autor: Bitter
Bill se jen posadil a sklopil hlavu. Sám nevěděl proč je takový… spíš se ho dotklo, že mu Tom vynadal za to, že byl u Andrease.
„Zůstaň…“ Špitl tiše a konečně se na Toma podíval. Ve vteřině se k němu přitiskl.
„Bille, teď se nesmíme hádat… a já ani nechci.“
„Já taky ne… promiň…“ Tom se konečně posadil k němu a Bill se u něj uvelebil. Vzal si mobil a vytočil číslo na Kir.
„Ahoj, co se děje? Tom už tam je?“
„Jo je.“
„A jak to jde?“
„Zrovna se na něm vyvaluju.“
„Bille, odpusť si ten svůj sarkasmus… co jsi chtěl?“
„Ale to je pravda… no nic… jen, že ruším ten zejtřejší rozhovor… není mi dobře…“
„ÁÁÁ, co jsem říkala, co?“
„Kir, nech toho…“
„Jaký nech toho. Seknul si sebou, že jo? Zejtra přijedu a nechci nic slyšet. Promiň, ale už musim… Mám půl hoďky zpoždění a Anna by mě zabila… pa.“ Bill jen položil mobil a povzdechnul si.
„Co je?“
„Zejtra přijede Kir…“
„Kdo?“
„Kirsten… naše kytaristka.“
„Proč by jako měla jezdit?“
„Má o mě strach… hučela do mě tejden, ať si odpočinu a tak…“
„A to jí nestačí, že jí zavoláš?“
„Tome! Ty… ty žárlíš!“
„No určitě…“
„Tomé… ona má přítelkyni… chápeš?“
„Jako, že je… ?“
„Jo…“
„Aha… to je jedno, já to nevěděl.“
„Ale…“ Špitnul Bill a líbnul Toma na nos. Začal se dostávat do obzvlášť mazlivý nálady a Tom to přesně poznal. Sundal ze sebe jeho ruce a položil ho na postel.
„Máš odpočívat. Né se mě tady pokoušet znásilnit…“ Uchichtl se. Bill se začervenal, ale hned přešel do útoku.
„Ještě řekni, že by jsi se bránil…“
„Jo. Máš odpočívat, což znamená, že ty budeš ležet a nebudeš nic dělat.“ Ruce propašoval pod jeho tričko a popaměti obtahoval Billovu vytetovanou hvězdu.
„A co budeš dělat ty?“
„Já si můžu dělat co chci…“
Když se ráno Bill probudil, vedle postele na podnose byly vafle se šlehačkou a zmrzlinou. Jako obvykle tam bylo i čokoládovou polevou nakreslené srdíčko a jednoduché, ale tolik znamenající dvě slova-Miluju tě. Bill se jen smutně usmál.
Dneska se vrátí Lucy. Nevěděl, co bude dělat, až jí uvidí. Už ho napadlo tolik způsobů, jak se jí zbavit… Jenže to nejde, musel trpělivě čekat.
Nadzdvihl talíř a pod ním byl papírek se vzkazem. Teprve teď mu došlo, že je v pokoji sám, a, že je ticho.
Lásko, musel jsem jet pro Lucy. Nechtěl jsem tě budit. Zítra navíc odjíždíme, takže dneska budeme spolu naposled. Nevím jak to zvládnu…
Moc tě miluju, Tom
Bill dotáhl linku a konečně byl připravený jít mezi lidi aniž by si někdo všiml ubrečeného obličeje. Plánoval, že až přijde Kir, vypadnou někam ven. Nehodlal ze sebe dělat šaška, až Lucy dorazí. To by ji musel vážně zabít. Poslední dvě hodiny nedělal nic jinýho než, že myslel na to, čím by jí umlátil nejlíp – žehličkou na vlasy, fénem, válečkem… kartáčem na vlasy… ne ten měl až moc rád.
Zazvonil zvonek a za chvilku ho už volala máma. Seběhl ze schodů a objal Kir.
„Ahoj… tak jak je?“
„Dneska se vrací Lucy a zítra odjíždí.“
„Tak vidíš… odjede a bude po starostech.“
„Ale já nechci, aby odjel…“
„Co? Bille, já tě nechápu… Vždyť ještě předevčírem jsi mě ujišťoval, jak si ho nebudeš všímat, že s ním nepromluvíš ani slovo a teď? Sakra o co tady jde?“
„Já ti to všechno vysvětlím, ale nejdřív musíme vypadnout, dřív než…“ Nedořekl, jeho pohled se automaticky stočil k domovním dveřím, do kterých vstoupil Tom s cestovkou na rameni. Bill si moc dobře všiml toho, jak v sobě dusí vztek. Ani ne dva kroky za ním byla Lucy. Bill se naklonil ke Kir a nenápadně jí něco zašeptal. Ta se na něj jen nechápavě otočila, ale okamžitě kývla.
„Ahoj, Bille, jak je? Četla jsem, že prý máš přítelkyni…“
„Ahoj, abych byl upřímnej, tak dokud jsem tě neviděl, měl jsem se úžasně. Jo a tohle je Kirsten. Moje přítelkyně.“
Zadíval se na Lucy, a kdyby to šlo, pohledem by ji spálil.
„No… vidím, že to ještě furt nemůžeš přenýst přes srdce…“
„Jo to máš pravdu. Tak…“
„Bille!“Okřikl ho najednou Tom. Bál se, aby ve vzteku neřekl něco co neměl.
„Já si půjdu lehnout… není mi dobře. Miláčku, vyložíš ještě ten kufr a přijdeš za mnou, ano?“ „Jo.“ Lucy se kolem nich protáhla a jakmile Tom zaslechl jak se zavřely dveře, chytil Billa za ruku a odtáhl ho do kuchyně.
„Ty jsi se snad zbláznil. Nesmíš na ní startovat, nesmí jí nic dojít. Jestli ještě jednou takhle bouchneš, tak jí to dojde, ona není blbá.“
„Ale já to nevydržím! Jestli se tě přede mnou jenom dotkne, tak… tak já…“
„Pšššš. Miláčku, klid… Jen mě prosimtě vysvětli to s Kir…“
„To jsme si vyjasnili včera, né?“
„Tak fajn, jen už neblbni, prosím. Já už musím jít, ať nevyvádí…“
„Miluju tě…“
„Já vím, já tebe taky…“ Políbil ho a z kuchyně téměř vyběhl. Bill se opřel o kuchyňskou linku a musel se párkrát nadechnout. Tohle nezvládne, ale bude muset, pokud o Toma nechce přijít úplně. Kir už netrpělivě přešlapovala na chodbě. Z kuchyně se najednou vyřítil Tom a odběhl do auta. Bill se vyloudal až chvíli po něm.
„Asi mi něco důležitýho uniklo.“
„Já ti říkal, že ti to vysvětlím.“
„No nevím, po tomhle už radši nechci nic vědět.“
„Ale jo, budeš… jdem?“
„Jo.“
„A ty mu věříš?“
„Jo… byl jsem za Andreasem a ten mi to potvrdil.“
„Za Andreasem? Tím Andreasem…“
„Jo.“
„Páni… a co chceš dělat? Podle toho, cos říkal, Lucy neodejde dobrovolně…“
„Zítra jí zatknou.“
„Zatknou?“
„Jo. Za vydírání a pokusy o vraždu…“
„Hele… pomalu… jak to chceš dokázat?“
„Andreas mi to dosvědčí… tak trochu jsem mu vyhrožoval…“
„A seš si jistej, že to vyjde?“
„Naprosto. Už mám letenky a odlítáme na jeden ostrov… Jednou mě tam vzal Tom… je to tam krásný…“ Kirsten nic neříkala. Měla radost z toho, že Bill je konečně šťastnej a přála mu to tolik jako nic na světě. Zároveň však tušila, že to nepůjde tak hladce, jak si Bill myslí, to, co ale přijde opravdu, to by netušil nikdo.
Říká se totiž, že se nic nemá uspěchat. Má se jít pomalu a opatrně, na jistotu, jenže takový Bill nikdy nebyl, jednal impulzivně a chtěl všechno hned. Viděl vždycky to krásný na konci a ani nepřemýšlel nad tím, že to tak být nemusí, a ono to tak ani nebude.
Štěstí, které ho na okamžik oslepí svou září, se vytratí do prázdna a jeho obstoupí neproniknutelná tma strachu, smutku a beznaděje…
Pro chvilku štěstí, znovu roky trpět…
Tom se ujistil, jestli Lucy spí. Pomalu a potichu se vytratil z pokoje a otevřel ten naproti.
„Bille?“ Špitl do ticha… nic. Rozsvítil a zjistil, že pokoj je prázdný. Seběhl dolů.
Byla zapnutá televize a Bill se choulil v klubíčku na křesle. Usnul.
Tom k němu potichu došel a lehounce ho pohladil ve vlasech. Nic víc nedokázal. Jen se na něj díval. Ještě neodlíčené oči zahalovala clona černých stínů, v pootevřených rtech, kterými měkce vydechoval se blýskala stříbrná kulička, Tváře mu lemovaly do hladka sčesané černé vlasy. Melír už skoro neměl… Anděl… anděl, kterého srazili k zemi. Nezasloužil si to. Zasloužil si bezstarostný život o, kterém snil a Tom doufal, že mu ho dá…
„Miláčku…“ Špitl tiše. Políbil ho pod ucho a foukl. Bill jen mlaskl a něco zabručel. Chtěl se otočit na druhý bok, jenže málem spadl z křesla, teprve to ho probudilo.
„Tome…“
„Psst… Hledal jsem tě.“ Zašeptal.
„Já asi usnul.“ Špitl Bill a protáhl se.
„Musím ti něco říct… Lucy tady chce bejt, a odjíždíme pozítří po obědě.“
„Co tak najednou?“
„Já nevím… nic mi neřekla… Hlavně se kroť, nebo nevim jak to dopadne…“
Zejtra od ní bude stejně pokoj… blesklo mu hlavou, ale nic Tomovi neřekl. Tom se na něj pousmál a narovnal mu pár pramínků. „Měl by jsi si jít lehnout… A co jsi večeřel?“ Bill jen sklopil oči. „No to jsem si moh myslet…“
„A co? To jsem měl jít na večeři, když tam je a předstírat rodinou idylku?“
„To netvrdím, ale měl jsi se najíst potom.“ Chtěl ještě něco říct, ale věděl, že to nemá cenu. Místo toho vypnul televizi a vytáhl Billa z křesla. Nahnul se k němu a chystal se ho políbit, jenže vrzly dveře a ozvaly se kroky na schodech. Bill se okamžitě schoulil zpět do křesla a Tom si vzal sklenici s minerálkou, aby to vypadalo, že jde z kuchyně…
„Dobrý ráno…“ Pozdravil Bill a nalil si čaj. Kdyby v kuchyni neseděl Tom, odešel by, jenže nechtěl, aby se na něj zlobil, že zase nesnídal. Dal si zapéct dva tousty a sedl si naproti Tomovi a Lucy. Nastalo tíživé ticho. Bill se snažil zadržet smích, protože tohle bylo absurdní, a Tom ho nenápadně pozoroval. Lucy si četla. Ve skutečnosti nepřehlídla ty jejich pohledy a už si připravovala, co Tomovi řekne, až Bill konečně odejde. Už to, že Tom byl včera u Billa v obýváku, i když tvrdil, že šel pro vodu, nevěřila mu ani slovo. A Bill taky nespal, jak se pokoušel ji o tom přesvědčit. Začínala tušit, že něco není v pořádku.
„Miláčku, já se oblíknu a půjdem do města, co ty na to?“
„Jo klidně.“
„Fajn, tak já se jdu připravit.“ Vstala a ještě než odešla, Toma políbila. Vychutnávala si ten vražedný pohled, kterým ji rentgenoval Bill, když se na něj ale podívala, sklopil hlavu. Jen se ušklíbla a odešla. Znovu zavládlo ticho.
„Bille, já…“ Vydal ze sebe Tom přiškrceně, víc ale nestihl, vyrušil je zvonek.
„Já tam pudu.“
„Ne, jez, já to vyřídim.“ Tom vstal a za chvilku už otvíral dveře.
„Dobrý den, pane Kaulitzi. Je doma vaše snoubenka?“
„A-ano… stalo se něco?“
„Ano, stalo, ale zatím vám nemohu poskytnout žádné informace, zavoláte jí prosím?“
„Jistě, moment…“ Nechal dveře otevřené a doběhl pod schody. „Lucy! Pojď dolů!“
„Proč? Co se děje?“
„Je tady policie…“ Odpověděl, ale už tišeji. Lucy sešla schody a zadívala se k domovním dveřím. Kývla na pozdrav.
