Are you psycho or maniak? A both

autor: Psycho-Vampire♥

Tahleta jednodílovka vznikla v období mé nemoci (vůůbec nejsem nemocná, ale doktorka si to myslí), jsem nemocná, ale jen mozkově. Nemám mozek!! XD Totální blázen a právě takto vznikla tahle povídka s názvem Are you psycho or maniak? A both. Myslím že z názvu jste pochopili, o čem asi bude. Buďto to bude prdel a nebo krvák xD ještě nevím se musím rozhodnout. Taky nevím, jak bude dlouhá ale víc jak 3 díly to nebudou xDDD možná jen jeden xDD a nebojte ani jeden neumře xD na to jsem dneska a zítra moc veselá xDD to neřešte, prostě blázen. Ta povídka je vyjádřením mne, jen mě, já, já, jen já. Chápete? Já jsem taky obojí, dobře už se nevykecávám. Pochopili jste. Snad. Už vám lezu na nervy, co? To je dobře xDD prostě mě to bavíííí vám lézt na nervíčky, aaaw. Prostě si to užijte a za komentíky budu jedině ráda xDD Love, Love, Love, Love, Love, Love, Love. Hate, hate… I really, really, really don’t like u!! xDDD poslechněte si to, jestli víte o co go xDD no nic už du psát xDD papapapa Your Psycho-Vampire♥ btw. Neusli jste u tohodle? XDDD jako fakt už du pa

……….

Tom:

„Tádidádydá je to nádhera!“ prozpěvuju si po pokoji a skáču si. Bill na mě čumí s otevřenou pusou, ale radši nic neříká. Zase bysme se hádali. Já jsem prostě blázen a s tím se už nic neudělá. Mě to strašně baví. ,,Bille, nečum tak, vypadáš blbě!“ si krásnej chtěl jsem říct, ale tím bych se prozradil. Už by se mnou nebyl. A to si nemůžu dovolit, umřel bych.

Začal jsem skákat po posteli a Bill radši slezl.

,,Tome, přestaň. Už je to s tebou k nevydržení. Máš nějakou psychickou poruchu. Do háje. Ty nejseš normální!“ už to zase nevydržel. A vím to, že nejsem normální. Miluju svý dvojče a to není normální, rozhodně ne.

,,Billí, prosímtě. Klid,“ seskočím z postele a fláknu sebou na zem. To musím nacvičit. Au, moje hlava. ,,Auuuu, bolí mě hlava a jak… něco s ní mám.“

,,Bože, Tome, ty seš pako, pojď, pojedem na polikliniku.“

Bill:

Já z něj pojdu normálně. Natáhnu prkenici na pařez a dělám, že sem větev, twe. Jen abych tohle nemusel vidět. Nemůžu vidět to, že si něco udělá. Nepřežil bych to. On, to je prostě něco jedinečného a neopravitelného. Nikdo by to už nedal zpátky do původního stavu, jestli se to rozbije. Moje dvojče je nenahraditelný. I když každém říká, jak jsme si podobný, jen my víme, jak jsme odlišní. Přesto jsme stejní. Nevím, jak to přesně popsat. Mezi náma je něco nádherného, ale nevím, jestli to tak cítíme oba. Já určitě, miluju ho, a když jsem si to uvědomil, začal jsem ho vnímat úplně jinak. Prostě jako idola. Mého Toma, jen mého. AAAAAA, co to tady melu? To, co cítím, nemůžu říct nahlas, ale jak vidíte, pořád na něj myslím. Bože, co sem to já za prase? Nevím. Nesmí se to nikdy dozvědět, ale co když… ne, žádný co kdyby. Kdyby byly ryby v pr*eli, nemusely by bejt rybníky. No nic.

,,Pojď, Tomí. Pojedem.“ Nasedli jsme do auta a už jsme si to šinuli k poliklinice. Šli jsme k doktorce a ta nás poslala na rentgen. „RTG.“ četl Tom.

,,No to znamená rentgen, ty vole!!“

,,Ahaaaa, chytrý.“ Bože ty seš takový pako, až to není možný. ,,Hele, Bille, co když mi zjistěj, že nemám mozek?“ aaach jo Tome ty seš… nádhernej.

