autor: Bitter
Musíme dál už jen přes 1000 moří
Přes 1000 temných let bez času
1000 hvězd táhne pryč
Musíme daleko už jen přes 1000 moří
Ještě 1000krát přes nekonečnost
Potom jsme konečně volní…
Přes 1000 temných let bez času
1000 hvězd táhne pryč
Musíme daleko už jen přes 1000 moří
Ještě 1000krát přes nekonečnost
Potom jsme konečně volní…
„Tome!“ Tom rychle schová krabici fotek pod postel ve chvíli, kdy uslyší Lucy. Ta vzápětí vtrhne do pokoje. „Takže tobě jedno varování nestačilo? Budeš tam jezdit furt?! Jak chceš…“
„Ne, Lucy, prosím… Já… Sakra, máš mě, tak ho už nech být…“
„Tak tam přestaň jezdit. Už dávno tam nebydlíš ani ty ani on. Řekla jsem ti důrazně, že ten dům prodáš.“
Měla pravdu, dávno v tom domě nebydlel. V jejich domě v Hamburku, jeho a Billa. Ten se zapřísáhl, že pokud někdy bude v Hamburku, bude se držet co nejdál od toho domu, domu, kde to všechno začalo a taky skončilo… ale copak to šlo ten dům prodat? Bylo to jediné, co mu po Billovi zůstalo. Pokud nepočítal řetěz se dvěma prsteny. Billa od tý doby neviděl. Jen jednou, byl pozván na nějaký večírek a Bill tam byl. Bill a jeho nová kapela – Gustav, Georg a Kirsten, hned jak ho viděl, odešel. V doprovodu Kirsten, jak jinak, vždyť bez sebe nedají ani ránu, všude se říkalo, že spolu chodí. Opak byl ale pravdou. Bill zůstal dva týdny potom, co Toma „přistihl“, doma, nekomunikoval naprosto s nikým, nejedl a ven ho dostali až, když se zhroutil a odvezli ho do nemocnice. Tenkrát se rozhodl zapomenout. Jediné, co mu zůstalo, byla právě skupina, našli jen nového kytaristu, respektive kytaristku. S Billem si padli do oka a on se k ní upnul.
„Tome, vnímáš mě?“
„Jojo.“
„Fajn, tak kdy to prodáš.“
„Ten dům je napůl Billa a ten s tím nebude souhlasit, navíc tam má věci…“
Bill se zašklebí nad titulkem bulváru.
„Čemu se křeníš?“ Ozve se nad ním melodický dívčí hlas.
„Zase nás dávaj dohromady…“
„No, já bejt tebou, zajímám se o další stránku…“
„Georg chodí s Gustavem?“ Nahodí a začne se smát. Smích ho přejde ve chvíli, kdy noviny převrátí na další stranu.
Tom Kaulitz(19), bývalý člen kapely Tokio Hotel, měl včera večer se svojí snoubenkou nehodu. Na cestě z Berlína do Hamburku do nich narazilo osobní auto a oba byli okamžitě převezeni do nemocnice… Lucy, která byla v osmém měsíci těhotenství, o dítě přišla… Tom vyvázl jen s lehkým zraněním…
„A co já s tim…“ Bill práskl novinama na stůl a chtěl se zvednout.
„Bille, to chceš do nekonečna dělat, že neexistuje?“
„Třeba.“ Odsekl a prásknul za sebou dveřma.
Okamžitě ale tahal z kapsy mobil.
„Mami, proč jsi mi nezavolala?“
„A co bych ti měla volat?“
„Tom se vyboural…“
„A tebe by to zajímalo?“ Mlčení na druhé straně bylo odpovědí.
„Odpoledne za ním jedu, jestli chceš…“
„Nechci, jen… řekneš mi, jak na tom je…“
Tom se probudil. Vedle jeho postele seděla matka. Jak to bylo dlouho, co jí viděl naposled? Půl roku? Stejně jako neviděl Billa.
„Mami… co… co tady děláš?“
„Přijela jsem za tebou. To se nesmí?“
„A Bill?“
„Myslíš si, že po tom, co jsi mu udělal, sem přijede? Navíc byl taky v nemocnici, stavil jsi se ty za ním?“ Připomněla mu Billovo zhroucení. Nemohl jsem… to ale nahlas neřekl, jen sklopil oči.