„Co chtěj?“
„Já nevim… asi ještě něco k tý nehodě… fakt nevim…“ Lucy jen kývla a konečně došla ke strážníkům.
„Lucy Backinsale?“
„Ano… děje se něco?“
„Jste zatčena za pokus o vraždu Billa Kaulitze, Andrease…“
„Co?!“ Než však stihla cokoli dál říct, druhý už jí nasazoval pouta.
„Dále za vraždu Lucy Backinsale. Za podvody, úplatky a vydírání…“
„Co to má znamenat?!“
„Že jste zatčená, slečno Lairová.“ Oslovil jí komisař jejím pravým jménem a vyvedli jí. Tom jen zaraženě hleděl před sebe a nezmohl se na nic.
Došel k němu jeden z komisařů.
„Je mi to líto, ale byl jste obětí podvodu… Až budete moct, zavolejte mi a já se s vámi sejdu a vysvětlím vám detaily…“ Tom jen kývl a vzal si od něj vizitku. Zavřel dveře a konečně zaregistroval Billa, který se opíral o futra dveří a spokojeně se usmíval.
„Já ti říkal, že to vyjde…“
„Ale… ona… já nic nechápu…“
„Vysvětlím ti to…“ Došel k němu a objal ho. Tom byl pořád v šoku. Bill ho odvedl do obýváku, posadil ho na gauč a sedl si vedle něj. „Začalo to tenkrát, když Andreas prozradil to, že jsme spolu. Nemohli jsme sehnat právníka a pak přišla ta nabídka od Lucy, jenže tu zabila Anette Lairová dřív, než se s náma mohla sejít a vydávala se za ní. Byl to plán, jak se mezi nás nenápadně dostat a my jí řekli všechno, co chtěla. Když zjistila, co jsi udělal Andreasovi, vsadila na to, že se bude chtít pomstít, tak ho najala, jenže on mě nezabil, a když na to přišla, tak ho chtěla zabít. Nakonec ho donutila, aby mě vrátil, pak tě chtěl zabít, ale domluvili se, že to hoděj na mě a bude, jenže Lucy to nedodržela, protože jí bylo jasný, že ty bys … no prostě tě dostala jinak… Dál už víš…“ Tom se na něj jen díval a snažil se pochopit co nejvíc.
„Ale jak to můžeš vědět ty… ?“
„Řek mi to Andreas. Včera mi volal. Věděl jsem, že pro ní dneska přijedou…“
autor: Bitter
betaread: Janule
http://www.youtube.com/watch?v=XzmAWnhC1rg
Janule: Tak jsem tu na skok. Achjoo, já nestíhám u compu nic. Bitterušce nebude určitě vadit, že ti tady nechám vzkaz. Už jsem ti napsala maila =)
Biteruško, pak všechno doženu, neboj xD
uzasny <33
Juchůůů! A má to svině proradná…zdá se že je všechno v pořádku a já mám pořád strach že se něco stane:-( To bude asi tím že to píše Bitter:-D Ale néé, je to nádherný Bitter, miluju tvoje povídky!!
Každýho dílu se naprosto bojím… ale je to užasny
vypadá to zatím nádherně… ale určitě se to ještě zamotá, ty tvoje jakoby mimochodný hlášky o tom, že něco hrozí, mě silně traumatizujou 🙂
Aďo já bych řekla co je traumatizujicí,ae qadši mlčim… Wšak my wíme co tim myslim že? XD
Už jsem tu segra!
Ahoj zlaticcka, jsem tu :-*
Jo a z compu, páč mobil pořád odmítá stránku pro dospělý. Copak je to dítě? xDD
No ajuj,jakpak jsme se wyhajali? Nam mrouska kočka tagže ja moc nee takej krawal co dělá hey XD
Hele, jukni se k povídce Simple plan. Jsem ti tam napsala poděkování :-* Nebo víš co? Já ho zkopíruju ať ti to netrvá dlouho 😀
Tady: "Bitteruško, děkuju mocinkyy :-* Ty seš můj bratříček milovanej :-* Bylo to fakt vtipný xDD"
Jinak se spalo všelijak, furt jsem se vrtila a kňoourala, nevim proč xDD
Jé děkujů!:-* tne porad etě dozniwající nedostatek twincestu XD XD hele ty uz jsi ten mail posílala??