,,Hele, máš tady na rameni piliny, sypou se ti z uší, hustý. Asi jich máš moc.“ Tom se začal tlumit jak střelenej a jedna holka, co seděla v čekárně vedle nás, málem umřela z nás. Asi začnu bláznit taky… ne, ani náhodou.

Vyšla sestřička a zavolala Toma, ať jde. Konečně chvilka pro sebe. To jsem si jen myslel, ani ne za dvě minuty vyšel Tom celej vysmátej.

,,Jakto, že seš tady tak brzo?“

,,No, já jsem si jen sedl, zaklonil hlavu a bylo to.“

,,No já myslel, že budeš ležet. Hlavně, že máš v kapse mobil.“

,,A co je s ním?“

,,No, že kdyby byl ozářenej, máš po něm. Radioaktivita útočí!!“ začal jsem ho lechtat. Ječel jak nevim co (pozn. aut.: jak můj brácha xD) a všichni na patře se na nás čuměli.

Tom:

,,Tak kdy nám už donesou ty snímky?“ jak mě Bill lechtal, vyšla nějaká ženská v bílým, asi sestřička, když to bylo celý bílý, a šla s těma papírovejma deskama, jak se do nich dávaj ty snímky.

,,Tomas Kaulitz?“

,,Ano tady.“ Konečně mi ho dala, ale moje radost ze snímku byla tatam. Bylo tam napsáno Thomas. A vy všichni víte, jak moc to nesnáším. Začal jsem nadávat, jaký to jsou hajzli atd. Bill ze mě byl na mrtvici a já myslel, že ho rovnou vezmu na pohotovost. Když jsme čekali, než nás doktorka vezme, ptal jsem se Billa, jestli se můžu podívat a on mi pokaždé odpověděl, že ne. Sám se do toho koukl a já se zeptal, co je tam napsáno.

,,Nemá mozek.“ To jediné mi na to řekl. Ta holka, která tam s náma seděla, z nás nemohla. Asi jsem se jí líbil. Začal jsem po ní pokukovat, čistě z důvodu toho, abych zjistil, jestli se jí fakt líbím. Ona zčervenala a váhavě se usmála. Líbím se jí, já jsem prostě dobrej. Ale stejně nemá šanci, měl by ji jen jeden člověk a řekněme, že moje dvojče. A tak se zase dostáváme k tomu, jaký jsem prase, myslet si na svýho bráchu. Bleee.

,,Tome, není ti nic? Seš celej zelenej.“ No to je skvělý. ,,Nějak měníš barvy, Tománku. Ze zelený do červena, hmm.“ Si myslí, že kvůli tý holce nebo co? Dobrý. Že jsem z něho, ho asi jen tak nenapadne, co??

Bill:

Bože, se mu ta holka líbí nebo co? Nebo že by… ne, to nemůže, co si vůbec myslím. Jakým právem? No to sice nevím, ale nějaký si udělám. Na Toma!! Hahahahaaaa. Budu mít na něj právo a bude jen můj. Muehehehee (smích šíleného vědce). Napíšu, napíšu, já to napíšu. Jeeeeee, bude smlouva, waaaaaaaaa. Mě z toho Toma fakt hráblo. Jak on je nádhernej. Mueheheheeeee. Dneska uděláme pařbu, jestli Tom nemá něco s tou hlavou.

,,Další.“ Ozvalo se ze dveří a my jsme šli dovnitř. Podal jsem jí tu Tomího složku a ona se na ni zadívala. ,,Tome jste naprosto v pořádku. Máte štěstí asi to byla velká rána, že?“

,,No, to byla.“ Odpověděl jsem jí a táhl Toma radši pryč, než něco zase provede. Oblékli jsme se a vyšli z polikliniky k autu. Nasedl jsem na místo řidiče a Tom vedle mě. ,,Připoutej se nebo se ti fakt něco stane Tome.“

„Jasně, mami.“

,,Hele, Tome já to myslím dobře. Můžeš bejt rád, že je na dovolený a vrátí se až za dva tejdny.“

,,Ne, Bille že jí to neřekneš, že ne, prosíííííííím.“ Mám bejt zlej? Ne, on si to nezaslouží. ,,Neřeknu… neboj.“

Tom:

,,Děkujuuuuuu, Bille, seš zlatej.“ Dám mu pusu na tvář, někomu by to bylo hnusný, ale pro nás je to úplně normální. Zapnu rádio na palubní desce, začne hrát nádherná písnička, i když tenhle styl vůbec, ale vůbec nemusím. Taková pomalá, nevím, kdo to zpívá, ani jak se to jmenuje, ale ten kluk má stejnej hlas jako Bill, když byl malej. Proto se mi tolik líbí.