„Jak mu je?“
„Všelijak. Když je mezi lidma, je úplně v pořádku, Kirsten mu hodně pomáhá, ale jakmile je někde sám, jen sedí a nevnímá co se kolem děje. On furt čeká na to, že mu to vysvětlíš…“
O týden později
„Už jsi za ním alespoň byl?“
„Ne.“
„A to chceš trucovat pořád?“
„Třeba. On za mnou taky nebyl.“
„No jasně, takhle mluví pětiletý děcko.“
„A stejně, kdybych se stavil, co bych mu jako měl říct? Ahoj Tome, jak je? Doufám, že se máte dobře, jo a to s tim dítětem mě to mrzí? Vždyť já jí to přeju, sakra!“
„Já jen myslela…“
„Promiň. Mám na sebe vztek. Sakra, vždyť… Mohl umřít a já jen sedim a dělám, jako by se nic nestalo. Jenže já tam prostě jít nemůžu. Celou dobu se ani neozval… nic mi nevysvětlil a já bych za ním měl jít?… to nejde. Navíc… neměl bych, ale když mi máma řekla, že o to dítě fakt přišli, měl jsem radost, že Toma teď u ní nic nedrží, a že se ke mně třeba vrátí.“
„To se dá pochopit… Nevyčítej si to…“ Kir si sedne vedle Billa na koženou sedačku turbusu a vezme ho kolem ramen. Billova útočná nálada byla tatam. Položil si hlavu Kir na rameno a spustil: „Víš, kdyby jsme se alespoň tenkrát pohádali, kdyby mi něco řek, ale on mlčel. Díval se na mě, jako kdyby… kdyby nic neudělal a já byl ten, co mu ublížil…“ Po tváři mu stekla slza. „Notak… Neplač.“ Bill se zhluboka nadechne a zavře oči.
„Hrozně to bolí. Myslim na něj pořád… ráno, když vzpomínám, jaký to bylo, když jsme se probouzeli spolu, když se líčím, vždycky stál u dveří a pozoroval mě nebo měl položenou hlavu na mým rameni a já pořád cítím jeho dech na krku… nebo když pak sejdu na snídani… vždycky jsme si jí připravovali navzájem. Jednou mi udělal palačinky s marmeládou, zmrzlinou a šlehačkou… přinesl mi to až do postele a na talířku bylo čokoládovou polevou napsaný ‚dobrý ráno, miláčku’… Já už na to nechci vzpomínat… nechci… On je s Lucy a je šťastnej, tak proč nemůžu i já…“
V slzách se položí ke Kir do náruče. Ta ho jemně pohladí po zádech a začne s ním kolíbat. Sice se znali jen pár měsíců, ale za tu dobu k sobě hodně přilnuli a ona už přesně věděla, čím ho utěšit. „Bude to dobrý… časem se to zahojí…“ Billovi zazvoní mobil. Jen s námahou hovor příjme.
„Ano, mami…“
„Ahoj, doufám, že neruším?“
„Ne.“
„Co koncert?“
„Mami, co potřebuješ?“
„Ty jsi brečel?“
„Ne…“
„Nelži mi.“
„Nechci se o tom bavit.“
„Snad jsem tvoje matka, mohl bys mi říct, co se stalo.“
„Mami, proč jsi volala.“
„Toma pouštěj z nemocnice a já ho pozvala k nám, takže tady bude, než…“
„To snad nemyslíš vážně?!“
„Bille, nekřič na mě. Lucy přijede taky a nebudu s tebou o tom diskutovat. V kolik se zítra vrátíš?“
„Kolem pátý.“
„Tak dobře. Měj se, ahoj.“
„Ahoj.“ Bill vztekle mrští mobil na vedlejší sedadlo.
„Co se stalo?“
„Nic.“ Odsekne a s prásknutím dveří zaleze k sobě. Složí se na postel a stěží drží slzy. Musí se ovládat. Není v ložnici sám, Gustav s Georgem určitě spěj. Najednou se otevřou dveře a Kir okamžitě rozsvítí.
„Kluci, mohli byste na chvilku?“
„C-co?“ Ozve se první Georg. „Teď jsem usnul.“ Už se chce po Kir ohnat polštářem, ale pohled na Billovu postel, na které se krčí chvějící se klubíčko zabalené až po hlavu do přikrývky, ho zastaví, probudí i Gustava a beze slova odejdou.