Nemáš zač :-* Ano, nedostatky mám pořád :((
Jaký mail? Jako obě s fotkou nebo ten se stížností?
No to s tou fotkou. Hele ty tu stiznost budes fakt posílat? Ja ze upe neim co bych napsala…
Fotku ti jdu teda hnedka poslat. Tak čekaj xD Já jim už psala 😀 No, bůh ví, kdy si to přečtou, ale napsala jsem tam přesně to co mi nejde. Že to odklikávám a nic.
Tak a je to posláno 😀
Si myslim že jim to bude stejnak putna….
No já taky, ale psala jsem to Januli, tak už o tom ví. No, uvidíme co s tím ten blog udělá.
Furt wylepšujou a wylepšujou ae že by wzali mobil do ruky a zkusili si ejstli ty jejich "úžasný" wychytawky fungujou,to ne…
Přesně! Hle, už ti to přišlo? xD
kdopak nám to přišeeeel?
Hele ja se juknu a potom ptz keď bych se pag mela wracet na blog bylo ay to na hodinu:-(
Jasný, v pohodě xD
Jéé, Saurielka nám přišla! Hody, hody! xD Promin za vzbuzeni :-* 😀
Teri ty na mě nemluv!!!
Já se ti omluvila!
no a????! Kolikrát ti mám vysvětlovat, že mě nemáš budit???!! xP
A jeje andilka nam wyhnali z postele násilím:-D ja su w tom tentokrát newinně:-*
já vím, zlato…na tebe se nikdo nezlobí…ale možná na tebe budu dnes nepříjemná..a jestli jo tak víš kdo na tom má vinu!
Jéé, tak já jí přeju hezká svátky a ona mi vynadá :(( xD
Hmmm díky Teri:'(
Nemáš zač, ale já to myslela fakt dobže :'(
Chjo pjoč zrowna mx musíme mít tag uchrápanou ségru…
jo sem uchrápaná a nestydim se za to!!! Teri dám ti poslední šanci! Opovaž se mě ještě někdy vzbudit a nepřežiješ..xDDD
To víš, uchrápaná. Tak co se dá dělat! xD
Ok, Sauri, tak si příště vypni zzvuky xDD
kvůli vám ne? Si upadla! Ne! piště mi až kolem 11 možná 10 hodiny a vše bude v pohodě!
Jůj tady se bude wraždit!! Ae ségru né!
kdo ti je milejší? Já nebo ségra?
Hej! Jaky milejší a nemilejší! Setřičko, nech toho!!
Až tag pozdě?? A cn máme do tý doby dělat? XD
Třeba spát Bitterko…xPPP
Napišu že Ty a Ségra de do kytek, napíšu Teri a du do kytek Já…
Wíte čo já mam nejradši sebe a hotowo XD
to si vyřídíme….xPPP
Se není jak zavděčit, co? xDD
Hele, nejdeme psát?
Já vim, ze je to tezky *koukam do zeme* Vztahovačnej… ale nejak moc.
XD
No jo… *wemu tě kolem ramen.*je to děsna netykawka.
*sedíme na letišti a čekáme na letadlo. Už jsme odbavený*
*úpa se na tebe mačkám* Jo no… uděláme mmu taky naschváli a vystřelíme si z něj? *řeknu šiibalsky*
Mark: nerwně podupáwám nohou.nesnášim lítání.
Nik: no jasně! Powidej…
Musíš to dělat? *štěknu na tebe*
Já nevím, něco vymyslíme. Hele, nepůjdem už domu? *usměju se*
Mark: pjomin.*špitnu,ae zachwilku začnu zas aniž bych si to uwědomil.
Nik: no tak jo,ceš doprowodit?
No to je jasný, že se ptáš! Musíme udělat ty naschváli xD *jdeme domu a zapomeneme na zaplacení xD*
nepřestaneš? *vyjedu na tebe znova naštvaně*
I na brášku je hnusná xDD
Mark: upe se leknu a nadskočím.*co?co je?*
Nik: otewřu ti dweře a dám ti přednost.* hele platili jsme wůbec?
nic! Sereš mě! *otočím hlavu od tebe*
Díky. Já nevim, asi ne *udělám ksicht jako že jsme to přepískli*
Mark: promiň no.*sklopim hlawu a sewře se mi žaludek když nás wyzwou k nástupu.*
Nik: wyprsknu smíchy.*tak to abysme tam už nelezli.