,,Hele Bille, jak se to menuje??“

,,No, myslím že to je ten Lukas… nwm jak dál, ale ta písnička se menuje Sex.“

,,Aha dík, má hlas jako ty kdyžs byl malej.“

,,Jo, má nádhernej hlas.“ Bille ty jsi nádhernej celej!! Aaaach. No to už je jedno…

Bill:

Víš, on má nádhernej hlas, ale ty tělo. Vrrrrrrr (vrnění kočky, jasný xD). Jedeme mlčky, ale pořád po sobě koukáme. Já z toho důvodu, jestli něco neprovádí. Aspoň si to tak namlouvám, i když jsem si jistý, že je to z jiného důvodu. On po mně kouká z nějakého, pro mě zatím nepochopitelného důvodu. Ale nevěnuju tomu moc velkou pozornost, protože jsme na naší příjezdové cestě, tak abych dobře zaparkoval. Vylízám z auta a už, už chci zamykat, ale uslyším příšernej řev. Tome, co zas!

,,Au, to bolíí. Do hajzlu!!!“ řval na celý kolo. Musela ho slyšet i ta drbna, co bydlí na konci ulice.

,,Bože co zas?“

,,Já si přibouchl nohu do dveří.“

,,Ty seš ale vůl. A není to zlomený? Můžeš s nohou hejhat??“

,,Jo, můžu, v pohodě.“

,,Tak pojď, tě vezmu do baráku a dáma na to led.“ Ty seš pako Tome. Teď jsme přijeli z polikliniky a už sis zas něco udělal. Že tohle je můj brácha, a dokonce dvojče, byste nepoznali. Já jsem takový normální, šikovný a zručný xDDDDD the lol já a zručnej. Já jsem si jednou přišil košili, když jsem si přišíval knoflík, ke kalhotám a nemohl to vypárat. Maminka musela pomoct.

Když jsme se dobelhali k obýváku, nevěřili byste, jak je těžkej, i když sám šel, posadil jsem ho na pohovku a na stolek mu dal nohu, pod kterou měl polštář a letěl do kuchyně pro led. Blb, to jediný mi proletělo hlavou, když jsem ho viděl, jak se snaží dosáhnout na ovládání, aniž by sundal tu nohu. Ten led jsem mu dal na tu nožičku a on se jen spokojeně zavrtal do gauče. Donesl jsem mu i deku. Lehl si a já ho hladil po „vlasech“. Za chvíli usnul. A já na něm.

Ráno, když jsme se vzbudili, jsem měl pěkně pomačkanou stranu obličeje, na který jsem na Tomovi ležel. Byla to krásná noc. Zase se mi o něm zdálo. Líbali jsme se a já měl konečně možnost mu říct, jak ho miluju. Tenhle sen se mi zdá skoro pořád. Toma už ta noha prej nebolela a normálně chodil. Den proběhl v klidu. Docela. No vlastně normálně. Tom jenom spadl ze schodů a dělal ze sebe blázna. Vlastně nedělal, on blázen je. Poskakoval a furt opakoval hňa, hňa. Ptal jsem se, co to je. Odpovědí se mi zase dostalo hňa, hňa. Nechal jsem ho být si prozpěvovat hňa, hňa, hňááááááá. Navíc se jely F1. Já fandím Ferrari, ale on McLarenu (nevím přesně jak se to píše, ale myslím, že každej víte ne?). No víte, jaký to byli, minulej rok, jak vyhrál ten Hamilton a Felipe Massa byl druhej. Jak se Ferrari radovala a pak se zjistilo, že vlastně prohrála? Já jsem to probrečel. Myslel jsem, že umřu protože, to bylo strašný. Prvně že vyhráli a pak, že ne. Hrůza. (pozn. aut.: to se vážně stalo. Hádejte komu? Mě!! Tady fandím Massovi a Kimimu R. ale rodiče Hamiltonovi) A jak se mi Tom posmíval!! To bylo strašný. Nechci na to vzpomínat. Navíc teď, jak se jim nedaří kvůli tý nový stáji. Bože, umírám u toho. Ale krásně jim lilo. Nádhernej monzun.