„Mám chuť Tomovi rozbít hubu za to, co mu udělal!“ Zaslechne Bill těsně předtím, než se zavřou dveře. V tu chvíli už slzy nekryje. Naplno se rozbrečí a nahmatá řetízek s medailonkem, který má schovaný pod polštářem. Pomalu otevře stříbrné srdce a rozbrečí se ještě víc. „Proč? Tome… Co jsem udělal špatně?! Co?!“
Tom se prudce postaví, jakmile uslyší bouchnutí domovních dveří. Tak dlouho ho neviděl, a teď je konečně doma. Měl přijet kolem pátý, už je půl šestý a Tom je celou tu dobu jak na trní. Bill vešel do kuchyně a hned u dveří se zasekl. Stanul tváří v tvář Tomovi. Zůstal jen stát a nezmohl se na nic. Celou cestu si sliboval, jak bude dělat, že ho nezajímá, že je mu lhostejný, ale teď, když naproti němu Tom stál, fixační límec kolem krku, bylo mu ho najednou líto, muselo ho to bolet a Bill by mu teď nejradši padnul kolem krku a staral by se o něj, jako když byl nemocnej on, jenže to nejde. Probral se jako první. Uhnul pohledem a odložil tašku na židli. Nahodil neutrální výraz a znovu se na Toma podíval.
„Jak dlouho tady budete?“
„Pár dní…“ Odpověděl automaticky Tom. Nemohl z něho spustit oči. První, čeho si všimnul, bylo to, jak moc zhubnul a celkově vypadal vyčerpaně, tak moc mu chyběla láska… Jeho láska. Kdyby mohl, odnesl by ho do pokoje, uložil do postele a staral by se o něj a vykrmoval ho jako tenkrát, když se zhroutil.
Bill kývnul.
„A kde je Lucy?“
„Pustí ji až pozítří…“
„Fajn. Jen, něco si ujasníme, já vás tady nechci. Tu couru a tebe, tebe už vůbec, ale jednou to kvůli mámě přežiju, ale snaž se prosím o to, abych se s tebou vídal co nejmíň, ano?“ Řekl to tak hnusně, až se mu samotnému chtělo ze sebe zvracet. Jenže nic jiného mu nezbylo, pokud nechtěl podlehnout.
„Proč jsi takovej?“
„Já?! Tobě snad hráblo! Podívej se na sebe, pak mi něco říkej!“
„Bille, já si chci promluvit…“
„Ale já ne.“ Utnul rozhovor a okamžitě opustil místnost. Tom se okamžitě rozběhl za ním a dohnal ho na schodech. Chytil ho za loket, ale Bill se mu vyškubnul.
„Bille, prosím, nech mě to vysvětlit…“
„Není co vysvětlovat.“
„Ale je, ty nevíš jak to je ve skutečnosti.“
„A ani vědět nemusim. Tohle mi bohatě stačí!“
„No tak, Bille! Já vím moc dobře, že to chceš slyšet, jen ta tvoje hrdost ti to nedovolí!“
„Jak bys mohl zrovna ty vědět, co chci?“ Tom neodpověděl hned, nejdřív si sundal límec, špatně se mu v něm mluvilo. Billa to trochu vyděsilo, vždyť si ublíží!
„Znám tě.“
„Neznáš… A nasaď si ten límec, jsi po nehodě…“ Špitl tiše a radši sklopil pohled, aby Tom nemohl vidět to, že má o něj strach.
„Neměj strach, nosit to nemusim. Je to jen pro jistotu.“ Ušklíbl se.
„Já o tebe nemám strach.“
„Ale máš.“
„Tome, tohle nikam nevede. Já nevím, o co se tady pokoušíš, ale je pozdě.“ Otočil se a během vteřiny se zamknul v koupelně.
Napustil si horkou vanu a alespoň na chvilku se snažil na to nemyslet. Šlo to těžko.
Hrozně moc chtěl vědět, co mu Tom chtěl říct, ale ta jeho hrdost…
Tom mezitím vymýšlel, jak mu to řekne. Nemá moc času, musí to udělat dřív, než se vrátí Lucy. Ani nevěděl, co bude dělat, až to Billovi vysvětlí a ona se vrátí. Nevěděl vůbec nic, jen to, že už nechce, aby se Bill takhle trápil. Ten poslední půlrok se na něm hodně podepsal, jeho čtyřicet sedm kilo tomu hodně nasvědčovalo a Tom věděl, že nemá daleko k dalšímu kolapsu. Navenek sice vypadal, jako že je všechno v pořádku, a když mu někdo něco řekl, automaticky se ohradil, Tom už tohle jednou zažil.
Bill se okamžitě po koupeli odebral do svého pokoje. Shodil ze sebe župan a natáhl si boxerky. Ohnul se a trochu si vysušil vlasy ručníkem. Byl neuvěřitelně ospalý.
Pověsil ručník na zrcadlo a pohled mu sklouzl na jeho vychrtlou postavu. Přetáhl přes sebe tričko, těžce si povzdechl a zabalil se do deky. Netrvalo dlouho a vyčerpáním okamžitě usnul.
Tom zatím přešlapoval pod schody a přemýšlel, jestli tam má jít nebo ne. Nakonec neodolal a vyběhl schody. Přede dveřma se nezastavoval, snad v obavě, že by si to rozmyslel, rovnou otevřel dveře. Rozhlédl se po pokoji, a když viděl, že Bill spí, potichu je zase zavřel.
Byl zvyklý na to, že Billův pokoj je vždycky perfektně uklizený, ale tenhle chaos ho naprosto ohromil. Stůl nebyl vidět pod nánosem cédéček, papírů a obrázků. Koš praskal ve švech.
Neodolal a podíval se do jednoho sešitu, který měl Bill na stole. Sotva přečet pár řádků, do očí se mu vedraly slzy.
Nevidíš, kdo před tebou stojí?
Nevidíš slzy, které roní?
Nevidíš anděla, který padl k zemi?
Svatozáře i křídel, vzdal se,
kvůli tobě.
A co za to?
Pohrdání a výsměch…
Křídla se rozpadla na milion hvězd,
svatozář vyhasla a na prach shořela…
Kvůli tobě!
Podíval se na toho „Anděla“ a málem začal vzlykat nahlas.
Tolik se trápil, rozpitý inkoust na papíře to potvrzoval. Najednou jakoby neměl sílu mu to říct. Jen se svezl do sedu vedle postele a díval se na něj jak spí. Vždycky to dělal, proč ne teď? Jemně ho pohladil. Potřeboval ho vzbudit. Odhrnul Billovi z krku vlasy a políbil ho těsně pod uchem. Bill jen něco zamumlá a zavrtí se. Jako vždycky… prolítne Tomovi hlavou. Znova ho políbí. Tentokrát už Bill zamžourá a zmateně se podívá na Toma. V první chvíli mu nic nedojde, jakmile se ale vzpamatuje, odstrčí od sebe Toma tak prudce, že spadne na zem a strhne s sebou skleněný rámeček s jejich fotkou, jedinou, kterou Bill v záchvatu zoufalství a vzteku neroztrhal.
autor: Bitter
betaread: Janule
Ja se z tebe brasko Bitterko zblaznim xD To jsou sloky a zmeny xDD Na tech schodech jak mel Bill strach… To bylo hezky. Nebo jak Tom cetl ten text a daval mu ty polibky pod ucho ;D
Teda skoky a ne sloky xD
tak, teď si to rychle vysvětlit a zdrhnout za tisíc moří, aby je ta potvora už nedostihla 🙂 ale to je asi jenom planá vize, co? 😀
jinak… jsem ráda za Kirsten, vypadá, že to bude pravý přítel v nouzi, na něhož se člověk může spolehnout… a ač by to v reálu bylo smutný, tak tady mám škodolibou radost, že má Lucy po malým, aspoň vůči ní nebude mít Tom žádné závazky 🙂
aaach…dobře jí tak :DDD
^^ I love this FF
Já už mám normálně starch si tuto povídku číst..to ej hrozný jak je Tom bezmocný:-((( Já mám starch že ikdyž to Billovi řekne tak je Lucy zabije! Ale povídka je samozdřejmně dokonalá:-)))
Doufám že aspoň Kirsten bude anděl, když jsem se v Lucy tak spletla… 😀 Tohle je prostě a jednoduše skvělý. Samý zvraty, moc mi to trhá srdce a moc se mi to líbí.
Nádherný dílek…..ale trochu smutný
Trochu smutný? Spíš hodně…smutný…doufám, že se to mezi nimi urovná, žč mu to Tom konečně řekně a že mu Bill bude věřit..
spadlá fotka neznamená nic dobrýho! A v tvym případě třikrát viď Bitterko…
honem honem dáááál…. nádjhera… musí mu to říct a tu couru posllat do řiti..!! a kirsten taky jinak jim bude dělat problémy
Prečo mu to nepovedal hneď ako ho Lucy začala vydierať a prečo neutiekli niekam preč. Takto dlho sa trápiť. A to tehotenstvo bolo tiež od veci. Ako sa s ňou mohol vyspať bez kondómu???
Jezis…uf, uz jsem myslela, ze ho bude vydirat deckem… Lucy, tohle ti asi nikdy neodpustim, opravdu tohle je hnus:/ Ted to teda nemaj ruzovy ani nahodou…