*nastoupíme do letadla a uvelebíme se na svých sedačkách. Já sem si vybojovala místo u okna* Co ti furt je, že seš tak nervní?
Zdrháme, dělej! *vemu ho za ruku*
Mark: to nic, to přejde.*wykouknu z okýnka a žaludek mi udělá kotrmelec.
jo. přejde…..ti je blbě viď?
Co blbneš,dyť už jsme doma XD
No, nevim. Blbnu z tebe *jedeme vytahem a vystoupime* Neodemykej! At se projdou pekne xD
Mark: no jo…ae to bude dobrý.
zkus mě poblít a uvidíš..*uculím se*
Bill: No jasně! Teď někdo bude zvonit! *vztekám se zatímco slezu z Toma, oblíknu se a jdu ke dvěřím.*
Nik:No a co gdyž rušíme?*mrknu na tebe.*
Tak rušíme no. Se nezbláznějí! *úpa hodně bouchám do dveří*
Usměju se na tebe,ae radši si to rozmyslim abych tě nenahodil,startujeme totiž. opřu hlawu o twý rameno.*já budu radši spát.
spi…ale opovaž se mě ohodit! *nejsem jako ty a letadlo si naprosto užívám*
Bill: Nazdar! *řeknu když otevřete dveře* Celkem rušíte! Nevadí vám to jo? Máte snad klíče!
*vrazim dovnitr a ani ho nepozdravima a steknu* A co jako ma bejt?! *at vidi, ze nebudu z nej furt ubrecena* Niky, pojd!
No billy to widíme že rušíme.*sklouznu pohledem k twýmu klínu. XD
Mark:nechápu jak se ti todle může líbit,wždyť můžem každou chwilku spadnout.
Bill: Jo to rušíte! Nemohli ste ta bejt trochu dýl?
Ale nespadnem. Proč bychom padali? *zasměju se*
*kouknu na nej a vidim to sami co Nik… Chci delat silnou, ale vim, ze mi to nejde. Upa mlcimm koukam na na nej a nevnimam*
Bill: No nekoukejte! Z vás dvou mi nestojí!
Mark:Jen tag z nudy.*upe se k tobe tisknu.
Nik: hele mladej klidni hormon jo!*štěknu na Billa.
Seš blbej! *sklopim oči a odejdu k sobě. Nikdy jsem mu nenadávala, ted poprvé*
Jo. Takže se pilot bude nudit a jen tak z nudy nechá spadnout letadlo…
Bill: tsss *otočim se a odejdu zase k Tomovi *
Hele holky, já musím už jít :(( Achjoo! Tak zatim papa :-*
Mark:no a proč ne? Nebo hn trefí! To se stalo a bylo to w telce.
Nik:už mě sere.*zakleju a du za Terkou
Ale di ty..proč by ho trefilo…Nemáš se dívat na letecký katastrofy před odletem!
Hele já se jdu připravovat do Liberce…tak se tu taky mějte pa! :-*
Chjo:-( tag papa zatim Teri!:-*
Hmm papa zatim:-*
upa nej.. honem dál.. ale už mnbě neba že se tam všecí mezi sebou vraždí..
Asi to psychycky nedám jestli se jim zase něco stane xDDD
Bitterko fíííha…..teda takovejhle zvrat…kde na to chodíš děvče?
Je mi jasné, že nastal okamih, kedy sa môžem vytešovať,ale keďže máme pred sebou tretiu sériu, nič nebude ružové, aj tak ďakujem za túto kapitolu.
Takhle šťastně by to mnělo skončit.ale to asi tak růžové nebude.
Tyyy brdo, ja cumim! Takze Lucy mrcha nakonec neni, no koho by to bylo napadlo! Me ne, ale Bitter jako! To je fakt moc uz:D Ja tu u toho utiram nadobi, jak to posloucham a najednou se zarazim a nevim, kam co patri, pac ten zvrat zas, no sakra!:D A ted happy end, joo?