Večer jsme se chtěli dívat na nějaký dvd. Prvně, že horor, ale já se bál, tak jsme pustili nějakou komedii. Myslím, že to bylo Scary movie 4. Sranda jako. Tom šel udělat popcorn. Už to pípá. Ale neslyším nějakej řev. Tom si nic neudělal?? To není možný. On se u toho dycky spálí nebo něco takovýho.

,,Tome, ty sis nic neudělal?“

,,N-ne.“ Trošku znervózněl a já si všimnul šlince a jeho levý tváři.

,,Co se ti stalo?“

,,No já jsem si chtěl čuchnout, jak to voní a zapomněl jsem tam hlavu a přibouchl jsem dveře od mikrovlnky a ty dvířka narazily do mojí hlavy.“

,,Ty seš vůl. Ale že si neřval.“

,,Snažím se ovládnout.“ Si dělá srandu, ne? xD Je blbej? As jo, už mu to bouchání zatemnilo piliny. Sedne si vedle mě a čumíme na to. Pořád se něčemu tlemíme a najednou znenadání mi něco přistane na tváři. Popcorn. Začala válka. Házeli jsme ho po sobě hlava nehlava a za chvíli nebylo v míse nic, ale pod stolkem a pod gaučem toho bylo až moc. Začali jsme se lechtat a najednou skončil Tom na mně. Jen pár milimetů od mého obličeje byl ten jeho. Byl tak blízko, že jsem ho viděl jen jako šmouhu. Nebo to možná bylo tím, že se mi z něho zatmělo před očima. Pocítil jsem strašné nutkání ho políbit. Najednou se to stalo. Políbili jsme se. Nevím, kdo se přiblížil ke komu. Bylo to nádherný. Přesně jako v tom snu. V mezerách na hluboké nádechy jsem mu slabikoval: ,,Mi-lu-ju tě!“

,,Já tebe ale víc,“ odpověděl mi Tom.

Ráno jsem se probudil se strašným oknem. Z toho večera jsem si nepamatoval nic. Jen záblesky různých situací. Jak jsme se líbali a jak mě Tom odnesl nahoru. Jinak nevím nic. Jsem nahý, došlo mi, proč mi je zima. Byl jsem ale v Tomově náručí a to mě hřálo stále víc a víc. Nebo to třeba byla láska, vířící z jeho blaženého úsměvu, když se probudil a uviděl mě. ,,Dobré ránko, lásko.“ Už vím, co se stalo. Byl to můj nekrásnější večer v životě.

,,Včera to bylo nádherný, Bille.“ Ano vím to, miluju ho a on mne.

…………………………

,,Dělej, Bille, přijdem pozdě na koncert.“

,,Jo, dyť už jdu.“ Vylezl jsem z koupelny. Tom mě obdařil nádherným úsměvem a znaleckým hvízdnutím.

,,Seš nádhernej.“

,,Ty taky, lásko.“

Došli jsme do haly. Fanynky už na nás čekaly. Oh, nezmínnil jsem se vám, že máme kapelu. Tokio Hotel. Fanynky nás milujou a jsme kapku slavný. No možná kapku víc. Zpívám před vyprodanýma halama a miluju to. Víc ale miluju svýho brášku Tomího.

„Running through the monsoon!!“ zpívám. Tahle písnička je inspirovaná právě tím dnem, kdy to všechno začalo. Těmi F1, kdy v Malajsii byl Monzun. Ten den si pamatuju přesně až do toho večera.

THE END

PS: vím, že je to dlouhý a je tam taky hodně mých pocitů a i událostí, co se staly přímo mě. Prosím, berte to na vědomí. Doufám, že se to líbilo.