille, tak jak se máš?
Bill: Jo fajn, že už můžu jít domů?
Doktor č2: No, možná po večeři tě už pustíme.
Gorna: Bill už se začínal bát, že by zmeškal školu.
Doktor č1: Pilný študent?
Bill: Ani nápad. Žmoulá v ruce pořád telefon… Neví, jak má napsat Tomovi, že je všechno o.k.
Doktor č2: Copak, čekáš hovor od přítelkyně?
Bill: Spíš nevím, jestli mám zavolat přítelovi.
Doktor č1: Jo, em ehm… Si mě trochu zaskočil. To byl ten chlapec, co tu u tebe seděl.
Bill: Jo to byl on.
Doktor č2: Já jsem si myslel, že je to tvůj bratr. Měl o tebe hodně velký strach.
Bill: Já vím. Je zbytečně hysterický.
Doktor č2: Vypadal hodně vyděšeně, málem se nám tu sesunul k podlaze a ty jsi jako včelička…
Gorna: Pořád by píchal.
Bill: To nebylo vůbec vtipný.

*u večeře*
Bill: Fuj, no co je tohle za šlichtu! Nabere na lžíci bramborovou kaši a nechá jí spadnout zpátky do talíře.
Gorna: Tak se v tom nenimrej a pojď! Zaklapne mu box s jídlem před nosem.
Bill: Já jsem chtěl ten salát…
Gorna: Nic nebude! Jo a volal jsem babičce, ať přijde na návštěvu…
Bill: Né, babičku né!
Gorna: Ale jo. Ze slušnosti, už jsi u ní nebyl skoro celý rok. Ráda tě uvidí…
Bill: Kéž bych mohl říct to samé já o ní. Puč mi ještě telefon, napíšu Tomovi sms, předtím mi to nebral.
Gorna: Vyndá z kapsy telefon a hodí ho po Billovi.
Bill: Co mu mám sakra napsat… Nebudu to protahovat, prostě to zkrátím.
// Ahoj miláčku, jen jsem ti chtěl dát vědět, že už mě pustili domů. Volal jsem ti, ale nebral jsi mi to. Tak jen abys mě pak nesháněl v nemocnici. Pa Bill.//
Odesláno…
Bill: No a je to, můžeme jít…
Gorna: Fajn, počkej tady, musím podepsat nějaký papíry.
Bill: Dobře. Jak pojedeme domů? Máš tu auto?
Gorna: Ne pojedeme na koštěti…
Bill: To byl doufám jen vtip?
Gorna: Jo, nerad bych si tě někde pochroumal.
Zmizí kdesi na chodbě.
Bill: C… dědula, na to že je mu už víc než 300 let, má pořád smysl pro humor.
Gorna: Já to slyšel až sem.
Bill: A není to snad pravda… Měl bys být polichocen…
Gorna: Ani ty už nejsi nejmladší…
Bill: Ale vypadám pořád zachovale na svých 117 let, ne?
Gorna: Nevím, co ti na to řekne Tom, až zjistí, že jsi starej jak jeho pra pra děda.
Bill: Zatím mu to říkat nebudu.
Gorna: A jak dlouho to hodláš tutlat? Až mu bude 60, nebude mít zuby a tobě bude pořád 17?
Bill: Proč ne?
Přichází zpátky do pokoje.
Gorna: Raději už pojď.
Bill si stoupne naproti tátovi.
Gorna: V mžiku tam
V mžiku tady
Odleťme už z toho dvora
Ve chvíli ať jsme zas doma!
Okolo Billa a Gorny se objeví teleportační kruhy, které je přenesou domů do obýváku, kde už čeká babička.
Babička: Billé. Chlapečku můj. Tebe už jsem tak dlouho neviděla. Ty jsi nám vyrostl. Z tebe už je mladý muž…
Bill: O bože, jak já tohle nesnáším. Babičko, za to ty jsi se vůbec nezměnila. Pořád stejná.
Gorna: Mami, rád tě vidím. Buď rád, že babička neumí číst myšlenky.
Babička: Synáčku můj, jak se máš? Koukám, že Bill pořádně vytáhl.
Gorna: No je to klacek, ale můj.
Babička: Taky jsi se za ty léta nezměnil.
Gorna: Ani ty ne. Pořád vypadáš na 40 let… Spíš na 55.
Babička: Ale jdi ty, lichotníku… No letos mi bude již 1005 let.
Bill: Ty brďo. Už by měla nacvičovat skok do rakve.
Babička: Občas už něco zapomenu, ale jinak všechno slouží.
Gorna: Půjdeme si sednout, ne?
Babička: Jistě…
Bill: Tak, babičko, jak se máš?
Babička: Ale jo nestěžuji si. Já se, Bille, na tebe nemůžu vynadívat, ty jsi podobný hrozně mamce…
Bill: Vážně?
Babička: Hrozně… Na tebe asi holky letěj, co?
Bill: Chudák Tom. Ani ne…
*po hodině usilovného povídání*

Babička: Nu, já už půjdu, vypadáte už unavení…
Bill: Sláva… No popravdě, měli jsme dneska těžký den…
Gorna: A nejhorší je, že ještě nekončí…
Bill: No dobrá, tak já tě půjdu vyprovodit…
Babička: Jsi moc hodný. Štípne ho do tváře… Já mám z tebe takovou radost. Doufám, že mi brzo představíš nějakou tvojí holku…
Bill: Jo, určitě. Otevírá vchodové dveře…
Babička: Tak ahoj… Uštědří mu ještě jednu pusu na tvář a odchází z baráku.
Bill: Mává. Ahoj.
Zabouchne dveře…
Gorna: Tohle bylo úmorné.
Bill: Copak ty, ale co já a její věčný narážky na holky. Měl jsem sto chutí jí říct, že mám kluka…
Gorna: No jo, to je prostě babička, s ní už neuděláš nic. Upravuje sedačku…
Gorna: A babička tu nechala klíčky…
Bill: Ach ne…
Zvonek…
Bill: To bude asi ona. Dej mi ty klíče, já jí je dám a hned jí zase vyšoupnu… Gorna hází klíče…
Bill jde ke dveřím…
Otevře dveře, jenže tam nestojí babička, ale vykulený Tom…
Bill: To-Tome!? Vykulí na něj oči a snaží se o milý usměv.

autor: Mei
betaread: Janule

10 thoughts on “Můj kouzelný Bill 11.

  1. Já mám dost, otec řekne o synovi, že by pořád píchal xD Každopádně mají dobrý kecy na sebe xDD

  2. a teď vysvětlit jak se takhle rychle uzdravil… xD koukám, že všude sou ty babičky stejný… xD hezky napsaný… sem zvědavá na pokráčko… x))

  3. Fakt slušný kecy! 😀 Píchal by. Nacvičovat skok do rakve. To jsem se fakt řehtala. xDDD

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics