autor: Mei
Tak je tu další díl MKB. Dneska bych ho mohla nazvat ODHALENÍ! Takže myslím, že už většině je jasné, o co půjde. Nebudu to prodlužovat, hezké počtení, Vaše Mei!
Bill jde ke dveřím…Otevře dveře, jenže tam nestojí babička, ale vykulený Tom…
Bill: To-Tome!? Vykulí na něj oči a snaží se o milý usměv.
Tom: Bille? Ty, ty můžeš stát…
Bill: Schová klíče za záda. No, ehm, jo! Není to skvělý? Bylo to asi jenom šokem…
Tom: No to je… Ale určitě by jsi neměl být už doma. Určitě to není všechno v pořádku.
Bill: Ale jo! Všechno je v pořádku, Tomi. Nic mi není koukej… Pustí dveře, otočí se, projde se, zaskáče na levé noze, zaskáče na pravé noze.
Tom: Bille, přestaň nebo si ublížíš.
Bill: Neboj se, jsem v pořádku.
Tom: Bille, tohle se mi vůbec nelíbí.
Bill: Neboj se. A pojď dál, nebo chceš stát venku?
Uvolní mu místo, pustí ho dál, Tom projde dál…
Gorna přichází z kuchyně… Pohled má na naukovém dortu.
Gorna: Už zmizla? Dáš si taky, starouši?
Bill: Ne to nebyla ona, to je Tom. Nech mi tam trochu.
Gorna: A, ahoj Tome, jak se máš?
Tom: Jo fajn, jak to, že už je Bill doma? Dneska ještě ani nemohl chodit a teďka mi tu zvesela skáče.
Gorna: No, to víš. On Bill občas trochu přehání.
Tom: Vůbec se mi to nelíbí…
Gorna: Dál už Toma nevnímá. Výborné…
Tom: Co je na tom výborného?
Gorna: Já mluvím o té zmrzlině. Otočí se a odchází si sednout do křesla…
Tom: Jen otevře pusu dokořán. Je tohle možný? Bill ráno byl na prášky a nemohl se hnout a on mi tady vypráví o zmrzlině… Je tohle normální. Ne, já odvezu Billa zpátky do nemocnice…
Bill: Tak na to rychle zapomeň…
Tom: Cože?
Bill: Mě do nemocnice nedostaneš… Já už tam nepůjdu, to je vyloučeno.
Tom: Ty jsi snad telepat, že víš co si myslím?
Bill: Něco takového…
Tom: Bille, já chci vysvětlení!
Bill: Nemám ti co vysvětlovat…
Tom: Máš mi toho hodně co vysvětlovat…
Bill: Nebudu ti vysvětlovat nic! Rozeběhne se po schodech nahoru do svého pokoje, ale zakopne na schodech a zůstane na nich ležet! Rozbrečí se… Nebudu…
Tom: Vyběhne za ním. Jsi v pořádku, Billí? Něco není v pořádku a já chci vědět co, to je snad normální!? Zvedá se ze schodů…
Bill: Ale já ti to nemůžu říct!
Tom: Mně můžeš říct všechno… Obejme ho.
Bill: Pokračuje v chůzi do svého pokoje, Toma táhne za sebou… Nemůžu, myslel by sis, že jsem blázen…
Otevře dveře do pokoje.
Tom: A ty nejsi snad můj blázen…? Sladce se usměje… Mně můžeš říct všechno.
Bill: Fajn, já ti to řeknu, ale slib mi, že se mi nebudeš smát, a že si nebudeš myslet, že jsem blázen.
Tom: Slibuji, tak ven s tím.
Bill: Dobrá, ještě nikomu jsem to v životě neřekl. A už vůbec né lidem jako jsi ty.
Tom: Lidem jako jsem já?
Bill: To pochopíš, nech mě mluvit.
Tom: Pokračuj.
Bill: Není to jednoduché vysvětlit a už vůbec ne pochopit. Jsi úplně první, komu to říkám.
Víš, určitě sis všiml, že jsem trochu jiný než ostatní. S nikým se nebavím. Krom tebe a táty. Chci, abys věděl, že tě hrozně moc miluju a bude tě milovat. Doufám, že ty mě budeš mít rád pořád a že si moje tajenství necháš pro sebe. Lidé by to nepochopili a kdybych je přesvědčil, chtěli by toho zneužít a ublížit mi a to bych nepřežil. Už vůbec ne od tebe. Pamatuješ, jak jsem ti dole ukazoval ty motýlky? Říkal jsem ti , že mám větší vyhlídky proto, abych je mohl sbírat.
Tom: Ano.
Bill: A pamatuješ na ten sen, co se ti zdál, když jsme spadli ze schodů? Jak jsme spolu lítali?
Tom: Jak víš o tom, co se mi zdálo?
Bill: Protože to nebyl sen. Byla to skutečnost. A já ti jí umožnil. Já vím přesně, co si myslíš slyším to stejně tak jako ty moje slova.
Tom: Nechápu to. Co jsi zač?
Bill: Tome, klekne si před něj a chytne ho za ruce. Já jsem, jsem čaroděj…
Tom: Co, že jsi?
Bill: Čaroděj…
Tom: Hm aha… Položí se na postel, chvilku leží bezeslova … Vyprskne smíchy…Ha ha…to-to je dobrý vtip! Já jsem ti to málem sežral… Au, úh, jé to bylo dobrý…
Bill: To není vtip, ty idiote. Slíbil jsi mi, že se nebudeš smát..
Tom: Snad mi nechceš namluvit, že umíš kouzlit. Pořád se směje…
Bill: Jó, umím…
Tom: Bille, ty by jsi měl jít do nemocnice, sice nevím kde jsi na to všechno přišel, ale mně pohádky nevyprávěj. Zvedá se a chce odejít z pokoje… Otevře dveře… Bill luskne, dveře se zabouchnou.
Tom: Co to bylo? Podívá se na Billa.
Bill: Znova luskne, otevře dveře, luskne podruhé zavře dveře , natáhne ruku směrem k Tomovi ten se k němu přisune jako severní pól magnetu k jižnímu pólu magnetu.
Tom: Co to je? Co se to děje?
Bill: Stoupne si, sebe i Toma povznese asi 1metr do vzduchu.
Tom: Ty vážně čaruješ.
Bill: Ano…
Tom: Páni, takže se mi to všechno nezdálo?
Bill: Ne.
Tom: Udělej ještě něco..
Bill: Zavře oči, zamyslí se a… Podívej se do zrcadla.
Tom: Stoupne si před zrcadlo, prohlíží se, ale nic nevidí… Já jsem neviditelný… Wow…
Bill: Luskne…Oba slétnou na zem i Tom je zase viditelný.
Tom: To je úžasný, proč jsi mi to neřekl už dřív?
Bill: Copak jsem mohl? Řekl jsem ti to, protože ti věřím…
Tom: Jak dlouho už umíš kouzlit?
Bill: No to je další věc…
Tom: Co?
Bill: Už od narození…
Tom: Takže už 17 let umíš kouzlit a nikomu si nic neřekl?!
Bill: Ne!
Tom: Ne?
Bill: Už STO 17 let.
Tom: Cože? 117 let?
Bill: Hm.
Tom: Tobě je 117?
Bill: Ehm.
autor: Mei
betaread: Janule
Jééé…:-D Ten konec je naprosto nejlepší…s těma rokama…:-D Chudák Tom, se teprve teď dozví,s jakým starochem že to chodí…:-D
Je to úžasná povídka, rychle dál!!! 🙂
to je skvělééé…..a je to venku..jupííí
nj Bill je stará raketa xDDDD
čáry máry xDD.. s tomovi se nedivím kdo by tomu věžil že xD.. ale ještě že je bil chytrej a předvedl mu to xDD
xD Dál xD
nejlepší:)dááál chcu:)
Menší šok pro tomíška XD bych se smála kdyby řek:takže já chodím..s dědečkem?XD
[7]: Opravdu?To je zajímavé xD
sto let sem, sto let tam… Tomí, neřeš to xD
Takové šoky chudák Tom,ale bere to sportovně.